NymphMaeve komentáře u knih

Upřímně jsem se těšila na finální zakončení mé oblíbené oddechové série o Marii Kostkové. A čekala jsem na okamžik, kdy jsem věděla, že mi kniha sedne k náladě a to chvilku trvalo. Ale povedlo se. Je to skutečně nenáročná četba bez nějakého hlubšího smyslu nebo významu. Miluju ironii a sarkasmus s jakým Marie popisuje zážitky na Kostce i jednotlivé charaktery postav. Je to super vtipné a člověk má díky tomu pocit, že je jeho život aspoň trochu v normálu. Jsem za podobné knihy moc ráda a děkuji autorovi za úsměvné chvíle. Je škoda, že je už konec, ale myslím, že až budu mít nějaký ten splín, ráda se k Aristokratce vrátím.

10 13.04.2023

Já prostě nemůžu uvěřit, že už je konec :( Hrozně jsem se na další díl těšila, ale jak jsem zjistila, že je poslední, moc se mi do něj nechtělo. Chvíli jsem se na něj doma dívala a pak ho zhltla za jediné odpoledne. Byla to jízda, neexistovalo nic kolem, jen svět Clare a Dorrana. Vyvrcholení příběhu bylo úžasné, autorka rozhodně nezklamala ani popisem ani dějem. Bohužel tedy na pár místech jsem už dopředu tušila, co se stane a pak se mi to i potvrdilo. Ale i tak jsem si celou knihu neskutečně užila a ze závěru jsem se tetelila blahem. Stále si nějaké pasáže přehrávám a knihu mám na stolku a občas si jí prolistuju a přečtu založené pasáže. Brzy si budu muset dát znovu celou sérii najednou. Strašidelné domy jsou dokonalé, ale jsou krátké, tady se autorka rozepsala a vyšlo to dokonale. Ten pocit prázdnoty po dočtení oblíbené série ...

4 05.04.2023

Mám Markétu Lukáškovou opravdu moc ráda, je to moje top česká autorka a proto jsem si nemohla nechat ujít ani její další knihu. Sice se nejedná o beletrii, ale víceméně o historickou naučnou literaturu, její čtivý styl psaní se projevil i zde. Historii miluju a proto i mne vadí, že se novodobé historii nevěnuje tolik času, kolik by mělo. Sama jsem jí studovala, jak totiž píše autorka v poděkování, že jí bylo studium archeologie rozmluveno, tak mě to nikdo bohužel nerozmluvil. A ani při studiu se druhé polovině dvacátého století nevěnuje moc času, což je špatně. Mnoho toho znám z vyprávění rodičů, avšak spíš ten běžný život, ale fakta a politický kontext mi chyběl. Sama jsem porevoluční devadesátkové dítě a tak si matně vzpomínám jen na nějaké ty následky. Celá kniha byla opravdu velmi čtivá, snadno pochopitelná v širším kontextu i poutavá. Je úžasné, že dnešní mladí si mohou přečíst takhle krásně zpracovanou kapitolu naší historie, na kterou by se rozhodně nemělo zapomínat. A že na konci bylo připojeno i autentické vyprávění lidí, byla opravdu třešnička na dortu. Děkuji za to.

4 31.03.2023

Opět jsem se nechala zanést do počátku 20. století na venkov, tentokrát do statku Jarouše Kudrny. Po delší době se mi povedlo nesáhnout po povídkové knize a díky za to. Byl to nádherný příběh plný zvratů, trápení, radostí a vše nasáklé atmosférou tehdejšího žití. Moc se mi příběh Andy a Jarouše líbil. Na hluchá popisná místa jsem si zvykla, ale není jich tam tolik, zato děj běží rychle, stoupá a klesá, samé zvraty a novoty bez řečiček okolo. Líbí se mi, že autorka opravdu dokáže na 200 stranách popsat čtivě a poutavě dlouhá časová období, aniž by se čtenář nudil nebo mu naopak chyběly informace. Vlasta Javořická je český poklad a tato kniha mne opět přesvědčila o tom, jak moc se mi její styl i příběhy líbí. Nebylo to nic strhujícího, od autorky mám oblíbené jiné kousky, co opravdu chytí za srdce, ale čtení jsem si moc užila.

4 15.03.2023

Příběh mne zaujal z vyprávění Míši z RadšiKnihu a tak jsem si jí pořídila. Nevím, jestli už jsem na jiné vlně než ona, protože dříve co se jí líbilo, mne také dostalo a byla jsem za to vděčná. Asi už stárnu nebo nevím, ale tenhle příběh byl sice okouzlující nápadem, tématem i vlastně samotným vyprávěním, ale já nedokázala jen tak číst a užívat si to. Pitvala jsem, přemýšlela, vracela se a tak dál. Neužila jsem si knihu naplno tak, jak by se asi mělo a proto nemám po dočtení takový krásný pocit. Postava Addie mi imponovala i mě rozčilovala, Luc mne přitahoval stejně jako temná noc a Henry mi přišel jako takový trouba prokletý už od narození. Celkově se tam moc postav nevyskytuje - a to kvůli neviditelné Addie, ta se vyvíjela určitě, Luc prakticky vůbec a u Henryho mi to přišlo spíš malicherné. Nejsem ani nadšená, ale ani zklamaná. Myšlenka na život Addie mi víří hlavou i pár dnů po dočtení, avšak vím, že jak odezní, zapomenu na to, že jsem si její příběh přečetla, stejně jako když v příběhu sejde Addie z očí i z mysli zároveň.

3 09.03.2023

Po delší době jsem opět sáhla po knize Vlasty Javořické a aniž bych chtěla, tak po povídkové knize. Ačkoliv první příběh Julinka byl samozřejmě mnohem obsáhlejší a propracovanější než ty ostatní, tak nebyl jediný, který mne zaujal tolik. Každý z nich nesl jak útrapy života tak i ponaučení. Jako vždy jsem si knihu užila, jen škoda že je tak tenká a příběhy nejsou rozvedené malinko více, určitě by si to zasloužily.

1 27.02.2023

Budu se zase opakovat, ale Darcy prostě miluju. Tahle autorka dokáže oddechovou literaturou docílit toho, že hltám každé slovo, brečím i se směju. Tentokrát se odehrává v dřívějších dobách, což byla milá změna. Hlavní postava naivní a mlaďoučké Sophie mi moc nesedla, zato Joseph Argenton mne tajemně přitahoval od počátku. (Prvních asi deset stran jsem si myslela, že je to upír, ale doufala jsem, že Darcy bude originálnější. :D) Knihu tvoří vlastně dva svazky - Dům stínů a Tajemný dům. Upřímně musím říct, že první část byla bombastická, měla neskutečný spád a i když jsem si sem tam pokroutila očima nad naivitou a přeslazeností, užívala jsem si to. Grimlock mne rozhodně neděsil, naopak mi připadal jako velmi zajímavá nadpřirozená postava, se kterou jsem se ještě ve fantasy světě v takové podobě nesetkala. Druhá část už mi přišla uměle dopsaná jen pro to, aby to mělo nějaké pokračování, potažmo konec. Vlastně je to kolotoč zranění, útěků, objevů a záchran. Některé myšlenky byly světlé, ale už mne to tolik nebavilo. Přestože nemám moc ráda otevřené konce, pokud by kniha měla jen tu první část - je to za plných a nadšených pět hvězdiček. Takhle čtyři, protože je to přeci jen Darcy Coates.

2 23.02.2023

Já vlastně sama nevím, co jsem očekávala. Byl to neočekávaný vánoční dárek a já z něj byla moc nadšená. Jako milovnice světa Harryho Pottera jsem knihu zaznamenala, vyloženě jsem si ji však nepřála. Ale když jsem se do ní pustila, ocitla jsem se nejen ve světě malého kluka mířícího právě do světa Harryho Pottera, ale zároveň puberťáka, který o to vlastně nestál. Detaily z natáčení byly zajímavé, detaily z jeho skutečného i filmového života byly ještě zajímavější. Čtení jsem si užívala, i když jsem si místy říkala, že se trochu nudím a přeskakuji věty očima. Nevím do jaké míry zachoval překladatel hloubku Tomova vyprávění, ale v celkovém dojmu jsem si knihu docela užila. Množství fotek a vyprávění o přátelství bylo hodně zajímavé, stejně tak i ty špatné věci - alkohol nebo psychické problémy. Knihu jsem si docela užila a jsem moc ráda, že jsem mohla nahlédnout do hlavy nejen Tomovi, ale vlastně i Dracovi.

3 22.02.2023

Colleen Hoover je prostě dokonalá autorka, zatím jsem podlehla všem jejím knihám. A tato není samozřejmě výjimkou. Na začátku jsem si říkala, co to sakra je, vždyť to vůbec nedává smysl, ale pak to ten smysl dostalo a já mnohokrát nad osudem Fallon a Bena zaplakala. A to i v metru nebo vlaku. Jejich příběh mě před spaním donutil přemýšlet a celkově jsem jim moc fandila. Bylo to tak romantické a krásné. Myšlenka a hlavní zápletka jsou dechberoucí a opravdu stojí za to si jejich příběh prožít. Děkuji za další obohacující knihu a po delší pauze si určitě dám další dílo této úžasné autorky.

8 13.02.2023

Příběh se dotýká tématu, který je v poslední době dost zpracovávaný a opakuje se. Zde je spojen ještě s prostitucí v Osvětimi, avšak musím říct, že mne vyprávění nijak extra nebavilo. Bylo to pojaté zvláštně - Anna čte příběh Elizy ze starého rukopisu, avšak některé věci jsou vyloženě nesmyslné, Eliza je nemohla vědět ani vidět (nejsou moc odlišené představy a realita). Navíc Anna čte o skutcích svého syna, a její prožitky pak někdy působily v příběhu dost rušivě. Děj i příběh se mi "líbil", bylo to i docela čtivé, ale párkrát jsem skutečně musela kroutit hlavou. S ohledem na téma a čtivost dávám 4/5, ale je fakt, že se asi delší dobu opět tomuto tématu věnovat nebudu.

1 30.01.2023

Podle úvodu a anotace jsem čekala něco na způsob Ivy Pekárkové - sarkastické, vtipné a prostě "ze života". Vzhledem k tomu, že hlavní hrdinka Klára je jen o několik let starší než já, tak jsem doufala ve splynutí. Já však tu její povahu a chování nemohla vystát. Chovala se naprosto iracionálně, ve většině případů jí na poslední chvíli "něco došlo" a stále lítala od mantinelu k mantinelu. Místy to bylo vtipné, zasmála jsem se nebo pousmála, více bylo však momentů, kdy jsem měla chuť Kláru chytit a proplesknout. Já mám život úplně jiný a proto mi to přišlo k pousmání, umím si ale představit lidi, kterým by z příběhu nejen nebylo do smíchu, naopak by mohla působit depresivně, smutně. Ani čtivost není nic moc, kdybych neměla knihu s sebou v MHD, asi bych ani netoužila jí otevřít a dočíst. Za mě průměr a určitě nemám v plánu zkoušet další knihy od autorky, byl by to ztracený čas, který mohu věnovat lepším knihám.

1 20.01.2023

Poslední antologie s vánoční tématikou, která mne čekala nepřečtená v knihovně. Schválně jsem čekala až na období těsně před Vánocemi, abych si tu náladu pořádně nasála. Nastalo však velké zklamání, protože přímo Vánoc se netýkala vlastně jen jedna povídka a to o mladé vdově a návštěvě nebožtíka. Bohužel mne kniha zastihla v době, kdy jsem prožívala trauma a zdravotní problémy, takže dočtení trvalo až dlouho po Novém roce. Vzhledem k tomu, že kniha byla částěčně zimní a vánoční opravdu moc ne, nevadilo mi to. Ačkoliv miluju knihy Vlasty Javořické, zde mne nejvíce zaujala a chytila za srdce povídka Boženy Němcové - dobrý člověk, který líčí útrapy a život mladých ve Vídni. I přes složité luštění některých výrazů a horší pochopení souvislého textu kvůli starší verzi českého jazyka, povídku jsem si užila. Z knihy nadšená nejsem, ale vyloženě zklamaná také ne. Většina povídek se mi aspoň trochu líbila a kdybych byla v lepším psychickém rozpoložení, možná bych si jí užila mnohem více.

1 16.01.2023

S autorkou to máme tak napůl - polovina knih mne dostane do kolen, druhá polovina nenadchne neurazí. Tajemství pramenů je o trochu lepší než nenadchne neurazí, ale na zadek mne neposadila. Byl to docela hezký příběh o tajemných léčivých pramenech, Lexie a Jax - jejich rodině a osudech, stejně tak vyprávění minulých generací. Líbilo se mi střídání vyprávění po těch cca 100 letech. Co mi ale hodně chybělo je nějaké vysvětlení tajemnosti a života pramenů, co se tam odehrálo a proč. Poslední kapitolu jsem malinko nečekala, protože náznaky jsem asi spíš ignorovala, doufaje v pohádkový konec. Kniha nebyla špatná, příběh se četl dobře, byl milý, ale Zimní lidé či Pozvaní - to je prostě jiná liga. I tak dávám 4 hvězdičky, protože to bylo lepší než průměr.

2 19.12.2022

Mám ji v přečtených opět - rereading se u téhle knihy nikdy neomrzí. Autorka z mého dětství prostě nezklame nikdy. A o tom vypovídá i to, že knihu jsem za svůj život přečetla tak dvacetkrát, jednou za čas se k ní prostě ráda vracím. Krásný příběh.

2 14.12.2022

Od Shari jsem četla všechno a od asi třetí knížky mi přijde, že jsou ty knihy na jedno brdo, prostě stejné. Od poloviny knihy jsem měla dva tipy na to, jak se vše událo a světe div se, jeden byl správný. Díky tomu už mě ani nebavilo ten úplný závěr dočítat, neužívala jsem si to a asi se do dalších autorčiných knih nepustím. Děj se ale odvíjel hezky, prostředí i téma je také pěkně vymyšlené a zajímavé, vše se točí kolem milionů. Nicméně příběh není vystaven zrovna nejlépe, čtivé to je, ale ne úplně záživné. Je to škoda.

4 12.12.2022

Po Deníku pražského studenta jsem opět sáhla po knize, od které jsem čekala pobavení a oddech. Bohužel knihy jsou jako přes kopírák, pobavení mi to moc nedalo, oddechu malinko a k tomu trochu náhledu do lidských duší. Ale není to kniha k zahození, jsem ráda, že jsem si jí přečetla, jen měla přijít v jinou dobu a za jiného rozpoložení. Ve své sbírce si je nenechám, poputuje do nového domova, vlastně se mi jí ani nechtělo dočítat, ale věřím, že kdybych jí otevřela v jinou dobu, třeba z ní budu i nadšená.

2 09.12.2022

Bylo příjemné se po deseti letech vrátit zpět do studentských let, ale čekala jsem asi něco lepšího. Jako blog či webová stránka s pravidelnými příspěvky to určitě bylo super a já bych chodila pravidelně sledovat nové příspěvky, v knižní podobě to však tak super není. Je to natlačené za sebou, leckdy bez ladu a skladu. Líbilo se mi to jako oddechovka, ale určitě kniha poputuje dál. A ano, občas jsem se i zasmála, jenže ne tak, jak bych u podobné knihy čekala.

2 01.12.2022

Vůbec jsem netušila, co mám čekat. Autorku neznám, ale zaujal mne popis a anotace. Chvilku mi trvalo si na autorčin styl zvyknout, ale když jsem pochopila, že to má více rovin pochopení, otevřelo se mi obrovské okno. Příběh je tragikomický, moc smutný a čtenář má možnost se seznámit s různými druhy psychických poruch. A jedna věta, která mi při čtení vytanula na mysl, mi jen tak z hlavy nezmizí - Nikdy není pozdě na to, napravit své chyby. Brzy se asi poohlédnu i po dalších knihách autorky, když jsem její styl vyjadřování už poznala, třeba budou další knihy zajímavější.

8 30.11.2022

Oproti jiným dílům Moderního fotra je tento slabší, ale i tak jsem se docela bavila. Jeho vyprávění, sebekritika, sarkasmus i humor mne zkrátka baví a věřím tomu, že i další díly si ráda přečtu. Hrůzy s děckem dohnaná ad absurdum jsou prostě super odpočinek a čtivost knize rozhodně nechybí, právě naopak. Děkuji za podobné knihy, u kterých si mohu odpočinout a prostě vypustit.

1 25.11.2022

Šikmý kostel mne nejprve minul a po přečtení prvního dílu mne nijak nenadchl. Avšak na Životice jsem se dost těšila, přeci jen to není popis známé události našich dějin a i když podobných tragických událostí se v historii stalo nespočet, jsem velice ráda, že se autorka vrhla do "pátrání" v minulosti. Způsob zpracování je velice zajímavý - úplný začátek každé kapitoly je uveden útržkem příběhu lidí z jejich pohledu, který je dále rozvinut a dotažen do konce z pohledu vypravěče. Samozřejmě následuje podrobné rozebrání a náhled nezúčastněné osoby. I když se jedná o neskutečně smutnou a tragickou událost, celou knihu považuji za velmi povedenou a čtivou. Vysvětlení všech možných pohledů a obrazová příloha čtenáři pomáhá soucítit se všemi, co to zažili, protože najednou to nejsou jen knižní postavy, ale reální lidé s tváří, minulostí i budoucností.

15 22.11.2022