Pavelina
komentáře u knih

Kladenská detektivka. Díky za ni. Má vše, co současné detektivky mají: více dějových linek, poznamenanou postavu hlavního detektiva (což teda nepovažuju za pozitivní skutečnost) a dějovou linku, která řeší soukromý život detektiva. (Kéž by zde úplně chyběla).
Moc se mi líbí vypravěčský styl autora, elegantně pracuje s textem. Dle vypravěče by i čeština kpt. Lenze měla mít patřičnou kinderstube, ovšem pouze tam, kde to autor deklaruje... Dialogy jsou slabší než vyprávění, obecně.
P.S. Přemýšlím, jestli je kapitánovo jméno nomen omen nebo jen sama sebe tahám za fusakli ;)


Sally Rooney je mistryně v popisu banálních životních situací. Snaží se i o sevřenou kompozici. Její vševědoucí vypravěč je znalý svého řemesla. Jen ta okatě černo-bílá sourozenecká dvojka mi trochu kazila dojem z mistrně popsané banality.


(SPOILER) Souputnice na knižním klubu o knize hovořily tak hezky, až jsem si ji musela přečíst :-) A tak mě ta atmosféra pohltila, že jsem si k tomu pustila valčíky obou pánů Straussů...
Stará Vídeň, hroby, mrtvoly, okultismus a valčíky. Krásná oddechovka plná detailů z dějin každodennosti, vídeňského místopisu a dějin kriminalistiky. Určitě se k sérii ještě vrátím, abych věděla, jak se budou jednotlivé postavy a jejich příběhy dál vyvíjet.
Oceňuji, že autor na konci sám přiznal, co je realita a co fikce. Půl hvězdičky ubírám za takové trošinku školometské dovětky (kdyby knihu četl nedovtipa, tak aby se dovtípil...).
POZOR, NÁSLEDUJE SPOILER: A taky je škoda, že autor jen naťuknul příčinu Jostova šílenství... Knize by moc slušelo, kdyby ji pěkně, po Freudovsku rozvedl. Vždyť Freud v té době ve Vídni žil ;-)


Jinotaj o posmrtném životě, vztahu dospělých k dětem... a taky trochu o fotografování.
Oceňuji originální pojetí posmrtného života. Jen to zpracování je takové... průměrné...


To, co je člověku zatěžko místy číst, musel někdo napsat. A co je nejhorší, někdo to zažil...
Další střípek děsivých událostí z 2. světové války. Myslím, že se o únosech a sexuálním otroctví desetitisíců (nejen) korejských dívek japonskou armádou v Evropě příliš neví.
Autorka se soustředí na popis každodenního detailu (jídlo, móda), ovšem ne na úkor dějové linky; čtenář se v detailech netopí, naopak, krásně dotváří časoprostor děje.
Člověk je zas o něco chytřejší. Ale bez znalosti některých historických reálií by byl - když ne šťastnější, tak aspoň klidnější.


Knihu jsem přečetla před několika lety a od té doby se k ní v myšlenkách vracím, že by se mi také líbilo být členkou takového korespondenčního knižního klubu nebo mít aspoň literární korespondenční přítelkyni.
Kdyby se tu tedy našel někdo se stejnou chutí, napište mi do zprávy, můžeme to zkusit ;)


Doporučuji zájemcům o literární prostor, milovníkům Jeseníků, čtenářům fatálních lovestory a všem, komu není lhostejný odsun (vyhnání) Sudetských Němců.
Kniha je čtivá, reálná a vede k zamyšlení nad naší minulostí (stejně jako Cejch nebo Vyhnání Gerty S.)


Kniha o šumavské mlze a vnitřních běsech. Po všech šumavských černotách a přízracích dobrá kniha, která neustále balancuje na hraně (anebo za hranou?)
Škoda, že autorka nevyužila dobového partajního lexika. Podvržené (předvržené) výzkumné zprávy by pak působily přeci jen důvěryhodněji.
Moc se mi líbí dodatek, který čtenáře vrací k aktuálnímu dění a vede ke kratšímu či delšímu zamyšlení nad tím, do jaké míry se má celá plocha národního parku otevřít veřejnosti.


Velmi čtivá rodinná sága, jejíž český překlad vyšel po 80 letech od 1. vydání. Tématem je židovství (v Německu), komunitní a hlavně rodinné vztahy, emigrace, první válka, za dveřmi už můžeme tušit tu druhou. Nechybí ale vnitřní svět jednotlivých postav, motivy, které se v rodinách opakují...
Rozhodně stojí za přečtení.


K Letnicím jsem se dostala díky členství v jednom literárním klubu, sama bych po knize s podobnou anotací nikdy nesáhla, protože slátaniny číst přece nebudu...
Letnice jsou jedna z nejlepších knih, kterou jsem za poslední roky četla. V rámci české literatury úplné zjevení. Žádný terapeutický kroužek, kterých je současná česká literatura (bohužel?) plná, prostá radost ze čtení, z literatury. Hromada vtipu, intertextových odkazů... Jen ta hra se jmény sama o sobě je za 100 bodov!
Bezesporné Seslání Ducha svatého, název nelže ;)


Moje první a jistě ne poslední setkání s autorem. Hezky vystavěný příběh o přátelství, Afghánistánu, emigraci a rodině, která objíma všechna předchozí témata.
Oceňuji opakující se motivy a využití farsí.


(SPOILER) Nakonec nedotčeno. Ta historická linka je zajímavá. Ta současná bohužel tragická, co do líčení postav a pozice vševědoucího vypravěče, který si spletl cílovou skupinu (dospělý čtenář se snad ledasčeho dovtípí z popisu, není třeba v dovětcích psát, co si postavy myslí - to mě na knize vadilo asi nejvíc).
Co se duchařského aspektu týče, posouvá knihu směrem k braku.
Autorka píše čtivě, námět je originální, ale provedení kulhá na obě nohy.


(SPOILER) Co k této knize napsat... Pro mě trošku zklamání. Styl strohý, prakticky bez emocí, metafor, vnitřního světa postav. Ano, třeba to byl autorčin záměr, kdo ví. Trošku to vytahuje kompozice, která je rozhodně propracovanější.
Příběh sám mě ale zaujal, jen je škoda dvou věcí:
Nedomyšlená místa (Kateřina sice vzala občanku z kabelky v kadeřnictví a tím se z ní stala Sára... Na tu ale pracovala. Pravá Sára si určitě nechala vystavit nové doklady a v zdravotní pojišťovně a na sociálce měli úředníci hlavy jak kyblík, že za Sáru zaměstnavatelé (u té pravé případně stát, byla-li nezaměstnaná) posílají dvoje odvody :-) ).
Jak z toho ta pozitivita a sluníčkovost kape až na podlahu. Ano, všichni mají nějaký mráček v životě, ale u všech, zcela zázračně, se nebe vyjasní... Nejsem fanouškem této pohádkové literatury pro dospělé...
Ale třeba mě jen autorka tahá za nos. Třeba se na trhu brzy objeví kniha s názvem Srdce od Ivy Kokinopulosové. Půjde o psychologický román v odlišném stylu než Sídliště Svět a čtenář bude moct ten výborný příběh prožít se vším všudy.
(Jestli to tak bude, tak dám plný počet hvězdiček, protože tento plán by si to zasloužil).


Kdysi jsem četla v rámci povinné školní četby a patří to k tomu nejlepšímu co tento institut umí nabídnout :) Teď, po letech, jsem poslouchala jako četbu na pokračování na ČRo a pořád je to stejně dobré. Jedna z nejlepších psychologických českých próz. Jeden z nejlepších českých filmů vůbec. A nezapomenu ani na inscenaci v Divadle Na Jezerce, kterou režíroval také Juraj Herz. V hlavních rolích Bára Hrzánová a Radek Holub. V nějakém rozhovoru Herz říkal, že tu knihu nikdy nedočetl do konce... No, možná je to dobře ;)


Mám za sebou první a teď už i druhý díl. Prvotní nadšení už vyprchalo - nenadchne, neurazí. Jako historická sonda do duší měšťanů a nedotknutelných by to neobstálo, ale jako odpočinkové čtení je to ucházející. Časem se vrátím i k dalším dílům - čistě ze zvědavosti, jak se budou vyvíjet osudy postav.


Novela o politických procesech v 50. letech napsaná koncem 60. let. Autorka překvapila, protože s televizními komediemi a dívčími románky to nemá pranic společného, oceňuji i krásnou češtinu.


Čtivá kniha a zajímavá stavba textu, kdy vymyšlený příběh (uvěřitelný, lidský a dojemný) předchází skutečným událostem. Určitě doporučuji všem, kdo se zajímají o regionální dějiny Ostravska, Třebíčska a Haliče, případně o dějiny 1. světové války. Metoda dokládání novinovými články je úžasná (jen to si zaslouží samo o sobě 5 hvězdiček ;) ).


Na knihu jsem náhodou narazila v knihovně a jsem za to ráda. Vedle nadčasového tématu, dvojí dějové linky, která aspoň trochu rozbije tíži osudu Perchty (i když druhá dějová linka tam není jen tak...) mě okouzlil jazyk, který krásně podtrhuje lyričnost románu. Navíc je příběh proložen (a doložen) dobovými prameny, což historicitě dodává věrohodnosti.


Knize nechybí napětí, dějové potůčky se hezky přibližují, až se spojí v jednu dějovou řeku. A HLAVNĚ - poslechla jsem si nejen Paganiniho Capriccio č. 24 :-)
Jen...
Postavám (bohužel) nechybí snad už tradiční detektivkové klišé (to opravdu každý severský detektiv musí mít nějaký zdravotní problém? Tam policisté nemusí procházet zdravotními testy? :) (Závislost Harryho Hola, migréna u Joona Linny ;) ), ambiciozní drsňačka s éterickým zjevem - kde už jsem to jen viděla...). Pacifistka s morálním kreditem přes půl zálivu si nabrnkne týpka, který bude vydírat kvůli tomu, aby nepřišel o loď... No nevím, jestli se se v tomto vesmíru přitahují právě tyto protiklady... :-) Ale je to detektivka, fikční světy jsou pružné, takže to unesou.


Postava Josefa Bergmana mě bavila a zaujal mě koncept, kdy vstupuje do "rozjetého vlaku", byť je dle informací tady hlavní postavou detektivkové série. Už kvůli této této kompozici se k sérii určitě ještě vrátím.
Jinak oceňuji příjemný jazyk, pro českou detektivku netradiční prostředí a vcelku barvité postavy, které se neděli na černé, šedé a svaté.
