Moje šílené století

13.03.2023

"Po Osvětimi už člověk nemůže být nacistou, ale po Sovětských táborech lze zůstat komunistou."
redaktor L'Humanité
tuhle knihu jsem opravdu četla dlouho, každou chvíli jsem si musela nějakou větu nebo i odstavec přečíst znovu, a zamyslet se.
Ale nelituji, chystám se na druhý díl.

21.02.2023

Moc pěkná kniha z pera výborného spisovatele. Ivan Klíma vypráví o dětství stráveném v Terezíně, o tatínkovi, který byl vědec a komunisty stíhaný komunista, o svém spisovatelském životě a letech v KSČ. Kniha končí rokem 67 sjezdem spisovatelů, kdy už bylo jasné, že "základními kameny komunistické ideologie byly lež a krádež". Zajímavé čtení o člověku, který byl sám členem. IK popisuje situaci ve společnosti, mechanismy vládnutí totalitního režimu, vnitřní rozkol KSČ na ty, kteří vidí absurditu a ty, kteří ji neřeší a o to víc z ní těží. Dokonale zasazeno do kontextu doby, zmínky o známých autorech českých i světových, dobříšském zámku a kultuře té doby. Už se těším na druhý díl.

30.10.2022

Knihu jsem četla v létě, kdy si zpravidla vybírám lehčí "dovolenkovou" četbu, ovšem tady jsem chtěla zkusit jen prvních pár stran a najednou jsem byla ve třetině. Nejvíce mě dostal popis dětství, částečně stráveném v Terezíně, z pohledu dítěte. Tak lehce popsané a přitom neuvěřitelně smutné, když si tu realitu člověk představí. Klíma píše čtivě, lehce a sympaticky. Příští chci od autora zkusit Má veselá jitra.

26.01.2022

(SPOILER) Skvělé paměti skvělého spisovatele. Asi jediná kniha zachycující autentické dětské zážitky z Terezína a pocity 14 letého chlapce, který je po čtyřech letech zpátky ve škole. Zajímavé jsou osudy Klímova otce, díky němuž vlastně celá rodina přežila. A další osudy mladého literáta, který musí rozklíčovat, v jakém světě nesvobody se ocitl.

02.09.2021

Vzpomínky osobní, společenské i politické. Vše v kontextu 20. století, které opravdu bylo v jistém ohledu šílené nejen pro Ivana Klímu, ale pro celý svět. Při čtení jsem si někdy říkal, co na to jeho rodina, žena, přátelé. Přeci jen se Klíma svěřuje někdy až o intimních zkušenostech. Ale bez toho by ta kniha nebyla tak hodnotná. Skvělé.

29.07.2021

Velmi inspirativní kniha, velmi otevřená a nic nepřikrášlující. Autora si vážím nejen jako spisovatele, ale i jako člověka. Celé to "krásné 20. století" bylo opravdu šílené, ne že by to s 21. vypadalo nějak líp... Oceňuji odvahu jít s kůží na trh a vysvětlit čtenářům, proč mohli i inteligentní a milí lidé věřit v komunismus. Vzpomněla jsem si při čtení na besedu s Arnoštem Lustigem, který také na otázku, jak mohl být komunista, odpověděl prostě: "Já jsem tomu věřil."

23.09.2020

Skvělá kniha, po přečtení jsem si hned koupila i druhý díl (mimochodem také výborný), atmosféra doby popsána čtivým jazykem, kde nechybí i humor. Má své místo v mé knihovně a ráda se k ní vracím.

14.11.2018

Inspirativní pojetí českých (kulturních) dějin 2. poloviny 20. století střídá osobní vzpomínky spisovatele, které jsou přínosem i pro literární historii.

05.10.2018

Začínám číst druhý díl...
Možná na můj vkus (jsou to přece jen vzpomínky v knižní formě, to nejintimnější z člověka, jeho úhel pohledu na svět) psáno s velkým odstupem, až cynicky a tuším proč - kdo prožil dětství v Terezíně, nebude už nikdy jako my, vyrůstající v blahobytu.
Závěrem citát jednoho známého, staršího člověka, který v socialismu prožil většinu života, přičemž jeho sestra emigrovala do Francie:
Proč vydávat své vyloučení ze strany jako něco světoborného? Kdyby ho nevyloučili, sedí tam doteď.

23.04.2018

Osobní zkušenost Ivana Klímy jako sonda spuštěná do hlubin 20. století a poznání z těchto hlubin vylovené před oči čtenářů 21. století, to je Jeho šílené století, jež po přečtení může být z velké části i vaše. Nad vzpomínkami z Terezína se zastavuje dech. Je to vůbec možné, v čem musely děti vyrůstat? Tam, kde smrt byla zcela běžnou záležitostí též jako hrozba je obklopovala je ze všech stran? Zocelilo je to spíše, či více nalomilo? Byly škody na duši nenapravitelné? Rozhodně se mi líbí, jak Klíma dokáže psát bez milosti i o svých postojích v prostředí komunistickou ideologií zasažené doby, nepřikrášluje ani některé své kontroverzní kroky, jež klidně mohl zamlčet. Nebojí se na rovinu přiznat, že také on v mládí podlehl onomu opiátu. Zajímavé jsou náhledy na činnost Čs. svazu spisovatelů, zámek v Dobříši a přediva politických vyjednávání, upachtěnost těžkých ústupků a drobných pokroků směrem k uvolnění, např. kolem časopisů Květen, Literární noviny a Tvář. "Každý den se probouzím s pocitem hanby," řekl prý Klímovi kolega spisovatel Alexander Kliment. I tento citát stručně vystihl DNA doby.
Slabinou v jinak soudržné pamětnické výpovědi jsou snad jen esejistické vložky, které, mám ten pocit, poněkud rozvláčně přemílají úvahy už stokrát přemleté. Ovšem je to spíše strukturní neduh; každý si z nich může vytáhnout pro sebe kus poučení. Např. úvahu o utopiích jsem si musel vypsat, neboť v ní Klíma poukázal na dávné autory, kteří až s děsivou přesností a na staletí dopředu vypodobnili praktiky moderních totalit. Nezbývá, než se přiznat, jak moc se těším na prodloužení sondy v druhém díle.

13.12.2017

Oblíbený autor Soudce z milosti. Mám k němu respekt jako k člověku, knihu jsem nedočetla, ale určitě se k ní vrátím!! Pro mě velice zajímavé nahlédnutí do lehce odlišné mentality. Námět k zamyšlení a zejména ta nepřikrášlující otevřenost je hodně cenná!

01.07.2017

Kniha se skládá ze vzpomínek autora na svůj život a jeho úvah o různých obecných jevech - cenzura, svoboda, demokracie, diktatura. Víc mě bavily vzpomínky, ale i v úvahách se člověk může dost dovědět. Některé pasáže mě přišly více zajímavé než jiné, ale autor se poctivě snaží vyrovnat se svou minulostí vč.členství v KSČ. Člověk dokáže lépe pochopit, že tolik lidí podlehlo komunistickým ideám i historii naší vlasti.

08.08.2013

na začiatku to vyzeralo tak dobre (Terezín, gestapo) a potom... na moj vkus príliš veľa socializmu, politiky :) ale chápem, že to tak má byť... kniha ma po pár kapitolách prestala baviť, ale myslím si, že človek, ktorý v režime žil a vie, o čom autor píše, túto knihu ocení. ja som ešte na ňu nedozrela...