ochwey komentáře u knih

Eh?! To už skončilo? A takhle?! - ale jinak paráda, no povídečka, ale románového Murakamiho mám raději.
Rozhodně líbilo víc než Podivná knihovna. A ty ilustrace, krásné.

4 05.06.2017

Proč je prostě potřeba totálně překombinovat vztahy, aby tam měl něco každý s každým jak v telenovele??
Ale ono je to čtivé, díky střídání časových rovin napínavé, a díky horolezectví boží (ačkoliv já nelezu - ale vždycky mě to lákalo a fascinovalo! ) a příběhy z IIWW mám taky ráda. Já bych vlastně ani nepotřebovala to (předvídatelné) "rozuzlení" a stačily by mi ty možná jen ty úlomkovité příběhy.

4 20.04.2017

Slabé. Čekala jsem víc, než jen často-ani-ne-tak-zajímavé zážitky/historky prokládané klišoidními citáty ("S životem je to jako s cestováním - o jeho kvalitě nerozhoduje délka. Nepoměrně důležitější je hloubka prožitků"). Autor mi byl nesympatický, přišel mi namyšlený, arogantní. Bojí se letadel a místo toho, aby se hecl, tak ze sebe dělá mistra světa jen proto, že jezdí vlakem a tolikrát vyvolává, že mu to nevadí a že se mu to líbí, až je to násilné a nemůžu tomu až tak úplně věřit. (Jo, chápu, že tohle má být cíl pomalého cestování a sama když cestuju, tak pomalu, na vlastní pěst, bez cestovky, ale chce to s rozumem, ne jet z Británie do Polska na svatbu a ze svatby týden! A plán do Maroka na 12 dní vlakem? A co pak zažije tam? Přestup na vlak zpátky?).
Poslední třetina knížky už je psychologicko-neurologicko-filozofická slátanina a nezvládla jsem udržet nit.
Hvězdičky dávám za cestu v mlékárenské dodávce.

4 05.12.2016

Milé, krátké, a přesto plné hlubokých a krásných myšlenek.

4 18.08.2016

Četla jsem Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky z roku 1982. I přes půlroční mezeru mezi čtením jsem tak trochu měla pocit, že čtu hodně, hodně podobnou knihu. Jsem si říkala, co sakra má Levin proti chlapům, že jsou vždycky tak špatnými postavami.
Trochu mě mrzelo, že jsem věděla, "o čem to je", a tak jsem přišla o přemýšlení nad tím, jestli je Joanna bláznivá, nebo je něco špatně v jejím okolí...

Strašně málo uvěřitelné. Nedokážu si představit, že někde ve vánici zastaví vlak a lidi z něho můžou náhodně vylézat ven, to se neděje ani ČD. Nedokážu si představit, že jsou nějací puberťáci taková hovada, že si půjčí auto rodičů a rozjebou ho na dálnici v té samé sněhové kalamitě, kvůli rozstleskávačkám. Možná je to v Americe běžné, ale pro mě je oboje dost neuchopitelné. Vytahuje to nahoru poslední příběh, protože jediný se z mého pohledu fakt může stát a není tak trapný jako první dva.

3 28.11.2019

Mám asi radši románového Murakamiho, tady mi sedla tak půlka povídek. V první polovině knížky jsem jela na správné vlně, ale pak mi začal ujíždět vlak nebo unikat pointa nebo co vlastně, a ty poslední povídky mě moc nenadchly, přestože jsem se zatetelila u Řehoře Samsy...

3 30.11.2017

4,5*! Pro mě zábavnější než Vejce a já, ale nějak to postupně opadalo. První část - Kdokoli může dělat cokoli - jsem si užila nejvíc (protože je mi 25 a a strasti s nástupem do práce se mě taky týkají? protože se do toho nejvíc prolínal i skutečný svět a hospodářská krize?), smála jsme se nahlas a citovala jsem ty nejlepší kousky, ta byla na 5*, zbytek na 4*, ale třeba do toho dorostu - čteno do čtenářské výzvy jako Oblíbená kniha rodičů a madr má nejradši část třetí, tak třeba až budu starší, bude to jinak.
A stejně jako Vejce - i tuhle si dokážu představit otevřít jen tak na kterékoliv stránce a prostě číst...

3 10.10.2017

Slabší než první díl, ale lepší než druhý - nebo je to proto, že jsem pokračovala asi s dvouletým odstupem? Už jsem trochu pozapomněla vtípky, takže mi nepřišlo, že se to tak strašně omílá, což jsem právě v případě čtení druhého dílu hned po prvním měla.

3 29.05.2017

Postopadesáté a stejně objevím nové věci - pro není teta Petunie ve filmech blondýna?!

3 29.12.2016

Krásně popsaná teenagerská láska, tak, že my, co už máme teen za sebou, se vrátíme k prvním polibkům a ti mladí před teen se na to zase budou těšit. Popsaná tak, že jsem dost nevnímala problémy v Eleanořině rodině - ta láska to prostě přebila. Překousnu i to, čím mě postavy rozčilovaly. Příjemná oddechovka, ale že bych se k tomu ještě někdy vracet, to ne...

3 27.10.2016

Tohle mě teda moc nezaujalo a nenaplnilo, a to jsem měla předchozí díla Šťastné ráda. Změna žánru udělala svoje a román pro ženy není něco, co bych běžně (a ráda) četla. Občas jsem se trochu zasmála, ale vše mi přišlo až příliš přímočaře, jednoduše podané, až moc lehká a oddechová knížka. Možná mě i napadá slovo primitivní. Ale já opravdu nejsem cílovka a věřím, že kdo hledá lehké odpočinkové čtení, a možná i kdo je hrdince románu věkově nebo pocitově blíž, užije si to, proto dávám o * víc, než jsem měla v plánu.

2 03.02.2020

Perfektní. Zaprvé jsou holky z Kvítek sympatické a vždycky skvěle poradí, takže jsem věděla, že je chci nákupem podpořit. A zadruhé, ta knížka! To je poklad. Moc oceňuju, že to nejsou jen profily květin, jak bývalo běžné v knížkách o pokojovkách v devadesátek, ale spíš je to komplexní popis toho, co rostliny potřebujou, založený na selském rozumu a ne na nějakých komplikovaných poučkách. Od světla přes substrát a hnojení až ke škůdcům. Čestné místo v knihovničce!

2 04.04.2019

Tohle bylo celkem těžké čtení. Ponuré a docela náročné na četbu ve vlaku. Některé povídky na mě zapůsobily víc, jiné míň, jak už to tak bývá, nejkrásnější asi Oči modrého psa a Žena, která chodívá po šesté. A třemi hvězdičkami neříkám, že bych se ke knížce nevrátila -naopak, za vhodného rozpoložení ráda.

2 27.02.2018

Přečetla jsem to na stojáka v Dobrovském, v některých obrázcích se našla, ale že bych to tak adorovala, jako všichni kolem, na to jsem asi málo holčičí holka. Spíš se mi po přečtení zdá, že jsem stará, když nemůžu spát jak dlouho chci a ráno musím do práce a dospělácké věci se mi nevyhnou.

2 21.03.2017

Je to jiné, někdo říká, že "omylem vydaná fanfiction". Ale já jsem nečekala, že to bude jako původní série, byla jsem prostě zvědavá, s čím Osmička přijde. A i když děj byl poněkud překombinovaný a několikeré cestování časem hodně ujeté, dá se přes to přenést. I přes prvních asi 50 stran, kde mi všichni potomci přišli jako neskutečně protivní a důležití puberťáci (ta puberta je tu asi fakt dřív než v 90. letech, vždyť Harry byl ublížený puberťák až v Fénixově řádu).
Jsem ráda, že jsem se zase vrátila do Bradavic a "Prokleté děcko" jsem přečetla během jednoho dopoledne. Musela jsem se brzdit, abych nepřeskakovala řádky, protože to bylo hezky napínavé, a na konci se přemlouvat, abych se u té ubulené limonády, kde Harry nezachrání své rodiče a i díky tomu všecko dobře dopadne, moc nedojímala.

2 05.10.2016

Nejvíc mě bavilo to Thajsko a jeho reálie, pohled na to, jak to tam (podle knihy) funguje. Jinak taková klasická Nesbovina, ideální oddechovka, i když jsem podle první části knihy čekala, že tam bude víc problémů s sexualitou a nepůjde jen o peníze.

2 19.07.2016

Tak jsem ráda, že po trochu rozpačitém pocitu z prvního dílu jsem to nezahodila do kouta, ale pokračovala v trilogii. Druhý díl mi byl sympatičtější, neměla jsem jako u Skály pocit, že příběhy z minulosti jsou zbytečné, protože tady nebyl žádný navíc. Vše dohromady se vzpomínkami otce trpícího alzheimerovou chorobou dávalo smysl, neměla jsem touhu nějaké odstavce přeskakovat, k tomu opět perfektní vykreslení atmosféry. Konec na můj vkus až moc rychlý a vyhrocený (i ve Skále se mi zdálo, že to gradovalo a gradovalo až přegradovalo na minimálním počtu stránek vůči celému pomalejšímu příběhu, uvidíme v závěrečné části, jestli je to nějaká Mayova specialita, nebo náhoda).

1 16.02.2020

Ten překlad je naprosto tragický. TRA-GIC-KÝ. Já nevím, jestli to akorát hodili do google translatoru, nebo proč jsou ty věty tak strašně šroubované a proč je použitá naprosto nečeská větná skladba a hrozně divná slova (nebo teda normální slova, ale v naprosto divném kontextu, která se navíc pořád opakují, měla jsem u kapitol pocit, že čtu pořád to samé dokola, jen o jiné surovině). Knížka absolutně není přizpůsobená českým podmínkám, viz kapitola o pohance jako něčem nedostupném? Poznámky na konci knihy jsou už jen třešnička na dortu, to jsou snad stažené popisky zboží z eshopů nebo co.
Ať Ellu jen nehaním - recepty i příběhy jsou fajn, něco jsem vařila přímo podle knížky, ale protože jsem celkem zkušená kuchařka, spíš jsem to brala jako inspiraci a dotvořila jídlo podle svého, podle toho, co zrovna nabízel špajz a lednice, takže úplně nemůžu posoudit, do jaké míry jsou jídla chutná (to mi taky přijde jako wtf, když lidi něco uvaří podle kuchařky a stěžují si, že je to málo okořeněné - si to okořeňte podle chuti, ne asi, když vidím, že se mi vyvařuje voda, doliju a nedržím se dvou hrnků. co jsou v receptu atd.. - viz komentáře ke knížce třeba na goodreads).
Pro mě jsou recepty průměr, ale ten překlad, ten to fakt shodil.

1 28.01.2020

Trošku se mi zdá, že ty knížky mají sestupnou tendenci. A přitom zrovna do Kavkazu jsme vkládala velké naděje! Díky Arménii a Gruzii jsem hodnocení o stupínek vytáhla. A taky za vtípek s Brownovým pohybem.

1 26.06.2018