Pasadenka
komentáře u knih
Couchsurfing v Číně: Cesta přes obýváky nové supervelmoci
Stephan Orth
Další super dovolená, tentokrát v Číně. Zde platí to samé, co pro předchozí knihy. Pořád mě to baví, místy je knížka moc zábavná a dojde i k nějakému tomu sblížení. :) Takže super. Čína je šíleně obrovská země, kterou lze těžce uchopit za krátkou návštěvu. K některým věcem ohledně sledování se vyjadřovali lidé, který v Číně žijí léta a zdá se, že hodně záleží na tom, kde se člověk pohybuje a na koho narazí. Autonomie mají docela velké pravomoci. Pořád jsou to ale zajímavé zážitky s konkrétními lidmi a je super se podívat moderní totalitě pod pokličku. :)
Couchsurfing v Íránu: Moje cesta do země za zavřenými dveřmi
Stephan Orth
Po Rusku máme další skvělou zemi Štěpán nás provede po netradičních místech Iráku. Jako u každého cestopisu, i zde platí, že člověk nikdy neví, na co, nebo koho narazí. Tato dovolená byla celkem zajímavá a místy mi přišlo, že se autor dostal k velmi podivným lidem. To ale dává smysl, neboť cestuje způsobem, který pro Írán není typický a díky tomu tuto zemi pozná z netradičních pohledů. Bavilo mě to. :)
Meta
Pavel Bareš
Docela dlouhý rozjezd. Trvalo mi, naladit se na knížku. Obálka mě dlouho odrazovala a popis mi přišel taky trochu fádní. Ale po Kronovi to chtělo zkusit něco jiného.
Jazyk je zde striktně jiný a dokresluje atmosféru. I když místy to bylo spíš otravné a zbytečné, ale tak nic, co by nešlo. Překvapilo, asi jako každého, že anotace nejspíš popisuje jinou knihu. :D Nicméně pak se to rozjelo. Z knížky se stalo krimi s prvky sci-fi a už jsme naběhli na klasickou detektivku s ženskou postavou. A právě ta různorodost dělá knížku zajímavou. :)
Zakázaná přitažlivost
Kateřina Petrusová
Finále série. Autorka trošku zamíchala nastavením svého světa, jak to bývá zvykem u seriálů, aby se postavy dostaly do nových situací a nebyla to již nuda. A to u romantických trilogií nebývá zvykem, a proto mi Káťa připadá jako opravdu dobrá autorka.
Změna kulis vnáší čerstvý vzduch a vtipné situace. Propojení s předchozími díly pak příběh formuje příjemně plasticky, i když by jich mohlo být o něco víc. Celkově mě celá série moc bavila a za pár let si ji dám nejspíš znovu. :)
Nepřítel mého nepřítele
Kateřina Petrusová
Pokračování série se taky dostává za hranu běžných romantických zápletek a hlavní milenecká dvojice se dostává do ne moc hezkých situací a nebezpečí je citelné. Docela dramatické. :) Druhý díl pak trpí tím, že je volným pokračováním a hlavní karty se odkryli. Tím se trošku vytratil vtipný náboj z jedničky. Jinak super knížka!
Nebezpečná láska
Kateřina Petrusová
Tato kniha byla naprostý šok! Tak hezky napsanou zápletku jinak v ustáleném žánru? Bezmoc hlavního nadsamce byla skvělá a i celé probojovávání se citů a posun postav k jinému vztahu byl tak zvláštní, že mě kniha moc okouzlila. Další část knihy se pak přepnula do standardních kolejí a vše šlo tak, jak to známe. No i když druhá část byla taková běžná, ta zápletka mě totálně dostala a dávám 5! Super. :)
Výpravy do divočiny: Dobrodružství mladého přírodovědce
David Attenborough
Jo, bavilo. :) Deníček ze tří výprav za zvířátky. Jedná se o širší a podrobnější líčení toho, jak probíhala práce na cestách do divočiny, na které se David odkazuje i v jiných svých knihách. Proto pro mě nebyly zde popisované události ničím novým. Autor hezky popisoval svoji práci a úskalí, která jí provázejí.
Koho takovéto zápisky baví, tak si knížku užije. I se doví něco zajímavého a minimálně si udělá představu o tom, jak se hledají zvířata do zoo. :)
O svobodě myšlení
Vlastimil Vondruška
Nepatřím k Vondruškovcům, ani k Antivondruškovcům. Je to pro mě druhá kniha od tohoto pána. První, beletrie na obdobné téma, mi přišla hrozně ledabyle napsaná. Zde je kvalita textu mnohem lepší a dosahuje běžné, očekávatelné úrovně.
V zásadě mi zde uvedené obavy a teze dávají smysl. Kniha je však velice zvláštně koncipována. Většina knihy je systematický, snad až učebnicový výklad nějakého tématu. Bylo to znát hlavně u témat, která znám právě z učebnic, které zde byly „přepsány“. Následně pak autor do textu vkládá své názory, postoje a morálku, které někdy jen v náznacích, jindy ani to, opírá o vybraný souhrn historických, nebo filozofických informací. Autor dále nepracuje na žádné polemice, nijak zvlášť své postoje nevysvětluje, ani je neprozkoumává skrze názory oponentní. V závěru knihy pak říká, že je otevřený diskusi, když bude věcná a smysluplná. Hned mě napadlo, proč se tato diskuse neodehrála na téměř 400 stranách této knihy? :D
Knížka je informačně zajímavá. Výběrem informací čtenář pochopí autorovo myšlenkové nastavení, co je fajn. V zásadě ale pořád platí, že jsou lepší knihy, kritičtější, víc vysvětlující své postoje (i když ne nutně v tomto tématu). Takže za 3.
Proč chodíme: Proč je to pro nás důležité, proč bychom měli chodit více
Shane O'Mara
Proč chodit? Protože je to úplná pecka!
Pro mě, jako chodící bestii knížka nic moc nového neřekne. Je to takové malé kompendium které se z několika pohledů snaží vysvětlit, v čem je chůze super a proč je pro nás to úplně nejlepší. Od naší geneze a fyziologii až po zvyšování vitality, mládí a mentální úrovně.
Knížka je pak ve svém důsledku celkem nudná. Opět platí, že jde spíš o souhrn dávno řečeného a mnohokrát omílaného opřeno o nějaká vědecká data, jak je dnes v módě. Šíře benefitů a cool faktorů chůze je zde pak docela hodně a některé pasáže mě již začali nudit. Nicméně si myslím, že rozsah knížky je tak akorát. A také si myslím, že je to ideální společnice do uší. :D
Nejvíc mě pak oslovila technika cíleného přemýšlení, kdy Shane doporučuje sebou nosit záznamové médium (papír-tužka/telefon/diktafon/sekretářku) a po procházce se k výsledným úvahám vrátit. Tak se těším, až to zkusím. :)
Hory, peklo, ráj
Are Kalvø
Vypadalo to jako super knížka. Pak se ukázalo, pravda. Nevím, jaký je Are komik, ale zde ten humor byl docela břitký. V zásadě se jedná o pojednání, kde Are dva krát vyrazí do hor. Brečí, jak jsou jeho krajané pozérští na sockách a jak je chození po horách nákladné a bez výhledů zbytečné. Jak, bez pořádné infrastruktury ani nemá smysl někam chodit.
Tak nevím nevím. U nás do hor chodí lidé se projít, něco vyšlápnout, nasát přírodu. Nic extra k tomu nepotřebují a je zde běžné chodit s baťůžkem docela nalevno. A tak mi celý ten vtip nějak ušel. Možná je to i tím, že u nás to pozérství tak nevnímám, nebo jednoduše takové lidi nevidím. A i ty Arovi pokusy mi přišli takové spíš na efekt, než že by z nich byl cítit skutečný zájem. Jo, asi jde o nějakou formu humoru a některé obraty a pasáže byli vtipné i docela trefné, ale celkově mně knížka minula.
Prežila som svet
Miroslava Varáčková
Kratičká knížka z rozbitého světa o mládí a lásce. O tužbách a strachu. O hledání si cestičky k něčemu víc nežli jen přežívání. Celkem mě to bavilo a místy byla knížka hodně napínavá.
Pekáč buchet
Kateřina Petrusová
Na pekáči buchet se mě líbila zápletka a ten název. A pak už mě mrzelo, že je to takové kraťoučké, že se postavy ani pořádně nenadechnou a už je konec. Přišlo mi to takové odbité. Kvalitativně lepší, než Nika Peas, ale rozsahově stejně chudé. Katka bude pořád moje oblíbená autorka trilogie Bavettovi.
S hlavou v oblacích (pejru)
Kateřina Petrusová
Autorka mě zaujala svou trilogií Bavettovi. V žánru to bylo osvěžující a hned první kniha si opravdu šáhla do vod, kam se normálně autorky nepouštějí. Tento kratší formát z českého prostředí mě už tolik nebavil, neboť mi to přišlo oproti předchozím knížkám uspěchané a žánrově zakotvené. Pořád je to ale standardní romantická oddechovka která pobaví a nebýt prvních autorčiných knih, tak by bylo o hvězdičku víc.
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
Tomáš Etzler
Miluji Čínu. Přesněji miluji čtení o Číně. Silnými slovy by se dalo říct, že mě zajímá pozadí geopolitického a mocenského přepólování a sledování v přímém přenosu nástup nové dominantní neevropské kultury. Když je vás 20% světa, svojí historii počítáte na tisíciletí a to dávno před Kristem a v posledních staletích vám vyprášili kožich dva národy z ostrovů velkých jak jedna vaše provincie, tak se zde začíná unikátní zápletka, jaká se nejspíš už nikdy nezopakuje.
Již od časů Denga mě Čína nepřestává udivovat. Takřka 80letý stařík se postaví do čela jedné z nejlidnatějších zemí světa a započne nevídané reformy a určí trajektorii celé země na mnoho let dopředu. To jednomu naruší stereotypní vnímání vlastní kultury. :D
A teď ke knížce. :) Jeden z lidí, také dlouho žijících v Číně, se o knížce vyjádřil: „Chápu, že Tomáš píše to, co píše, protože si vybírá to nejhorší z nejhoršího. Ale to není život běžných lidí.“ Říká se, že úroveň civilizace se pozná dle toho, jak se chová k těm nejzranitelnějším. V tomto ohledu Čína selhává na plné čáře.
Popis Tomovi cesty do Číny a jeho působení zde mě moc bavil. Škoda, že se víc nerozepsal a nedal víc perliček. Každého, alespoň trochu soucitného člověka, musí věci v knížce zmiňované znepokojit. Pro mě, jako blázna do čínské problematiky je to skvělí kamínek mozaiky. Když psal o věcech z osobní roviny, tak by mě moc zajímalo, jak to má s dětma. Ale to je zde jen v náznacích, což je škoda, protože mě právě zajímalo, jak se celé to jeho profesní nasazení a vyžití promítlo do vztahů s nejbližšími. I když je pravda, že v náčrtcích to v knížce je a pro nešťouravé čtenáře to bude jistě dostatečné.
Knížka mě moc bavila. Uteklo to jako voda a čtenář bude mít pocit, jako by s Tomášem zažíval velké novinářské dobrodružství. Samotný pochmurný nástin ukazuje přesně ty stinné stránky totalitních režimů, které konec konců známe i z našich krajů. Nedávno vydaná Čínská dekáda od Dvořáka je takřka protipólem této knížky, kde je autor nepokrytým fanouškem Číny a její kultury a ty temnější stránky míjí mlčením. A myslím, že obě knížky se ve svém vyznění skvěle doplňují. :)
Joe Biden: Politika, život a současná Amerika
Evan Osnos
Když Josef nastoupil do úřadu, zajímalo mě jeho pozadí. Psalo se o něm hodně různých, někdy až komických informací a přišlo mi velice smutné, že 330 milionový národ si nedokáže vybrat lepšího vůdce.
Knížka je krátká a je to takové rychloschrnutí. Nemyslím, že by knížka dokázala něco víc, nežli jen nastínit pozadí Bidena a o to mi v zásadě šlo. A díky knížce teď víc rozumím tomu co dělá, proč to dělá a proč některé jeho „podivnosti“ nejsou důsledkem jeho věku, ale jednoduše jeho osobnosti. :D A teď by to chtělo pořádnou knížku, která půjde až na dřeň, pošťourá se v jeho osobním životě a osvětlí jeho působení v politice. A to zas bude tisíc stranová bichle. :D
Tiché jaro
Rachel Carson
Pořád nevím, jestli tato knížka patří do edice Klimax. A je to právě její neaktuálností. Problematika DDT a celkově chemizace přírody je již dostatečně známá a utvořil se nový konsenzus na tom, co je ještě přijatelné.
Čím je i dnes knížka zajímavá? V první řadě je dobře napsaná, co nebývá zvykem. Dále pak připomíná Carsonovou jako průkopnici v environmentálním aktivismu, co si myslím, že pro čtenáře dychtící po širokém záběru problematiky našeho prostředí, je také super. Také plasticky modeluje naši minulost a to, jak nezodpovědní naši předkové byli – i když v té době hodně věcem jednoduše nerozuměli a zároveň to dokresluje genezi organizací a zákonů, které máme dnes.
Ale jo. Rachel, nebo Rejčl, chcete-li, to napsala hezky a je dobře, že se její knížka připomíná. Čtenáři budou moci dělat moudré. :D
Deeply
Ava Reed (p)
Myslím, že je dobré dát si mezi knížkami větší pauzu. První dvě za sebou byly moc a docela mě to nudilo. A zde se musím připojit k velice pozitivnímu hodnocení. Poslední pár mi přišel s odstupem času moc roztomilí a srdíčkový. Díky předchozím dílům vedlejší postavy nepůsobí ploše, i když je pravda, že autorka na ně víceméně kašle a soustřeďuje se primárně na Zoey a Dylana.
No byli zlatí a moc jim to spolu sluší. Hezké zakončení. Po úvodním načrtnutí Zoey jako sestry jsme si mohli vychutnat Zoey jako ženu vyrovnávající se s traumatem. A Dylan? Ten svůj vnitřní boj mezi hanbou a vášní také vedl dlouho. A tak mám teď takové chvění, že na Vánoce šáhnu po kouři a zrcadlu. Snad to není moc brzo po této trilogii.
Prorokyně a hlupák
Jonas Jonasson
Mám pocit, že se budu opakovat stejně, jak u předchozí knížky
Jednoduše stále platí základní poučka. Jednou za dva roky na Vánoce dáme broky. Aneb Jonas nám naservíruje stejný pokrm v nových kulisách, protože jinak to ani nejde. :D Skvadra postav, budování příběhů, silný prvek náhody a šťastný konec. Je to tam.
Pořád pro mě platí, že nejvíc mě baví analfabetka. Zde mě asi nejvíc mrzelo, že konec byl typický a že hrdinové nepřesáhli své škatulky. Zde by se mi to moc líbilo a myslím, že tím by knížka přesáhla své předešlé sestry.
A tedy, koho Jonas nebavil, nebo již nebaví, tak na knížku se ani nedívejte. Nedostanete vůbec nic jiného, jako další variantu stoletého staříka.
Nyxia nespoutaná
Scott Reintgen
Pokračování nakonec utváří celou zápletu. Konečně se dozvíme jak vesmír funguje a jak se dějí kouzla. Mimozemšťani poodkryjí svojí civilizaci a děcka se musejí vypořádat s tím, na jakou stranu se přidat. V těchto časech mi to připomíná klasický příběh novověkého kolonialismu v Americe. Jako je Avatar. :D
Začínám však cítit rozpor s tím, jak postavy jednají. Zavrhnout vše co znají a spojit se s cizinci, kteří jistě mají své vlastní zájmy… nevím, zdali je tato strategie opravdu to pravé. Postavy jednou jednají jak dospělé, jednou jak děti.
Uvidíme, co bude dál, ale zde už mě některé pasáže docela nudili. :/
Nyxia
Scott Reintgen
Knížka mě hrozně zaujala hned na prvních slovech. Líbí se mi když je dost prostoru pro objevování nového světa protkaného tajemstvím. A tady mi celkové budování světa přišlo psané jak pro mě. Druhý díl se nabízí jako absolutní nutnost, protože ten první je jen opravdová ochutnávka. :)