PeterBahn komentáře u knih
Další z příběhů, který paní Agatha velmi chytře napsala. Zápletka se stupňuje, rozutíká na mnoho stran, ale vposled je směřovaná do cíle a čtenář pokyvuje hlavou, a přemítá; Vždyť ano… nemohlo to být jinak!
Milé spojení a propojení H.P. se starými příběhy. Víc mi sedí, když paní Agatha rozvine svůj příběh do plnohodnotné knihy, ale i tohle se četlo fajn! …a navíc člověk si touto knížkou nenásilně připomene, co to bylo za ty bájné antické příběhy…:-)
Lehce mi kniha připomínala úvodem do příběhu knihu Muž v hnědém obleku. Úvod mnohé naznačoval, ale pokračovala mnohými až trochu nepravděpodobnými zvraty. Závěr měl spád i napětí, ale trochu nepravděpodobný průběh. Tomy a Pentlička mi až tak nesedli. Když se ale osvobodím od těchto zase mých překombinovaných úvah, četlo se příjemně…:-)
Souhlas s většinou komentujících, asi nejméně "trpajzlíkovský" díl. Byla místa, která generovala opravdové veselí, ale bylo jich míň a nějak jiné. Vybavuji si, když jsem před léty knihu četl a zašel s ní na koncert, bych v pauze četl, tak neznámý spolusedící se ke mně přihovořil, že TV seriál je geniální, ale kniha jej nechytla. Pod dojmem tohoto dílu jsem mu dal za pravdu, ale i tak jsem mu doporučil se do knížek začíst…
Druhý díl se vydal trochu jinou cestou než díl první, jak již hezky psali předešlí vážení přispívatelé. Za mě taky velmi povedené dílko, které taky generovalo salvy smíchu!!!
Po shlédnutí seriálu, první epizody myslím do dílů „Zpátky v Červeném“ jsem objevil knihy. Zakoupil první díl a začal číst. Ze začátku jsem trochu vrávoral, ale po pár stránkách jsem přijal „knižní hru“ pánů autorů a už se jen bavil. Pamatuji si, jak jsem čekal na vlak v Hulíně, čta knihu, a hlasitým výbuchem smíchu hala ztichla a nevěřícně směrem ke mně kroutili hlavou... Oceňuji vykreslenější "před-příběhy" a "post-příběhy", které v seriálu nebylo možné shlédnout a taky mnohé prozradily... První díl asi nejlepší, ale s velkou chutí jsem pročetl všechny čtyři. Až z DBK se dovídám, že v roce 2020 vyšel i pátý díl. Ten mne asi čeká…:-)
Knihu jsem četl ještě „cyklostylovanou“ v době, kdy jsme se hráli na VŠ na vojáčky. V té době bavila nejvíce, zvláště, když jsme s hrdiny románů porovnávali naše velitele…:-).
Zatím jediný můj Waltari, četl jsem asi před 30 - ti lety tehdy ještě neznaje evangelia. Líbilo se mi a myslím, že by se mi líbilo i kdybych četl dnes.
O tom, že autor uměl zaujmout i děti, které (možná i ze zásady, střílím do vlastních řad) nechtěli moc číst svědčí to, že jsem knihu v cca 11 – ti letech rád přečetl.
Jako dítěti nečtivému, se mi asi v 10 – ti letech dostala tahle kniha do rukou, no a já ji přečetl!!! Stejně, jak pokračování Prekliata planéta.
Pamatuji si dobře, když jeden z kluků jež měl vyražený zub a "básnil"...:-)
"Vyletela mucha ž ucha, vleťela však do brucha, odtial čeľá bež ducha, letí ako mladucha"
Knihu otvírá „hledání“ Ivana Blatného a následují knižně zpracované rozhlasové komentáře. Při čtení se mi vybavoval charismatický hlas autorův. Pamatuji si na smutný den (paradoxně) 1. apríl 1997, kdy v Českém rozhlase hlásili autorovo úmrtí.
Před časem jsem se začetl do knih A. Christie a tohle je další z děl, které jsem měl tu čest pročíst. Četlo se moc příjemně. Smekám, že paní spisovatelka vypointovala tolik zápletek! Povedené!
Další z děl paní Christie. Četlo se příjemně, nebylo „pře Poirotováno“ a příběh zkomplikovala nedořečená poznámka ředitelky ústavu při pohledu z okna. Líbilo se víc, než Vražda v Mezopotámii a příběh snad i uvěřitelnější…:-). Snad to po těch letech od přečtení moc nepletu...:-)
Působivé čtení které, ačkoliv jsem zrovna byl na Dalmatském pobřeží, tak vtahovalo od všudypřítomného „nema problema“ do temných vřesovišť Britských ostrovů…
Pana Macháčka si dost vybavuji jako aktivního v revolučním roce 1989, ve kterém jsem se nějaký ten týden (student 4. ročníku VŠ) cítil jako spolubojovník za demokracii a lidská práva. Pak o pár měsíců zpráva o páně režisérově úmrtí byla nečekaná a smutná. Co vše si musel zažít a prožít popisuje tahle nevelká knížečka s velkým obsahem a dovoluji si napsat i určitým poselstvím...
Trošku tento svůj příspěvek odlehčím (asi trochu nepřesnou) citací z knížky: „Večer v televizi zase debilní J. Vala…“
Knihu jsem měl půjčenou a syn (tehdy cca 16 - let) si jí přečetl první a s takovou chutí, že pátral po originálu 2. dílu, který nebyl nikdy přeložen, by tuto nepatřičnost napravil…:-). Téma knihy asi moc nevybočuje ze severské mystiky a dobrodružných principů. Škoda, že není k mání 2. díl v české mutaci, konec 1. dílu sliboval mnohé…
Příjemné, veselé a laskavé čtení, bez náznaku stěžování si… A, že by stesku díky absurditě doby mohlo být mnoho! Smekám!
Četlo se moc hezky, i když zápletka i technické provedení vraždy málo pravděpodobné. Asi mám pro Agathu slabost v tom, že mi víc dává atmosféra příběhu, než technické nepravděpodobnosti…:-)