Přiznání taxikářů
Jiří Němčík
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433558/bmid_priznani-taxikaru-1Wo-433558.jpg
4
55
18
Jízda taxíkem městem i lidskými osudy. Babičky o berlích, ale i lehké holky po šichtě. Studenti spěchající na vlak k mamince i opilci na cestě z baru do baru. Lidé obyčejní, excentričtí, zamlklí i hovorní. To je celé široké spektrum osudů, se kterými se na svých cestách Prahou setkal Jiří N. Taxikář. Člověk, který pozoruje a naslouchá a z nekonečného přadena osudů splétá krátké příběhy. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak vás vidí řidič taxíku, ze kterého právě vystupujete? A co se odehrává v hlavě jemu? Kolik lidí ten den už vezl a co mu všechno o sobě řekli? Začtěte se do stránek knihy, kterou jeden takový neobyčejně obyčejný taxikář napsal. Pro vás. O vás. Pro sebe. I o sobě. Možná budete překvapeni, ale rozhodně se zasmějete. Na to vemte jed!... celý text
Přidat komentář
Jednoduché čtení na dlouhou chvíli. Nic moc mi to nedalo, ale celkově na jedno přečtení, proč ne.
Pohodové čtení. Některé povídky excelentní, jiné obyčejné či smutné. Obdivuhodná práce, možná začnu více jezdit taxíkem :-)
Po Deníku pražského studenta jsem opět sáhla po knize, od které jsem čekala pobavení a oddech. Bohužel knihy jsou jako přes kopírák, pobavení mi to moc nedalo, oddechu malinko a k tomu trochu náhledu do lidských duší. Ale není to kniha k zahození, jsem ráda, že jsem si jí přečetla, jen měla přijít v jinou dobu a za jiného rozpoložení. Ve své sbírce si je nenechám, poputuje do nového domova, vlastně se mi jí ani nechtělo dočítat, ale věřím, že kdybych jí otevřela v jinou dobu, třeba z ní budu i nadšená.
Trošičku jsem si chtěla oddechnout od svých hororů, sáhla jsem po této knížečce. Taková oddechovka prostě. Příběhy ze života jsou vždycky fajn. Krátké pasáže se dobře čtou. Uvěřitelnost 90/10. Jen - škatulkovat lidi podle dýšek je fakt smutné.... prostě taxikář jako každý jiný, sorry jako ;-).
I když taxíkem nejezdím, knížka mě pobavila a byla i zdrojem mnoha životních pravd. Jen mi to přišlo tak trochu odbyté a některé výrazy jsem příliš ani nechápala. Jestli ale taxikář vozí převážně ožralé lidi, jako je tomu v těchto příbězích, tak mu vůbec nezávidím. Spíš bych řekla, že je to povolání docela nebezpečné, někdy se mi zdálo, že jeho krása se tu trochu přehání.
Překvapivě dobré mini příběhy ze života pražského taxikáře. Docela se mu dá i věřit, i když se sem tam asi stylizuje za hodnějšího, ale kdo z nás to nedělá? Proust to sice není, ale určitě se s tímto opravdovým člověkem dá strávit pěkná chvíle i mimo taxi.
Když už jsem s tím večer začala, tak už jsem nepřestala. Je to taková oddechovka. Možná doporučuji nečíst najednou jako já. Pak už se mi trošku zdálo, že se to opakuje. Největší dojem ve mně tady zanechali klienti z Žižkova samozřejmě. :D
Milé čtení jednotlivých příběhů, které se autorovi při jeho práci naskytly. Tak jako život samotný jsou některé veselé, některé vážné. Příjemná, odpočinková kniha.
Taková čtecí rychlovka. Pán taxikář mi byl docela sympatický a dovedu si ho představit, jak si sepisuje poznámky, aby využil čas při čekání na zákazníka.
Kniha mě bavila. Prostě úsměvné zážitky řidiče taxíku, kde těch divnolidí potkáte asi víc než někde v kanceláři. Navíc, řidič je takový slušňák s pozitivním přístupem k životu a lidem.
Je to výhra. Myslím tato kniha, protože jsem ji vyhrála v křížovkářském magazínu ( a nebyla sama, ještě s ní přišly dvě :-)) ). Výhra knih mě potěšila a zlepšila mi den.
Taxíkem jsem nikdy nejela. A ani asi nepojedu, nemám na "dýška", takže pan autor by se mnou spokojený nebyl, ale zase bych mu mohla utrousit nějaké moudro. Věk na to mám.
Ale jinak - je to sympatické povídání o práci a zážitcích taxikáře - a čte se knížečka pěkně.
Příhody humorné i méně veselé, ale ze všech vyplývá nějaké ponaučení. Ponaučit se ráda nechávám.
Některé zážitky nudné, některé vtipné . Každopádně pán má odvahu , já bych se asi bála vozit některá individua
Kniha velice ctiva.
Mozna horkou jehlou psana, nicmene. Po par zkusenostech s panem Nemcikem coby velka fanynka a jeho velice arogantnimu chovani, uz si nekoupim od nej nic a co vic, neverim mu ani slovo. Ma jiste " strevo " pro psani, nicmene uz jsem si jista, ze ne vsechno co pise musi byt tak, jak pise. Bohuzel, moc mne to mrzi. Pusobil jako velice mily a pokorny clovek, zatim je to arogantni blb.
“Podle jednoho indiánskýho příběhu jsou v duši dva vlci, jeden je zlej a druhej hodnej, a když se zeptáme, kterej z nich vyhraje, odpověď je jednoduchá - vyhraje ten, kterýho krmíme.”
Tahle knížka je pro mě velikým překvapením. Na první pohled se jedná jen o krátké příběhy jednoho taxikáře, ale ve skutečnosti jsou plné zajímavých myšlenek a životních pravd. Vůbec mi nevadila hovorová čeština, spíš naopak. Za mě určitě doporučuji!
Eh, uh... na rovinu – kdybych se ke knize nedostal v rámci volně stažitelných e-knih od Bookportu, po takové literatuře bych nesáhl. Na druhou stranu, o tom tak trochu Čtenářská výzva je, že jo. Dostat se i k žánrům a knihám, které bychom normálně ignorovali.
Tady to jednoduše tak úplně nevyšlo. Oceňuju autorovo sesbírání příběhů lidí, osobně však postrádám takové to literární něco (nechci být zlý, ale ten řemeslný um), co dodá šmrnc. A to „něco“ je to, co odděluje spisovatele od obyčejných pisálků typu blogger apod. (aniž by to slovo mělo jakkoli urážet; je to zkrátka jiný styl psaní).
Závěrem držím palce v nelehké době a doufám, že pan taxikář unese chudé týdny a měsíce bez pořádného rita :/
P.S. – Přece jen si trochu ještě rýpnu. Lehce mi vadilo, jak se přepočítával charakter člověka podle toho, kolik dal dýško (trochu to zjednošuju, vím). Možná to na mě jen tak působilo, ale když se to opakovalo u vícero minipříběhů, přišlo mi to zbytečné zdůrazňovat... howgh.
Štítky knihy
Přiznání taxikářů
Kniha Přiznání taxikářů je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 73x |
| Čtenářské výzvě | 11x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 77x |
| Chystám se číst | 41x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 2x |
Knihu jsem přelouskal za jeden večer. Natolik mě do sebe vtáhla, že jsem se vskutku nemohl odtrhnout. Neměl jsem úplně nejlepší den, a potřeboval jsem si nad něčím vydechnout. Přiznání taxikářů mi k tomu dopomohlo naprosto skvěle.
A samozřejmě se nejedná jen o taxík. Kdo očekává, že obsah knihy je chladným popisem osob, cesty z bodu A do bodu B, tak bude asi zklamán. Jedná se o osobní deník člověka. Člověka, který má pocity, naslouchá a pozoruje svět okolo sebe. A mimo jiné dělá taxikáře.
Je mi jedno, jestli některé příhody byly přitažené za vlasy, nebo nikoliv. Myslím si, že hlavním cílem podobně laděných knih je to, aby se člověk pohodlně usadil na gauči, uvařil si kávu a ponořil se do světa úplně jiné osoby. A to se v mém případě podařilo. Tudíž nemohu dát jinak než pět hvězdiček. :)