Autorka otevírá nelehké téma o staří a odchodu, které je ale odlehčené krásnou hrou se slovy. Nemám možnost porovnat český překlad s originálem, ale myslím, že Alexandra Pflimpflová odvedla velmi pěknou práci.
Nesmím zapomenout na motiv schovanky, kdy hlavní postava v dětství schovankou je a v dospělosti poskytuje útočiště Marii, která jí ve stáří pomáhá najít její opatrovnickou rodinu. Tak hezky se to celé propojilo, že mi vůbec nevadí, že to tak trochu klouže po povrchu :-)
Intimní novela o lásce, míjení se a taky trochu o folkloru. Nejde tu ani tak o to, co kdo dělá jako o to, co si kdo myslí a hlavně, co cítí. Mně se líbilo moc! Jsem zvědavá, s čím autorka přijde příště
Moc se mi líbí nápad, jak je kniha zpracovaná. Dá se číst nalicho, nasudo, hezky popořadě.
Ty literární části najednou člověka přiblíží niterním okamžikům, u kterých by radši nebyl. Historiografické ho uvededou do historického kontextu.
Adept na součást školních čítanek a čtenářských deníků.
Svižné, akční, ze začátku sršící vtipem. Čekala bych nějaký námět k zamyšlení, memento. Místo toho jsem našla jen umetenou cestičku ke druhému dílu.
Nicméně jako jednohubka to funguje a kromě již zmíněného musím ocenit autorův dar pracovat s dialogy, to se čte stejně dobře jako by se mluvily.
Satirický příběh o současném českém školství.
Spíš teda groteska, na mě asi až moc groteska... Co oceňuji je hra se jmény. Co neoceňuji je míra předsudečnosti a fantazijní galimatyáš, který autor čtenářům nabízí. Bohužel se v něm místy zcela ztrácí hydra, kvůli které příběh vznikl.
Ale čtivé, svižné a vtipné to je. Své čtenáře si to jistě najde...
Kniha je přesně taková, jaký je život s rodičem - alkoholikem. Úsečná a vlastně prázdná. Tilda má obrovskou životní sílu. Žije pro mladší sestru a chlastu navzdory.
Nejedná se o autorčinu osobní zkušenost, prý "jen" mluvila s lidmi, kteří pracují v adiktologii. Za mě je teda poslouchala pozorně ;)
Letos (2025) by mělo vyjít volné pokračování osudu malé Idy, na knihu jsem zvědavá - jestli se změní vypravěčský styl a potvrdí se moje hypotéza nebo se prostě jen v této knize dobře sešla forma a obsah... A taky jak moc matčin alkoholismus Idu (ne)poznamenal?
Kniha o čaji, horském kmeni Akhů a mateřské lásce v nejrůznějších podobách. To vše zabalené do románového koláče se sladkým koncem. Ale ať. Krásná kniha...
Beletrizovaný životopis s nevšední kompozicí - o životě hlavní postavy (malíře Egona Schieleho) se dozvídáme prostřednictvím čtyř žen - švagrové, sestry, (předmanželské) milenky a manželky. Život je orámován dobovými názory, místy, morálkou a první válkou...
Kladenská detektivka. Díky za ni. Má vše, co současné detektivky mají: více dějových linek, poznamenanou postavu hlavního detektiva (což teda nepovažuju za pozitivní skutečnost) a dějovou linku, která řeší soukromý život detektiva. (Kéž by zde úplně chyběla).
Moc se mi líbí vypravěčský styl autora, elegantně pracuje s textem. Dle vypravěče by i čeština kpt. Lenze měla mít patřičnou kinderstube, ovšem pouze tam, kde to autor deklaruje... Dialogy jsou slabší než vyprávění, obecně.
P.S. Přemýšlím, jestli je kapitánovo jméno nomen omen nebo jen sama sebe tahám za fusakli ;)
Sally Rooney je mistryně v popisu banálních životních situací. Snaží se i o sevřenou kompozici. Její vševědoucí vypravěč je znalý svého řemesla. Jen ta okatě černo-bílá sourozenecká dvojka mi trochu kazila dojem z mistrně popsané banality.
(SPOILER) Souputnice na knižním klubu o knize hovořily tak hezky, až jsem si ji musela přečíst :-) A tak mě ta atmosféra pohltila, že jsem si k tomu pustila valčíky obou pánů Straussů...
Stará Vídeň, hroby, mrtvoly, okultismus a valčíky. Krásná oddechovka plná detailů z dějin každodennosti, vídeňského místopisu a dějin kriminalistiky. Určitě se k sérii ještě vrátím, abych věděla, jak se budou jednotlivé postavy a jejich příběhy dál vyvíjet.
Oceňuji, že autor na konci sám přiznal, co je realita a co fikce. Půl hvězdičky ubírám za takové trošinku školometské dovětky (kdyby knihu četl nedovtipa, tak aby se dovtípil...).
POZOR, NÁSLEDUJE SPOILER: A taky je škoda, že autor jen naťuknul příčinu Jostova šílenství... Knize by moc slušelo, kdyby ji pěkně, po Freudovsku rozvedl. Vždyť Freud v té době ve Vídni žil ;-)
Jinotaj o posmrtném životě, vztahu dospělých k dětem... a taky trochu o fotografování.
Oceňuji originální pojetí posmrtného života. Jen to zpracování je takové... průměrné...
To, co je člověku zatěžko místy číst, musel někdo napsat. A co je nejhorší, někdo to zažil...
Další střípek děsivých událostí z 2. světové války. Myslím, že se o únosech a sexuálním otroctví desetitisíců (nejen) korejských dívek japonskou armádou v Evropě příliš neví.
Autorka se soustředí na popis každodenního detailu (jídlo, móda), ovšem ne na úkor dějové linky; čtenář se v detailech netopí, naopak, krásně dotváří časoprostor děje.
Člověk je zas o něco chytřejší. Ale bez znalosti některých historických reálií by byl - když ne šťastnější, tak aspoň klidnější.
Doporučuji zájemcům o literární prostor, milovníkům Jeseníků, čtenářům fatálních lovestory a všem, komu není lhostejný odsun (vyhnání) Sudetských Němců.
Kniha je čtivá, reálná a vede k zamyšlení nad naší minulostí (stejně jako Cejch nebo Vyhnání Gerty S.)
Kniha o šumavské mlze a vnitřních běsech. Po všech šumavských černotách a přízracích dobrá kniha, která neustále balancuje na hraně (anebo za hranou?)
Škoda, že autorka nevyužila dobového partajního lexika. Podvržené (předvržené) výzkumné zprávy by pak působily přeci jen důvěryhodněji.
Moc se mi líbí dodatek, který čtenáře vrací k aktuálnímu dění a vede ke kratšímu či delšímu zamyšlení nad tím, do jaké míry se má celá plocha národního parku otevřít veřejnosti.
Velmi čtivá rodinná sága, jejíž český překlad vyšel po 80 letech od 1. vydání. Tématem je židovství (v Německu), komunitní a hlavně rodinné vztahy, emigrace, první válka, za dveřmi už můžeme tušit tu druhou. Nechybí ale vnitřní svět jednotlivých postav, motivy, které se v rodinách opakují...
Rozhodně stojí za přečtení.
K Letnicím jsem se dostala díky členství v jednom literárním klubu, sama bych po knize s podobnou anotací nikdy nesáhla, protože slátaniny číst přece nebudu...
Letnice jsou jedna z nejlepších knih, kterou jsem za poslední roky četla. V rámci české literatury úplné zjevení. Žádný terapeutický kroužek, kterých je současná česká literatura (bohužel?) plná, prostá radost ze čtení, z literatury. Hromada vtipu, intertextových odkazů... Jen ta hra se jmény sama o sobě je za 100 bodov!
Moje první a jistě ne poslední setkání s autorem. Hezky vystavěný příběh o přátelství, Afghánistánu, emigraci a rodině, která objíma všechna předchozí témata.
Oceňuji opakující se motivy a využití farsí.
(SPOILER) Nakonec nedotčeno. Ta historická linka je zajímavá. Ta současná bohužel tragická, co do líčení postav a pozice vševědoucího vypravěče, který si spletl cílovou skupinu (dospělý čtenář se snad ledasčeho dovtípí z popisu, není třeba v dovětcích psát, co si postavy myslí - to mě na knize vadilo asi nejvíc).
Co se duchařského aspektu týče, posouvá knihu směrem k braku.
Autorka píše čtivě, námět je originální, ale provedení kulhá na obě nohy.
(SPOILER) Co k této knize napsat... Pro mě trošku zklamání. Styl strohý, prakticky bez emocí, metafor, vnitřního světa postav. Ano, třeba to byl autorčin záměr, kdo ví. Trošku to vytahuje kompozice, která je rozhodně propracovanější.
Příběh sám mě ale zaujal, jen je škoda dvou věcí:
Nedomyšlená místa (Kateřina sice vzala občanku z kabelky v kadeřnictví a tím se z ní stala Sára... Na tu ale pracovala. Pravá Sára si určitě nechala vystavit nové doklady a v zdravotní pojišťovně a na sociálce měli úředníci hlavy jak kyblík, že za Sáru zaměstnavatelé (u té pravé případně stát, byla-li nezaměstnaná) posílají dvoje odvody :-) ).
Jak z toho ta pozitivita a sluníčkovost kape až na podlahu. Ano, všichni mají nějaký mráček v životě, ale u všech, zcela zázračně, se nebe vyjasní... Nejsem fanouškem této pohádkové literatury pro dospělé...
Ale třeba mě jen autorka tahá za nos. Třeba se na trhu brzy objeví kniha s názvem Srdce od Ivy Kokinopulosové. Půjde o psychologický román v odlišném stylu než Sídliště Svět a čtenář bude moct ten výborný příběh prožít se vším všudy.
(Jestli to tak bude, tak dám plný počet hvězdiček, protože tento plán by si to zasloužil).
