Hory, peklo, ráj
Are Kalvø
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428790/bmid_hory-peklo-raj-N8C-428790.jpeg
3
118
40
Jak se komik proti své vůli pokusil o lásku k přírodě. Are Kalvo vyrostl přímo uprostřed pohlednicové krajiny severozápadního Norska, obklopený fjordy a horami, za kterými lidé cestují přes půl planety. Jeho to ovšem do přírody nikdy netáhlo. Jenže před pár lety mu hory začaly přebírat přátele — jednoho dne si totiž uvědomil, že na Facebooku nemá jediného přítele, který by nesdílel svou fotku na horách. Začalo mu to vrtat hlavou. Že by se celou dobu mýlil? Ze strachu, že o něco přichází, se vydá do hor zjistit, co žene lidi k tomu, aby se ve volném čase vzdali městských radovánek, investovali nehorázné peníze do turistického vybavení, trmáceli se osm hodin v dešti a mlze a večery trávili v páchnoucím funkčním prádle ve společnosti stejně zapálených jedinců na chatách s prapodivnými jmény jako Komáří domov, U Ošklivce, Vraní chýše nebo Kočičárna.... celý text
Literatura světová , Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2020 , Host
Originální název:
Hyttebok, fra, helvete , 2018
více info...
Přidat komentář
Milá oddechovka, která neurazí. Ale kdyby byla o polovinu kratší, tak se také nebudu zlobit.
Je to místy velmi vtipné, opravdu velmi vtipné, jen rozsah je, vzhledem k tomu, že autor ušel úhrnem asi padesát kilometrů a asi pětapadesát ujel na běžkách, poněkud nafouklý. Asi jako vyprávěné zážitky z hor.
Skvěle jsem se bavila. Mám přírodu rada, ač ne túry po horách. Nekde jsem s autorem pokyvovala hlavou, někde se smála. Nadsázka, zamyšlení,proč chodíme do přírody, za mě skvěly čtení na 2 dny;-)
Vtipná a čtivá reflexe obsese jednoho národa. Kupodivu mě to bavilo i jako milovníka hor a přírody.
Nasmál jsem se. Hodně. Mám rád Norsko a tahle knížka se mi jednoduše líbila. Není to další kniha, jaké píšou wannabe poutníci a probuzení filozofové dneška, kteří chodí po světě a ostatním ukazují, že jsou světoběžníci číslo jedna, navíc ideálně bosí. Tohle je putování jednoho vtipného norského komika a jeho ženy a přátel po norské přírodě, psáno s humorem, nadsázkou, sebekriticky a lidsky. V mnoha situacích jsem se našel, nejednu túru mlhou a s nulovou viditelností jsem už taky zažil. Autor (minimálně v knize) není nadšenec přírody a snaží se pochopit, co na tom chození do přírody všichni mají. A proč v té přírodě proboha všichni pořád tak lžou?
Četl jsem jedním dechem a příjemně jsem si u toho odpočinul. Mnoho se dozvíte i o Norech a jejich zemi, to je ale asi logické.
Doporučuju!
Každý fanoušek chození po horách se v některých pasážích najde. Příjemný, i když někdy možná už příliš chtěný humor. #venkujenejlip
Vypadalo to jako super knížka. Pak se ukázalo, pravda. Nevím, jaký je Are komik, ale zde ten humor byl docela břitký. V zásadě se jedná o pojednání, kde Are dva krát vyrazí do hor. Brečí, jak jsou jeho krajané pozérští na sockách a jak je chození po horách nákladné a bez výhledů zbytečné. Jak, bez pořádné infrastruktury ani nemá smysl někam chodit.
Tak nevím nevím. U nás do hor chodí lidé se projít, něco vyšlápnout, nasát přírodu. Nic extra k tomu nepotřebují a je zde běžné chodit s baťůžkem docela nalevno. A tak mi celý ten vtip nějak ušel. Možná je to i tím, že u nás to pozérství tak nevnímám, nebo jednoduše takové lidi nevidím. A i ty Arovi pokusy mi přišli takové spíš na efekt, než že by z nich byl cítit skutečný zájem. Jo, asi jde o nějakou formu humoru a některé obraty a pasáže byli vtipné i docela trefné, ale celkově mně knížka minula.
Snažil som sa užiť si túto knihu podobne ako sa autor snažil užívať si svoje horské túry, ale moja sínusoida kmitala medzi chuťou poslať autora do kelu vždy, keď začal pseudofilozofovať o prírode a náboženstve( kde sa snažil dokázať ani neviem čo vlastne a pochybujem , že to vie aj samotný autor) a medzitým, keď dokázal , že vie byť aj naozaj nekonfrontačne vtipný pri opise zapálených ( a podľa autora pokryteckých) nórskych turistov ( taký bizár som už dávno nečítal) a rozprávaní o detailnom postupe svojho putovania v partii svojich súputníkov ( "zle vybavená" rulez )). P.S. Nasratý švédsky cyklista sa dá naozaj nájsť na tube.
Na začiatku celkom fajn, pobavil ma humor, ale čím ďalej som v knihe bola, tým viac som sa do čítanie nudila, autor všetko hejtoval, nebavilo ma to. Na konci som už strany preskakovala.
Je vlastně jedno, jestli autor ušel kilometrů 10, 60 nebo 350. Sama po horách chodím a jo... Poznávala jsem se tam. Kniha mě bavila a smála jsem se na svůj účet.
Kdo zna Nory (a Skandinavce obecne), chape, ze to pro ne je vtipne a pikatni tema. Je to jakoby v CR nekdo nesnasel pivo a napsal knihu a sve prvni (a druhe) navsteve pivovaru ve svych 50 letech.
Bohuzel knize misty dost dochazel dech. Rozmaznout dva vylety do lesa na 335 stran vyzaduje jeste vyssi miru nadsazky a humoru.Konec to sice zvednul, ale na cestne misto v knihovne to neni.
Diky za tradicne nadhernou obalku knihy Host.
Moje pocity při čtení oscilovaly mezi lehkým uchechtnutím a pocitem, že autor je arogantní blbec, co se urputně snaží být vtipný, ale nevychází mu to. Jestli je pravda, co píšou zezadu na obálce o "nejvtipnějším Norovi současnosti", nezbývá, než Nory litovat. Celkový dojem? Chci jít do Jotunheimenu. Na Bessegen. A na Galdhøpiggen. A klidně v mlze!
Bylo to srandovní. :-D sama ráda chodím do přírody, ale někdy mě taky přijde, že existují lidi, kteří to berou až příliš vážně - ty nemáš to nejlepší a nejdražší oblečení? :-O Co si to za turistu potom. :-D A typický fotky s rukama k nebi jsou taky .. hmm. :-D Docela mě překvapily nějaké negativní komentáře. Náhodou si myslím, že je právě fajn když si někdo ze skupiny neustálých profituristů, kteří plkají jen o počtu kilometrů, udělá srandu. ;)
Rada na úvod: obrňte se. Autor (jen soukromý názor) začíná jako omezenec, který svůj způsob života vidí jako jedinou správnou cestu, a na stránkách vám do očí řekne, že správný je kravál a když chcete trochu klidu, utíkáte před životem. Rádo se stalo.
Když mu ale přesto dáte šanci a držíte palce, že se mu obzory mimo pohodlíčko rozšíří, vezme vás do zákulisí, krás i úskalí pěší turistiky a celkem vtipným způsobem vám i poradí do začátku (třeba pokud vám místní v Norsku řekne, že je to jen kousek, ani po hodině to není jen kousek).
Osobně si myslím, že víc lidí na túru vyláká, než že by je odradil. :-)
A mě to bavilo. A bavilo mě to moc. Je to milé, vtipné, sarkastické. #vprirodejenejlip :-D
První kapitola se mi četla špatně, protože patřím do té skupiny, kterou autor nechápe. Mám ráda hory. Vím, že cesta na vrchol je vždycky těžká, ale je to krásný pocit, když jste na vrcholu a vidíte tu krásu. Teda pokud máte štěstí na počasí.
Autor si nakoupí nezbytné i nadbytečné outdoorové vybavení a jako čerstvý člen Klubu norských turistů se spolu s kamarádkou vydává na týdenní túru na pohoří Galdhøpiggen. Jedním z jeho cílů je naučit se mít rád lidi a pochopit je. Nepřespává ve stanu, ale právě díky členství v klubu má přístup do horských chat. Ne vždy je to pro něj skvělý zážitek.
V druhé části se vydává na běžkovací výlet na Hardangerviddu. Tentokrát se k nim přidávají další dva amatérští kamarádi. Jeden si hned na začátku vysloužil přezdívku Obavátor. Díky němu a jeho kamarádce ANE jsem se v druhé části bavila. Nicméně konec jsem moc nepochopila.
Štítky knihy
humor Norsko norská literatura turistika cestopisy
Hory, peklo, rájKniha Hory, peklo, ráj je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 157x |
| Čtenářské výzvě | 26x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 47x |
| Chystám se číst | 87x |
| Chci si koupit | 25x |
Kniha napsaná stand up komikem, kterého jsem měla možnost vidět naživo v rámci festivalu severské kuktury. Jenže to, co je vtipné live na 15 minut, nefunguje když se to roztáhne na 335 stran knihy. Autor např často pracuje s repeticí, což může působit značně vtipně, ale taky značně únavně. Abych to teda jen nehejtovala, tak musím říct, že mi autorovo uvažování vlastně přišlo dost zajímavé a pomohlo mi to pochopit ty, kteří radši sedí v kavárně než honí kilometry . A taky jsem se u ní několikrát hlasitě zasmála.