Petra21 komentáře u knih

Navzdory obavám z vyčpělého tématu současné české literární scény jsem nadšená! Forma neustálého střídání lokalit i časoprostoru, navíc zdánlivě nahodilá, nedbajíc lineárního vnímání času, potvrdila autorovu druhou profesi. Skutečně jako by se kniha stala filmem, vnímala jsem pomyslné střihy mezi scénami a z písmenek se velice snadno staly barevné obrazce myšlenkového "filmového" plátna. Snad proto si Marek Epstein vypomohl i častými krátkými větami, ovšem toto staccato už na mě bylo zkrátka moc rušivé a umělé... hrst vypadaných vlasů se z toho důvodu přikláněla k odebrání minimálně jedné hvězdy :) Nicméně celý koncept, byť pracující se stále podobným tématem československé historie očima jedné rodiny, mě přesvědčil o originalitě a naservíroval smršť precizně spletitých příšerných událostí. Bylo to hrozné a podmanivé. Něžné i kruté. A vlastně mě pro tentokrát nerušil ani občasný nedořešený uzel rozvětvené rodiny, neb tak to chodí i ve skutečném lidském bytí, že na existenci jistých osob de facto zapomeneme.

6 16.06.2023

Pravda bolí, pravda se neříká snadno a snadno se ani nečte. Ne, Třetí poločas opravdu neslibuje líbivé čtení ani volbou tématu, ani obsahem. Autor nám bez servítek či patosu předložil příběh plný krutých pravd, bolesti, utrpení z nespravedlnosti a touze žít... a ta touha, to krédo carpe diem, je nakonec tak omamné, že nějakým způsobem dokázalo slepit to mé několikrát rozervané srdce a s poslední stránkou mi pomohlo pochopit neobyčejné lidství a... smíření. Mnohé myšlenky by se měly tesat do kamene a kéž by měly širší dosah, aby se téma nemoci blízkého člověka odtabuizovalo se všemi těmi nelíbivými každodennostmi. Děkuji za autorův odvážný čin vracet se do vlastní bolesti a přiznat nepřiznatelné. S velikou pokorou k životu knihu odkládám a opravdu doporučuji.

4 02.06.2023

Ještě že psáno v době plné silných emocí! A tolik zraňující uvědomění si, do jaké míry se jedná o cenné svědectví doby, jež už přestává být pro většinu západního světa (žel bohu a s nekonečným studem řečeno) aktuální. Přesto již tehdy autor "krásně" vykreslil odosobnělost Západu a filantropismus omezený na hmotné statky následovaný vzájemným poplácáním se po "štědrých" zádech. Text bez oboustranného zarovnání už jen podtrhoval celkovou absurditu a hrubost války. Jedná se o zvěčnělou připomínku vědomého bezpráví a písmenkové zhmotnění bezmoci. Tolik úderných pravd bylo bez pardonu naservírováno, příkladem za všechny budiž: "jeho starému já záleželo na tom, aby jeho auto bylo v bezpečí" či zkrátka: "vědoma si své západní viny"... A bože můj, povídka Zoe mi vyrvala srdce... Nemusí, a snad ani nemají, se nám všechna témata povídek líbit, přesto jsou dle mého soudu zvoleny bravurně, a to včetně střídání stylistiky i slangu. A nesmím opomenout pro mě překvapující Němcovu empatii, a to především citlivost v navnímaném rozhodování i jednání žen. Tak nějak proto nerozumím nízkému hodnocení; antipatie k Janu Němcovi či povídkám jako formě by zde neměly ovlivnit závěrečný úsudek.

5 03.05.2023

Bolelo to. Opravdu fyzicky bolelo číst tvrdou a nekompromisní pravdu, nahlížet na pokryteckou společnost a neuvěřitelné ospravedlňování neospravedlnitelného. Skláním se před autorčinou odvahou a děkuji za tento důležitý granát hozený přímo doprostřed intelektuálních literárních kruhů (a nejen do nich). Opravdovost, hořkost a bezpráví slzí z každé stručně napsané stránky. Nejen že křičí nad hrůzou nebezpečí pedofilie (jakkoliv se schovává za oboustrannou "lásku"), ale otevírá i málo probírané téma určitého nebezpečí ukryté právě v literatuře a nekritické auře kolem mnohých zhýralých autorů.

5 26.04.2023

Kolosální a velkolepé! S každou stránkou, ba s každičkou větou jsem si skládala mozaiku postupně se nabalujícího příběhu, abych za zvuku zaklapnutí zadní desky nakonec vydechla a i přes mohutnost románu toužila po pokračování, po nekonečnosti. Ani v nejmenším jsem nedoufala, že mi tento střet kultur natolik učaruje a bezmezně pohltí, že budu lačnit po každé nové či staronové historické i společenské informaci. Cítím se tak sytá, a přesto hladová po dalším vědění. Díky skvělému autorově stylu naše tao plynula lehounce jako vánek čechrající pomíjivé květy sakury a všudypřítomná karma jako by se zhmotnila i v opravdovém životě. Obrovské a úžasné čtení!

13 26.04.2023

Podstatnou část knihy jsem zamýšlela připodobnit děj ke slovnímu spojení "neurazí, ani nenadchne". Klučičí dobrodružství prodchnuté mnoha edukativnimi reáliemi působí v mnoha ohledech nadčasově, odhlédneme-li od "imperialistických" přežitků narážejících především na posluhujícího Moka či koloniální nevraživosti Angličanů s Francouzem. Určitá míra neuvěřitelnosti by se rovněž dala tolerovat s ohledem na romantičnost vypravování, nicméně časem pomalu naháněla nevěřícný a shovívavý úsměv do tváře. Co mi však opravdu nadzvedlo mandle nebylo ani tak finální (přesrože defenzivní) násilí, jako takřka nabádání nezralých čtenárských srdcí k vyzkoušení skutečně nebežpečných pokusů. Takže nevím... třeba už jsem jenom moc stará a přehnaně starostlivá :)

5 18.02.2023

Tohle vážně napsala česká autorka? Skutečně se dokázala vyhnout všem "českorybníčkovským" klišé tématům a otevřít pro mnohé zdejší čtenáře stále dost tabuizované téma společensky dosud ne zcela schválené lásky? Navíc se ocitnout v jiném prostředí a díky znalostem reálií se skutečně přiblížit škatulce "světové beletrie"? Jsem skutečně nadšená z tohoto svěžího větru, který si "počkal na moře" a konečně zavanul do tuzemské tvorby. Snad by se dalo namítnout, že román s LGBT tématkou není nic nového, že nepřináší žádný jiný úhel pohledu, nebo dokonce že šlo o banální příběh lásky, byť trochu odlišné. Přesto si myslím, že se autorce podařilo natolik poukázat na všednost útrap mileneckého vztahu, že snad i ten největší.... řekněme konzervativec (za předpokladu, že by si to přečetl) uzná absurditu neustálého skrývání a idiotského hodnocení majoritní skupinou. Protože kdo není občas malicherný, kdo si nevykládá partnerovy činy a slova po svém, kdo se čas od času nezachová poněkud pošetile, ten nechť hodí kamenem. Sledovala jsem s napětím a zájmem každé nevyřčené slovo, každé zaškobrtnutí lidského počínání (a to nejen z mladistvé nerozvážnosti), aniž bych si uvědomila, že nepotřebuji vědět vlastní jména, abych takřka dokonale znala oba aktéry. A abych tuto skutečnost objevila až na závěr a znovu tak poděkovala talentované Opatřilové za drobný jinotaj a odkrytí na první pohled otevřeného konce. A ten krásný jazyk působící tak samozřejmě a nevyumělkovaně! Jsem skutečně nadšená a plná zřejmých i nikdy nevyřčených pravd.

12 31.01.2023

Rukopis Viktorie Hanišové se tak nějak podivně stává předvídatelným. Nutno přiznat, že to všechno stále funguje; autorka si se čtenářem pohrává a dostane jej psychicky vyprahlého až do překvapivého finále. Ale... pokud bych neznala její nesporné kvality, nejsem si jistá, zda bych vyčkávala na jazykově zajímavější a dějově poutavější druhou část příběhu. Rozumím důvodu použití slangu i prostého stylu mluvy v první části knihy, ale přesto jsem ji tak nějak musela prokousávat, aby mě zvědavost z neděloodpoledního tajemství nakonec přece jen pohltila.

10 20.01.2023

Kočko, generále, vráno! Nemohu popadnout dech, nemohu přestat myslet na vaše nesnadné putování životem. Neb kdo jest bez viny, nechť hodí rubikovou kostkou. Hluboce se klaním jedné z nejnadanějších autorek současnosti nejen za perfektně naservírované veliké drama, ale i za překonání vlastního "stínu" obrovské úchvatnosti Osmého života pro Brilku. Nino Haratischwiliová znovu vyvrátila tezi o konci klasického (snad by se dalo říct i evropského) románu a naservírovala sofistikovaně strukturovanou "rigorózní" práci Zločinu a trestu. Těch několik kočičích životů ladně plulo na vlnách delikátně vytříbeného slohu, aby se nakonec utopilo v rozbouřených vlnách osudově velkého příběhu. A já se někde v té divokosti ztratila také... Děkuji za tu ztrátu kontroly, děkuji za literární nádheru, za psychické vyčerpání, za absolutní dokonalost...

12 08.01.2023

Zprv jsem se obávala, že se bude jednat o zapomenutelnou záležitost přibližující nejdůležitější mezníky naší historie především menším znalcům dějin. Ovšem postupujíce dále v četbě mi došlo, že má tato nedlouhá kniha veliký přesah. Jak může tak málo stránek vyřknou tak mnoho...? A to nejen o poměrech v Československu, o útrapách běžných smrtelníků, ale také o zapomínání a mezigenerační mlčenlivosti. Nejednou mě právě tato rodinná opravdovost dohnala k slze hořkosti. Vskutku zajímavé zpracování i počin priblížení českého mýtu, který naštěstí v záplavě podobných románů neupadne k zapomnění.

10 12.12.2022

A stejně pořád nějak nevím... zbožňuju autorův vytříbený styl, mazlení se se slovy a vypravěčský talent. A právě proto mě Paví hody především zpočátku iritovaly svou prostostí. Absolutně ploché bezvýznamné dialogy Tondy s Václavem o ženských mi připadaly dehonestující, hloupé a naprosto znevažující pověst Štifterova jména. Nabyla jsem přesvědčení, že knihu ohodnotím nanejvýš třemi hvězdami... naštěstí se našlo několik těch jeho krásných umných pasáží, které trochu uchlácholily zklamanou duši. De facto až na konci jsem došla k poznání, že četba nebyla zbytečnou ztrátou času, neboť příběh nakonec skýtal zajímavé odbočky a především kvituji nespornou originalitu. Málokterý autor českého rybníčku dokáže a chce ukázat jinakost a odváží se zajít do složitějších zápletek napříč časovými přesmyčkami. A ano, nakonec to celé vlastně je velmi zdařilé, dobré, jiné... a přesto rozmrzele vzpomínám na srdci lahodící jinotajná souvětí ze Světel z Pauliny, či na mnohem zdařilejší napětí ze Sběratele sněhu.

11 05.12.2022

Aaach, to byl zase zásah přímo do té záludné části srdce! Pí a jeho zdařilejší verze Starce a moře mi naprosto učaroval... snad jsem i na chvíli cítila tendenci uvěřit v boha, ať už je jakýkoliv, zcela v souladu s přáním indického hrdiny. Věřím v tygra a ostrov surikat a držím se své víry tvrdošíjně dál... a co a co. Zamilovala jsrm se do vypravěčského stylu, do obhajoby mnohdy kontroverzních témat, do běžného světa viděného magickýma očima. Ne nadarmo vysoce ceněný emocemi nenápadně napěchovaný román, který by si měl čtenársky prožít snad úplně každý, i ten poslední škarohlíd. Nádherné, jiné a obohacující v tolika ohledech, s výbornou stylistikou a slohem, který naštěsťí překlad nepoškodil! Děkuji za takovou knihu a že si mě našla v ten pravý čas na víru v zázraky.

16 11.11.2022

Kde jen začít... Od autorky jsem byla upřímně nadšená z románu Normální lidi a vzhledem k podobnému tématu i hodnocení jsem se skutečně těšila na její prvotinu. Pamatuji si zřetelně, kolik emocí ve mně dokázala kniha vyvolat, i přes často iritující charaktery postav. Jenomže Rozhovory s přáteli jako by napsal někdo úplně jiný... jazyk velmi prostinký, snažíc se vyvážit intelektuální rozměr rádoby fundovanými hipsterskými pasážíčkami plných cizích slov. V tyto momenty jsem si jasně uvědomovala svou averzi vůči laciným románům, které si hrají na v tomto případě existenciální love story, přestože ve skutečnosti postrádají jakýkoliv morální přesah či literární kvalitu. Cítím se zkrátka podvedena. Věhlasné vydavatelství mi skrze tuto knihu slibovalo duchaplné sociální drama o složitosti vztahů odrážející současnou mladou generaci, zatímco jsem dočetla velice tuctovou červenou knihovnu de facto o ničem. Snad kdyby anotace otevřeně nabídla čistou "romantickou komedii" bez honění si trika nad sofistikovaností dialogů, pak bych možná ohodnotila třemi hvězdami... ale toto pokrytectví mě čtenářsky zasáhlo víc, než jsem čekala.

6 11.10.2022

Bylo to... opravdu jiné, nečekané a skvělé! Osobitý styl nevtíravého humoru i v těch vážnějších scénách snad k odlehčení atmosféry mi nějak přišel vhod, byť chápu i tendence kroutit hlavou a provinile schovávat úsměv. Jenomže... přijdu si tak nějak ochuzená, jako bych četla pouhé poznámky k dějově velmi rozvrstvenému románu, jemuž těch necelých 300 nabombených stran zkrátka nestačí... Bohužel však nejde o kompliment nad kvalitou zhltnuté knížky, spíše chtě nechtě musím kritizovat zkratkovitost a jakousi.... nedokončenost? (Čímž nemyslím samotný závěr, který mě naopak okouzlil!) Tento skvěle vykonstruovaný příběh by si zasloužil ambicióznější prostor, kde by se mohly propracovat nejen charaktery postav, ale i jejich dialogy a autor by čtenáři umožnil déle setrvat v tom šileném pohádkovém světě pro dospělé.

10 09.10.2022

Ach, drahá zapomnětlivosti... Tohle cosi bylo něco tak mimozemsky nádherného! Óda za význam paměti tak příznačně zaklenutá do období historického nevědomí anglických legend, kdy roli neexistujicích vzpomínek nahradily báje. A tak proč by právě toto ocitnutí se v hluboce středověkých mlhách nemohlo být pravdou? Krásně, opravdu, opravdu krásně vypsaná krutost rozvzpomínání se po neukojitelné touze po vědomí minulosti, jež nás nemilosrdně zahubí. Jež z nás ovšem činí tvory humanoidní, s emocemi a intelektem, ale takřka s nemožností prožít čistou, ničím neposkvrněnou lásku. Opravdu skvostně bravurní vyjádření stesku velkého intelektuála po "sladké" nevědomosti se všemi atributy s tím spojenými. Neuvěřitelně emocemi naládovaná kniha o lásce. Román o bájných neuchopitelnostech. Nebo co to vlastně bylo...?

16 05.10.2022

Moje první setkání s autorem záměrně nevedlo skrze proslulého Ranhojiče; Poslední žid mi připadal přitažlivější z hlediska tématu i historické epochy, jež je vyučována ze zcela jiné perspektivy. Oceňuji především obrovskou práci s dějepisnými, geografickými i lékařskými prameny, která ani u historických románů nebývá zdaleka běžná. Nicméně musím zároveň bohužel konstatovat, že z čistě literárního hlediska by se jednalo o zcela průměrné dílo... nebo snad požitek zkazil neumný překlad? Či příliš častá fragmentace vyprávění působící neuceleně? Román určitě stojí za přečtení díky své informační hodnotě, ovšem vyvarujeme-li se větších uměleckých ambicí.

4 02.10.2022

Považuji za báječné, že se díky nesčetným klasikům nejen české literatury můžeme navracet do dob, které nám nejsou známy ani z vyprávění, byť si je především díky nádhernému květnatému umnému a za pár dekád nejspíš nesrozumitelnému jazyku máme tendenci idealizovat. Řada lidských vlastností jako závist, žárlivost či svár se nikdy nezmění, avšak charakter doby je diametrálně odlišný. Jde o zcela jiný svět, v němž například čest nebo památka po zemřelém znamenají víc, než "pouhý" život sám. Velice příjemná (i když mnohdy šokující!) záležitost na pozastavení kolotoče všedních dnů a uvědomění si nepřekonatelných dobových rozdílů.

8 25.09.2022

Přestože se našinec vědomě snaží udržet se tak nějak v rámci možností zorientovaný v současné divné době, není výjimkou občasná skepse. Míra neporozumění pak člověka uvádí do jakési zvláštní izolace a jinakosti, z níž stejně dřív nebo později pod tlakem pracovních či sociálních okolností (ne)dobrovolně vystoupí. Snad právě proto jsem se tolik nadchla pro tento příběh, který smete veškeré chabé pokusy o adoraci digitálního světa ovládaného sociálními sítěmi, reklamou a nechutným konzumem. Jak naše mozky s teoreticky velkolepým potenciálem podléhají primitivním pudům a jsou denně natolik vystavovány diktátu cizích "ovlivňovačů" (rozuměj "influencerů"), že zcela ztrácí jedinečnost, soudnost a zdravý rozum. Kéž by opravdu dal srdceryvný konec románu naději, že si alespoň naše děti budou opět vážit soukromí a budou ochotné za něj bojovat na rozdíl od naší generace, už zřejmě příliš otupělé... Realistické zobrazení mnohých dnešních rodičů bez skutečné empatie ke svým dětem vyrůstajících bez dětství... z toho šla hrůza! Děkuji za tento opět bravurně literárně zpracovaný zdvižený prst nad jednou z obrovských hrozeb dnešních dnů, jejíž riziko si snad někdy uvědomujeme, avšak vnitřní hlas ignorujeme a sledujeme a sdílíme dál...

4 22.09.2022

Zprvu jsem četla s velkým zaujetím. Konečně zcela jiné pojetí novodobé historie, kompozice úrovně postmoderní světové beletrie a v neposlední řadě nevšední sloh. Jenomže autorův rukopis představuje zároveň jinakost do takové míry, kdy úplně nevím, zda lze stále mluvit o umění, nebo do jaké míry šlápl už poněkud "vedle". Přitom poselství této nedlouhé novely je obrovské, zcela přesahující samotné dílo; poselství o ignoranci východních katastrof de facto v jakékoliv době na úkor nelogicky "lákavějších" západních tragédií. Zároveň pootevření soudobých problémů nesvobody v Bělorusku a potažmo v Rusku... nějak neumím pochopit, proč nevznikl klidně takto mírně surrealistický, ale "vymazlený" román širšího rozsahu i dosahu... v předkládané podobě mi bohužel přišlo Chladnou zemí, promiňte, ale až ztrátou času...

3 18.09.2022

Jakkoli by mnozí mohli kritizovat přílišnou roztříštěnost děje, snad i nepravděpodobnost s obrovskou rolí náhody, já to rozhodně nebudu. Má mateřská duše krvácí... kolik hořkých témat autorka otevřela! Kolik nehezkých pravd o adopci, sobeckosti a především neporozumění, možná snad neochotě porozumět. Tolik nevyřčených slov, která by mnohé zachránila a jednou provždy vše vysvětlila... Kolikrát jsem měla tendence zavřít knihu a zakřičet "řekni jí to, sakra, už jí to prostě řekni!", ovšem my jsme pouhými diváky této neuvěřitelné, ale až bolestně uvěřitelné (sic) scény. Opravdu umně propojený příběh několika aktérů, s nimiž nemusíme sympatizovat a přesto (nebo snad právě proto) nám budou připadat neobvykle povědomí. Příběh o síle komunikace, pochopení, archetypální potřebě mateřské lásky okořeněný osobitým slohem, který vlastně celkově neumím zhodnotit jinak, než že se musí čtenářsky vykrvácet a prožít.

7 14.09.2022