Revolver v kabelce – Životy Vladimira Nabokova

08.10.2023

Vladimir Nabokov - můj oblíbený spisovatel ruského původu, o kterém jsem se už dříve snažila najít co nejvíce informací... Po přečtení Lolity jsem kdesi vyhrabala, že předobrazem Humberta byl ruský emigrant, skladatel, který se Nabokovovi se svou slabostí pro velmi mladá děvčata svěřil. A hleďme, tady se nám předkládá jiná teorie, možná ale ne úplně popírající verzi první. Obě mohou být v tom velkém románu zkombinované.

Autorka píše kultivovaným jazykem, což mi přináší potěšení, knihu jsem si po této stránce opravdu užila. Její zpodobnění Véry jako silné, autoritativní, schopné, ale netalentované ženy, mne zaujalo, i když nepřekvapilo. Podobné výroky jsem četla už u Niny Berberové. Ale Zgustová právě Véřinu postavu staví do první linie, ještě před Nabokova. " Za vším hledej ženu" - já tomu obrazu Véry opravdu věřím...

31.03.2023

"Umělec má udělat vše, aby lidé uvěřili, že nikdy nežil." Vždy se znovu utvrzuji v pravdivosti těchto slov, které napsal Gustav Flaubert, a ke kterým se odkazuje také Milan Kundera, což rozhodně není náhoda.
Čtenáři zde hodnotí román spisovatelky Moniky Zgustové, daleko víc se však rozepisují o jeho tématu - životě Vladimira Nabokova - než o knize samotné. Je samozřejmě jasné, proč tomu tak je: Nabokov je vynikající spisovatel, velká postava světové literatury a zvědavost na jeho osobní život je tak celkem pochopitelná. Já se však připojuji k názoru Flaubertově a Kunderově - prostě z toho jednoduchého důvodu, že pohled na umělcovu tvorbu skrze jeho "lidský rozměr" je vždy (více, či méně) zkreslující. Z tohoto hlediska je strohá faktografie umělcova života přijatelná. Avšak životopisnou literaturu typu románu Revolver v kabelce, kde si autor přivlastní umělce jako člověka, šťourá se v jeho citlivých osobních záležitostech, kde často i volně fabuluje (aby to bylo ještě zajímavější), vidím jako parazitující na velkém uměleckém jméně a tím, v samotném důsledku, naprosto zbytečnou. Vždyť všechno důležité o sobě i o svém pohledu na svět, nám již sdělil Nabokov sám. A pokud si někdo myslí, že to snad umí lépe, není to poněkud arogantní?

08.02.2023

Vladimir Nabokov (1899–1977), rusky a anglicky píšící spisovatel ruského původu, je i u nás známý hlavně díky světovému bestselleru Lolita, který byl dvakrát zfilmován; Nabokovovi zajistil po svém vydání v roce 1955 nejen skandální úspěch a slávu, ale konečně i dostatek peněz na to, aby se mohl věnovat už jen psaní a žít s manželkou a synem v luxusu (od roku 1960, po dvacetiletém pobytu ve Spojených státech, kde Nabokov učil na univerzitách, žili Nabokovovi ve švýcarském Montreux, kde měli pronajaté apartmá v hotelu Palace; žili zde až do Nabokovovy smrti). Nabokovovo dílo u nás soustavně vydává Paseka a dvorním překladatelem Nabokova je Pavel Dominik. Kromě Lolity už česky vyšla většina autorových románů včetně dalších slavných děl, jako jsou Král, dáma, kluk, Lužinova obrana, Pozvání na popravu, Dar, Pnin, Bledý oheň či Ada aneb Žár, autobiografie Promluv, paměti i kompletní povídkové dílo (ve třech svazcích). Také u nás vyšly nabokovovské monografie Leszka Engelkinga a dvojdílná Michala Sýkory. Zatím však u nás nevyšla žádná Nabokovova biografie. Tuto mezeru nyní alespoň zčásti zaplňuje novela Moniky Zgustové Revolver v kabelce s podtitulem Životy Vladimira Nabokova (vydal Odeon). Zčásti proto, že jde právě o novelu, která sice vychází z Nabokovova životopisu a reálných událostí, ovšem autorka si ponechává možnost spekulací a domýšlení si skutečnosti, protože přece jen píše fikci (tím se autorčina novinka liší od jejího románového životopisu Bohumila Hrabala V rajské zahradě trpkých plodů, který vznikal z Hrabalových rozhovorů s autorkou).
Monika Zgustova se v útlé knize soustředila na několik témat a na tři období života Vladimira Nabokova a jeho ženy Véry. V první části sledujeme poslední měsíce spisovatelova života až do jeho smrti 2. července 1977 ve Švýcarsku. Druhá část se odehrává v Cannes v roce 1937, kdy se Nabokov ocitl mezi dvěma ženami, manželkou Vérou (s níž už měl tehdy jediného syna Dmitrije) a milenkou Irinou. Třetí část zachycuje Nabokovovu poslední návštěvu Spojených států v roce 1964, kdy měl autorské čtení v Bostonu. Poslední část se odehrává již po Nabokovově smrti, v roce 1990. Ve všech částech se ovšem v autorčině vyprávění Nabokov i Véra vracejí do minulosti a k různým jiným událostem svých životů. Zgustová ve zkratce či v několika scénách líčí Nabokovovo mládí v Rusku, první lásku, emigraci v Berlíně a v Paříži, pobyt v USA i život rodiny v Montreux, kde jim díky hotelovým službám zcela odpadla starost o praktické a všední stránky života. Dozvíme se, jak se Nabokov seznámil se svojí osudovou ženou, tedy Vérou Slonimovou, jaký měl vůbec o ženy zájem, takže si ho Véra musela střežit pro sebe; jak psal a tvořil; jak si jeho syn Dmitrij vybral životní dráhu operního pěvce, aby nebyl v otcově stínu (nakonec se ale i on po automobilové nehodě, kvůli níž se musel s operním zpěvem rozloučit, věnoval otcovu dílu jako jeho překladatel a propagátor a správce pozůstalosti).
Postava Véry, „ledové královny“, je v novele až démonizována (v kabelce nosí nabitý revolver, což Nabokov dobře ví – bojí se jí?); těžko říci, do jaké míry je to fakt, ale Véra jistě měla na Vladimira velký vliv a díky ní a její přísnosti a nesmlouvavosti, s níž dohlížela na Vladimirův život i tvorbu, se Nabokov dostal tam, kde byl: na výsluní nejen zájmu čtenářů, ale i kritiků a publicistů, mezi ty nejlepší a nejslavnější spisovatele 20. století. Nabokov byl do jisté míry elitář, stejně jako jeho žena. Byl si vědom své ceny a velikosti dosáhl nejen v rusky psaných dílech, ale i v těch psaných anglicky, ačkoli zpočátku s angličtinou zápasil a nebyl se svým psaním v novém jazyce spokojený (Lolitu málem spálil, rukopis zachránila Véra, tedy alespoň podle Zgustové). Monika Zgustová také přichází s vlastní, možná trochu odvážnou, ale celkem pravděpodobnou interpretací týkající se vzniku právě Lolity – proč ji vlastně Nabokov napsal? Novela Revolver v kabelce čtivým způsobem odkrývá leccos o Nabokovovi, až zamrzí, že je tak útlá a že se autorka nevydala ještě dál; protože odkrýt tajemství Nabokova na tak malé ploše není možné; je-li to vůbec možné…

25.09.2022

Velice krásně napsaná kniha. Doporučuji

04.11.2021

Nevím, proč mi tahle odeonka tak dlouho ležela v knihovně. Vím ale, že ji mám z nějakého výprodeje za pár korun a je mi to po přečtení líto. Tohle je totiž moc pěkná knížka a měla by se prodávat a prodávat mnohem víc. Pohled na život Vladimira Nabokova ze tří úhlů - jeho, milenčina a manželčina, je čtivý a donutí člověka přemýšlet nad tím, jak stejné situace znamenají pro toho druhého často něco úplně jiného.

27.01.2021

Zajímavá knížka, která nám přináší více soukromých informací z Vladimirova života s manželkou. Tu bych nazvala z mého pohledu asi nejvýstižněji jako manipulátorku, která si přes spisovatele promítala své umělecké sny, aniž by on něco tušil a naplánovala jim celý život. Asi to, že mohla přenést kousek sebe do Vladimirových děl pro ni bylo ze všeho nejdůležitější, jinak by tak benevolentně nepřehlížela jeho nevěry. Jistě, byli úspěšný pár, co se společnosti a literatury týče, ale v soukromí musel být Nabokov opravdu nešťastný. Díky této knize se od teď na Nabokovovi díla budu dívat zase trošku jinak.

17.03.2020

trošku jinak napsaná autopbiografie autora, kterého si spojujeme hlavně s Lolitou, ale tím asi naše vědomosti končí, krátké a svižně napsané, ale není to pro každého, protože místy to může působit nudně a bez akce

30.01.2019

Knihy této autorky čtu moc ráda a také v tomto případě jsem byla nadšená. Někdo možná očekával více, ale já jsem se o životě tohoto velkého ruského autora, který se proslavil hlavně v Americe, dozvěděla hodně zajímavého. Monika Zgustová píše lehce a zábavně a se znalostí věci, takže literárním nadšencům určitě doporučuji...

Ne že by to nebyla kniha plná zajímavostí ze života Nabokova, ale napsané je to takovým příliš faktickým a lehce bulvárním stylem, který mi prostě neseděl. A tak jsem nedočetl.

21.08.2018

Pro mne trošku zklamání.
Zgustovou čtu velmi ráda, její Růže od Stalina na mne hodně zapůsobila a těšila jsem se na podobně příjemné setkání, tentokrát s Nabokovem. K setkání sice došlo, ale mám z něj rozporuplné pocity - bylo to příliš krátké, takové prchavé...Ano, dozvěděla jsem se mnohé nové o tomto ruském spisovateli, ale autorka jakoby opustila svůj krásný poetický jazyk, život Nabokova stěstnala do příliš malého prostoru, jakoby někam spěchala. Převažujícím dojmem celé knihy pro mne je - úspornost. A tu opravdu v knihách Moniky Zgustové nedokážu ocenit.

16.07.2018

Knížka mne opravdu nadchla! Portrét Nabokova na “pár” stránkách kde nechybí elegance ani napětí.

21.04.2018

Krátce po sobě jsem přečetl dvě dobře napsané knihy z roku 2017, rozdílných autorů, ale s podobně zajímavými osudy. Ta první byla Hukot času o ruském hudebním skladateli Dmitriji Šostakovičovi od Juliana Barnese. Ta druhá: Revolver v kabelce od Moniky Zgustové o básníkovi a spisovateli Vladimíru Nabokovovi. Této autorce se podařilo ve čtyřech kapitolách obsáhnout ty nejpodstatnější okamžiky z pestrého života klasika moderní ruské i americké literatury 20 století. Poznáte strastiplnou cestu ruského emigranta z Petěrburgu do Berlína, v květnu 1940 útěk před postupující německou armádou z Paříže a Bretaně do USA, kde získal největší popularitu se známým románem Lolita. Kromě románů pracoval na překladech ruských klasíků Puškina a Gogola. Nakonec si s rodinou našel klidnějšího místo k životu ve švýcarském Montereux. Láska k ženám, to byl jeho pitný režim a mnohokrát byl vystaven těžkému rozhodování, které dát přednost. Jednoduché to rozhodně neměl. V Nabokovových knihách jsou tyto jeho životní příběhy mistrně skryty a pozná je jen čtenář znalý jeho životopisu, za který můžeme tuto knihu považovat. Doporučuji.

09.12.2017

Pohled na osobní život Vladimira Nabokova. K témetu ladí i vzpomínková kompozice. Určitě stojí za přečtení pro všechny, kteří se něco chtějí dovědět o spisovatelovi, ale literárně to zase až takové terno není.