painthers komentáře u knih

(SPOILER) Zpočátku možná poměrně náročná kniha, pokud člověk není z přírodovědného / medicínského oboru. Ke konci spíše etická, vyjadřuje se k mnohým tématům společnosti (zdravotní systém, eutanázie apod.).
Už když jsem knihu poslouchala, zajímala mě k ní oponentura. Sinclair píše až moc fantasticky a optimisticky. Po menším průzkumu je Sinclair opravdu uznávaná kapacita v oboru, ale k mnohým jeho tezím není výzkum ještě dostatečný - lze tedy najít i odlišné vědecké názory nebo studie, které napovídají, že ještě zas tak moc o tématu nevíme. Já za sebe bych se suplementaci NMN, resveratrolu nebo užívání metforminu vyvarovala - NMN může údajně svým navýšením NAD i podpořit vznik onkologického problému; různé studie s resveratrolem byly údajně chybné. Větší shoda je pak na půstech a saunování / otužování, sportu.
Kniha určitě zajímavá a pro náhled na současný výzkum ji lze doporučit. Opatrně ale s “hurá akcemi”, po kterých určitě zaručeně nezestárnete. Časem mohou být vědecké názory úplně jiné. :-)

5 27.06.2022

Asi nedokážu najít přesná slova, kterými popsat tuhle knihu. V recenzích ji někdo přirovnal k Bibli a mně vlastně svatou knihu vážně místy asociuje. Kniha je to dost náročná, plná podobenství, myšlenek, někdy životních pravd… Pokud je český překlad stejně tak dobrý jako originál, tak je to poetická kniha, jedna z nejčistších, jaké jsem potkala. Některé části mi nic neříkají, jiné byly tak obrazotvorné, že si je jako namluvené kapitoly uchovám. Není to na jedno přečtení. Není to na oddechové čtení. Kniha není dokončená, místy je tedy neučesaná a myšlenky se opakují. Mnoho z vás ji neocení a věřím, že i odloží, pro mnohé ale může být Citadela jedním z nejhezčích děl, se kterým se kdy setkají. Takže… zkuste ji.

5 13.06.2022

Jsem ráda, že jsem to nevzdala a po slabém druhém dílu se vrátila časem ke třetímu.
Ta propracovanost celého světa Duny mě fascinuje. Místy se v tom člověk může trochu ztrácet, ale podle mě je to cílem - jak se postavy občas také ztrácí ve svých vizích. Nejradši mám ale popisy červa - pohyby, pach ozonu, obavy o jejich vyhynutí… jak kdybych je viděla před sebou. :-)

5 25.05.2022

Vše, co jste si přáli vědět o Bitcoinu a jiných kryptoměnách. Od jednoduššího až k technicky vyčerpávajícímu, kde už jsem se sama trochu ztrácela. Povrchnější nadšenci ale knihu odloží dříve a ti náročnější naopak budou informacemi dostatečně nakrmeni. :-)

5 15.06.2021

Pokud máte rádi záhady, nevysvětlitelné smrti na výpravách a rozplétání reálných velkých lidských příběhů, tak vás to zaujme. Hodně mi to asociovalo nejasný konec Djatlavovy výpravy, která taky skončila tragicky a v ledových podmínkách. Tento příběh se odehrává jen několik desítek kilometrů od severního pólu, před 150 lety. Autorka se snaží dopátrat, co zapříčinilo konec slavné výpravy, která chtěla jako první dosáhnout severního pólu.
Textově to pro mě bylo občas lehce zmatené, ale kniha je proložena mnoha obrázky, materiály a hezky provedená. Dá se přečíst za odpoledne.

5 13.04.2021

Téměř každý, koho znám, má větší či menší problémy se sebejistotou a sebepřijetím. Ovlivňuje to všechny sféry našich životů, vztahy, pravděpodobně i fyzické zdraví. Tato kniha se tomuto aspektu věnuje a dává různé návody, jak se začít mít rád, jak přijmout celou svoji osobnost, jak si ji uvědomovat, a i z čeho konkrétně mohou plynout různá fyzická onemocnění.

Kniha na mě působila poměrně brakovitě, ač v principu s některými myšlenkami souhlasím a mělo by o nich být ve společnosti širší povědomí. Byla čtivá. Pokud někdo nechce na dané téma číst něco moc filosofického nebo zabihajícího do hloubky (a méně sluníčkovou formou), pak by mohla přijít vhod.

5 12.12.2020

Ani druhá kniha Waltariho nezklamala. Takové dílo má člověk čest napsat obvykle jen jednou za život, jemu se povedlo neuvěřitelné.

Pokud se do toho pustíte, vydržte, začala mě bavit více až tak od poloviny. Nenechte se těmi stovkami stran odradit.

5 20.05.2020

Wow. Do první poloviny jsem to chtěla odložit. Změť neustále stejných jmen, bordel, a ani mě to zas tak moc nebavilo. Od druhé poloviny jsem však pochopila, proč se jména neustále točí, a co se kniha snaží sdělit. Poslední stránky... Skvělé.

5 20.01.2020

Druhý díl mě nebavil tolik, co první. Bylo to roztahaný, některý části nezáživný… zajímalo mě, jak to dopadne, ale už jsem to taky trochu chtěla mít za sebou. Nutno ale dodat, že poslední stránky byly to nejlepší z celé knihy a dávají celému příběhu moc hezký filozofický přesah.

4 15.05.2024

Paní farářka je mi z deníku sympatická, myslím, že s ní bude legrace a byl to pro mě zajímavý exkurz do života druhé osoby, který je tak jiný než ten můj. V druhé polovině už mě to tolik nebavilo, ale jako oddechové čtení ke kávě při vánočním shonu to bylo místy fajn.

4 20.12.2023

Skvělá kniha, jako vždy. Místy trochu zřejmě přehání na efekt a ten závěr o klimatu si mohl odpustit, ale líbila se mi.
Přidám opět svoji oblíbenou citaci:

"Osvětim je symbolem plánu povraždit všechny Židy na území pod německou nadvládou a v jejích plynových komorách skutečně umírali Židé ze všech koutů impéria. Relativně početná skupina Židů mohla přežít jen díky tomu, že se až do konce jednalo také o táborový komplex, kdy Židé při vstupu procházeli pracovní selekcí. To je důvod, proč bylo možné zaznamenat a začlenit do kolektivní paměti příběh o přežití v Osvětimi. Osvětim přežily tisíce Židů, nepřežil skoro ale žádný Žid, který se kdy ocitl na okraji vyvraždovacícho hrobu, a nepřežil skoro žádný Žid, který kdy vstoupil do Treblinky, Belžce, Sobiboru či Chelmna. Slovo Osvětim se stalo metonymem pro holocaust jako celek. Naprostá většina Židů však byla povražděna jinde, a v době, kdy se Osvětim změnila ve významné vyhlazovací centrum, už byli po smrti. Přesto se na Osvětim vzpomíná, zatímco ostatní místa jsou z valné části zapomenuta. Osvětim představovala pro Německo po Druhé světové válce relativně zvládnutelný symbol, který podstatně omezoval skutečný rozsah spáchaného zla. Spojením Osvětimi s holocaustem jako takovým také získalo na vědomosti groteskní tvrzení, že Němci za války nevěděli o hromadném vyvražďování evropských Židů. Je jistě možné, že někteří Němci nevěděli zcela přesně, co se děje v Osvětimi, je však vyloučeno, aby jakékoliv větší množství Němců nevědělo o hromadném zabíjení Židů. O vyvraždování Židů se v Německu vědělo a mluvilo, přinejmenším v rodinách a mezi přáteli dlouho předtím, než se Osvětim změnila ve vyhlazovací centrum. Na východě během tří let desetitisíce Němců postřílely nad stovkami popravčích jam miliony Židů a většina lidí o tom věděla. Statisíce Němců těmto akcím přihlížely, nebo o nich slyšely přesné informace, a věděly o nich miliony Němců bojujících na východní frontě. Manželky a dokonce i děti během války navštívily místa činů, vojáci a policisté a další v dopisech posílaných domů popisovaly podrobná líčení často i s fotografiemi. Miliony německých domácností se obohatily věcmi ukradenými zavražděným Židům a dopraveným poštou nebo osobně, když vojáci či policisté dostali dovolenou. Z podobných důvodů byla Osvětim výhodným symbolem i pro poválečný Sovětský svaz a pro dnešní postkomunistické Rusko - když holocaust omezíme na Osvětim, pak lze snadno zapomenout, že hromadné vyvražďování započalo na místech, jež krátce předtím dobyl Sovětský svaz. Na západě Sovětského svazu o vyvražďování Židů každý věděl a důvody jsou tu podobné jako u Německa. Metoda masového zabíjení, jež byla na východě použita, vyžadovala desetitisíce přímých účastníků a věděly o ní statisíce lidí. Němci odešli, ale hromadné hroby zůstaly. Pokud ale holocaust ztotožníme výhradně s Osvětimí, lze i tuto zkušenost vymazat z dějin. (...) Pokud je holocaust omezen na Osvětim, lze je izolovat od většiny národů, jež se dotkl, a od míst, která proměnil. Brány a hradby Osvětimi do sebe zdánlivě uzavírají zlo, které se ve skutečnosti rozpínalo od Paříže po Smolensk. (...) Pokud se zabíjení Židů omezí na jedno výjimečné místo a chápe se jako výsledek neosobních procedur, nemusíme se pak už vyrovnávat s faktem, že lidé nijak zvlášť odlišní od nás vraždili z blízka a bezdůvodně jiné lidi, nijak zvlášť odlišné od nás. O tom zpravidla nechceme uvažovat."

4 05.09.2023

(SPOILER) Můj oblíbený autor Fromm! Trochu se rozepíšu a nechám si tu i pár poznámek sama pro sebe, tedy upozorňuji, že bude spoiler. Napřed bych začala tím, co se mi nelíbilo. U Fromma jsem už celkem zvyklá na jeho velebení Marxe a socialistických ideálů. Ač jsem z opačného konce politicko-ekonomického spektra, neruší mě to, protože ho považuju za precizního myslitele zase v jiných oblastech. Zde v knize jsem ale objevila, že on při jednom komentování hodnoty nějakého statku zřejmě ani nezná pojem subjektivní teorie hodnoty, což je teda za mě fakt bazál - zejména, pokud se člověk pouští o diskuzi o vlastnictví a o socialismu a navíc ještě svým paternalistickým stylem, který ve svých knihách často užívá. Pak ještě konečná část knihy, kde oslavuje středověkého člověka, jak neměl čas plkat a pomlouvat, jak rozežraně nevlastnil, co nepotřeboval, jak si všechno zapamatoval a rychleji se ze svého přírodního okolí učil, protože byl všímavější ke svému okolí víc jak dnešní kybernetická společnost... Ehm, to už mi fakt přišlo nesmyslný.
Teď ale k samotnému obsahu knihy. Fromm rozděluje lidské prožívání na dva různé módy - na mód bytí a mód vlastnění, přičemž všichni se buď v těchto módech nebo někde mezi nimi pohybujeme. Mód bytí je podle něj tvůrčí, solidární, láskyplný a orientovaný na krásu; mód vlastnění na ovládání předmětů i lidí, na sobectví, člověk se v něm identifikuje svým majetkem a nabytým sociálním statusem. Mód bytí podle něj vede k růstu člověka, zatímco mód vlastnění člověka utlumuje a jeho mysl zaměstnává předměty a hromaděním věcí, které jsou většinou nepodstatné, čímž ho od růstu rozptyluje. Fromm navrhuje metody, kterými se člověk má více nasměrovat k módu bytí, a to zejména meditace, trénink všímavosti, plná koncentrace na všechny běžné denní aktivity, bdělost, sebeanalýza, psychoanalýza. Svoboda je pro Fromma vnitřním osvobozením od pout chtivosti a iluzí.
Jako vlastnění Fromm nemyslí jen majetek - člověk podle něj může podobně patologicky vlastnit i myšlenky, ideály, politické názory, přátele nebo hromadit zážitky.
Fromm dále říká, že velkou překážkou módu bytí je duševní lenost - člověk chce dosáhnout všeho hned, lehce, polovzdělaně. Člověk má také podle něj strach z autority a disciplíny. Fromm kritizuje i zdánlivou svobodu na příkladu sexuální svobody jakožto svobodou rozmaru - že člověk místo toho, aby věděl 'proč', tak si říká pouze 'proč ne', protože prostě může, což není svoboda, ale bezmyšlenkovitá rozežranost.

Nakonec ještě doplním myšlenku, která se mi moc líbila - cituji: Paradoxním faktem je, že čím hlouběji prožívám svou vlastní nebo něčí jedinečnou individualitu, tím jasněji prostřednictvím sebe a něho vidím realitu obecného člověka, prostého všech individuálních kvalit, zen-buddhistického člověka bez hodnosti a bez titulu.

4 28.06.2023

Z Huxleyho děl se mi toto jeho poslední také zdálo nejslabší, ač se snaží sdělit celkem nadčasovou myšlenku. Myslím ale, že dílo skvěle uzavírá jeho tvorbu - od Konce civilizace až po Ostrov.
Huxley je jeden z mých nejoblíbenějších intelektuálů 20. století. Miluju způsob, jakym přemýšlel, jakým se vyvíjel a jaký měl neuvěřitelný rozhled do všemožných oborů. Byl snílkem a pozoroval společnost - s láskou i se strachem. Strach jde z jeho Konce civilizace. V Ostrovu je naopak vyobrazený koncept společnosti žijící v absolutní lásce a míru. Huxley samozřejmě věděl, že realizovat takovou civilizaci není v podstatě možné. Byl ale zastáncem myšlenky, že společnost se obrozuje a posouvá k míru a porozumění skrze osvětu a vzdělání a že klid a lásku člověku nejde nějakou centrální autoritou vnutit - naopak každý se tímto směrem musíme rozvíjet sám a pomáhat si v tom i vzájemně. A toto je tedy poselství knihy pro každého z nás.

4 09.06.2023

Věda rozebírá věci na součástky, aby zjistila, jak fungují. Náboženství skládá věci dohromady, aby pochopilo jejich smysl.
Ztratí-li společnost svou duši, ztratí zakrátko i svou budoucnost.

Kniha snažící se překlenout mosty mezi vědou a náboženstvím, jelikož tyto dvě nejsou v rozporu, nýbrž se jedna bez druhé neobejdou. S autorem zcela souhlasím a děkuji za zasazení celé této falešné dichotomie do historického i kulturního kontextu.

4 14.05.2023

Čekala jsem něco převratnýho, při tom, jakej byl okolo té knihy hype, ale zas tak mě nenadchla. Je poutavá, čtivá, člověka neuspí a o tématu dechu a možnosti si vyřešit všelijaké fyzické a psychické obtíže se vždycky hezky čte. :-) Trochu mě ale obtěžovalo (vzhledem k tomu, že jsem od lékařského fochu), jak neobratně zachází s termíny. Jednou tam padlo přirovnání, že oxid uhličitý je hormon, podruhé, že amygdala je po stranách hlavy. Chápu, že autor není lékař, ale nepůsobí to pak celé věrohodně. Nemám ani moc extra očekávání od těch studií, na které odkazuje (a o kterých místy i připouští, že nebyly dvakrát přijaty).

4 06.04.2023

Zásadní chyba asi byla, že jsem knihu poslouchala. Že je důležitá i ta obrázková část, jsem se dozvěděla bohužel pozdě. Nicméně - zajímavé a moc hezké informace o stromech, lese, přírodě.

4 15.08.2022

Reportážní kniha o tom, za jakých podmínek se vyrábí oblečení v Bangladéši. Rozhodně doporučuji k seznámení a rozšíření si obzorů.

Na druhou stranu - co by dělali ti lidé, když by nešili to oblečení? Existuje tam jiná a lepší práce? Pokud ano, proč nedělají tu? Pokud ne, znamená to, že snížením produkce odsoudíte mnoho těch zaměstnanců k hladu? Chce to asi vidět i tu druhou stranu problému. Co když je tohle pořád nejlepší varianta, kterou tam k dispozici mají?

4 03.07.2022

Kniha, která skvěle umí vyobrazit mladou holku ztracenou ve fantazii a traumatizovanou smrtí, chudobou a zanedbáváním poté, co smrt jejího bratra psychicky úplně rozvrátí rodinu.
Text psaný tvrdě, bez obalu - vyobrazuje lidský hnus, smrt, špínu, tělesné výměšky a sexualitu v její nejošklivější podobě. Jako kdyby tam, kam přijde smrt, zbyl akorát smrdící kravinec a hniloba. Kniha nebude na pohodové čtení na večer, na někoho může působit stísněně.

4 06.05.2022

Podle mě to nejlepší široko daleko, co si můžete o poruchách pozornosti, tedy AD(H)D, přečíst. Maté opět nezklamal. V knize vysvětluje, proč poruchy pozornosti nebudou jen souhrou náhod a genů, ale že vznikají v příčinné souvislosti s problémy v rodinách, které nemusí být ani na první pohled tak zjevné. Navrhuje, jak jednat s dětmi, které touto poruchou trpí, a jak člověk může léčit sám sebe. Všem lidem, pro které je toto téma nějak aktuální, knihu doporučuji.

4 22.10.2021

První pomoc pro laiky konečně zábavně. A plná historek. Normálně nemám ve zvyku se u knih smát, ale u téhle to nešlo jinak. :D

4 03.12.2020