NiNo komentáře u knih
Kniha mě velice mile překvapila. Autorkám se dle mého názoru podařilo skvěle zachytit povahu i chování dvou pubertálních kluků. Přestože obvykle nemám ráda knihy, jejichž hlavní zápletka je založena na nedorozumění, tady se autorkám podařilo prvotní "omyl" gradovat a rozvíjet až do naprosto paradoxních situací, které se skvěle četly. Mezi knihami tohoto žánru na českém trhu, rozhodně je tato jedna z těch vydařenějších.
Celou knihu dle mého názoru shrnuje Mrtvolův povzdech: Ani to, že jsem po smrti, zjevně nebrání lidem v tom, aby po mě chtěli pí*oviny. :-D
Na této knize oceňuji hlavně dvě věci - grafickou podobu, která je pozoruhodná a unikátní, za druhé kritické poznámky, vysvětlivky a doplnění, které některé "příběhy" provázejí.
Po přečtení doslovu, kde autor vysvětluje, co vlastně touto antologií sledoval, se mi ulevilo, protože jsem si celou dobu říkala: "Myslí tohle někdo vážně?" (Odpověď zní ano i ne, spoilerovat nebudu, přečtěte si knihu sami ;-))
Přiznávám se, obzvláště druhá "pohádka" mi vzala dech. Jednoduché, promyšlené, se zajímavou pointou.
Zajímavá kniha, ale Coelho dokáže psát i lépe. I když jsem si představovala, že skončí jinak, ironický podtext byl příznačný. Pointou vlastně bylo, že nad dobrem i zlem (a tedy nad anděly i ďábly) v dnešní době zaručeně zvítězí byrokracie... Tři hvězdičky dávám na propracovanou sociální psychologii a prostředí, které mi až moc připomínalo vesnici, ve které jsem vyrůstala.
Knihu jsem si zařadila do čtenářské výzvy 2016: Kniha o přátelství. Ač se mnou mnozí nemusí souhlasit, trvám na tom. Lighto je psychopat, Ryuuzaki sociopat, jsou k sobě doslova připoutáni 24/7 a smyslem jejich života je zničit toho druhého. Přesto mezi nimi vzniká hluboký a upřímný přátelský vztah. Není se co divit, nikdo jiný než ten druhý je nikdy nepochopil.
No... Další kniha, u které si nejsem zcela jistá, o co autorovi šlo. Nejvíce oceňuji na knize jazykovou variabilitu, sofistikovanost a až poetičnost. Co se obsahu týče, to už bylo horší...
Děsivá. Tak bych shrnula svůj celkový pocit z knihy. Na dané témata rozhodně mistrně napsaná práce: přeskoky mezi ich a er formou, nelinearita příběhu, nelogičnost chování postav, výpadky ve vyprávění, časové mezery apod. - vše jen prohlubuje dojem, že jste se ocitli ve světě toxikomanů, kteří už natolik propadli své závislosti, že u nich došlo k mentálnímu poškození a nejsou schopni žít a prožívat "normálně".
Kniha pobavila, ale že by to bylo "skvělé čtení" se říci nedá. Nic z napsaného se nedá brát vážně a mnohdy jsem musela přemýšlet jestli sled událostí je logický nebo jen čistě náhodný. Nicméně plusové body má autor za popis Prahy.
Malý SPOILER: Diskuse s pražským taxikářem byla nezapomenutelná! ("Když mi řidič řekl, kolik chce zaplatit, trvalo mi pár minut, než jsem mu vysvětlil, že to auto nechci koupit, že platím jen za těch patnáct minut, které jsem v něm strávil.")
Četla jsem desítky knih žánru fantasy nejméně od tuctu autorů. Tahle kniha se řadí mezi ty nejlepší. Je v ní všechno: od politiky, přes romantiku po náboženství. Zároveň kniha částečně vychází z dějin (sjednocení Španělska sňatkem Isabely Kastilské s Ferdinandem II. Aragonským) a navíc přidává prvky magie a jakéhosi "žitého náboženství". Vřele doporučuji.
Autorky si zřejmě vzali k srdci kritiku, která se snesla na předchozí díl, a zaměřili se na linearitu příběhu. Přesto to pořád není ono... Žádná houpačka, jen poklus do mírného kopce, bez zadýchání. Příběh začne - pokračuje - skončí. A nic pořádného se vlastně nestalo. Alespoň, že Harlow dokáže být vtipná a Finn jí skvěle nahrává. S Božským bastardem nasadily autorky laťku tak vysoko, že každá jejich další kniha je větším či menším zklamáním. Tahle oproti Vášnivému svůdníkovi naštěstí tím menším.
Stejně jako mnozí další, které znám, předstírám, že takhle kniha nikdy nebyla napsána. Série naprosto úchvatná, ale měla skončit čtvrtou knihou. Ke všem ostatním dávám čtyři/pět hvězd, jen k téhle opravdu ne... Sapkowski je jedním z mých nejoblíbenějších autorů, ale tohle byl úlet. Všichni mrtví a rytíři kulatého stolu? To jako vážně? :,(
Kdybych měla vybrat jedno adjektivum, kterým bych knihu popsala, vybrala bych: milé. Nic těžkého, nic přehnaného, nic překvapivého, ale přesto pěkné čtení. Oddychovka na jeden večer.
Bylo to jako číst Dana Browna devatenáctého století. Kniha mě velmi mile překvapila. Doporučuji.
Tak tohle byla zatraceně pořádná jízda. Dlouho mě žádná kniha takhle nedostala. Zaslouženě 5/5.
Vypadá to, že se svým názorem jdu proti proudu, ale nemůžu si pomoc. Kniha byla PŘÍŠERNÁ!!! A proč? Tak za prvé: PĚT vypravěčů, což každému vzhledem k tomu, že má kniha 500 stran, dává "jen" sto stránek. S tím by se ještě dalo pracovat, kdyby úplně každý z těchto vypravěčů cca třetinu svého prostoru nevěnoval rozboru vlastních pocitů, přičemž převažovala lítost - nejčastěji nad tím, že netráví dostatek času s rodinou (když si hlavní vyšetřovatel vzal uprostřed případu tří zavražděných, včetně dvou dětí, volno, aby mohl jít s vnoučaty sáňkovat a ještě má výčitky, ne že se nesnaží najít vraha, ale protože tohle nedělá tak často, jak by měl, skoro jsem začala nahlas řvát). Druhou třetinu věnují vypravěči vzpomínání - v případě vyšetřovatelů na předešlé případy (aspoň nemusím číst předešlé knihy, tady byly prakticky všechny obstojně shrnuty) a/nebo, což se týká všech nejen vyšetřovatelů, na osobní tragédie a životní přešlapy, které jsou omílány zas a znova až k zbláznění. Ve výsledku to znamená, že pouhá třetina knihy se zabývá skutečným šetřením případu, ale protože máme pět vypravěčů, tak se všechny důležité informace dozvídáme pro jistotu pětkrát, jen trochu jinak formulované (ale všichni musí vyjádřit například své překvapení nad tím, že oběti byly zabity stejnou zbraní - když jsem to četla očima druhého vypravěče iritovalo mě to, při pátém zopakování jsem měla chuť hodit knihu z okna). Tým Alexe Rechta měl kliku, že se případ vyřešil sám, protože oni by se pravdy snad nikdy nedobrali (jen kvůli tomu, že nerada spoileruji, si tu nepostěžuji jak stupidní "vyřešení" bylo). Jednu hvězdu dávám jen za to, jak bravurně dokázala autorka zamaskovat, že o vyšetřování zločinů ví úplně kulový. Moje první a zároveň poslední kniha od této autorky. Už nikdy víc.
O knize nemůžu říct, že by se mi líbila nebo mě ohromila. Začátek nudný, prostředek místy zajímavý, ale někdy také ubíjející, ze závěru se mi zvedal žaludek. Nad tím, co chtěl autor příběhem říct, se mi ani nechce přemýšlet. Několikrát jsem jí odložila a nakonec se musela k dočtení vyloženě nutit. Zcela jistě můžu říct, že už se k ní nikdy nevrátím.
Jedna z nejlepších Shakespearových komedií. Titanie a Oberon - inspirace mnohých. :-)
Kdybyste nám stínům snad
chtěli něco vytýkat,
myslete, že jste spali,
co jsme se vám zjevovali.
Nikdo nebuď pohoršen!
Kus to nebyl, byl to sen.