Pavlina50 komentáře u knih

Severní Korea v komiksu.
Je to úplně jiné pojetí, než se mi dosud dostalo do ruky – všechny knihy na toto téma, které jsem doposud četla, byly otřesné a neskutečně drastické zkušenosti a zážitky bývalých obyvatel této země, kterým se podařilo uprchnout.
Komiksová (mimochodem se skvělým výtvarným zpracováním) úprava napovídá, že tentokrát bude pojetí výrazně jiné - spíš odlehčenější, občas dokonce vyvolávající úsměv, zejména díky neuvěřitelné absurdnosti tamního systému.
Život v této zemi je totiž popsán z pohledu člověka žijícího ve svobodě, takového, který ví, že se zase za pár dnů či týdnů do své svobody vrátí. Pro něho je to spíš jen takové chvilkové až jedinečné dobrodružství, které může brát s nadhledem, protože ví, že jeho život je a zase bude úplně jiný.

Proto i to občasné nutkání k úsměvu je omluvitelné – je pochopitelně rozdíl, když život v této zemi popisuje člověk, který se tam ocitne jen jako „host“ na chvíli a ten, který tam bohužel musí žít trvale a prožívat veškteré nelidské útrapy a strach z každého příštího dne bez jakékoliv naděje na změnu. Chápu, že pro toho to taková sranda určitě není.
Právě proto mi po po zavření knihy stejně v ústech zůstala velká pachuť a smutek.

Ale rozhodně ne z nějakého zklamání z knihy, ta je opravdu zpracována znamenitě.

4 15.08.2022

Chris Carter si dal ženský pseudonym?
Jasně, že ne, ale konkurence v podobě H. Fields mu teda už pořádně šlape na paty.

Druhý díl této série udržel nastavenou laťku toho prvního a rozhodně mě nezklamal.
Hodně mrtvol, hodně pachatelů, nápad autorky zakomponování virtuálního prostředí zajímavý.
První polovinu jen sledujeme přibývání mrtvol, hledání stop, podivně propletené vraždy.
A v té druhé nám autorka bez varování najednou pachatele předloží přímo na podnose, víme, co dělá, proč to dělá, akorát tedy nevíme, kdo přesně to je.
Mezi dvojcí vyšetřovatelů to po slibném vztahovém začátku z prvního dílu sice začně trochu nečekaně skřípat… s Avou jsem chtěla prostě občas zatřást, aby se vzpamatovala.
Ale tyto vztahové peripetie Luca a Avy se mi líbí, polidšťují brutální a drsné popisy činů a kniha tak není jen pouhým suchým a drastickým hororem.

Ale kromě již zmíněné brutality je to i dost zamotaný a promyšlený případ a právě motiv pachatele mi hodně připomněl jeden velice známý případ Hercula Poirota.

Kniha určitě není pro slabší povahy, ale jinak je to kvalitní zástupce svého žánru.

Kdo tedy má rád brutální thrillery, směle do toho.

…a já do třetího dílu.

11 15.08.2022

Aktuální a zajímavé téma, už proto, že adopce je součástí života mnohých lidí.
Důvodem k přečtení této knihy byl dobrý dojem z předcházející knihy tohoto autora, ke které jsem se dostala, a taky zdejší vysoké hodnocení, kterému jsem podlehla.

Čekala jsem nějaký rodinný psychologický příběh, ale je to spíš typický román ze soudního prostředí, což tedy rozhodně nebylo ke škodě, vadilo mi totiž úplně něco jiného.

Už podle názvu se sice dalo očekávat, že se jedná o téma útočící zejména na ženské osazenstvo a na jeho city, ale toto působilo až moc prvoplánovitě.
Všechny postavy byly až moc kladné a ideální, jejich vztahy až nepřirozeně a nereálně „sluníčkové“, a i přesto, že autor píše velice čtivě, celkově mě to spíš zklamalo. Působilo to na mě spíš jako taková trochu telenovela zabalená do papíru. Myslím, že takové téma lze (navíc od muže) zpracovat podstatně lépe a méně přeslazeně.

Zajímavý byl ale třeba náhled na typické americké soudnictví, které na většinu nás asi působí dost podivně. Dost podivné jsou i jejich zákony …jednoznačné právo na straně biologické rodiny?
No co – jiný kraj, jiný mrav…
I konec mi přišel takový nedotažený, po tak dlouhém a složitém procesu už jen takový rychle odbytý rozsudek bez hlubší reakce obou účastníků sporu – hlavně jsme byli ošizeni o jakoukoliv reakci strany, která soudní při prohrála. Škoda. Konec by si zasloužil aspoň trochu více rozvést.

2 15.08.2022

„Nejlepší hra je ta, u níž si člověk neuvědomuje, že ji hraje…“

Perfektní psychologický thriller, který má spád.
Na začátku trochu ne nepodobné známému filmu Hra s Michaelem Douglasem – znuděný psychoanalytik dostává dopis, který vyvolá pravou hru o život.

Kniha je rozdělená na tři části – v té první se roztáčí kolotoč vzpomínek na možnou příčinu této zvrhlé hry a přináší zběsilou honičku a pátrání po křivdách a hříších minulosti, druhá je zdánlivě klidnější (je - není konec této hry?), a v té třetí se charakter hry významně mění a psychoanalytik začne v praxi uplatňovat svoji profesi.

Zápletka této knihy je dobře promyšlená, i když motivace pachatele a hlavně složitý způsob, jakým chce docílit potrestání a zadostiučinění, mi přišly až moc nereálné a pro pachatele nesmyslně a zbytečně náročné a komplikované.

Ale v duchu žánru a kvalitě jeho zpracování to jako vadu na kráse zas tak moc nevnímám. Spíš oceňuju um autora, že i nepravděpodobné nesmysly, které by mě v mnoha jiných knihách „otrávily“, dokáže literárně zpracovat tak, že vůbec nevadí.

1 15.08.2022

Rodinné generační ságy miluju a i přesto, že se dnes rojí jak houby po dešti, pořád je vyhledávám.
Tato kniha určitě nebyla špatná, ale na druhé straně ódy bych asi na ni také nepěla. Bylo to takové lehké, pohodové čtení, nenudilo, i přesto že ta čtivost vůbec nebyla založena na nějakých neustálých zvratech a dramatech.
Kniha sice balancuje už na pomezí ženského románu, ale naštěstí je oprostěna od jeho základních znaků – přehnaného sentimentu a sladkobolných milostných scén. Naopak – přestože jsou hlavními hrdinkami výhradně ženy (muži tu plní spíš ty vedlejší role), příběh je docela drsný, syrový a v ničem nepřikrášlující hlavní postavy.
Hlavní hrdinka – Anděla v dospělosti - mi byla strašně nesympatická, její charakter byl velice rozporuplný, nicméně …může vlastně člověk odsuzovat myšlení, přání a touhy někoho, kdo už v dětství zakusil to, co ona?
Osudy některých postav (např. Iva, Vojta, Ivanka) byly jen tak nakousnuty - škoda - určitě by si zasloužily větší prostor a větší propracovanost, stejně jako některé klíčové úseky dějin, ale to by potom ta kniha musela zřejmě mít minimálně aspoň jednou tolik stránek.
I závěr jsem asi čekala trochu jiný – chyběla mi nějaká výraznější pointa…ta poslední věta ve mně vzbudila spíš mnoho dalších otázek.
I když na druhé straně…ten závěr knihy mě hlavně utvrdil v mém přesvědčení, že to, jak se k lidem v životě chováme, se nám stejně jednou vrátí…

Nakonec ovšem nelze nezmínit ty neskutečné chyby v rodokmenu v úvodu knihy, které mi dojem z knihy dost kazily. Zbytečně mátly, protože při čtení jsem se na něho kvůli orientaci ve jménech dost často obracela. Škoda - mimochodem ale něco takového – i když podstatně kvalitněji zpracovaného - bych uvítala u každé rodinné ságy. Hodně to zpřehledňuje a zjednodušuje čtení.

Ale i přes všechny tyto výtky nakonec čtyři hvězdičky přece jenom dávám – jeden z nejdůležitějších parametrů pro mé hodnocení – čtivost, totiž byla opravdu výborná.

5 15.08.2022

Je to kniha o pohřešované ženě, který ale není o jejím hledání, ale začíná právě až jejím návratem zpět k rodině.
Příběh je vyprávěný z ryze ženského pohledu – ze současnosti střídavě dcerou zmizelé ženy a vedle toho novou manželkou. A do jejich vyprávění je pravidelně vsouvána i retrospektiva vzpomínek samotné pohřešované ženy, která pomalu objasňuje, co se jí vlastně v minulosti stalo.
Je to docela dobře napsaná kniha se zajímavým dějem, docela věrohodným - k takovým razantním a fatálním změnám v myšlení spousty lidí (i když pro většinu z nás nepochopitelným) bohužel prostě dochází.
Velmi brzy je odtajněn důvod a způsob jejího zmizení, takže svým způsobem odpadá moment napětí, ale vlastně to vůbec nevadí, protože absence napětí je vyvážena takovým neustálým podvědomým pocitem, že stejně něco není v pořádku a že toto asi nemůže skončit dobře.
Kniha má svižné tempo, je psána čtivým stylem. Hvězdičku ubírám za některé pro mě málo uvěřitelné okolnosti – zejména to, jak se k té nestandardní situaci, kdy do běžně funkční rodiny vstoupí (a začne tam znovu žít) bývalá manželka, postavila ta současná. Pro mě byla až nereálně chápající (i když ke konci v ní naštěstí přece jenom začalo něco hlodat), přesto jsem nedokázala uvěřit, že by žena takto dokázala přijmout svoji „konkurentku“.

8 12.08.2022

Tohle vážně nějaké nakladatelství vydalo?
Přečetla jsem už dost knížek plných vulgarit, zvrhlostí, krve, násilí....,a proto také vím, že i takové knihy jdou napsat kvalitně a mít úroveň.
Na toto „dílo“ mám naprosto stejný náhled jako například anet8843 nebo Izu. Úplně stejné pocity – opravdu hloupý a primitivní brak.
Hodnocení "odpad" se opravdu snažím vyhýbat, ale v tomto případě bohužel nemůžu jinak.

Knihu jsem otevírala trochu s rozpaky díky jejímu nijak slavnému hodnocení.
Čekala jsem trochu nudu, trochu rozvláčnost, ale nakonec jsem byla dost mile překvapena.
Není to sice žádné veledílo, po přečtení kterého spadne brada, ale mě to bavilo, v rozporu s původními představami jsem se u čtení vůbec nenudila a kniha mě po celou dobu udržela v napětí a ve zvědavosti, protože jsem pachatele opět vůbec neodhadla.
Závěrečné rozuzlení i zlom v rodinných vazbách mě překvapily. Spadlo to z čista jasna, indicie v průběhu nijak nenaznačovaly, jaké závěrečné překvapivé informace si pro nás autorka nechala.
A dost netradiční je i to, že je nevěděli ani všechny hlavní postavy.

Možná trochu zavádí název knihy, nemyslím si, že paranoia byla v této knize tak zásadní.
Ale na druhé straně, pokud bych byla součástí takové situace, v jaké se ocitla Rachel, myslím, že bych byla víc než paranoidní.

Standardní thriller – v hlavě mi asi neutkví, ale účel splnil – při čtení zaujal a pobavil.

2 04.08.2022

Tak tady asi půjdu hodně proti proudu.
Náboženské thrillery mě přitahují, což bylo taky důvodem, že jsem po této knize sáhla, ale tentokrát to pro mě byl bohužel velký přehmat.
Očekávala jsem nějaké další šifry ve stylu D. Browna, napínavé odhalování tajemství, ale dostala jsem především velkou porci akce, honiček a stříleček s nesmrtelným a neohroženým superhrdinou s téměř nadlidskými vlastnostmi a schopnostmi, kterého doplnila chytrá a téměř bondovská kráska – prostě takový „céčkový“ akční thriller ve stylu německé výroby akorát v literárním balení.
Konspirační teorie o Noemově arše, která se zrodila v hlavě autora, byla docela zajímavě vymyšlena, ale ta obří nálož akčnosti to prostě pohřbila. K tomu ještě často stupidní dialogy v situacích, kdy jde o život (například dvě minuty do výbuchu bomby a „hrdinové“ se spolu baví „žoviálním“ tónem?), to snad ne. V té chvíli (a jiných podobných) jsem se opravdu chytala za hlavu.
Je mi jasné, že je to o vkusu a o stylu a toto pro mě prostě nebyl ten správný šálek kafé.

Nejhorší je, když se mi chce v thrilleru, kdy jde o život, a navíc o zkázu celého světa, smát. A to se mi zde bohužel stalo.
Věřím, že pro nadšence akčního žánru asi OK.
Dočteno jen proto, že nerada knihy nechávám nedočtené. Ta jedna hvězdička za tu zajímavě pojatou archu.

3 04.08.2022

Tuto knihu nemůžu už několik dnů dostat z hlavy.
Je to velice emočně silný příběh o svědomí, o špatných rozhodnutích, o obrovské zamilovanosti, která se změní až v posedlost a o snaze konečné „očisty“, jak již vyplývá z názvu knihy.
Zároveň je to další svědectví doby totalitního režimu, které bylo a je prostě bez ohledu na zeměpisnou polohu všude opravdu naprosto stejné.
Celá kniha je hluboce depresivní, plná beznaděje a bezvýchodnosti. Není to proto úplně jednoduché čtení, určitě je při něm nutný dostatek soustředění a koncentrace, ale stojí to za to.

Ústředními postavami jsou dvě ženy rozdílného věku, které spolu mají víc společného, než zpočátku tuší.
Retrospektivou střídavě přecházíme ze současné dějové linky mladé dívky Zary, která se se svou nezkušeností a naivitou stala obětí obchodu s bílým masem, a stárnoucí Aliide, které se právě díky setkání se Zarou znovu vyplaví na povrch tragické vzpomínky na její vlastní mládí prožité v období totalitního režimu.
Kniha měla několik hodně silných momentů, které byly ovšem napsány (nebo v některých případech i naštěstí jen naznačovány) s takovým citem, kdy neskutečná brutalita a sadismus byly zprostředkovány i bez jejich dlouhosáhlého barvitého líčení a přesto bylo vyjádřeno naprosto vše.
Jednotlivé postavy jsou velice smutně realistické, jejich pohnutky a činy bez ohledu, jaké jsou, lze i chápat. Pud sebezáchovy je prostě zakořeněn v téměř každém člověku a činy plynoucí z něho můžou být někdy opravdu děsivé.
Výhrady mám pouze k něčemu, co s obsahem a kvalitou knihy sice vůbec nesouvisí, ale samotné čtení a mi ztěžovalo tak, že jsem ho několikrát chtěla až vzdát. A to byla přímo otřesná vazba knihy. Netuším, zda jsem na tento vazačský „paskvil“ měla smůlu jen já, nebo se „nepovedl“ celý náklad, ale kniha byla tak „dokonale“ vázaná, že stránky šlo obracet pouze do polohy, kdy písmenka, která byla ve středu, zůstala skryta a víceméně jsem si je musela domýšlet. Při čtení byla proto zapotřebí neustálá velká síla v prstech a neúměrně velké soustředění, a to mi zážitek z čtení bohužel hodně kazilo.

Ale jinak – kniha, na kterou asi nezapomenu.
Málokdy si musím po přečtení některé knihy dát od ostatních knih několik dní pauzu z důvodu mentálního odpočinku. Tady se mi to stalo.

5 27.07.2022

Tak tuto knihu, která sice jistě nebude žádnou mainstreamovou záležitostí či bestsellerem (a to vůbec ne díky obsahu či kvalitě, ale zcela prozaicky jen vzhledem k minimálnímu počtu vydání – což mimochodem pokládám za obrovskou škodu), považuju za jeden z největších pokladů mé osobní knihovny.
Možná proto, že jsem byla seznámena se zákulisím jejího zrodu, možná proto, že je to výrazně místní a osobní záležitost spojená s mým rodištěm, ke kterému mám pořád velký citový vztah.
Tvorba této knihy byla pro autora patrně hodně osobní - pro koho byla psána, je jasné už z jejího názvu. Autor vycházel z reálného, velmi dobře známého prostředí a kolem něho vystavěl imaginární svět opírající se o známé pověsti a vyprávění z tohoto kraje, které dále dle své fantazie rozvinul, a navíc do něho zakomponoval i spoustu reálných osob ať už z historie či ty současné.
Název „vyprávěnky“ je velice vhodně zvolený, protože se nejedná o pravé pohádky…v těchto „vyprávěnkách“ totiž stejně jako v opravdovém životě všechno nekončí jen a jen dobře.
Pro někoho může být tato kniha docela úzkoprofilovou záležitostí, protože všechny příběhy jsou velice silně provázány se skutečnými místy vesnice, kde se odehrávají.
A to nejen samotným dějem.
Kniha má totiž jeden obrovský bonus, čím výrazně přesahuje rámec běžné knihy pro děti.
Naprosto skvělé je zde totiž zakomponována i hádanka, jejíž postupné rozlušťování čtenáře provází celou knihou.
Ale ani jejím rozluštěním totiž vůbec nic nekončí. Vyluštěním teprve začíná vlastně opravdové dobrodružství…to skutečné hledání „něčeho“… (ne – prozrazovat nebudu, aby budoucí čtenáři neztratili pointu), přinutí tak čtenáře po jejím přečtení vyrazit ven, do reálného světa a ten fantazijní v něm zkusit najít.
Tato propojenost literatury a nefalšované hry a zábavy je jedinečná a originální.
Není možně se nezmínit ani o bohatých a nádherných ilustracích knihy vytvořené samotným autorem, které tvoří v knize výraznou složku, jsou nepřehlédnutelné a perfektně doplňují jednotlivé příběhy.
Toto všechno, co bylo zmíněno, tak vytváří jedinečný, skvěle propracovaný ucelený a komplexní balíček příjemného počtení, poetiky, zábavy, nápadů, místopisu, ale i spousty nového poznání.
Je jen velká škoda, že tuto knihu má možnost poznat pouze velice malý okruh čtenářů. Myslím, že by dokázala zaujmout i spoustu těch, pro které je vesnice Slopné úplně neznámým pojmem.

1 19.07.2022

Thriller, kde si čtenář až do konce nemůže být vůbec ničím jistý.

Mám ráda koncept, kdy je děj vyprávěn více vypravěči – v tomto případě jsou vypravěči dva, vlastně dvě. Maggie a Nina - matka a dcera – vězeň a věznitel v jednom domě.
A čtenář postupně odkrývá, co se mezi nimi stalo.
Je to mimořádně zamotaný příběh, který má tak překvapivý vývoj a ve kterém je tolik zvratů, že jsem po určité době přestala úplně tipovat, kdo je ve skutečnosti ten dobrý a kdo ten zlý, protože to bylo úplně k ničemu.
Prostě perfektní hra autora s čtenáři.
Retrospektiva minulosti pomalu prozrazuje, kdo komu a co vlastně způsobil a názor na obě ženy se mění s téměř s každou kapitolou.
Postupné odhalování pravdy sice chvílemi působí až trochu „cimrmanovsky“ a komicky, ale s přimhouřením obou očí se na to dá povznést a nechat se strhnout napínavou a promyšlenou zápletkou.
Já se strhnout nechala…

9 18.07.2022

Co se stane, když je někdo ve špatný čas na špatném místě…
Kniha nebyla špatná, už díky mrazivému námětu, který je v dnešním světě bohužel často reálný, ale na druhé straně - nijak zvlášť mě to nenadchlo.
Slabiny jsem cítila spíš ve zpracování - začátek mi připadal dost rozvleklý, postavy mě nijak zvlášť nezaujaly, jejich osudy mohly být rozvinutější, nedokázala jsem si tak k nim najít vztah, aby mě jejich osud vnitřně více zasáhl, motivace pachatele byla taky jen dost povrchně vysvětlena. Daleko lépe zpracovaný mi připadal spíš příběh rodiny pachatele.
I žánrově se mi to jevilo dost neuchopitelné - na thriller (vyjma jediné krátké, byť klíčové scény) to bylo málo akční, na psychologický román to šlo zase málo do hloubky a bylo málo propracované. Proto jsem navzdory dramatickému tématu při čtení necítila vlastně téměř žádné napětí a díky plochosti postav zase téměř žádné emoce. Myslím, že z takového námětu se dalo vytěžit podstatně víc.
Kniha mi asi v hlavě dlouho neutkví, snad mi jen opětovně potvrdila to, že život je velice křehký a pomíjivý a měli bychom si ho nejen vážit, ale také pořádně užívat, protože nikdo neví dne, ani minuty…

2 18.07.2022

Tragické a neskutečně mrazivé, ale přitom fascinující události kolem ostrova Spinalonga mě naprosto dostaly. Až do přečtení této knihy jsem o tomto kousku evropské historie neměla ani potuchy. Malomocenství mám spojené spíš s podstatně dávnější historií (ovlivněno zejména notoricky známými filmy jako Ben Hur či Angelika), že bylo v takové míře rozšířeno ještě i v padesátých letech minulého století a ještě k tomu kousek od nás…no, je vidět, že ve všeobecném přehledu mám pořád veliké mezery.
Kamarád „google“ byl při čtení mým stálým partnerem a tato kombinace románového příběhu a reálných faktů byla pro mě uchvacující, a kniha se tak pro mě opět stala neodložitelnou.
Děj nebyl nijak složitý…žádné převratné myšlenky…, ale přesto měl spád, byl velice poutavý a zajímavý…zejména osudy Eleni a následně i Marie mě naprosto dostaly.
Už na začátku je díky jménům trochu vyzrazeno vztahové vyústění – kdo s kým skončí a kdo s kým právě neskončí, takže při čtení už tušíme, že se něco semele a jen čekáme na klíčové okamžiky, které hlavním postavám kříží plány a osudově změní životy. Díky tragice okolností nebyla kniha nijak extrémně přeslazená a slušně se tak vyhnula tradiční šabloně romantických knih pro ženy, i když do tohoto žánru asi patří.
Krásné čtení, opravdu jsem si ho užila.

4 18.07.2022

Kniha, který získala věhlas možná už dřív, než vůbec vyšla na veřejnost.
Určitě u spousty lidí (včetně mě) vzbuzovala velké očekávání …a sama za sebe… rozhodně jsem nebyla zklamaná.
Po přečtení jsem pochopila, proč K. Tučková tolik let literárně „mlčela“.
Na této obsažné knize je totiž krásně vidět to neskutečné množství práce, kterou autorka bezpochyby vynaložila, aby světu předložila tento příběh, ve kterém se opět potkávají doložené historické události s těmi fiktivními.
Kniha přibližuje život a osudy jeptišek zejména v syrových 50. letech 20. století, kdy se jejich způsob života vůbec „nehodil“ a neslučoval s ideami aktuálního politického zřízení a kdy byly obrovským trnem v oku totalitnímu komunistickému režimu.
A do tohoto prostředí přichází více jak po padesáti letech hlavní hrdinka knihy - skeptická ateistka Lena s vlastními prožitými traumaty, které nám velice pomalu a po kouskách prostřednictvím cca 700 stránek rozkrývá.
V knize je tak opět několik dějových rovin, kdy se současnost střídá s minulostí. V minulosti sledujeme spíš tu historicky reálnější část, osudy jednotlivých řeholnic, zatímco v té současné nás drží v napětí zejména zvědavost, co tak tragického Lena prožila v minulosti, že ji to dohnalo až k takovému životnímu zlomu.
Každá postava v knize je něčím zajímavá, každé je dán prostor a k poznání jejího osudu a celkového jejího charakteru se propracováváme opravdu pomalu a postupně, čímž jsou zajištěny časté překvapivé a poutavé zvraty.
Líbí se mi, jak autorka nechá čtenáře vytvořit si určitý názor na nějakou postavu, aby vzápětí nepatrnou, často šokující drobnou zmínkou všechno vyvrátila a donutila čtenáře tento názor naprosto změnit.
Kniha řeší také hodně téměř tabu témat - jako kněžství žen, celibát kněžích i jeptišek apod., některé události či charaktery duchovních popisuje z úplně nového pohledu, absolutně odlišného a neslučitelného s tím, jak jsou předkládány samotnou církví (např. kolaborace duchovních, okolnosti kolem ostatků svaté Anežky a jejího blahořečení či kontroverze ohledně všeobecně známých postojů a názorů na samotného papeže Jana Pavla II.). Všechno toto možná může v některých zarytých a ortodoxních katolících vyvolat určité pohoršení či pobouření, nicméně mě osobně se to naopak líbilo. Možná právě proto, že ukazuje víru a náboženství spíš v tom lidském světle, bez fanatismu a bez zakrývání těch skutečností, které jsou už v dnešní době nezpochybnitelné, ale o kterých církev raději pořád vytrvale mlčí. Myslím, že právě tato otevřenost a odkrývání záměrně skrývaného může oslovit i ateisticky smýšlející, kteří tak v řádových sestrách nemusí vidět jen podivné ženy v podivných hábitech, ale naopak spoustu silných žen, které si svou odvahou vůbec nezadaly s jinými politickými vězni, zejména s muži, kteří jsou před veřejností daleko více preferováni.
Spousta akcí a činností jeptišek či některých duchovních v prostředí komunistického režimu by se s nadsázkou daly nazvat dokonalou „partyzánštinou“.
V knize je hodně velice silných momentů - na mě například velmi zapůsobila osobní konfrontace sestry Evaristy a dozorkyně Saulové… ovšem jedním z absolutně nejsilnějších momentů pro mě byl šok při zjištění skutečné identity sestry Paulity.
Stejně jako u Žítkovských bohyní i zde Tučková uplatňuje podobné prvky – beletristické vyprávění střídají vsuvky různých reálných dokumentů – zápisů z výslechů, zpráv, citace z dopisů, archívní korespondence STB, veřejné bezpečnosti atd.
Neskutečná byla v mnoha případech absurdita až komičnost některých záznamů nebo protokolů z výslechu, například předvolání odsouzených (str. 248), zpráva o průběhu Mariánské pouti (str. 280) nebo rezignační dopis referentky Burdové (str. 306)…..to prostě nevymyslíš…
Na knize jsem nemohla přehlédnout ani nádherný literární jazyk K. Tučkové, který také posunuje knihu do vyššího levelu a odlišuje ji od mnoha dalších knih, které třeba mají podobně silné téma, ale ubližuje jim třeba právě ta nedokonalost jazykového vyjádření.
Autorka to prostě umí.
Konečný osud hlavní hrdinky Leny se dá víceméně už na začátku knihy odhadnout, ale to vůbec není podstatné. Je to opravdu velký román, a tím vůbec nemyslím jeho tloušťku.
Je to jedna z knih, kdy to přečtením poslední stránky vůbec nekončí…naopak začne teprve pravé pátrání po skutečných příbězích…protože, jak v doslovu říká sama autorka, toto je jen román…

15 13.07.2022

Tato série má zde na databázi hodně dobré hodnocení, a protože zdejším čtenářům věřím, tak jsem se na ni vrhla také.
A udělala jsem dobře.
Opět to byla kniha přečtená na jeden zátah. Nějaké mouchy by se určitě našly (především nemám moc ráda, když k nalezení pachatele vyšetřovatelé nedojdou žádnou logickou dedukcí, či na základě důkazů, ale spíš jen náhodnou intuicí), ale vzhledem k tomu, jak mě příběh pohltil, tak to moc rozpitvávat nebudu. Ani mi vůbec nevadilo, že kompletní identita pachatele včetně jména je samotnou autorkou prozrazena velice brzy. Na napětí a čtivosti se to vůbec neprojevilo, dokonce naopak…tím, že jsem znala jeho motivy, myšlenkové pochody a budoucí plány, o to lačněji jsem čekala, kdy udělá tu osudovou chybu a vyšetřovatelé, kteří byli v průběhu pátrání docela „vedle, jak ta jedle“, na to konečně přijdou.
Velice slibný začátek série a sympatická dvojice vyšetřovatelů s docela zajímavou minulostí. Uvidím dál a rozhodně se těším.

15 13.07.2022

Bezprostředně po přečtení knihy jsem absolutně nevěděla, jaký komentář bych k ní vlastně měla napsat.
Upřímně řečeno…v hlavě jsem měla docela zmatek. Přečetla jsem to sice jedním dechem, ale? Líbilo se mi to vůbec?
Považovala jsem téměř za povinnost mít tuto knižní prvotinu od Petra Michálka ve své knihovně - jsem pochopitelně ovlivněna důvěrně známým prostředím – reáliemi Zlína, kde se kniha odehrává, protože zde žiju, a proto opět v tomto případě neumím být úplně nestranná a nezaujatá. A samotný Zlín rozhodně není v tomto příběhu jen doplňující kulisou, ale vlastně rovnocenným hlavním hrdinou stejně jako hlavní postava Jan.
Kniha balancuje na pomezí prostředí drsného klasického, ale reálného thrilleru a nějakým podivným až absurdním světem mimo realitu, kdy jsem často nedokázala vůbec rozlišit, zda se některé situace hlavnímu hrdinovi opravdu dějí nebo jsou to jen nějaké groteskní výplody v jeho hlavě.
Chvílemi jsem proto napětím ani nedýchala, chvílemi jsem zase úpěla…co to proboha je?
Děj je pro „Zlíňáky“ vymyšlen a časově zasazen právě do této doby naprosto dokonale.
Točí se totiž kolem 700. výročí první zmínky o Zlínu a přesně příští víkend (od mého komentáře) v reálném Zlíně proběhnou jeho skutečné, hlavní a největší oslavy.
Autor do knihy zakomponoval i některé skutečné prvky plánovaného programu oslav, zasadil zde dále spoustu reálných známých osobností české společnosti, které jsou se Zlínem spjaté…to všechno nahrává neskutečné autenticitě románu. Upřímně řečeno, nevím, jaké budu mít pocity, až budu v sobotu sledovat například provazochodeckou show nad náměstím, proslov primátora nebo například požehnání arcibiskupa. Všechno toto autor v rámci své literární fantazie do knihy zakomponoval a s nadsázkou řečeno - můžeme jen doufat, že se nikdo knihou nebude inspirovat.
Místopis Zlína v knize nemá chybu. Je naprosto detailní, jsou zde přesně a dokonale popsány různé ulice, náměstí, budovy, kavárny, divadlo, s velkou nadsázkou lze tvrdit, že lze knihu využít i jako takový malý městský bedekr.
Proto bylo pro mě na jednu stranu umístění příběhu do Zlína neskutečným bonusem, ale na tu druhou zase samotná akční zápletka mi na Zlín připadala zas až dost přitažená za vlasy a víc uvěřitelné by mi to připadalo určitě například někde v jakémkoliv americkém městě. Taky mi v určitých situacích dost vadilo a absolutně jsem nechápala naprosto nelogické jednání a chování hlavního hrdiny, někdy jsem si prostě říkala „to už je trochu moc“, to se asi opravdu odehrává jen v jeho hlavě a čekala jsem proto úplně jiné závěrečné rozuzlení.
Ale i přesto je to kniha opravdu čtivá. Je patrné, že autor se v určitých detailech inspiroval například i D. Brownem, zejména co se týče ukončování kapitol, které nedovolí od knihy jen tak odejít, ale navozují zvědavost číst pořád dál a dál.
Ostatně načteného D. Browna potvrdil i sám autor na besedě, kde objasnil, vysvětlil, zdůvodnil i nás seznámil se spoustou věcí ze zákulisí vzniku této knihy. Ostatně i velice pozitivní dojmy z této besedy mi trochu změnily celkový náhled na knihu a hodně přispěly k těm konečným čtyřem hvězdičkám.

1 21.06.2022

Tak tohle byla zase trefa, můj šálek kafé.
Názorovým pojetím knihy se autor vyhnul tradičním kritikám, že buď straní výhradně Němcům, nebo výhradně Čechům…autor knihou vyjadřuje neutrální postoj a ukazuje, že celé je to více o charakteru jednotlivců a ne celé národnosti.
Generační, společenský román z pohraničí časově zasazený do téměř celého 20. století, ve kterém je opět obsaženo úplně všechno, co od takového žánru očekávám.
Tento román mě opět přesvědčil, že silný příběh umí zasáhnout i minimalistickým a jednoduchým jazykem a k tomu, aby vzbudil emoce, nepotřebuje ani výrazně složitou a uměleckou stylistiku.
Neztotožňuju se ani se zdejším docela velkým množstvím názorů, že se jedná o klasickou červenou knihovnu, nebo přinejmenším typický román pro ženy – já teda žánr červené knihovny znám v úplně jiné podobě a toto mi ji nepřipomínalo ani vzdáleně.

Za mě …smutné, ale nádherné čtení.

10 20.06.2022

Kniha mě bavila hned od začátku i přesto, že takové téma už je dost provařené, zápletka dost průhledná a jasný byl víceméně od začátku i tip na pachatele.
Ale autorka se snaží, mlží a postupně ukazuje, že ve skutečnosti není nic, jak se na první pohled zdá a v průběhu děje nám servíruje určité zvraty, které začnou trochu nahlodávat a zpochybňovat i jasně daného pachatele.
Kniha je psána nekomplikovaně, jednoduše, s minimem hluchých míst. I vyšetřovatelka Mel dokáže vzbudit sympatie, je psána lidsky, žádný mechanický stroj na hledání vrahů, který postrádá přirozené lidské instinkty.

A ten konec …to jako fakt???
Na jednu stranu mě zklamal a naštval, ale současně jsem z tak překvapivého rozuzlení byla vlastně i nadšená.
Každopádně pokud bych měla nějak definovat, co si představuju pod slovním spojení „neočekávaný konec“, bylo by to právě něco takového.
A právě tato neotřelá pointa se nakonec zasloužila i o tu pátou hvězdičku, která původně v plánu nebyla.
Celkově - zdařilý thriller.

10 15.06.2022

Vzhledem k tomu, že jsem na vesnici strávila celé svoje dětství i dospívání, a i v těchto letech se tam často objevuju, myslím, že mám toto prostředí docela slušně „nažito“.
Netuším, zda stejně „nažito“ má i Petra Dvořáková, nicméně ať už čerpá z vlastních zážitků a zkušeností či jen reprodukuje naposlouchané a sesbírané historky a útržky vesnického života, vystihla „dědinu“ opravdu dokonale.
Kniha podává velice realistický pohled na běžné životní situace, specifické právě pro typickou vesnici. Myšlení postav a dialogy mezi nimi jsou podány naprosto přesvědčivě, až jsem chvílemi měla pocit, že si autorka jako vzor vzala konkrétní osoby, které osobně znám i já. Před autorkou díky té neskutečné autenticitě opravdu smekám. Fajn byla i ich-forma vyprávěná pokaždé někým jiným, takže kniha nebyla jen pouhým převyprávěním někdy vtipných, někdy smutnějších historek nebo situací, ale všechny tyto životní peripetie postav knihy se právě díky jejich vnitřním myšlenkovým pochodům daly daleko hlouběji vnímat a chápat (nebo spíš nechápat). Právě použitá ich-forma je v knize bonusem, kdy pomáhá daleko barvitěji vykreslovat, jak jednotlivé postavy vysvětlují svoje chování a sami před sebou si zdůvodňují a omlouvají všechno, co dělají a způsobují.

Schéma knihy odpovídá spíš samostatným povídkám, než ucelenému příběhu - hlavními postavami jsou vždy obyvatelé nějakého konkrétního domu v dědině a jejich rodiny. Díky tomu jsou ale současně všechny tyto jednotlivé, samostatné a uzavřené příběhy navzájem přesto úzce propojeny.

Přesto jsem plný počet hvězdiček nedokázala dát. Na knize mi totiž docela vadil jen naprosto jednostranný pohled autorky, kdy všichni vypravěči bez ohledu na věk působí hodně negativně a vlastně i docela primitivně…a toto je zase od reality hodně vzdáleno. Vůbec není třeba zdůrazňovat, že i na vesnicích žijí úplně „normální“ lidé, kteří mají i dobré vlastnosti, charaktery, inteligenci a myšlení a chování vůbec se nelišící od lidí z měst. Vůbec bych se proto nedivila, pokud by kniha některé obyvatele „dědin“ dokázala i trochu popudit.

Chyběla mi tam právě tato rovnováha - autorka vytáhla ven bohužel jen všemožné negace a špatné vlastnosti postav, dokonce i to, co se zpočátku jeví jako přirozená snaha někomu pomáhat, vyzní v konečném důsledku naprosto opačně a víceméně jen zištně.

Pokud někdo od této knihy očekává humorné vyprávění z vesnického života, asi bude zklamán. Je to totiž čtení spíš dost smutné.

Je sice opravdu výstižné a hodně ze života v pravém smyslu, ale bohužel jen z jeho jedné strany.

20 15.06.2022