Pavo.Klima komentáře u knih

Typická severská detektivka, ve kterých už mě snad nic nepřekvapí... První dva díly série od Olsena pro mě byly zajímavější... Vzkaz v láhvi byl sice napínavý... ale v mnoha ohledech překombinovaný... někdy možná až nelogický... Párkrát jsem si musel připomenout, že je to jen krvavá pohádka pro dospělé... (při výtkách, že snad vyšetřování případu takového kalibru musí být více diskrétní...) Nelíbil se mi překlad do hovorových "bysme"... užití regionálního pojmu pazgřivec by mě snad ani nerušilo...
Jako největší uvolnění beru použití těch několika análně fekálních vtípků :)

1 31.07.2013

Poválečné drama, vesnický román i plynutí dnů za doby socialismu v Čechách. Čtenář má možnost pocítit opakované vlny zvratů v československých dějinách 20. století očima české brněnské Němky... Zdálo by se, že čas zub křivd 2. světové války ohlodal... Jak je to ale stále aktuální téma v době, kdy se při prezidentské volbě (2013) vytáhnou protiněmecké zbraně a uši Čechů tomu rádoby patriotismu naslouchají... A přitom jsme národ rouhačů svých tradic a země...
Osobně mě nejvíc bavila část dění v Perné... To se dělo věcí... Jsem ale rád, že ani jednu z dob příběhu jsem nemusel zažít...

1 22.06.2013

Mám dost silnej dojem, že po 32 přečtených stránkách toto sjeté dílo odložím...

Kniha pro mě představuje standard severských detektivek dneška. Příběh se čte lehce. Nejzajímavější pro mě původní příběhy australského lidu... Linka příběhu zasazena do rolí aktérů jednoho z nich... Ale...Jeden Mons Kallentoft tu pro mě již knihy vydává (jeho sérii mám rozečtenou) a já tak dám spíš přednost Kallentoftově průměrnosti... A pak i pěkně vystavěným románům Jussi Adler-Olsena. Harry Hole - S Bohem...

3 13.05.2013

Historický román připomínající knihu Adama Williamse (Palác nebeských rozkoší). Do četby jsem se vrhl, i když u zmiňovaného autora jsem se přistihl, že válečná dobrodružství z historie - příběhy z oblasti Asie mě příliš nezajímají. Po "Tisíci podzimů J. de Zoeta" jsem sáhl díky renomé, které si u mě získal Mitchell rozvrstveným Atlasem mraků. Ve válečných pasážích jsem se ztrácel, asi díky mému technickému nezaujetí. Paluby a podpalubí historických fregat mě doslova nudily. Naopak nebezpečně-romantická cesta na horu Širanui hnaná touhou po osvobození mi připomínala mýtické - pohádkové příběhy, a tak mě bavila. Některé popisy mi přišly zbytečně zdlouhavé. Různě prokládané přímé řeči znesnadňovaly pochopení. Příběh lze číst i jako kariérní růst jednoho úředníka. U některých postav byla čitelná jistá černo-bílost povah (opat Enomoto, Orito Aibagawa, Jacob de Zoet...)

2 28.04.2013

Jím na stránkách této kuchařky očima... Zatím jsem nic nezkoušel... Ale formát kuchařky je fantastický - fotky, popisky... Snad něco brzy vyzkouším!

1 24.03.2013

Zatím nedočteno... nešlo to...

Takových původních děl se v Čechách moc nevydává. Blesklo mi hlavou, že v něčem mi román připomíná styl Scarlett Thomas (Konec pana Y), nebo i knihu Olgy Tokarczuk (Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých). Možná právě díky silné ženské hrdince, která ve své samotě jde vstříc dobrodružství - osudu však neuteče. Bylo pro mě zajímavé probírat se "materiály" svazků StB. V některých částech spisovatelka dobře probudila obrazotvornost čtenáře (čarování bouřky, rituál sbírání bylin o svatojánské noci). První část příběhu mě pohltila, časem mi smyčku popustila. Příběh je napsaný originálně, napřed jsem pochyboval, zda se na závěr děj uzavře a díky dovětku se tak stalo... Kruh se uzavřel a může se stát, že zfilmovaný příběh bude silným zážitkem.

9 27.02.2013

Jsem na straně 180 a nemůžu se smířit s tím, že dál není nic... Konec... Nějaký čas jsem se v knize hledal, trvalo mi přijmout slohový styl. Úplně mě to nebavilo číst, i když téma je zajímavé a děj kulminuje. Tempo se zrychluje hlavně ke konci vyprávění... Všichni pracujeme s nadějí v lepší zítřky... A svým hrdinům fandíme... Chci fandit dál.. naděje umírá poslední... Ale ta vyhozená kartička ukazuje na realistický pohled na věc... V životě to asi zkrátka tak chodí...

3 05.02.2013

Třetí díl série detektivek s Malin Forsovou v hlavní roli. Po zjištění naprosto jiné úrovně slohu Kallentoftova konkurenta Jussi Alder Olsena musím konstatovat, že Kallentoftův úsporný styl dělá dojem lacinější literatury. Příběh jsem dočetl, ale nebyl jsem napnutý a natěšený, kam vyšetřování povede. Celkem nuda. Autor používá retrospektivy k osvětlení příčin chování agresora tak jako v předchozích dílech. Přímá řeč již neživých obětí také patří ke koloritu Kallentoftova stylu. Nejvíc mi vadila jistá neoriginalita ve vztahu k agresorovi příběhu - v životním stylu mi připomínal vraha ze Zimní oběti. A také přemýšlím nad vlivem překladu do češtiny - některé obraty mi přišly nelogické.

1 23.01.2013

V době velkého boomu s Atlasem mraků se nabízí srovnání... Stavět díla vedle sebe ale nebudu.. To si nezaslouží ani Cunningham, ani Mitchell. Při čtení se mi vybavila také Pulchra od Škvoreckého, nebo Perelandra od C.S. Lewise... A přitom svět Nadianů není to hlavní, o čem kniha je... Stébla trávy Walta Whitmana jsem nikdy nečetl... Ze všech tří příběhů přesto cítím, jakobych měl nadosah možnost přesahu, o který Whitmanovi i Cunninghamovi asi šlo.... Nejvíc se mi asi líbila pro některé překombinovaná 3. část odehrávající se v budoucnosti... a to, i když mnohé vize jsou pro nás očima současníka přitažené za vlasy (agresivní prostituce... hráči (jako následovníci dělníků?)... androidi a jejich naprogramování ke strnulosti v případě agresivity...) Líbí se mi, jak graduje potřeba ukázat rozmanitost světa - od výlučně bělošské romance (nebo spíš balady?) v první části, přes příběh černošské policejní psycholožky, až k multiplanetárně postavené společnosti s hosty z cizí planety... Kromě poselství o "trávě", tak z díla vyznívají i témata jako lidská práva v "demokraciích" všech věků...

1 31.12.2012

Nejcennější pro mě mytologické pozadí a pohádky spojené s danými astrologickými znameními.... Jinak některé přeložené větné celky jsou příliš překombinované...

1 09.12.2012

Kniha mne nestáhla na dno.... ani do euforie... Hodně silné obrazy.. opakovaně mi děj běžel před očima jako film...téma armády a těžební problematiky mi blízké není. Velice barvitě vykreslena postava Ester, která mi občas připomínala Hoegovu Smillu.

1 21.10.2012

Pěkně názorně zachyceny základní archetypální rozdíly mezi astrologickými znameními. Autor využívá příkladů pohádek, které jsou často psychologicky rozebrány...

30.08.2012

Líbilo se mi... Dobře psychologicky prokreslená postava Kimmie... Brutalita nepřekračovala meze, nic vykonstruované.... I když některá "krása" a dojetí by se daly označit jako dekadentní.... Kdo z nás nemá své temné hlasy....

Ještě bych chtěl dodat, že mě začíná štvát úroveň překladů z hlediska gramatiky... Aby na první stránce bylo slovo PODPADKY, tak to je vážně MOC!

1 30.08.2012

Čtení mělo logiku, směr... a vůbec mi nevadilo, že už čtenář dávno ví, kdo je tyran unesené ženy....
Momentální situační humor mi sedl... Díky Asade :-D

2 03.08.2012

Ufff... Je to takové krimi-scifi? Situace, které nejsou pravděpodobné!....? Mnohá dění mi přišla až překombinovaná. Některým myšlenkám se filosofická zajímavost upřít nedá... Ale kniha jako celek ve mně nerozehrála symfonii nadšení. Možná tento názor souvisí s mojí potřebou jistoty a není možné, aby byla taková parapsychologická síla.. A i když čtenář časem zjistí ušlechtilost povahy motivace k používání nadpřirozena, je to jistá forma terorismu... Přesto jsem Kašparovi fandil, aby našel svoje ticho....Nevím, jak moc bylo náročné knihu přeložit, ale neovlivňuje můj šroubovaný dojem z příběhu i překlad? Možná je to jen literatura pro náročnější.... Kdo ví...

4 18.07.2012

Přesně jak píše Irena, jedná se o kombinace archetypů, jak je potkáváme... Obrázy promlouvají někdy silněji než slova.

2 06.07.2012

Pelíškovský rukopis je zřejmý:-)... dospělý hrdina důchodového věku.... Tématem je osamělost, sounáležitost s nejlepším kamarádem, příslušnost k rodině (vztahy v rámci této svébytné společenské jednotky napříč generacemi (praděd, děd, dcera, vnuk...).
Celkem mi vadil autorův sloh - napsáno v hovorové češtině....
Jak se děj pěkně rozjede s mini tragédií, tak je závěr vyřešený až moc kvapem.... mohla být v ději ještě nejedna situace osvětlující "výměnu manželů".

04.07.2012

Do kolen mě román neposadil.... Ale ve zkratce: Líbilo se mi, že jde o román současnosti takové, jaká opravdu je.... Líbilo se mi, že autor postavy nepředstavuje jednoúhelně a odhaluje i jejich úvahy a myšlenky....(tak jak to asi všichni známe, jak se chováme, co říkáme, ale že mnohdy si myslíme NĚCO.... Přišlo mi zajímavé snímat skutečnost očima různých generací (A) Manolis, B) Aisha, Rosie, Hector... C) Connie a Richie..... Zajímavé zamyšlení nad benevolencí výchovy a síly sdělení "Dám tě k soudu".... Román o rodinných pseudo-HODNOTÁCH....
Ale krize čtenáře přišla někdy v půlce... Bylo to snad dlouhé a přestávalo mě to bavit....
Díkybohu přišlo snad opepření děje dotýkající se sexu :))

1 26.06.2012