NiNo komentáře u knih

Tři knihy v sérii a mě pokaždé přišlo, že to musí být autorova prvotina - tedy spíš tři různí autoři psali na stejné téma, nejdřív napsal jeden, druhý řekl "Ok, ale já to napíšu úplně jinak" a pak přišel třetí a rozhodl se pro kombinaci stylů svých předchůdců. Ve výsledku je pak kniha hodně nevyrovnaná - na jedné straně krutá střílečka a boj o život, pak patetické vyznávání citů, které se zvrhne v psychologický thriller a nakonec si budeme vzájemně plakat na ramenech, protože život není fér. A přitom nezapomeňme na happy end a radostný útěk do západu slunce ruku v ruce s láskou našeho života.
Vlastně ani nevím, jak hodnotit - půlka knihy by byla na 5/5, druhá na "odpad". Volím průměr. Jsem ráda, že mám sérii za sebou. Podruhé ji číst opravdu nebudu.

5 26.10.2019

Tak tohle byla hrůza hrůz.
Až zpětně po přečtení prvního dílu mi došlo, že tam vlastně nebyla žádná romantická linka, Arťoma ani nenapadlo koukat po holkách, protože měl spoustu jiných starostí - nebo jsem si to aspoň myslela. No... Autora nejspíš někdo na tento "nedostatek" upozornil, a tak se to rozhodl v druhém díle napravit. A poslal tak úspěšně do kytek celou ideu, kterou vybudoval v předešlé knize. Saša mě štvala prakticky od chvíle, kdy se objevila, Hunter byl na odstřel a nad Homérem jsem jen protáčela oči. Tenhle díl se opravdu nepovedl.

5 26.10.2019

Kniha mě mile překvapila. Moc jsem od ní nečekala a o to víc se mi líbila. Některé části byly trochu slabší, autor se nevyhnul řadě klišé, někdy až neuvěřitelnému patosu, ale celkově se jedná podle mě o zajímavé dílo. Autorovi se podařilo dobře nastínit postapokalyptické prostředí moskevského metra formou jakéhosi fiktivního cestopisu - trochu mi to připomnělo knihy od Davida Eddingse, kde hrdinové mají cíl, kam se musí dostat, ale většina příběhu je vlastně jen o tom, jak se tam pokouší dostat a jak překonávají větší či menší překážky.
Arťom je sympatický, trochu přitroublý hlavní hrdina, který hledá sám sebe a nachází jen samé problémy. Hloubá nad smyslem života, obzvláště života v takových podmínkách, v jakých Moskevané posledních dvacet let žijí, a sní o životě jinde, tzn. na povrchu, kvůli čemuž ho ostatní považují za cvoka a sám si tak občas připadá. Stejně tak nenachází pochopení, hloubá-li nad výjimečností nebo bezvýznamností lidského bytí, obzvláště toho svého.
Hru jsem nehrála a ani se na to nechystám, ale myslím, že by z Metra šel udělat dobrý seriál.

5 26.10.2019

Tak tohle byla jedna z nejdivnějších knih, které jsem kdy četla. Je poměrně jasné, co jejím obsahem autor chtěl vyjádřit - spousta brutalit, vulgarit, sebestřednosti, populismu a prapodivného a nepravděpodobného sociálního života. Odškrtávám si knihu jako jednu z položek "povinné literatury", kterou jsem k maturitě nepřečetla, ale vždycky se budu divit, kde se vzalo to označení "klasika" a "jeden z nejlepších románů, které kdy byly napsány". Dávám jednu hvězdu za originalitu jazyka. Film vidět nechci.

5 19.01.2017

Jako agnostik se zájmem o antropologii náboženství jsem si knihu vychutnala. Autor nebrojí proti dogmatům dogmaty, ale argumentuje, ukazuje rozpory a upozorňuje na slabá místa nejen křesťanství, ale náboženství obecně. Kniha není přednostně určena anti-křesťanům, přínosnou jí shledají i lidé věřící, kteří jsou otevřeni i jiným názorům a slepě neodsuzují bezvěrce, jako příšery dobré jen na zátop v pekle.

5 15.09.2016

Na gymplu jsem vypadala jako exot, když jsem před spolužáky přiznala, že se mi Proměna nelíbila. Zkusila jsem tedy Kafku znovu - v něčem delším, propracovanějším. A svůj názor jsem si potvrdila. Ano, chápu, jde tu o absurdnost, ale i ta má své hranice a pravidla. Kafka se nedrží žádného směru a tak příběh létá sem a tam, což se odráží v celkovém vyznění - od asymetrií postav, po vyloženě si protiřečící pasáže (např. hned z kraje K tvrdí, že přišel do vsi pouze za prací a musel tak opustit ženu a dítě, o dvě stránky později se hrabe pod první sukni a zasnubuje se, přičemž o údajné rodině už nepadne ani slovo). Prostě ne, Kafka může být pokládán za klasika, ale já se stále divím, proč Max Brod vlastně nedopsaný Zámek nespálil.
P.S.: Postavu K ve svém osobním žebříčku nejpříšernějších a nejnesympatičtějších hrdinů stavím na čestné druhé místo jen těsně za pana Broučka.

5 15.09.2016

Velmi dlouhá bajka. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že se mi do ruky dostala ilustrovaná populárně-naučná publikace pro děti, která má nejmenším osvětlit praktiky komunistického režimu (nejen Ruska!), tak aby to radikálně nenarušilo jejich psychiku. Závěr už snad není ani alegorický - lidi se mohou chovat jako prasata nebo se jim dokáží alespoň natolik podobat, že jsou od sebe prakticky k nerozeznání.

Kniha byla zajímavá a jsem stoprocentně ráda, že jsem jí přelouskala. Do ruky se mi dostala v rámci čtenářské výzvy: kniha doporučená přítelem. Předem jsem byla upozorněna, že se Silo tváří nenápadně, ale příběh je překvapivě silný, a s tím nemohu jinak než souhlasit. Skvěle je propracovaná psychika postav, takže s nimi prožíváte každou ztrátu i všechen strach.

Pár věcí mi přesto vadilo. Za prvé přílišná popisnost a podrobnost (někdy jsem měla pocit, že autor popisuje doslova každý krok a každý nádech postav). A za druhé mě naštvalo to, že by kniha mohla nést podtitul: Aneb jak pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí. Závěr byl podle mého názoru příliš rychlý a příliš "optimistický" (na uvozovkách trvám, protože věřit, že by se taková situace, jaká na závěr knihy nastala, dala vyřešit prostě jen tím, že řeknou pravdu, a ono to dobře dopadne, je přinejlepším naivní).

Malý SPOILER: Vážně bych chtěla vědět, kdo by se ke Knoxově revoluci po jeho "projevu" přidal. Vždyť zásobovačům prakticky nic neřekl, jen řval pořád dokola, že chtějí pravdu.

5 01.02.2016

Aneb jak si Bridget Jones přečetla Božského bastarda a rozhodla si to taky vyzkoušet, ale nepovedlo se... Opravdu, nepovedlo.

Nevěříte? Ukázka ze str. 146:
Pohlédla jsem na Bruce a to, jak se nade mnou tyčil s těmi širokými rameny a dokonalými rysy, a nic na světě jsem nechtěla víc než ho obšťastnit. Bylo skoro těžké uvěřit, že mi je muž jako on vydán na milost, a síla té myšlenky mě opájela.
"Prosím," řekla jsem trošku rozpačitě. "Dovol mi vzít tvůj banán ještě jednou do pusy."

Od této autorky už nikdy nic! Připadala jsem si jako kdybych četla deníčky dvou puberťáků, kteří inspiraci ke svým vlhkým fantaziím na střídačku berou z Jane Austenové a béčkového porna. Kniha se četla špatně, i když to možná bylo tím, že 3/4 knihy jsem měla problém, abych neprotáčela oči v sloup.

4 13.03.2020

Podvolení není ten typ knihy, o které byste mohli říct, že se vám líbila, přesto jí nelze neuznat značné kvality - kniha je trochu děsivá, trochu nechutná a hlavně výstražná. To nejhorší i zároveň nejlepší na příběhu je to, že je možná a bohužel i pravděpodobná. Můžeme jen doufat, že lidsto jako celek nepodlehne bez protestů a jen se tak jednoduše nepodvolí jako hlavní hrdina kvůli své pohodlnosti.

4 01.03.2020

Zajímavé čtení. Ze všech "příruček" pro začínající autory, které jsem četla, se mi tahle nejlépe četla. Sice se hlavní myšlenka často opakuje, ale vhledem k tomu, že jde o soubor esejí, které autor psal v rozmezí téměř dvou desetiletí, to jen dokládá, že se jeho životní filozofie neměnila, jen utvrzovala.

Kdysi "dávno", když mi bylo asi čtrnáct let, dostala jsem jako dárek antologii fantasy, sci-fi a hororových povídek, nejděsivější ze všech mi přišel Malý vrah - více než deset let mám tuto povídku v mysli a děsí mě pořád stejně. Tuto povídku autor několikrát zmiňuje a dokonce i vypráví, jak vlastně vznikla, což mě osobně velice potěšilo - získala jsem jakýsi rámec, do kterého jsem mohla povídku zpětně zasadit.
Všem, kteří Malého vraha nečetli, musím povídku doporučit, i když varuji, že se možná po přečtení budete bát pořídit si vlastní děti a raději zůstanete po zbytek života dobrovolně bezdětní.

4 09.10.2019

Zvláštní kniha. Přesně ten typ, nad kterým musíte přemýšlet, i když nechcete a bez ohledu na to, jak dlouho nad ní přemýšlíte, nikdy si neutvoříte názor, za kterým byste si mohli stát na sto procent, protože jen dalších pět minut přemýšlení vás donutí ho pozměnit nebo úplně změnit. Příběh je obsáhlý, nejednotný, často přeskakuje a odbočuje, ale vždycky se v kruhu vrací do svého středu. Jak jsem napsala, je to kniha zvláštní. Přečtení nelituji, ale upřímně přiznávám, že podruhé knihu neotevřu - nechci si zničit ten jedinečný pocit jakoby zásahu bleskem, jaký jsem měla bezprostředně po dočtení.

4 12.05.2019

Kamarádka tuto knihu překřtila na "Utrpení mladého čtenáře" - podle mne to tak strašné nebylo, ale nadšená jsem z ní taky nebyla. Pro člověka žijícího v tekuté modernitě jedenadvacátého století je opravdu těžko pochopitelná. Tragika je v ní sice těžko nepostřehnutelná asi jako pěstí mezi oči, ale za srdce mne skutečně nechytla. Promiň Werthere, ale ani slzičku jsem pro tebe neuronila - zemřel jsi, protože jsi chtěl být tragickým hrdinou, spíše než že bys prožil tragédii. Tři hvězdy jen za krásný jazyk díla.

4 18.02.2017

Při čtení se ve mě svářely tři (někdy protichůdné) postoje ke knize: 1) Co to sakra je? 2) Ta absurdita zachází až do maximálního extrému... 3) Měla bych se zklidnit, protože se řehtám příliš často a příliš nahlas, takže se na mě lidi v tramvaji divně dívají!
Hlavní poučení příběhu: Náhoda je mrcha! (Ale někdy se jí prostě říká klika.)
P.S.: Stále věřím, že naši malou pěknou planetku ovládají superinteligentní kočky - o myších nic nevím. A hlavně pamatujte 42!

4 04.01.2017

Jednoduché, vtipné, oddychové. Moravec je výborný publicista a má břitké postřehy. Je jen dobře, že se jeho glosy takto dostanou do širšího povědomí.

4 15.09.2016

Kniha je právem řazena k literární klasice a povinné literatuře. Navíc je to základní dílo pro všechny milovníky dystopických románů. Pokud se nechcete ztrácet v čím dál tím častěji používaných výrazech spojovaných v souvislosti s technickým pokrokem i sociální kontrolou (stačí zmínit Velkého bratra), pak doporučuji přečíst i lidem bez zájmu o sci-fi literaturu.

4 11.02.2016

Pokud by skutečně někdo ztroskotal na Marsu a přežil, byl by to Mark Watney. Jak se říká: Blbý můžeš být, ale musíš si umět poradit. A Markovi to zatraceně pálí, poradit si dokáže úplně se vším, prakticky nic ho nerozhází a navíc to zvládne i s humorem. Plus je dobré vědět, že dokonce ani na Marsu neexistuje nic, co se nedá spravit kladivem a izolepou.

4 16.12.2015

Souložení, mluvení o sexu, spousta vulgarit, masturbace a zas a zas, všechno pořád dokola. V knize mi chyběla taková maličkost – děj!

4 12.12.2015

Zas jedna kniha, která mě překvapuje už tím, že vůbec vyšla.
To, co mě nejvíc iritovalo, bylo to, jak je celá nekonzistentní – v příběhu snad nesedí nic – minulost postav, jejich charakter ani taková maličkost jako je věk. Rádoby knižní telenovela se zvraty, které jsou překvapivé jen díky tomu, že je příběh tak špatně napsaný, že aby to nebylo překvapivé, postavy by museli cestovat v čase a zároveň trpět rozštěpem osobnosti. Knize navíc na atraktivnosti nepřidávají ani nudné stále se opakující se pasáže a časové mezery, ve kterých se čtenář neorientuje (např. to, že se minulá „přelomová“ kapitola neodehrávala včera, se dozvíte, jen díky poznámce „už jsou to týdny od“ – a co se během těch týdnů dělo, si prostě domyslete).
Celkově kniha působí, že ji autorka psala dlouho, postupně dostávala nové nápady a rozhodla se ignorovat fakt, že to co nově napsala, nekoresponduje s předešlým dějem. A ten závěr? Prostě hrůza.
Neoznačuji knihu za odpad jen díky zajímavému popisu klubu Černé dveře.

4 11.12.2015

Kniha, která zaslouženě patří k povinné literatuře. Ale neměla by být přijímána nekriticky - odrážela dobu svého napsání, druhou světovou válku, kdy Češi byli ti dobří a Němci ti špatní, černá a bílá a nic mezi tím.

4 27.02.2015