Severská rapsodie

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V druhé polovině padesátých let devatenáctého století se životem v Praze znechucený Bedřich Smetana vydává do Göteborgu, kde naváže vztah s Fröjdou Beneckovou. Jejich vášnivá láska však stále naráží nejen na bouřlivou tvorbu génia, ale i na přízrak Smetanovy mrtvé ženy Kateřiny. Román Severská rapsodie ukazuje modlu české hudby jako člověka – vášnivého, milujícího, ale také chybujícícho a trpícího....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342470/severska-rapsodie-ZiC-342470.jpg 3.648
Žánr
Romány, Literatura česká, Historie
Vydáno, Knižní klub
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (17)

Kniha Severská rapsodie

Přidat komentář
Monika1717
11. srpna

Knihu jsem dostala a moc jsem se na ni těšila. Čtu ráda o Bedřichu Smetanovi. Tato kniha mě ale docela zklamala.

Nočnípták
09. března

Jedním slovem - zklamání. Nevím co mi vadilo víc, že chvíli vypráví sám Bedřich v 1. osobě a najednou vyprávění skočí do 3. osoby, nebo že příběh tak trochu zavání červenou knihovnou.
K téhle knize se už vracet nebudu, a že jsem nakonec místo 1* dala 3* ? To za ta zvučná jména, která se zde vyskytovala - Liszt, Čapek, Škroup, Borovský, Sabina a další

Výzva 2020 - 18. Kniha jejíž název je červenou barvou


havrad
17. února

Musím říct, že mě osobně tato kniha docela zklamala. Do jaké míry jsou charakterové rysy pana Smetany pravdou, o tom se dá jen polemizovat. Každopádně mně k srdci nepřirostl. S knihou S pečetí viny se prostě nedá srovnávat. Chápu, že někoho tato kniha oslovila, ale za mě ne.

VendulaB
13. února

Pokud je čtenářovi hlavní hrdina nesympatický, je to vždycky problém. Bohužel způsob, jakým autor vylíčil povahu a osobnost Bedřicha Smetany, ve mně vůči hudebníkovi vzbudil pocity pouze negativní. Kniha je čtivá, ale hlavní hrdina působí natolik nesympaticky, že jsem ji četla jen s nechutí.

bábuška
30.12.2019

Příběh dosud málo známého období, kdy Smetana byl na počátku své největší slávy. Doma není nikdo prorokem, jak známo i u jiných umělců. Göteborg Smetana oslnil, v Praze živořil, k tomu tragický osud jeho rodiny a tajený cit pro Fröjdu Beneckovou, to příběh oživuje a dělá velice čtivým. Mohu jen pochválit.

alef
19.11.2019

„Co mě na vás přitahuje? Je to vaše hudebnost, schopnost snít, povznést se nad všední, přízemní život, někam výš! Jsou to věci, které dávají životu jiný rozměr.“

Ano, to Bedřich Smetana uměl, povznést se k výšinám, což ovšem s sebou, ruku v ruce neslo, být tak trochu sebestředným egoistou … ale ještě jeden výrazný talent v umělci dřímal (jak se to vezme, někdo by možná řekl, slabost) … pro krásné ženy:

„Ovšem, pan umělec zabrnká na piáno a všem ženám se podlamují kolena.“

A když se tyto dva talenty spojily, pak už není divu, že hudba tohoto našeho hudebního velikána, je plná vřelosti a naléhavosti :-).

Severská rapsodie vás nechá vstoupit právě na jeho životní cestu (původním významem rapsodie – je skladba tvořená úryvky homérských eposů). V téhle knize vás tedy také čeká cesta; sám velký umělec, Bedřich Smetana, vám bude vyprávět svůj životní příběh. Před očima Vám bude proudit sled událostí, neřazených ovšem chronologicky, ale spíš formou dějových útržků, kdy vypravěč, sám Bedřich, tápe ve své paměti a pokouší se vypovědět (ve smyslu vypovídat) ze všech životních (velmi často dost dramatických) zvratů. Ve vyprávění se tak v rychlém sledu střídají mladické nadšení, radost, láska, vášeň a eufórie, s pozdějšími stavy nedůvěry v sebe, depresí a smutku, ale taky třeba zášti. Vyprávěný příběh vás tak provede, životem, ale ještě spíš vnitřním bojem emočně nevyrovnaného umělce, asi nikdo nebude mít problém říct, hudebního génia – a životní cesty géniů už takové jsou. Přidanou hodnotou pak jsou další velmi zvučná jména, která se v příběhu objeví, a která znamenají setkání s tehdejší uměleckou a intelektuální elitou, namátkově Karel Sabina, Josef Čapek, Karel Havlíček Borovský, nebo pan Škroup, a z těch zahraničních, pak samozřejmě s obdivovaný Ferenc Liszt.

S hodnocením jsem dlouho váhala mezi 3 a 4*, protože se mi příběh rozverného, rozervaného a rozmarného umělce líbil, líbil se mi i zvolený způsob vyprávění – poměrně souvislé, přitom jakoby útržkovité vzpomínky, opakované vracení se do různých období v životě, no přesně, jako když vzpomínáte a honí se vám všechny ty myšlenky v hlavě a vy se je snažíte nějak utřídit, dát jim řád a objevit v nich smysl, teď, když tohle píšu, dala bych 4*, jenže musím souhlasit s komentářem níže – hermína14 - „bez těch zvučných jmen, zbyla by jen červená knihovna“, romantický příběh, který se krásně čte, když do něj ovšem zasadíte uměleckou elitu, a kus historie, trochu jiný přístup, jak píše opět hermína14 – „větší nadhled“, já bych dodala, větší drive … by si opravdu zasloužil.

„Zazněl opět bouřlivý potlesk. Když jsem sestoupil z pódia, všichni se nahrnuli kolem mne, každý mi chtěl stisknout ruku, ať už to byli mí známí či neznámí lidé. … Chyběla mezi nimi však ta, kterou jsem si přál tak toužebně spatřit.“

niknikita
05.10.2019

Způsob psaní mne přinejmenším mátl...jednou "ich" forma a pak se bez varování autor pustil do vyprávění třetí osobou. Jako bych lepila rozbitý talíř a příběh se točil v divném kruhu.
Pochválím akorát Epilog...a taky tohle, cituji:

"Nemohu se zbavit tvé tváře. Pronásleduje mě na každém kroku. Vidím ji před sebou, když se probouzím, když usínám, zjevuje se mi ve spánku v mých snech..."

hermína14
26.05.2019

Bez těch zvučných jmen by mi zbyla obyčejná červená knihovna; hudbou a rozervaností Mistra je povýšena do načervenalé:). Pro blízké, které měl Smetana kolem sebe, bylo jistě důležitější, jakým byl člověkem ... pro nás jeho dílo. (A možná varování, že nátlakem získané nebývá to pravé...zvláště je-li to žena:).)
Chybí mi nadhled, jiskra a moudrost Zdeňka Mahlera.

1

Doporučujeme

Zloději ostatků
Zloději ostatků
Msta písecké panny
Msta písecké panny
Quo vadis
Quo vadis
Podivná svatba na Lichnici
Podivná svatba na Lichnici