Pavlina50 komentáře u knih

Pokud bych měla knihu zhodnotit jen jednou větou, asi by vypadala takto: dost naivní příběh o jednom krátkém „školním výletu“ mladé holky se šesti novináři, kteří se sice zpočátku chovají jak nezvladatelní puberťáci, ale nakonec jim tento výlet změní osud i charaktery.
Ano, tato moje charakteristika sice zní určitě dost výsměšně, ale já to tak hanlivě vůbec nemyslím. Vzhledem k tomu, že už mám jeden díl z této série za sebou, moc dobře jsem věděla, do čeho jdu a co mám od knihy očekávat a podle toho k ní také přistupovala.
Je taková ta kniha, po které sahám, když potřebuju oddech od drsných psychothrillerů, nechci vůbec o ničem přemýšlet a jen si chci vypláchnout hlavu bez ohledu na naivitu příběhu. A to mi naprosto splnila.
Pro mě měla kniha obrovský bonus v podobě zde skvěle zachycené Kodaně.
Musím hodně vyzvednout autorčin um, jak do knihy vložila popisy jednotlivých konkrétních míst v tomto městě. Dokonale mi osvěžila paměť, kdy jsem před patnácti lety na stejných místech stála a taky přiblížila ty objekty, na které jsem při tehdejší cestě vůbec nenarazila, což mě po přečtení této knihy dost mrzí. Prostě v jedné ruce kniha, ve druhé mobil a google, a souběžně se čtením jsem plánovala novou cestu do Kodaně. Těch 1 000 km není zas taková vzdálenost.
Akorát ten dánský koncept žití - hygge na mě moc nezafungoval. Základní principy mi totiž nepřipadají vůbec nijak převratné. Naopak považuju je za naprosto přirozené a běžné i bez toho, aby se z nich stal nějaký styl a bylo nutné se je objevovat a učit. Myslím, že takto přirozeně umí žít i většina lidí u nás, aniž by tušila, že se jedná o nějaký styl.
Jinak – moc povedená je i obálka, ostatně jako všechny patřící k této sérii.
Ve čtení této série budu postupně určitě pokračovat, už kvůli přiblížení těch destinací, kde se každý z příběhů odehrává. Cestovat se tak trochu dá i v hlavě.

7 14.02.2022

Kniha s velice líbivou obálkou a s docela zajímavým prvotním nápadem – i když styl psaní trochu za nápadem pokulhával. Bylo to psáno až příliš jednoduše, některé situace by si zasloužily určitě jít do větší hloubky, takto to na mě kniha jako celek působila docela dost uspěchaně a nedotaženě.
Je to kniha obsahující dvě základní zápletky – jednu historickou – procesy s čarodějnicemi a vazba a propojenost na současné obyvatele obce a tu druhou ryze detektivní – vražda, zmizení, nález koster…To vše je zabaleno do stylu červené knihovny a nepochybně i tak trochu do knih „young adult“ – takže takový žánrový mišmaš a záleží na čtenáři, zda se dokáže povznést i nad ty styly, které běžně nečte.
Já jsem se snažila zaměřit jen na ty dvě základní linky a tolerovat tu omáčku kolem, i když osobně bych možná přivítala i tak, pokud by se autorka věnovala jen jedné zápletce. Pro mě by určitě byla přitažlivější ta historická a určitě by se mi líbilo, kdyby byla víc rozpracovaná a propracovaná.
Tajné chodby, tajemná dvířka ve sklepech, neznámá žena na prastarém obraze až příliš se podobající jedné ženě ze současnosti, to vše zkombinované s rodovou historií plnou čarodějnic, by mělo navodit pořádně tajemnou atmosféru, ovšem na mě se to díky stylu psaní bohužel zas až tak moc nepřeneslo.
I těch „zločinů“ - koster a podivných zmizení mi na tak malou obec připadalo nějak nepřirozeně moc. Bohužel toto všechno trochu knize škodí a znehodnocuje za mě dost zajímavý a nápaditý námět. Takže nakonec hodnotím jako průměr – nápadité, čtivé, ale zase nijak zvlášť výjimečné.
Navíc jsem zjistila, že se mi tato kniha parádně hodí do letošní čtenářské výzvy, protože káva se tam vařila a popíjela opravdu nadměrně.

7 10.02.2022

Je to docela zamotaný, ale zajímavě pojatý a silný příběh z prostředí francouzského venkova o jedné velké pomstě. Hlavní hrdinka – Eliana – s nevyzpytatelným jednáním, je krásná, přitažlivá, záhadná, kontroverzní, v jedné chvíli se chová jako malé dítě, z toho se změní v opravdovou ženu vampa a motá hlavy všem okolo bez ohledu na to, zda je to muž či žena. Kniha sice začíná docela idylicky a nevinně, ale přitom je už od počátku cítit, že něco není v pořádku a velice brzy se začnou vynořovat na povrch temné motivy. Příběh je vyprávěn několika vypravěči, takže čtenář proniká střídavě do hlav jednotlivých postav a postupně začíná chápat jednotlivé souvislosti. Určitě to není detektivka v pravém slova smyslu, je to spíš taková detektivka „naruby“, protože v klasické detektivce známe čin a hledáme pachatele, ale v této knize známe pachatele, ale neznáme čin, co provede a hlavně, kdy to přijde. Pak to sice přijde, ale i tak je rozuzlení celého příběhu velice nečekané a překvapivé a hlavně bolestivé – výborně vymyšleno.
Co mi ale na knize opravdu neskutečně vadilo a hodně kazilo zážitek z knihy, vůbec nesouvisí s jejím obsahem ani kvalitou, ale bohužel s její tištěnou podobou. Kniha má docela malý formát a text je v ní neskutečně zhuštěný, moc malá písmena, téměř žádné odstavce, jen nekonečné jednolité bloky, dlouhé kapitoly… strašně mi to znepříjemňovalo čtení. Četla se mi opravdu velice těžce a těmi 300 stranami jsem se vysloveně prokousávala a četla je třikrát tak dlouho, než jiné knihy stejného objemu. Je to veliká škoda, protože pokud by měla lepší a čtivější vydání, asi by celkový dojem z ní byl výrazně jiný. Takhle mi spadla do průměru a více méně jsem si oddechla, že to mám za sebou. Ale to rozhodně není chyba autora – jeho práce je hodně dobrá.

4 02.02.2022

Jsem zvyklá na šoky ze zvratů v závěru knih, ale takhle skvěle naservírovaný šok hned v úvodní kapitole – holčička, pět svíček na dortu a její „oslava“ s rodinou…uff.
Domnívala jsem se, že tato famózně zpracovaná úvodní kapitola a vysoké zdejší hodnocení zaručují jasnou tutovku, kterou budu hltat, ale bohužel velice brzy přišlo veliké rozčarování.
Anotace knihy vůbec nenaznačovala, že děj knihy se bude točit kolem zločineckých gangů, agentů, obchodníků se zbraněmi apod. a to jsou témata, které mě vůbec nepřitahují, vůbec mě nebaví a kterým se tím pádem i vyhýbám.
Dějové linky knihy ve stylu – závod s časem, kdy jeden utíká před minulostí, druhý hledá ztracenou dívku z minulosti a ta třetí utíká a svoji minulost zase hledá – nejsou sice vůbec špatné, ale ty okolnosti, místo zasazení děje…no, strašně nerada nechávám knihy nedočtené, tady jsem se do čtení ale musela velmi nutit. A celkový dojem mi bohužel moc nezlepšilo ani to překvapivé závěrečné odhalení.
Ale chápu, že toto hodnocení je velice subjektivní díky této své „protižánrové“ vyhraněnosti.
Kniha má určitě svoje nesporné kvality, ostatně toto potvrzuje i celkové zdejší vysoké hodnocení, ale díky tématu, které já osobně vnímám jako velice nezáživné, to byl u mě jasný přehmat.
Ty dvě hvězdičky dávám jen za ten skvělý úvod, který mi na rozdíl od dalšího děje knihy, asi v hlavě zůstane dost dlouho.

2 02.02.2022

V rozporu s popiskem na obálce knihy si myslím, že do psychologického mysteriózního thrilleru má tato kniha dost daleko. A znepokojivě, jak je uvedeno v anotaci, už na mě nepůsobila vůbec. Ale tu absenci „mysteriózna“, které mě sice spolehlivě na knihy vždy naláká, jsem nějak překousla a nakonec se z toho vyklubalo docela prima čtení. Nebudu tady kritizovat nelogičnosti a nesmysly, které se sem tam v knize objevily, plynulost čtení a očekávání rozuzlení mě totiž vlastně vůbec nenarušovaly. Příběh autor zasadil do fiktivního prostředí – na smyšlený ostrov a z největší části je vyprávěn z pohledu jedenáctiletého Billyho - malého Colomba a vědátora, který se v dětské naivitě připlete do vyšetřování zmizení mladé dívky. A vůbec netuší, jaký dopad toto „dobrodružství“ bude mít na jeho život i poznání vlastní minulosti. Kniha je psána velice jednoduše, plně odpovídá věkové a mentální úrovni vypravěče, jeho specifickému pohledu na svět, což příjemně nahrává autenticitě příběhu. A možná díky tomuto stylu psaní jsem i tento příběh posuzovala nějak jinak, shovívavěji k některým jeho nelogičnostem. Rozuzlení celého příběhu nakonec dávalo smysl, a to i přes tu trochu nepovedenou závěrečnou klíčovou scénu, kterou autor možná mohl trochu víc promyslet. Ale celkový dojem byl fajn, čtení mělo spád s velkým přispěním krátkých kapitol a kniha se tak i přes svých cca 400 stran dala přečíst na jeden zátah.

2 01.02.2022

Další z výborných tipů, na který jsem vsadila.
Už název knihy avizuje temnost příběhu v pravém slova smyslu – téma pohřbívání zaživa mluví samo za sebe. Hlavní hrdinka knihy Zoe má dar. Dokáže vstoupit do mysli vrahů…ale někdy i do mysli obětí. A zůstává v ní uvězněná…dar nebo prokletí? Je to jeden z těch thrillerů, kde se objeví opravdu jen minimum krve a přesto perfektně splňuje veškeré atributy tohoto žánru.
Moc se mi líbilo, že toto děsivé téma bylo současně aspoň trochu vyvažováno jemnou ironií v dialozích mezi hlavními postavami a hlavně sem tam vloženým břitkým humorem, který zde dokonale zastupuje dědeček Marvin, toužící ve svých osmdesáti sedmi letech absolvovat parašutistický kurz, protože mu přece na tento zážitek zbývá už jen nějakých „dvacet nebo třicet let“. Do toho jeho kočka a zlatá rybka…Marvina jsem si fakt zamilovala.
A nemůžu vůbec nezmínit…při čtení jsem několikrát dostala obrovskou chuť na řízek nebo steak, Zoe umí tak fantasticky vychutnávat jídlo! Tyto vsuvky mě také moc bavily. Autor totiž i tímto hlavní hrdinku tak trochu zlidštil – prostě zdůraznil, že to není jenom stroj na hledání zvrhlých psychopatů, ale i normální člověk se všemi přirozenými vlastnostmi a pudy, což mi často v jiných knihách tohoto žánru trochu chybí.
Prostě …mělo to šťávu. Nejen ty steaky, ale prostě celá kniha.

13 01.02.2022

Číst v současné době o španělské chřipce je možná trochu masochistické, nicméně obě předchozí knihy od této autorky se mi tak moc líbily, že jsem nemohla odolat. A ani tato mě nijak zvlášť nezklamala, i když zas až tak nadšená, jak u těch předchozích jsem přece jenom nebyla.
Opět je to dobře napsaná kniha se zdařilým a neotřelým tématem, autorce se také zase moc dobře povedlo zachytit ponurou a neutěšenou atmosféru doby, do které je příběh zasazen, ale ve srovnání s těmi dvěma předchozími knihami mi přišlo, že tato navzdory vynikajícímu začátku dál trochu ubrala na tempu a přece jenom neměla až takový spád. Občas mi přišla i trochu utahaná a sem tam jsem se přistihla, že některé odstavce i přeskakuju. Za přečtení stojí, ale za mě je to od autorky mírně slabší kniha, než jakou jsem očekávala. Proto jedna hvězdička dolů.

4 26.01.2022

Hvězdičkami nechci a vlastně ani nemůžu tuto knihu hodnotit. Zejména proto, že jsem ji vlastně ani nepřečetla, ale spíš proletěla. Příběh opravdu otřesný a velice brutální, i fiktivní horory jsou možná proti tomu slabým čajíčkem. Neskutečné utrpení Angely si vůbec nedovolím zpochybňovat, ale styl zpracování této knihy mě ale vůbec nesedl. Asi při páté změně osobnosti už jsem se ztratila a přestávalo mě to bavit. Dost tomu napomáhaly i ty obsáhlé, „odborné“, psychologické rozbory, jejichž vsuvky mi knihu ještě víc tříštily.
Přiznávám, že jsem od této knihy čekala asi něco trochu jiného. Téma sekt jakéhokoliv druhu mě přitahuje, baví mně o nich číst, ale tady jsem narazila spíš na rozbor extrémně psychicky narušené x krát rozštěpené osobnosti. Takové množství osobností už jsem prostě nedávala. V rozporu s většinou zdejších komentářů na mě kniha působila velice zmatečně. Proto jen ten „průlet“ knihou, kdy jsem si vybírala jen její některé části, které mě zaujaly, abych získala aspoň nějaký obrázek, a musím uznat, že to mi úplně stačilo k zjištění, jaké hrůzy jsou i v dnešní době lidé schopni druhým lidem dělat. Víc snad ani vědět nepotřebuju.

Tak toto byl můj pravý šálek kafé.
Vynikající psycho s opravdu nečekaným a šokujícím závěrem.
Po celou dobu skvěle budované napětí a dusivá atmosféra v domě, kde se většina děje odehrává. I když…děje tam zas až tak moc vlastně není. Jedná se víceméně o konfrontaci mezi únosci a obětmi únosu, a ani druhá souběžná dějová linka – Jackovo vyšetřování - také zrovna akčností nijak nehýří, spíš jen chodí, chodí a vyptává se, ale přesto jsem po celou dobu při čtení ani nedýchala. Napětí je udržováno především tou skvěle vystavěnou atmosférou, která čtenáři nedovolí i přes tak velký počet stránek se ani na chvíli uvolnit.
A pointa – dokonalá! Takové rozuzlení mě v průběhu čtení fakt nenapadlo. Dokonce jsem po přečtení poslední stránky vzala knihu znovu od úplného začátku, listovala v ní a hledala indicie, které by mi nějak napověděly, kam se ten děj bude ubírat, jestli jsem byla při čtení tak nepozorná. Ale ne. Autorka mě fakt dokonale převezla. Geniálně vymyšleno!
Pokud jsou všechny knihy Mo Hayder tak skvělé, tak hurá na ně. Už je doma pomalu shromažďuju.

9 24.01.2022

Takové klasické irské téma – zneužívání a týrání dětí církevními představiteli. Skoro začínám mít dojem, že v Irsku snad ani jeden kněz není zcela normální. Ale co naplat – je to pořád téma vděčné a velmi oblíbené, přitahující pozornost a zaručující docela široké spektrum čtenářů. Já mezi ně patřím.
I když toto zpracování bych asi v žádných superlativech nehodnotila, Lottie mi zatím nijak zvlášť k srdci nepřirostla.
Identita hlavních padouchů zas tak překvapivá nebyla, dala se docela dobře odhadnout, takže brada, v rozporu s tím, jak je avizováno na obálce knihy, mi na konci knihy nespadla vůbec.
Ale jinak docela fajn čtení, i když něco tomu prostě chybělo. Možná lepší vykreslení postav, se kterými se dá lépe ztotožnit a chápat jejich chování, možná méně chaotická a logičtější zápletka nebo možná lépe zpracovanější ty avizované zvraty, aby ke „spadnutí brady“ byl opravdu důvod.
Ale autorce dám rozhodně další šanci. Jednotlivé knihy této série mě totiž dost přitahují především svými krásnými obálkami, takže nemůžu odolat. Třeba těm dalším dílům tu poslední hvězdičku dám.

6 24.01.2022

Začínám si být jistá, že s M. Robothamem nikdy nešlápnu vedle. A absolutně žádnou roli nehraje ani jakákoliv tloušťka knihy. Ať 250 stránek nebo třeba 500 – čtení mi vždycky uteče stejně rychle bez pocitu jakékoliv chvilkové nudy. Jako zatím všechny jeho knihy i tato mě chytla hned od začátku a nepustila až do konce. Kandidátů na pachatele jsem měla hned několik, ovšem jako vždy…vedle jak ta jedle. Promyšlenost jeho příběhů mě fakt baví. Na začátku vždycky tápu v souvislostech, připadá mi, že není možné uspokojivým a logickým způsobem jednotlivé linky spojit, ovšem na konci do sebe všechno vždy perfektně zapadne a nezůstane žádná nevyjasněná okolnost. Myslím, že jeho příběhy - včetně tohoto - patří rozhodně mezi „chytré“ thrillery a špičce tohoto žánru.

6 24.01.2022

„Lidé bez dějin přestávají být lidmi…“
Moje první sci-fi……a sama jsem dost překvapená, že mě to prostě bavilo.
Vlastně ani nevím, jestli jsem se nevědomky ve svém věku pustila do literatury pro mládež, nicméně důležité je, že je to vlastně úplně jedno. Myslím si totiž, že je to kniha svým obsahem vcelku nadčasová a každá věková skupina si v ní může najít to, co ji zaujme. I přesto, že tato kniha poprvé vyšla už cca před čtyřiceti lety.
Je to napínavý příběh o skupince přeživších ze ztroskotané vesmírné lodi, která se ocitla na neznámé a ne zrovna moc přívětivé planetě. Při životě je drží hlavně naděje na záchranu, kterou vidí v opravě vysílačky ve ztroskotané lodi a v navázání spojení se Zemí.
Vedle tohoto dobrodružného děje mě ale dost bavila i ta „filozofická“ stránka této knihy, která mě neustále přiváděla k myšlenkám na téma, zda je možné zachovat si lidství v té podobě, v jaké ho známe, pokud se úplně ztratí kontakt se svou civilizací.
Jak dlouho může lidem trvat, než ztratí své vrozené civilizační návyky, lidskou důstojnost, nepodlehne barbarství a nepřizpůsobí se drsným podmínkám nového domova?
A lze tyto návyky vštípit i další nové generaci, která už život na Zemi zná jen z vyprávění?
Je vůbec možné zůstat člověkem jinde než na Zemi?
Ano… možná lze namítat, že takové téma vlastně není nijak originální…..třeba D. Defoe už dávno do podobné situace postavil svého Robinsona. Ale myslím, že Bulyčov to přece jenom dotáhl o něco dál.
Robinson byl i po ztroskotání pořád „pánem tvorstva“, byl na Zemi, i když bez kontaktu s civilizací, přece jenom v prostředí, ze kterého pochází. Ale co ti ztroskotanci z Osady? Kdo je „pánem tvorstva“ na této planetě?
Je zajímavé sledovat i generační rozdíly a jejich vnímání domova. Zatímco pro starší generaci s vazbami na Zemi je pobyt na nové planetě nechtěným dobrodružstvím a přetrvává touha vrátit se do svého pravého domova, mladá generace už považuje za domov právě tuto planetu. Za dobrodružství, i když v tomto případě chtěné, naopak považuje cestu do domova svých předků, po které paradoxně touží také, i když hlavní motivací je zřejmě jen zvědavost.
Strašně moc jsem hrdinům knihy držela palce, aby cestu domů přece jenom našli. Zda to vyšlo, prozrazovat nebudu, ale každopádně i když se jedná o žánr, který nepatří zrovna mezi ty, které pravidelně čtu, myslím, že je to jedna z knih, co mi tak brzy z hlavy nevypadne. Za přečtení určitě stojí.

10 24.01.2022

Jednotlivé názvy kapitol sice vybízejí spíš k představám o příběhu o stavbě domu, ale jinak se jedná o vkusnou a napínavou duchařinu o odhalování jednoho tajemství z minulosti.
Líbila se mi neotřelá detektivní zápletka se slušně budovaným napětím, vkusné tajemno se prolínalo celým příběhem a i přesto, že pointa byla dost průhledná a kniha byla dost obsáhlá, ani chvilku jsem se při čtení nenudila. Je to již druhá kniha od této autorky a za mě opět velká spokojenost.

7 24.01.2022

Co je na celém tomto příběhu pro mě nejděsivější?
Ta skutečnost, že nečtu o dávné minulosti, kterou jsou dnes již třeba koncentrační tábory za 2. světové války nebo tábory v Rusku z padesátých let…toto je jen nedávná minulost a nepochybně i současnost. Šílené srovnání, když jsem si vybavila, že přesně v roce, kdy já jsem prožívala své nejkrásnější životní události a řešila víceméně „blbosti“, Sin právě utíkal ze „čtrnáctky“. Kolik podobných a nelidských míst ještě dnes kdekoliv na světe je?
Toto čtení je opravdu těžké. Neskutečně brutální a drastické. Každá kniha o KLDR mi přinese nějaké další nové a těžko uvěřitelné informace. Výpovědi „běžných“ severokorejských uprchlíků už jsem četla několikrát, ale autentický příběh někoho, kdo za svůj život před útěkem nikdy neviděl „svět za plotem“, to je opravdu unikátní a ojedinělé.

Proč byl už od narození Sin v táboře?
Vina z důvodu příbuznosti???
V křesťanské komunitě platí, že každé dítě se narodí s prvotním hříchem. Ale díky křtu je tato jeho vina smazána. V této zemi se některé děti také už rodí s vinou, ovšem je to vina definitivně doživotní bez jakékoliv možnosti se jí zbavit. Sin se také narodil s vinou – vinen tím, komu se narodil. A jeho osud byl tím zpečetěn. Trestem a částečným odčiněním je pouze otrocká a doživotní práce pro „blaho státu“.

Že Sin v něčem lhal? Asi bych v tom nehledala nic velkého a cíleného, protože bych nehledala ani žádné morální návyky v člověku, který se narodil jako otrok, byl vychováván jen k celoživotnímu otroctví a s dokonalou absencí emocí a citů. V člověku, který měl po celé své dětství a dospívání v hlavě téměř jedinou a omezenou myšlenku, a to, kde sehnat jídlo, aby přežil další den. Sin možná působí dost kontroverzně, ale že dokázal i po útěku vůbec nějak přežít - zejména ze začátku, kdy zůstal pro něho v absolutně novém a neznámém světě úplně sám bez pomoci - to před ním smekám klobouk.

Kniha mi připadala jako takový hybrid - napůl románový příběh, napůl literatura faktu. O trochu víc mě bavila ta „výpravná“ linka o životě v táboře, o útěku a následném životě na svobodě, i když i v té faktické části byla spousta doplňujících, přínosných a zajímavých informací o této jedné z nejkrutějších zemí světa.

Ve srovnání s jinými knihami s podobnými náměty tato (stejně jako Sin) působí naprosto stroze a bez-emočně, ale myslím, že přesto při čtení dokáže s emocemi slušně zahýbat - naštve, rozzuří i rozbrečí…

Jedna hvězdička dolů, ale jen kvůli srovnání s knihou Svědectví o životě v KLDR, která mi připadala přece jenom o kousek líp zpracovaná.

5 17.01.2022

„…nic tě nemůže vyděsit, pokud to nepřipustíš…“

Toto čtení s novou a zajímavou ústřední postavou – mírně autistickou Rory jsem si opravdu užila.
A to i přesto, že indicií vedoucích k průběžným dějovým zvratům nám autor servíroval od začátku knihy dost a dost - ať už v popisu a charakterech postav nebo v drobných poznámkách jen jakoby mimochodem poznamenaných. Připadalo mi, že čtenář je téměř vždy o krok dopředu než postavy v knize a že to byl snad autorův záměr. Nicméně na to, jak všechny tyto docela jasné a předvídatelné střípky autor skloubí v jeden logický a navazující celek, jsem nepřišla, takže příběh mě držel v napětí až do úplného konce. Snad jediné, co mi na knize trochu vadilo, byla cesta, jak Rory přišla na vcelku nejzásadnější informaci vedoucí k závěrečnému odhalení případu. To, že ji na správnou cestu a vyřešení přivedly sny, není pro mě to pravé ořechové. Na to byl příběh až moc reálný. Snad si sám autor s tím nevěděl rady, tak použil toto klišé z jiných literárních žánrů…netuším.
Ale jinak se mi to celé opravdu líbilo.
Střídání časových a dějových linek bylo dostatečně přehledné, moc chválím i formu výtisku knihy obsahující výrazné a oddělené odstavce, krátké kapitoly, které nutí knihu neodkládat, příjemný je i výběr a velikost písma i samotná velikost knihy, která úplně vybízí k položení na peřinu v posteli před spaním.
Celkově je to dost povedený začátek nové série…snad dojde k pokračování…přece jenom tam zůstala jedna velice otevřená a nevyřešená záležitost.

4 17.01.2022

Thriller s nálepkou „pro ženy“ u mě již dopředu evokuje na jedné straně zaručenou čtivost, ale na druhé straně i určitou jednoduchost. Obě tyto moje zakořeněné představy kniha splnila. Autorka se s tím moc nepárala. Téměř ihned po otevření knihy a bez příprav nahodila klíčovou zápletku a dál už jsem se vezla na očekávané vlně pravidel těchto typů thrillerů - hledání pravdy, nedůvěra a házení klacků pod nohy lidí kolem, včetně téměř všech nejbližších, a v rovině s tím současně nezbytné řešení narušených vlastních milostných vztahů. Nicméně rozhodně nechci, aby tato moje slova byla vnímána jako výsměch, kniha je opravdu velice čtivá, což bývá u mě víceméně pro hodnocení knih rozhodující. Nechci být pokrytecká a špatně hodnotit knihu, kterou jsem přečetla víceméně jedním dechem. Tu jednu hvězdičku dolů srážím pouze za velmi předvídatelné rozuzlení, které ve srovnání s předchozí přečtenou knihou, kde mi to nevadilo vůbec, bylo přece jenom daleko víc dopředu jasné a očekávané, takže celému příběhu tak chybělo to obvyklé strhující finále.

1 17.01.2022

Nevěř vůbec nikomu, jen sám sobě … to mě napadalo při čtení nové série s vyšetřovatelkou Jossie řešící případ záhadného mizení několika mladých dívek, při vyšetřování kterého naráží neustále na tajemné jméno Ramona. Klasická zápletka, kterou identifikuje už název. Je to celkem fajn čtení, i když na můj vkus trošku má pomalejší rozjezd, ale tempo se naštěstí postupně zrychluje a čtivosti nahrává i využití krátkých kapitol.
Postava Jossie mi sice nijak zvlášť k srdci nepřirostla, mimo vyšetřování tam hodně řeší i svoje soukromé problémy, zejména vztahy s dvěma muži, mezi kterými se pořád nějak tak potácí. Ale ani jednomu vztahu jsem moc nemohla uvěřit.
Celkem brzy se dá vytušit, kdo za celým případem ať už přímo či nepřímo stojí, takže rozuzlení mi nepřipadalo až tak šokující.
I indicie vedoucí k odhalení jsou většinou objevovány prostřednictvím až moc málo uvěřitelných a nepravděpodobných náhod, Jossie je „zcela náhodou“ vždy v pravý čas na klíčovém místě.
Hlavní pachatelé mi vzdáleně připomněli vynikající thriller Muži, kteří nenávidí ženy, i když opravdu jen typově a vazbami, vše ostatní od zápletky i kvality knihy se srovnávat samozřejmě nedá.
Už dříve jsem četla následný druhý díl této série - Dívka beze jména - a ve srovnání s druhým díle se mi Mizející dívky líbili přece jenom trochu víc. Chystám se i na třetí, tak uvidím, jestli má pro mě série spíš sestupnou tendenci nebo to ten třetí díl zvrátí.
Takže zejména z důvodu čtivosti, která mi zde nescházela, vlastně hodnotím vcelku kladně, ale k té k páté hvězdičce mi tam přece jenom něco scházelo.

6 13.01.2022

Autobiografický příběh somálské modelky Waris Dirie se dotkne asi každé ženy, protože představa, co by nás čekalo, kdybychom se narodili v její zemi, je děsivá. Její životní peripetie sice trochu připomínají pohádku, i když právě slovo pohádka je v souvislosti s tím, čím si prošla, asi dost nevkusné. Ale základní princip…“jak chudá dívka téměř z okraje společnosti ke štěstí, slávě a bohatství došla“ tam prostě je. Každopádně Waris se to podařilo. Netuším, které části knihy jsou nějak literárně přibarvené, protože při čtení jsem mnohokrát měla pocit, že ji i přes ten neskutečně těžký život v dětství ji provázelo naopak až moc veliké množství šťastných náhod a to ve mně budilo trochu nedůvěru v reálnost příběhu. Ve smyslu románu je to kniha opravdu strhující, ale jako životopis…mírné pochyby.
Ale hodnotím jako román, který jsem četla jedním dechem, a proto plný počet hvězdiček prostě dát musím.

„Naučila jsem se, že štěstí není v tom, co máte, protože já jsem nikdy neměla nic, a přesto jsem byla šťastná…“

7 11.01.2022

Lucinda Riley boří moje zakořeněné mýty o „nečtivosti“ literatury pro ženy. Asi si přečtu její kompletní dílo (bohužel už konečné), protože její příběhy mě prostě baví. Podobně jako u série „sester“, opět nabízí stejnou šablonu „dva v jenom“, prolínají se dvě časové roviny a dva příběhy, které do sebe v závěru knihy skvěle zapadnou. A stejně jako u „sester“ v hlavě cestujeme po světě. Tentokrát je to Indie s přepychovými paláci a princeznami a vedle toho Anglie a pro ni typické panství příslušníků modré krve. A když do toho vstoupí ještě americká celebrita, atraktivní mix je zajištěn. Vždycky přemýšlím, jestli autorka toto velké množství zemí, které umí tak barvitě a emotivně přibližovat, sama navštívila, anebo jen sama hodně četla a tu nezaměnitelnou kulturu a atmosféru každé země si dokázala vytvořit jen ve vlastní hlavě. Každopádně to uměla opravdu parádně. Indii i anglický venkov jsem kolem sebe opravdu cítila.
Kdo nevyhledává jen „hlubokomyslné“ knihy, má rád hezkou, oddechovou literaturu, nelpí na uvěřitelnosti náhod nebo nehledá v knize jen logiku, určitě si přijde na své. Já si přišla.

7 11.01.2022

Toto pokračování rodinné pohody Bernatských se mi líbilo možná ještě trochu víc, než předchozí díl.
Jak je již patrné z názvu, odráží nynější aktuální složitou dobu, ale moc se mi líbilo, že i přesto z ní pořád čiší neskutečný klid a pohoda. Možná tomu nahrává i fakt, že v době napsání této knihy jsme téměř všichni asi věřili, že všechno to kolem už brzy skončí a svět se vrátí do stejných kolejí. Vojta tomu věřil evidentně, slovo „naděje“ z knihy čiší téměř neustále a jednou tam dokonce použil slovní spojení „koronavirová epizoda“. V knize Vojta touto nadějí a optimismem žil…kdo čte knihu dnes, už ví, že o epizodu se opravdu nejedná a proto tyto vsuvky možná vyvolávají pouze smutné pousmání. Nicméně ani s ohledem na složitost dnešní doby, u Bernatských rodinná idylka přetrvává, hlášky dětí a jejich bezprostřednost jsou kouzelné. Pokud kniha opravdu odráží realitu, soužití této rodiny mi připadá s ohledem na dnešní dobu, kde převládá spíš „blbá nálada“, nervozita i zloba, téměř jako z jiné planety. Je vidět, že většina složitostí života lze zvládat s nadhledem, s úsměvem, s klidem a s pokorou. Kéž by takových „mimozemšťanů“ bylo na světě co nejvíc.

„Pořád dýcháme, máme kde bydlet, máme dostatek jídla a pití, máme se do čeho obléct a navíc přejeme vše dobré i ostatním. To je jasný důkaz, že to zase tak špatné není. Jasný důkaz, že jsme šťastní. Jasný důkaz, že ŽIJEME.“

1 11.01.2022