Černá zem: Holokaust - historie a varování

kniha od:


KoupitKoupit eknihuAudiokniha

Kdo přišel s myšlenkou "konečného řešení židovské otázky" a jak vznikly politické a společenské podmínky k jejímu uskutečnění? Kdo zabíjel a kdo byl přímým spolupachatelem? Kdo naopak pomáhal a zachraňoval? A kdo určoval, která jména mají zůstat v historické paměti a která z ní naopak mají zmizet? Timothy Snyder odpovídá na tyto otázky v souborné historické analýze, která v mnoha důležitých bodech polemizuje se standardními výklady holokaustu a podstatným způsobem mění zažité chápání této klíčové události moderních dějin: hovoří například o "paradoxu Osvětimi" jakožto symbolu, který přes všechnu svou hrůznost současně umožňuje na mnoho otřesných souvislostí válečného dění zapomenout. Hromadné vyvraždění evropských Židů se v jeho rozboru ukazuje jako skrytý základ mnoha prvků poválečného politického a společenského uspořádání východní Evropy a také jako trvalá hrozba, vyvstávající tehdy, snažíme-li se politické otázky násilně zjednodušovat a podřizovat jednotícím klíčům....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/266588/cerna-zem-holokaust-historie-a-varo-Eew-266588.jpg 4.8103
Žánr
Literatura naučná, Historie
Vydáno, Paseka, Prostor
Orig. název

Black Earth: The Holocaust as History and Warning, 2015

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (20)

Kniha Černá zem: Holokaust - historie a varování

Přidat komentář
Finn69
29.07.2020

Černou zem jsem měl docela dlouho přichystanou na poličce, než jsem ji konečně otevřel. Říkal jsem si totiž, že se tu těžko dozvím něco, co by Snyder už nenapsal ve vynikajících Krvavých zemích. Ale je to jiný pohled na tu dobu a místa, kde se všechny ty hrůznosti děly, a pro mě tam bylo zase spousta nového a zajímavého.
Už podle názvu je jasné, že se tu rozebírá především holocaust, jeho příčiny a vazby na naši přítomnost a budoucnost. Dozvíte se spoustu zajímavých věcí například o polském pokusu o řešení "židovské otázky" vystěhováním už ve 30. letech, což třeba pro mě byla docela novinka. Znovu si s překvapením uvědomíte, že většina obětí holocaustu nezahynula v koncentračních táborech, ale byli pohřbení v hromadných hrobech na Ukrajině, v Bělorusku nebo v Pobaltí. Snyder to vysvětluje tím, že k největším hrůzám mohlo docházet jen v oblastech, kde vlastně neexistoval stát, protože se tam střídaly armády okupantů z východu i západu - ano, jsme zase v Krvavých zemích. V tomhle bezvládí a "bezstátí" neplatí žádná pravidla ani omezení a počty mrtvých jsou toho výsledkem. Mě tohle vysvětlení přesvědčilo, dává mi to naprosto smysl. Závěrečné varování směrem k naší budoucnosti je docela mrazivé, asi opravdu nejsme někdy příliš daleko od toho, celé si to někde jinde zopakovat... no však si vzpomeňte na Jugoslávii v 90. letech. Ta historie je někdy ještě až moc živá.

Toffee
20.06.2020

Výborná analýza "mechanismu" holokaustu. Hodnotu knihy nevidím v tom, že by Snyder přinášel nějaká nová fakta, ale jak s těmi známými pracuje, jak je dává do souvislostí. Uvědomila jsem si, že sice mám o holokaustu relativně dost poznatků, jsem tímto tématem vždy emocionálně dotčena a považuji ho za něco, co by z kolektivní paměti nikdy nemělo zmizet, ale nikdy jsem doopravdy nepřemýšlela nad tím, jak k holocaustu došlo, jak k němu vůbec mohlo dojít. Asi nejsem sama, kdo v celém tom děsivém tématu nikdy nepřemýšlel nad tím, proč je symbolem zrovna Osvětim a ne jiné, stejně strašné místo. Nikdy mě nenapadlo hledat za tím politické důvody, paradoxně jak německé, tak sovětské.
A z čeho mě zamrazilo?
"Většina z nás by ráda věřila, že vlastnosti, o nichž hovoří tedy "morální instinkt" a "lidskou dobrotu" -, projevujeme i my sami Možná si v duchu představujeme, že při katastrofě v budoucnu bychom byli mezi těmi, kdo obětem přispěchají na pomoc. Pokud by se však zhroutily státy, místní instituce by propadly zvráceným cílům a ekonomická motivace by naváděla k vraždě, málokdo z nás by obstál. Nemáme sebemenší důvod si myslet, že jsme eticky nadřazeni Evropanům třicátých a čtyřicátých let nebo že jsme odolnější vůči myšlenkám, které s takovým úspěchem hlásal a realizoval Adolf Hitler."


schacco
23.05.2020

Další nadmíru zajímavá kniha předního amerického historika. Ten v ní předkládá výsledky svého bádání, v němž si kladl otázku, jak prakticky mohlo dojít k něčemu takovému jako je holokaust; a rovněž, jak až hluboké může být odtržení lidí od člověka definující lidskosti. Velice zjednodušeně řečeno, dochází k tomu, že zásadními předstupněmi holokaustu je zničení státu a destrukce byrokratických struktur, ergo ponechání obyvatel v prázdné zóně, v zóně bez-práví. K tomu fakticky došlo za války v Polsku a východních částech Sovětského svazu (Estonsko, Litva, Lotyšsko, Ukrajina, Bělorusko) a právě na těchto územích došlo téměř k totálnímu vybití židovské populace. Autor to porovnává s čísly a poměry zabitých Židů v okupovaných či na Němcích závislých zemích Evropy, kde poměr přeživších Židů byl výrazně vyšší. Zdůrazňuje i daleko větších ochotu občanů rozvrácených států ke kolaboraci a vykonávání aktů násilí na svých spoluobčanech.

Vedle tragédie Židů nepřestává čtenáře fascinovat i nezměrné utrpení Poláků, kteří si prošli neuvěřitelným desetiletým martyriem od poloviny třicátých let do poloviny let čtyřicátých. V tomto období došlo, mimo jiné, k vyvražďování etnických Poláků v Sovětském svazu kvůli domnělé kolaboraci s Polskem nebo prostě jen v rámci etnických čistek, hladomorům, k okupaci dvěma velmocemi současně, systematickému vyhlazování polské inteligence na okupovaných územích (ať již Němci či Sověty), masakrům Poláků na polských území s ukrajinskou většinou (Volyň), likvidaci varšavského povstání, následnému vybití obyvatel Varšavy a srovnání města se zemí, vypořádání se s polskou povstaleckou Zemskou armádou, která se po skončení války navíc z nepřítele Němců stala i nepřítelem Sovětského svazu. Sovětům se nehodilo, že byla řízena polskou vládou z britského exilu, označili ji jako fašistickou, vojensky zlikvidovali a velké množství zajatých příslušníků Zemské armády popravili. Akumulovaně s holokaustem to všechno jsou události, co jdou až na samotnou hranici imaginace, kterou je člověk schopen snést.

Na závěr autor porovnává svět třicátých let dvacátého století s dneškem a poukazuje na hrozby, které by, při nešťastné souhře náhod, mohly vyústit v obdobně fatální kolizi, jako bylo vypuknutí druhé světové války. Je dobré mít na paměti, že tím nejpravděpodobnějším aktivním hráčem případné budoucí kolize je Čína.

Nedá mi ještě nezmínit překladatelský folklór, který občas z českého textu bije do očí. Kupř. takový výraz "čerstvá voda", kterou překladatel otrocky převedl z anglického termínu "freshwater", který ovšem prakticky znamená nikoli čerstvou, nýbrž sladkou vodu, přeneseně též vodu pitnou. Je to zde na několika místech a ruší to… "Polovina ČERSTVÉ vody a asi dvacet procent podzemních vod jsou v Číně znečištěny tak, že nejsou pitné…" ufff.

Greenfingers
29.03.2020

Autor ve své precizní analýze holokaustu demýtizuje Osvětim jako jeho symbol. Činí tak na základě pečlivého studia a vyhodnocení množství faktografického materiálu , které umožnilo otevření dobových archivů.
Kniha mi doslova "otevřela oči" a "vyrazila dech". Ne že bych neznal základní souvislosti, ale tak podrobný popis a zdůvodnění všech událostí mě opravdu ohromil.
Už první přečtená kniha od T.Snydera - Krvavé země byla skvělá. Černá zem se jí ve všem vyrovná (je možná i o něco lepší).
Vřele doporučuji všem, kteří se zajímají o historii 20.století. Její důkladná znalost by měla být hlavně zdrojem poučení, ale i výstrahou pro ty politiky (a nejenom je) , kteří i v dnešní době prosazují své velmocenské záměry z pozice síly.

Janek
02.01.2020

Text jistě značně rozšíří obzory, ale zdál se mi na mnoha místech velmi obtížně čitelný. Pokud jsem autorovi dobře porozuměla, nesdílím jeho názor (mezi řádky nenápadně prosvítající), že války mezi lidmi, zeměmi a kontinenty jsou až tak úzce spjaty se životním prostředím a bojem o suroviny.

iz67
20.10.2019

Zprvu se to zdá být jako pokračování Krvavych zemi, jen s vetsim zamerenim na holokaust. Ale nakonec je to genialni analyza zdrojů nacismu, role jednotlivců, států, ruznych ideologií v obdobi holokaustu. A hlavně co pro nás porozumění holokaustu muze znamenat, jakym zdrojem inspirace je to i pro tak superakutalni krize, jako je ta klimaticka. Pro mě nakonec právě diky tomu velice pro budoucnost optimisticka zalezitost. Povinna cetba, pro kohokoli, kdo myslí!

Vesmich
20.05.2019

Tento pohled na "krásné dvacáté století" je sice tvrdý, ale na druhou stranu takový očistný. Východní Evropa chycená v pasti mezi Stalinem a Hitlerem, v pasti, ze které se nedalo nijak uniknout, přestože ten boj Poláků je působivý. Analýza věnovaná možnosti přežít holocaust je impozantní.

Hanka_Bohmova
07.01.2019

Od dětství si nevzpomínám, že by se mi kvůli něčemu zdálo tolik příšerných snů jako kvůli této knize.

Při četbě jsem si mimo jiné vybavila dříve čtený rozhovor s odborníkem na genocidy, který upozorňoval na naše zkreslené vnímání holokaustu, vyvolané jinak chvályhodným šířením svědectví přeživších. Dnešní posluchači nabývají útěšného, ale nebezpečného dojmu, že pomoc byla běžná, že lidé v těchto situacích obstávali - a tedy že i my bychom obstáli. Každý z přeživších přece mluví o těch, kteří mu pomohli. Staví to nepravdivý obraz jakéhosi "zla zvenku", kterému normální slušní lidé každý podle svých možností vzdorují. Nepravdivý, protože v reakci na žádost o pomoc "většina Židů byla ve většině případů odmítnuta a zemřela".

V konfrontaci se současnou záplavou mainstreamových knih o osvětimských knihovnicích a spol. také vyvstanou jako tím důležitější argumenty, kterými autor podkládá svůj názor, že Osvětim je sice pohodlným, ale nikoli nejvhodnějším symbolem holokaustu.

Nejcennější je pro mě autorovo zdůraznění, že to, co skutečně mělo sílu k odporu, byla instituce-stát, fungující koncept občanství, dokonce i v případě států, které byly svým Židům nepřátelské:

"Celkově bylo zabito asi sedm set tisíc Židů s občanstvím států, jež byly spojenci Německa. Přeživších však bylo víc. To stojí v dramatickém kontrastu k územím, kde došlo k destrukci státu: zde byli zabiti skoro všichni Židé."

"Nizozemsko bylo unikátní tím, že se tu po začátku německé okupace konaly veřejné demonstrace proti zavedení protižidovských zákonů. Pronásledování Židů nemělo v Nizozemsku skoro žádnou podporu veřejnosti. A přesto hrozila nizozemskému Židovi smrt se skoro třikrát větší pravděpodobností než francouzskému."
Důvod?
"Nizozemsko bylo z několika důvodů v rámci západní Evropy nejbližší analogií zón bezstátí."

"Francouzi nahnali Židy bez francouzského občanství do táborů. Němci měli zájem tyto lidi převzít, ale jedině tehdy, pokud je monou brát jako jedince bez státní příslušnosti. Německá zlovůle - a to je podstatné zjištění - se zarazila před cizím pasem: nacisté sice mohli věřit, že státy jsou jen umělé výtvory, nicméně nikdy se nepustili do zabíjení Židů, dokud napřed neproběhla destrukce států anebo se státy svých Židů nezřekly. Například Francouzi tak sice byli ochotni pozatýkat i Židy z Maďarska a Turecka, ale Němci by si je nedovolili zabít bez souhlasu maďarské a turecké vlády. Židy s polským a sovětským občanstvím Němci vraždili bez zábran, protože jejch státy považovali za neexistující. Stejně tak bylo Německo ochotné převzít k povraždění francouzské Židy, ale výhradně za podmínky, že francouzské úřady nejprve tyto lidi zbaví státního občanství."

Odnesla jsem si z knihy závěr, že nebudeme-li si o sobě namlouvat kdovíco a uznáme, že o většině z nás platí "člověk je lidský pouze v lidských podmínkách", pak tedy musíme chránit, posilovat a tříbit společenské uspořádání, které nás nebude vystavovat pokušením, v nichž bychom nedokázali obstát.

1