Monika Zgustová

česká, 1957

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Překladatelka haiku

Překladatelka haiku - Monika Zgustová

Příběh Jany, narozené v Praze, která kvůli pronásledování komunistickým režimem opouští s manželem a dvěma dětmi svou zemi a začíná nový život ve Spojených stát... detail knihy

Populární knihy

/ všech 10 knih
Překladatelka haiku
Překladatelka haiku
Potmě jsme se viděli lépe
Potmě jsme se viděli lépe
Oblečené k tanci na sněhu
Oblečené k tanci na sněhu
Růže od Stalina
Růže od Stalina

Nové komentáře u autorových knih

Překladatelka haiku Překladatelka haiku

„Mám z knihy rozpačité pocity. Na jednu stranu respektuju, co Monika Zgustová pro českou literaturu udělala. Ale na druhou, moje vlastní zkušenosti jsou dost daleko od těch jejích, takže se někdy cítím, jako bych četl knihu úplně z jiného vesmíru. Připadá mi, že vypravěčka trochu ztratila kontakt s realitou - příběhy jsou tak nějak mimo dnešní svět i jazyk. Hlavně dialogy. Bohužel v nich není slyšet opravdovost, jak postavy mluví, spíš jenom filozofují a přednáší si navzájem vyčtené ideje. I přes všechny výtky jsem Překladatelku haiku dočetl a musím říct, že mě donutila zamyslet se nad životem, nad náhledem na svět i nad tím, co od románů čekám. Jak to shrnout? Hodnocení 50 % je akorát. Při čtení jsem se netrápil a místy i bavil, a to se počítá. PS: Málo haiku :( Více v recenzi: bit.ly/prekladatelka“... celý text
— sowatson

Překladatelka haiku Překladatelka haiku

„Dost slabé...“
— MilaJ

Růže od Stalina Růže od Stalina

„Možná bych dala i 4 hvězdičky, ale ta hlavní hrdinka mi přišla neslaná, nemastná, stále si stěžující. A nikdy nikomu nepomohla, její pohnutky taky nechápu. Knížku beru jako marnou snahu dát Stalinově dceři lidskost.“... celý text
— madem

Potmě jsme se viděli lépe Potmě jsme se viděli lépe

„nezřízeně filozofující proud vzpomínek sice plyne z úst a dopisů několika postav, mezi jejich jazykem a způsobem uvažování ale není žádný rozdíl. věty jsou pronášeny spisovnou a dnes už poněkud zastarale nóbl češtinou. zastaralé jsou i místy společensky necitlivé popisy, v nichž například afroamerická zdravotní sestra nemůže jinak, než svítit zuby ve snědé tváři. vrátím se k tomu nóbl aspektu, respektive snobismu, kterým neoplývá jen jazyk autorky. v knize panuje kulturní snobismus - citují se zde filozofové a vzpomíná se na hodnotné autory, pohybujeme se ve světě vysokoškolsky vzdělaných polyglotů, vyšší literatury, nakladatelských kruhů a (překladů) haiku. podobný snobismus jsem cítila i v životním stylu postav, které jsou krásné, což jejich okolí vidí a komentuje (k tomu se ještě vrátím), popíjí se zde kvalitní víno a pojídají krevety, získávají se profesorské definitivy. celé je to tím pádem docela dost odříznuté od běžného života, ve kterém se lidé zpravidla snaží prostě fungovat a zvládat práce a rodiny, namísto odtažitého mudrování v luxusních restauracích. asi nejvíc mě iritoval obdiv, který v knize hlavní postavě vyjadřují snad 4 další postavy (pokud jich není víc) - často i za použití stejných slov. z pohledu čtenáře totiž nevidím jediný důvod, proč bych se k tak přepjatému vzývání měla připojit. postava Mileny se prezentuje mrzutou povahou, pocitem, že jí ostatní obtěžují svou společností a potřebami, talentem vynášet soustavné, byť drobné soudy nad ostatními a celkovou plochostí, nudností. a už zmíněným filozofováním! taky (a pod prsty se mi dere výraz "též", který by nejspíše použila sama autorka) úplně nevěřím tomu, že se cca 40 letá vysokoškolsky vzdělaná žena pozastavuje nad tím, že její matka měla 2 tváře namísto jednolité povahy. druhou hvězdu dávám za finální smíření žen, scény ve sluncem prozářené místnosti, kde máma vystrkuje nohu zpod peřiny a dcera ji přikrývá (...) stejné téma nelehkého vztahu s matkou za mě ale mnohem lépe zpracovala Anna Fodorová v knize Lenka.“... celý text
— SynD

V rajské zahradě trpkých plodů V rajské zahradě trpkých plodů

„Já tak trochu nevím, proč je v anotacích knihy tak zdůrazňováno, že je založena na autorčiných rozpravách s Hrabalem, resp. na tom, že "čtyři roky se Zgustová s Hrabalem setkávala a naslouchala jeho vyprávění", když většina obsahu této jeho knihy je celkem známa z jeho vlastního díla (hlavně z trilogie Městečko u vody a z trilogie Svatby v domě).“... celý text
— Saxofonista

Přejít na knížky autora