V první linii: Z Leningradu až do Berlína
kniha od: Nikolaj Nikolajevič Nikulin
KoupitKoupit eknihu
Autor nastoupil rovnou ze školy, ve věku 18 let, na nejkrvavější úsek Leningradské a Volchovské fronty. Jako voják Rudé armády došel až do Berlína. Zázrakem zůstal na živu. Svoje vzpomínky na válku napsal proto, aby se osvobodil od strašných zážitků. Nepočítal s tím, že je bude někdy publikovat, a tak zůstaly 30 let v jeho pracovním stole. Byly publikovány až na naléhání spolubojovníků, v dobách relativního tání politického napětí v sovětské společnosti. Čtenář v nich nenajde ani lehké čtivo, ani hurávlastenecké popisy bojů. Obsahem je výpověď o skutečné podobě války na východní frontě, o které oficiální publikace, ale i nedávné ruské životopisy mlčí. Nad stránkami této knihy mrazí – tak otevřená výpověď o drastických činech na obou stranách fronty nemá obdoby. Po válce a po studiích se N. N. Nikulin stal odborným pracovníkem Ermitáže. Jeho oborem bylo umění starých evropských mistrů, vydal řadu knižních publikací a jako vynikající pedagog vychoval několik generací studentů. Jako vědecký pracovník státní instituce a evropsky uznávaný odborník navštívil několikrát i Západní Německo, kde měl možnost konfrontovat své zážitky s vojáky druhé strany; i o tom píše ve své knihy a i z těchto postřehů mnohdy mrazí. Nikulinovy vzpomínky na válku v první linii nejsou rozhodně vhodnou četbou před spaním. Knihu doprovázejí unikátní fotografie jednak samotného autora, dále oficiálního fotografa divize, ve které Nikulin sloužil – D. F. Onochina – a potom snímky H. Vierse, německého vojáka, který bojoval na druhé straně fronty a dlouho po válce se s autorem seznámil a spřátelil…...celý text
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387731/v-prvni-linii-z-leningradu-az-do-be-2pP-387731.jpg 4.727Žánr | Literatura faktu, Válečné, Biografie a memoáry |
Vydáno | 2018, Elka Press |
Orig. název | Воспоминания о войне, 1975 |
více informací... |
Komentáře (10)
Kniha V první linii: Z Leningradu až do Berlína


"Jen mrtví se dočkali konce války" - citát řeckého filozofa Platóna mě pronásledoval po celou dobu četby Nikulinových válečných zážitků.


Konečně výživná kniha od frontového vojáka Rudé armády. Bez příkras a zbytečných žvástů. Samozřejmě, ten kdo 2. světovou válku nezažil, nemůže věrohodnost zcela posoudit, nicméně osobně věřím, že tak to v Sovětské armádě fungovalo.
Až do stránky 185 nemám ke knize výhrady. Od kapitoly Berlín,konec války už mě děj tolik nebral.. Rukopis vznikl v roce 1975. Autor sám přiznal, že později by knihu napsal jinak, nelítostněji i pravdivěji. (" V roce 1975 mi změkčoval způsob psaní strach.")
Doporučuji, konečně pořádný vývar z "mlýnku na maso", žádná propagandistická polívčička ve stylu Zápisky odstřelovače, atd, atp.


Silná kniha.
Při jejím čtení mi přicházelo na mysl, že Rusko by si zasloužilo vlastní variantu Norimberského procesu. A s Ruskem vlastně celá východní Evropa, dobytá a dlouhá léta likvidována Stalinem a jeho pohrobky.
Samotný fakt existence SMĚRŠe a nebo zadržovacích oddílů pro mne nebyl nový, ale v této knize dostává barbarství bolševického velení RA onen potřebný osobní a dramatický ráz. Který je dokresluje jednu z hlavních příčin tak obrovského množství obětí v řadách RA během WWII.
Jak autor přesně píše:
"Ve válce se plně projevila podlost bolševického zřízení. Tak jak se v mírových dobách prováděly věznění a popravy pracovitých, inteligentních, aktivních a rozumných lidí, probíhalo teď totéž, ale v ještě otevřenější a odpornější formě. Například: Z vyšších míst přichází rozkaz – obsadit návrší. Pluk útočí neúspěšně několik týdnů, denní ztráty jsou velké. Stále jdou doplnění – lidí skutečně není nedostatek. Mezi nimi jsou dystrofici z Leningradu, kterým lékaři právě předepsali klid na lůžku a pořádnou stravu po dobu tří neděl. Mezi doplněními jsou čtrnáctileté děti, na něž se vojenská povinnost nevztahuje… „Vpřřřed“ a basta! Nakonec se nějaký vojín, poddůstojník, velitel čety, někdy i kapitán či velitel roty, když vidí tu do nebe volající tupost, ohradí a řekne: „To přece nejde tak ničit lidi. Na návrší pálí nepřítel z betonového bunkru a my máme jenom 76milimetrové dělíčko. Tím ho nezlikvidujeme!“ Hned je povolán politruk, SMERŠ 4 a tribunál. Jeden z práskačů, kterých je všude plno, svědčí: „Jistě, v přítomnosti vojáků pochyboval o našem vítězství.“ Ihned dodají vyplněný blanket. Je nutno pouze doplnit příjmení, a je to: „Zastřelit před nastoupenou jednotkou!“


Ti co bojovali zůstali ve stepích a lesích ležet napořád. Než padli, zažili co je hlad, zima, nemoci, zranění a další strádání. Ti co moc nebojovali, ale hlavně veleli v drtivé většině přežili a slízli smetanu. V rudé armádě toto bylo více než zjevné.


(+ SPOILER) Emocionálně náročná kniha, která autenticky a zcela syrově popisuje válku očima sovětského vojáka. Knihou se jako červená nit line beznaděj, smíření se s osudem, cynismus a lhostejnost. Sověti měli za 2. světové války dle historiků cca 26 milionů obětí, novější revidované odhady hovoří až o 35 - 40 milionech. Bylo by zajímavé dát si tu práci a zkusit spočítat, o co nižší by byly celkové ztráty nebýt milionů bezejmenných obětí při zbytečných a k nezdaru dopředu odsouzených útoků a bitev. Vyjma vylodění v Normandii byla západní Evropa podobných jatek ušetřena, na území tehdejšího Sovětského svazu to však byla každodenní realita. Sověti zaplatili strašlivou cenu, nejvyšší z nejvyšších. Nebylo rodiny, která by o někoho ve Velké vlastenecké válce, mnohdy i opakovaně, nepřišla.
Povinná četba pro všechny válkychtivé jedince, kteří mají zkreslené, zidealizované a mytizované představy o (jakékoliv) válce.


"U moci a při síle zůstali ti druzí - ti, kteří zaháněli lidi do Gulagu, ti kteří honili vojáky do nesmyslných, krvavých útoků na bitevním poli. Byli to oni, kteří konali ve jménu Stalina a kteří o tom dodnes mluví. V přední linii nikdo nekřičel - Za Stalina! - Komisaři nám to zkoušeli vypálit do hlav, ale v útocích komisaři jaksi chyběli." Naprosto dechberoucí pohled na 2sv očima sovětského vojáka...Utrpení vojáků na frontě bylo neskutečné, sám autor přiznává, že ty nejhorší části ještě vynechal. Popis toho, co s člověkem udělá válka... Kolik lidí muselo naprosto zbytečně zemřít? Další úryvek z knihy: "Slunce svítilo, vzduch krásně voněl a já jsem se neubránil myšlence na to, že v každém z těch tanků, u každého rozstříleného děla zemřeli lidé. Věděl jsem, že ten památník smrti brzy zmizí, přetavený v nové tanky a v nová děla. Přijdou noví lidé a budou znovu položeni na běžící pás války, který pracuje nepřetržitě a vyžaduje neustále nové oběti."


Popis neuveritelne diletantnosti sovetskeho vojenskeho veleni a neuveritelne zvireci vydrze tech, kterym veleli. Diky pane Nikuline


O tom, jak tupost a nadutost mála, zabila mnohé.
Smutek a marnost - s tím jsem knížku zavírala.
Štítky
východní fronta (2. světová válka) historie a fakta vojenské dějiny historie druhá světová válka (1939–1945)
Autor a jeho další knihy
- V první linii: Z Leningradu až do Berlína 2018
- Ermitáž Leningrad 1982
Podobné knihy
- Děla proti Říši 2013
- Psáno na tanku 1950
- Krvavá cesta od Stalingradu 2005
Kniha V první linii: Z Leningradu až do Berlína je v
Právě čtených | 1x |
Přečtených | 29x |
Čtenářské výzvě | 1x |
Doporučených | 3x |
Knihotéce | 47x |
Chystám se číst | 19x |
Chci si koupit | 6x |
dalších seznamech | 1x |