PastorMal13
komentáře u knih
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Paul Bäumer prožívá největší utrpení svého života. Do války ho zavedla touha po vlastenectví, ale teď, po více než třech letech války, již všechno nadšení opadlo. Zažil pravou, surovou a strašnou válku. Viděl kamarády a nepřátelé umírat strašlivou pomalou smrtí. Ostatně, i jeho duše již zemřela, ale tělo ještě přežívá...
Válka je hňus. A je jedno, kdo proti komu bojuje, nebo kde se válčí. Nedokáži a doufám, že nikdy nedokáži pochopit, čím vším si ti kluci museli prožít a zažít. Že nezažiji rozpad osobnosti, vidět své kamarády umírat krutou smrtí. Chápu, že vojáci po válce měli co dělat, aby se poté vrátili zpět do normálního života.
Solaris
Stanisław Lem
Lem jako jeden z prvních ukázal, že inteligentní život, který se vyvinul nezávisle na nás, bude s největší pravděpodobností úplně odlišný než my. Tudíž je nemožné s ním navázat kontakt.
Autor ponechává čtenáři prostor pro přemýšlení, třeba když předvedl nedokonalého Boha. Některé technické „vymoženosti”, které mělo lidstvo používat ještě další staletí, jako staré filmové pásky nebo morseovka, vymizeli již dnes, ale musíme brát v potaz, že kniha byla napsána v šedesátých letech.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Díky této knize jsem si jaksi začal vážit místa, kde žiji... Je neskutečné a neuvěřitelné, že lidé stálé někde žijí jako v 18. století. Nejvíce mě dostala seniorka, která stále přirovnává Kim Ir-sena k Ježíšovi...
Nonstop
Brian Wilson Aldiss
Již dlouho jsem měl na Nonstop zálusk a až teď se mi dostal do ruky. Knihu si nemůžu vynachválit, po chvíli čtení jsem byl plně ponořen do velmi propracovaného příběhu. Musím říci, že mě konec knihy překvapil. Doporučuji.
Konec civilizace
Aldous Huxley
Skvostná a nadčasová kniha. Musím říct, že některé myšlenky jsou tak neortodoxní a prostě zvláštní, třeba blíženci nebo i „one night stand“, že mě to děsilo, ale zároveň přitahovalo. Určitě o knize bude ještě pár dní přemýšlet... Doporučuji
Trhlina
Jozef Karika
Knihu jsem přečetl během dvou dnů, což samo o sobě vypovídá, že jde návykový příběh. Jen těžko lze rozeznat, co si autor přikrášlil a co se skutečno mohlo stát, což je dobře. Atmosféra je naprosto unikátní, jednu chvíli se třesete strachy, aby jste se vzápětí pousmáli nad poznámkami Igora. Třešničku na dortu tomu dodává rozhovor doktora s Waltrem Fischerem, ze kterého opravdu mrazí, to nechcete číst uprostřed noci.
Velice podařené zpracování Triběčské záhady.
Aga
František Kotleta (p)
Dalšímu dílu klasické Kotletovky nechybí krev, pot a slzy. A ještě vtipy, ironické samozřejmě. Prostě čistokrevný ufonský masakr. Ale že dojde na mezidruhovou bor-fu, jsem teda vůbec nečekal.
Smrt krásných srnců
Ota Pavel
Povídky se čtou pěkně i přesto, že témata povídek nejsou mnohdy nejkrásnější.
V první linii: Z Leningradu až do Berlína
Nikolaj Nikolajevič Nikulin
Pan Nikulin byl mobilizován ihned poté, co ukončil střední školu v roce 1941, zakusil si nejtvrdší boje v oblasti Leningradu a nějakým zázrakem celou válku přežil. Viděl to, co si my ani v tom nejhrůzostrašnějším snu neumíme představit. Jeho kniha je plna autentických výpovědí, které by nemohly za minulého režimu vyjít. Čest jeho památce!
"Na svítání před začátkem boje nikdy nezapomenu, (...) Rámus, rachot, skřípění, vytí, bouchání - pekelný koncert. A po cestě, v šedé mlze svítání, se potácí rozespalá pěchota do přední linie. Řada za řadou, pluk za plukem. Figury bez tváře, ověšené zbrojí a zakryté hrbatými stanovými dílci. Šli vpřed, pomalu, neodvratně se přibližujíce k vlastní smrti. Generace odcházející na věčnost. Bylo v tom tolik zobecňujícího smyslu, tolik apokalyptické hrůzy... Pocítil jsem relativnost bytí a bezcitnost chodu dějin. Ocitli jsme se v roli drobného hmyzu, který je odsouzen k tomu, aby shořel beze stopy v pekelném ohni války."
Nepřítel
Erich Maria Remarque (p)
Nesmírně silná povídková kniha, zabývající se nelehkými osudy vojáků a jejich manželek během a po Velké válce. Jen málo z těch, co onu válku zažilo, se dokázalo s válečnými hrůzami během života vyrovnat...
Rudý vrabčák
František Kotleta (p)
Akce je zde mnoho, to ano. I kniha je sama o sobě čtivá, ale jaksi jsem se nemohl zbavit pocitu, že autor si vymýšlí nové aspekty, které předtím v knize nezmínil, a které bezvýchodnou situaci, kde se Mrdák s Bouchačem nachází, zachrání.
Na druhou stranu... Nic než petragun!
Šprti & frajeři
Kristýna Sněgoňová
Honička ve staré vesmírné lodi mírumilovného vyhynulého mimozemského druhu, který nebyl úplně až tak mírumilovný, se mi dost líbila. Je krásné, jak se hlavní postavy během série mění.
Amanda
Kristýna Sněgoňová
Začátek knihy byl takový no spíše seznamovací, což mi ani nevadilo, první díl jsem četl před více něž rokem, ale přišlo mi, že lord Mrdák a Bouchač se zbytečně zaplétali do každé blbosti. Pak kniha nabrala tempo a vlastně i smysl. Sice se pokazilo, co se mohlo, ale i díky tomu jsem si knížku nakonec užil.
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Ziburovy knihy mi mnoho lidí doporučovalo a chválilo si je a nyní chápu proč. Larry píše poutavě, zábavně, čas od času také filozofuje či dojimá nad osudy jiných poutníků. Asi nejsem jediným čtenářem, který má po dočtení chuť se na pouť vydat.
V ledovém sevření
Jakub Mařík
Dvojka mě bavila víc než jednička. Sice se příběh neodehrává přímo ve vesmíru, ale na zmrzlé planetě, která je plná Korzáry ovládaných zvířat, ale o akci zde není nouze. Atmosféra a postavy jsou vykresleny také suprově.
Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
Myšlenka, kterou nám skrze knihu autor dal, je vlastně poplatná ještě dnes.
Operace Thümmel
František Kotleta (p)
Franta Kotleta se řídí heslem "píši to, co bych četl já" a... Vychází to!
Během čtení jsem se neskutečně bavil, hltal jsem každé slovo a po chvíli měl knihu dočtenou. I přes bídnou situaci, ve které se nyní lidstvo nachází, neztrácejí hlavní Moravec s Gerasimem naději na spásu lidstva a hlavně perlí jeden vtípek za druhým. Prostě pecka. Musím dodat, že nejvíce mě dostávala Aga, oslovující lidi jednoduše maso...
Doporučuji a nemohu se dočkat na další díly této pekelné série.
Tři sestry
Anton Pavlovič Čechov
(SPOILER) Zajímavá hra, která nám představuje smýšlení vyšší ruské vrstvy a její problémy. Ty jsou v případě rodiny Prozorových spojené s láskou, zálety a touze dostat se domů do rodné Moskvy, kde "bylo dobře a tady není".
Ze začátku mi přišla atmosféra uvolněná, ale ke konci už šla vycítit nervozita a jakási otupělost postav. Asi nejhůře dopadl Andrej, který se měl stát profesorem, ale špatně se oženil a stala se z něj troska.
Zaujala mne myšlenka jakéhosi důstojníka, který silně uvažoval o tom, že skončí se svou vojenskou kariérou a nechá se zaměstnat v továrně jako obyčejný dělník, protože se nudil...
Ještě uvedu jeden opomíjený ale za to velmi zajímavý a důležitý fakt: Autor chtěl původně psát hru pouze o dvou sestrách, naštěstí mu náš národní ale bohužel polozapomenutý hrdina, vynálezce, spisovatel, objevitel, všeuměl, básník, učitel, vědec a hlavně génius Jára Cimrman poradil, aby ještě přidal jednu sestru. Zdálo se mu to totiž málo. Čechov uposlechl a jeho hra se stala světově známou.
To byla zákopová válka
Jacques Tardi
Kniha se skládá z několika komiksových příběhů, které ukazují surovost a nesmyslnost války z pohledů odlišných francouzských vojáků. Protagonisté jsou přitom obyčejní lidé s až moc groteskně velkými dlaněmi (možná se jedná o autorův styl), kteří jsou ale pouze otroci ve válečné mašinérii. Kresba je velmi osobitá a myslím, že náramně přispívá do atmosféry války.