Petra21 komentáře u knih

Otevřít jedno z nejkontroverznějších kapitol historie Československa a sepsat na toto téma tak obsáhlý román, to chce skutečnou kuráž. Pochopitelně jsem se obávala přílišné fascinace i přílišné jednostrannosti autorova názoru, pročež jsem četbu mnohokrát oddálila a vlastně se mi Novákovu knihu ani nechtělo otevřít. Naštěstí jsem byla příjemně překvapena hloubkou, do jaké se ponořil a množstvím pramenů, jež musel zanalyzovat. Díky této až mravenčí práci si mě získal; sledování osudů takřka všech zainteresovaných person tohoto snílkovsky imaginárního "odboje" představuje zároveň jejich památník cti a opravdu oceňuji, kolik prostoru věnoval právě těmto "neviditelným" postavám. Celou knihu je ovšem třeba brát jako zbeletrizovanou reportáž nevelké literární úrovně a zvyknout si na uměle vytvářená takzvaná souvětí za pomocí krátkých vět (mnohdy na sebe úplně nenavazujících). Toto ostré staccato zřejmě mělo vyvolat dojem drzosti, překotnosti událostí bez "zbytečných" emocí, ale... do jisté míry to spíše působilo cynicky a mnohdy až amatérsky. A přesto za tu obrovskou spoustu práce a za komplexnost i autenticitu nejde jinak, než s plným počtem hvězd doporučit.

10 08.09.2022

Málokterá humorná "oddechovka" stojí opravdu za to, abychom s ní mařili čas ukrojený jiným, daleko hodnotnějším knihám. To však neplatí o této kodaňské písmenkové nádheře! Oči tak lehce a snadno hltaly stránku po stránce a srdce se jen smálo na pestrý gejzír neobvyklých přirovnáních. A na originální umělecké vnímání života kolem nás plného barev, zdánlivých náhod a osudových setkání. Zavrtaná do peřinky takto příjemného literárního koncertu jsem přivírala oči nad občasným balastem, neustálým trtkáním a někdy až zoufalém pátráním po písni písní. Forma u mě zkrátka zcela zvítězila nad mnohdy fádním obsahem, a přesto jsem se ráda vracela do světa láskyplně podaných dramat a věřila, že se ona tolik hledaná píseň písní někde objeví.

7 21.08.2022

Jak se do pár vět může vejít tolik zbytečně zmařených lidských životů? Tolik kapitol, které by uspokojivě zaplnily několikasetstránkovou záležitost... a my známe viníka a tušíme další pachtění po prachobyčejném lidském bytí vlastně jenom proto, že se to tak má, za cenu znetvořeného mateřského citu, zničení dětství, ztrát všech iluzí. A přesto dojemně hezky vyjádřeno. Ubrala jsem na hodnocení vlastně jenom proto, že by si tato novela zasloužila buď širší prostor, nebo ještě o píď květnatější jazyk.

5 16.08.2022

Na můj vkus nedostatečně doceněná persona českého politického, mezinárodního a dnes snad i historického významu jménem Pavel Tigrid. Úctyhodný člověk a skutečný intelektuál, takřka celoživotní nucený emigrant, jehož odkaz by měl zaznívat vskutku častěji a jehož literární dílo by zasluhovalo přece jenom více pozornosti... Nějak je mi z toho všeho smutno; z neustálého zapomínání na skutečně veliké osobnosti; ze sporadického čtení ku příkladu právě tohoto titulu, z něhož čpí tolik Tigridovy důvěry v tehdy nastupující generaci mladých lidí - dle jeho soudu nadějeplnou, nesoucí si na bedrech méně historických křivd i chyb... viděno současnou optikou se bohužel tolik mýlil. Alespoň po mnoha letech od revoluce bychom se už měli vzpamatovat a sami žít v demokratických hodnotách, aby mohlo dojít k regeneraci celé společnosti. Přesně tak, jak Pavel Tigrid píše a jak si to jistě přál...

10 15.08.2022

Po přečtení anotace jsem nabyla dojmu, že mám před sebou klasické české rodinné drama na pozadí historie 20. století; milé, zajímavé, ovšem díky oblibě dějin bez větší ambice zaujmout. Jenže on je Sběratel sněhu ve skutečnosti zcela odlišný! Jeho jedinečnost lze hltat nejen z Štifterova mnohdy svérázného, jindy básnického stylu, díky němuž si mě nadobro získal u bolestných jednohubek Světla z Pauliny. Miluju, když se autor svému románu opravdu věnuje a mazlí se s nejedním slovním spojením, protože díky bohu i navzdory rychlé době nejsme každý pouhým konzumentem příběhů. Ať je román či novela klidně o poznání kratší, pokud nám umožní nikoliv "vypnout", ale zastavit se a dovolit si zcela vplout do písmenkového prostředí. Navíc ta série budějovických příběhů, pomalu se splétajících do jednoho smíření, je i díky své spiritualitě originální a navíc využívá historie pouze na podkreslení atmosféry; takřka by se zdálo, že je v ní autorovi zkrátka o něco lépe, než v té současné. Nejde tedy dle mého názoru o zatraktivnění knihy na trhu, nýbrž o nástroj komunikace, kdy se rozvíjí (zatím) veškerý možný Štifterův potenciál.

13 30.07.2022

Od velkolepého díla si slibujeme mnoho a rozhodně očekáváme velikost, což nejednou může vést k bolestnému zklamání. A ruku na srdce, u Tolstého jsem se této varianty obávala o to víc vzhledem k hutnosti a počtu stran. Nicméně jsem jednoduše uchvácena! Vojna a mír představuje jedno z nejkomplexnějších a největších děl, jaké jsem kdy četla! Je tak aktuální a plné všeobecných pravd platných pro jakoukoliv dobu, až se mi tajil dech. Na jedné stránce prožíváme válku v celé její hrůznosti a zmaru, zatímco ostatní aktéři se věnují salónnímu klevetění a ničím nenarušenému životu na vysoké noze. Prožíváme velké lásky i ztráty, zbytečná milostná vzplanutí, jež nás vytáčí do nepříčetnosti; chyby, jichž se jednotlivci dopouštějí. A pak najednou se autor jakoby transformuje a čistě vědecky pojednává o dějinných událostech, o omezeném pojetí historiografie své doby, o chybách ve vnímání historických událostí a kdo je vlastně determinuje. S poslední stránkou tedy nedočítáte pouze obsáhlá román plný emocí, ale i hlubokou esej o (ne)vědomí a (ne)svobodě konání jednotlivce i celých národů. Fascinující a opravdu skvělé dílo velikána nejen své doby!

4 27.07.2022

Je to jako... jako tančit slavný Shostakovichův valčík. Nejprve se s cudností obávat i těšit, zaposlouchat se opatrně do rytmu, aby jediný takt neunikl pozornosti; nesměle se odvětit partnerovu nabízenému rámu, chytit se ho plaše, raději jen zlehka. Vykročit a nechat se první tóny pouze vést, zasnít se na chviličku... a dojít ke zjištění, že najednou jako by se hudba zrychlila, byla tu jen pro vás, že srdce začalo hlasitě bušit a být omámena nádherou a velkolepostí, točit se stále dokola a dokola... až se z toho víru hlava rozbolí a nejde to, bože, nejde to přestat! Ano... takové to je číst Vojnu a mír.

6 03.07.2022

Jeden by si myslel, kterak půjde v poklidu na procházku lesem, jak skrze písmenka ucítí nenapodobitelnou vůni stromů a pocítí dětskou radost ze sběru hub. Jak si skrze příběh odpočine od únavné a mnohdy kruté společnosti a nechá se plynout vlastním jsoucnem... A najednou se i na těch pustých místech znenadání vynoří nevyřešené problémy, které se nám odkrývají, jako bychom se nořili do pustšího a hrůzostrašnějšího lesa. Přestože bychom chtěli uniknout, propadáme se stále hlouběji... Skvělá Viktorie Hanišová ztvárnila tak elementární nespravedlnost života umocněnou odporností lidských charakterů, prohnilostí mnohých rodin i (promiňte) přizdisráčstvím, až se to nedá snést. Kéž by si houbařčino hořké vyprávění přečetlo co možná nejvíce zkažených lidských duší...

24 18.06.2022

Ááááá já vím, já vím... tři hvězdičky za Pratchetta?! Úplně se ve mně prala má vnitřní Perdita, neboť něco tak děsivého, jako nízké hodnocení u svého oblíbeného autora, jsem vskutku nečekala. A přitom jsem vlastně přečetla vcelku zábavný příběh se zajímavou zápletkou, NICMÉNĚ! sir Terry tentokrát připravil velmi slabý šálek čaje (nebo chyběly tři kostky cukru). Častá absence Bábi Zlopočasné se sice ukázala jako vcelku originální prvek oživující napětí, ovšem bohužel na úkor legrace a ruku na srdce, Pratchettovu Zeměplochu našinec miluje především kvůli neotřelému autorovu vtipu. A zrovna u mých oblíbených čarodějek! Sakryš, vždyť já se skoro vůbec nesmála... tentokrát tedy šlápanec vedle, byť pro mnohé obdivovatelky Stephanie Meyerové mohl (ač samozřejmě nevědomky) zahrát na jakousi sentimentální notu. Ach jo...

4 15.06.2022

Jistě není snadné naplnit vysoká čtenářská očekávání a obzvlášť po relativně dlouhé pauze ukojit hlad po dalším skvělém románu. Cením si, že se zrovna Kateřina Tučková obula do tak objemného díla a otevřela skutečně mnoho kontroverzních témat, jejichž analýza nemusí být pro mnohé ani zdaleka populární. Ráda jsem se vracela mezi zdi bělovodského kláštera a odkrývala nelehké životní osudy většiny aktérů; podivovala se i odpouštěla, pochopila i nevěřícně kroutila hlavou. Vím jistojistě, že celá historie tohoto zvláštního místa, jakož i příběhy plné chyb a neštěstí ve mně budou rezonovat ještě dlouho po posledním zhltnutém hustě popsaném listu. Zvolený styl vypravování a prolínání časem mi spolu s četnými historickými texty přišly pro vyjádření autorčiných myšlenek geniální, byť s apelem na důkladnější a hlubší četbu některých pasáží. Ráda bych, aby román přesáhl svou podstatu možného poučení z lidských příběhů a dokázal vyvolat širší veřejnou diskuzi i na některá ožehavá církevní i společenská témata a jejich institucionální zkostnatělost.

14 25.05.2022

Rovněž mám poněkud rozporuplné pocity. David Grossman uchopil velmi zajímavé a ne příliš zpracované téma a anotace slibovala pochmurné vypravování, názorový střet generací. A opravdu otevřel obrovskou kontroverzní až "sophiinu" otázku volby zrady milovaného mrtvého, či neméně milované živé, na niž si zřejmě každý čtenář odpoví jinak. Nicméně jsem od tohoto věhlasného izraelského autora očekávala jeho poetický "rukopis" spolu s ambicióznějším prostorem zabývajícím se vztahy mezi jednotlivými postavami... A přestože tradičně v doslovu objasnil svou striktnost; přestože se Vera nikdy řádně nenaučila hebrejsky, tudíž hovořila velice krkolomně... nějak jako by mi cosi scházelo... V žádném případě to nebylo špatné, jen jsem se těšila na skvělost.

6 02.05.2022

Pátrání našich nenapravitelných optimistů po jejich zemích zaslíbených je především filozofické hledání smyslu existence i prachobyčejného štěstí; vypravování o nápravě životních omylů, jež vede k sérii dalších stejně závažných chyb. A mimo jiné putování Evropou, nostalgické i kruté, mnohdy krutě nostalgické... ukazujíc na pomíjivost, snad i směšnost lidských osudů. Jsem nadšena, že lze s takovou lehkostí a bez patosu napsat "chytrý" román mapující významné dějinné události, aniž by čtenáře rušila přemíra podrobných informací, ale rovně aniž by čtenáře a priori stavěl do role nevědomého "hlupáka". Bez povýšenosti zkrátka předkládá skvělý román obsahující snad vše, co od beletrie očekáváme. Bylo to krásné a já s uspokojujícím pocitem vděku jistě brzy sáhnu po další autorově knize.

5 23.04.2022

Nechala jsem se uhranout fascinujícím, až fantastickým slohem a plula jsem si na překvapivě příjemné surrealistické vlně dojemně neuvěřitelných i fádních obrázků ze života několika více či méně sympatických mladých (ne)rozvážlivců. Leč ouha, nechala jsem se unést příliš a těžko jsem se navracela k činům jednotlivců a jejich zvláštní vizi světa... načež mi vyrazila dech otevřená kritika bezbřehého kapitalismu i "voskovskowerichovská" satiricky laděná levicová úvaha se stroji a fabrikami. A omlouvám se všem, ale právě tuto část jsem považovala za vypíchnutelný hřeb celého díla spolu s paradoxem bohatství a chudoby. Do očí bijící příběh veliké lásky mi pro tentokrát zůstal jakoby skrytý...

9 23.03.2022

Zase poněkud jiné pojetí alkoholového hnusu, tentokráte bez špetky lítosti. Na rozdíl od věčných omluv a slibů, jimiž se utápěl Menšík v nepřekonatelném Ikarově pádu, nám autorka naservírovala sebestřednou hyenu ztracenou v sebelítosti a čiré nenávisti snad k celému světu. Tato parodie na člověka nalezla v alkoholu cestu, snad i kvůli obhajobě vlastního neklidu a od dětství nepřirozenému sadismu. Hrozné, surové a bohužel také realistické uchopení vskutku hrůzného antihrdiny, bez pozlátka, bez patosu, bez milosti...

3 08.03.2022

Pokud se oprostím od mého očekávání zcela odlišného od předkládané literární reality, pak jsem právě dočetla takovou milou pohádku pro dospělé. Pokud neumřeli, žijí oba dodnes. A přestože bylo Faustovské téma skvělý nápad slibující (nenaplněnou) řadu až filozofických otázek, v podstatě mi autorka na chvíli pomohla narušit čtenářskou i lidskou krizi způsobenou neustálým sledováním válečného dění vyprávěním o starém světě, neviditelnosti a lásce. A proto hodnotím relativně vysokým počtem hvězd; a odpouštím své nabourané duši shovívavost nad neuvěřitelností Addie a jejího nevyčerpatelného entuziasmu, pousmání nad nesmrtelnou "něcojakoláskou" a akceptování těžko uvěřitelného "něcojakoživota".

4 05.03.2022

Aha...! Tohle není jen příběh o kodaňském podzemí, o němž autor zřejmě ví daleko víc, než by mu mohlo být milé. S lehkostí a úderností se prolistujete skrz odpuštění a zrady do více či méně pěkných přátelstvích na život a na smrt. Takových, které potkáte za jedno lidské bytí doslova jen párkrát, pokud ovšem máte to štěstí. Obdivuji, s jakou korektností a s citem lze napsat surový, explicitní příběh, aniž by používal laciné naturalistické nechutnosti. Zkrátka skvělý vhled do osobních bojů za spravedlnost v nespravedlivém křivém světě. Drsnější Cervantesův boj s větrnými mlýny...

5 14.02.2022

Ano, je to bezesporu moc krásná záležitost, literární uchlácholení nejedné rozbolavělé duše. Bohužel se autor nevyhnul naivnímu patosu, což by vzhledem k atmosféře nepředstavovalo problém, pokud by vynechal zásadní téma v poslední třetině knihy. Jistou míru kýče jsem vlastně očekávala; byla jsem naladěná na příjemné prostředí a nalezení nevšedního přátelství mezi oběma ženami. Nadchlo mě nenápadné odkrývání střípků nepěkné minulosti na pozadí každodenní až terapeutické dřiny, sdílení podobných pocitů, pojmenování blahodárného ticha. Ovšem v jistý moment už to zkrátka bylo trochu moc. Nejspíš by příběhu lichotil ambicióznější formát, kde by se dramatická linka mohla odvíjet podobně citlivě a nepůsobila jako pouhá snaha o zalíbení se většině čtenářů. Asi bych si přála eliminovat šokující momenty na úkor ne úplně příjemné, avšak nutné analýzy rodinných vazeb... pak by to byla výborná kniha s obrovským přesahem!

7 05.02.2022

Možná si řada skalních fanoušků pomyslí cosi o úzkoprsosti a malém vnímání takzvaných surrealistických obrazů, ale já prostě musím. Snad žádná kniha mi nepřipadala tak hnusná... ovšem nemluvím o tíživém motivu neřešené rodinné tragédie a absenci jakékoliv lásky; obzvláště v konotaci s autorčinou vlastní zkušeností působí toto téma alarmujícím dojmem a samozřejmě jsem pochopila i úmyslně naturalistické užití ošklivosti... ale opravdu musí čtenář číst o týraní a zabíjení zvířat bez většího soucitu? O tělesných nechutnostech objevování tabuizované sexuality se taky asi nemusíme dovídat prostřednictvím incestních scén... ne, opravdu neříkám, abychom před podobnými hrůzami zavírali oči a hráli si na růžový obláček plný lásky a sluníčkových lidiček... jen asi nepotřebujeme tolik detailů. Nevím... za mě tedy takhle ne.

2 24.01.2022

Čekala jsem na spoušť; zprvu nadšeně z formy zpracování zajímavého tématu, po prvních několika větách jsem se obávala spouště literárního braku a musela jsem zatnout zuby, abych přece jen setrvala nehybně na místě... a pak najednou přišla smršť snímků hrozných člověčenských osudů provázaných řadou chybných rozhodnutí, z nichž mi nejednou klesla brada. A výsledek mě skutečně překvapil; snímky do sebe zapadly, aniž by působily vykonstruovaně a stránky se zalévaly fatálností, až do posledního úlevného vydechnutí. Velice dobrý počin, který měl být korunován vytříbenějším jazykem.

7 14.01.2022

Lyricky něžné, a přesto kruté fragmenty života jedné vnímavé lidské duše. Bolest častého odloučení se střídala s nádherou úchvatných přirovnání i s doteky velkých takřka filozofických témat. Přesto jsem mnohdy těžce nesla právě onu roztříštěnost, jistě umělecky velice zdařilou, nicméně poněkud narušující teskné plynutí příběhu... a vlastně jsem polemizovala sama se sebou a váhala, zda to nevezmu při hodnoceni v potaz a neuberu hvězdičku. Ale ne. Krása hodnotné beletrie tkví především v její rozmanitosti i jinakosti, kdy jazykově i kompozicí překoná sebe sama.

9 11.01.2022