Niky Coffee komentáře u knih

Shoduju se s názorem, který tu padl několikrát. Kniha byla čtivá, ale nijak se mě nedotkla, což by u takového tématu měla. Těžko uvěřitelné, že měl Lale takové štěstí. Nemám ráda, když se z tak vážného tématu těží peníze, je to urážka vůči lidem, co si Osvetimi a Březinkou prošli. Absolutně mě rozčílila myšlenka, že přežili, protože se milovali... všchni v táboře milovali, své partnery, děti, rodinu a kamarády, život a stejně umřeli. Přijde mi jako by si sama autorka neuvědomovala, jak moc tímhle debilním tvrzením ubližuje. Láska nezachránila od smrti miliony lidí.

10 23.09.2020

Při náhodném brouzdání na fb, jsem v jedné skupině narazila na koment, kde někdo psal, že tuhle knížku mají v Levných knihách. Zaujala mne názvem, přebalem knihy, ale i cenou: jen 59,- místo necelých 500,- v Academii O:-) no neberte to. I když jsem neměla možnost si knihu před koupením prohlédnout, naprosto předčila všechna má očekávání!!

Doménou pana Moravce jsou hlavně žáby a poté plazi, pro mě teraristku úžasné. Sám popsal několik nových druhů žab a knihu doplnil i jejich fotografiemi. Největší přínos knihy je její ucelenost, nejedná se o žádné encyklopedické výčty, viz žába měří tolik a tolik, ale spíš o ekologické vazby. Kde žijí a hlavně proč: proč mají zbarvení, které mají, jak je utvořeno jejich životní prostředí, jak se mu přizpůsobily a proč.

Kniha je plná fotografií, nejcennější pro mne byly fotky nově objevených druhů žab a typů deštných lesů.

Je obohacena autorovými nákresy biotopů, ale i nádherných kreseb žab, až se mi tajil dech, s jakou precizností jsou nakreslené (autor měl i výstavy svých kreseb).

Každá kapitola začíná úryvkem známého cestovatele/ biologa, kterým uvádí do děje kapitoly, která s ním souvisí. Od nejstarších jako např. Stanko Vráze, který je citovaný nejčastěji a je až s podivem, jak moc podobné byly jeho zážitky a pocity s autorem. Dále Humboldt až po Whitemora, ale nechyběly i statě z impaktovaných časopisů.

Malinkým mínusem byla špatně napsaná slova (převrácená písmenka, či naopak chybějící), ale nebyly časté a text byl i s nimi srozumitelný. Tuto vadu bych možná ani nepřisuzovala autorovi, ale tomu, že je kniha z Levných Knih za malou cenu, v LK také bylo jen pár kousků, asi vadových a s tímto syndromem jsem se u knih z LK setkala už často.

Stylisticky mi někdy nesedly některé věty, některé nedávaly ani smysl, ale selským rozumem Vám to dojde a jen se pousmějete. Nijak to autorovi nezazlívám, je to především herpetolog, ne spisovatel. I tak se mi ale jeho styl psaní líbil.

Nemusíte se také bát, že kniha je jen encyklopedickým výčtem druhů Amazonie. Kniha je prokládána zajímavými, úsměvnými někdy až strašidelnými příběhy - viz Anakonda v baťohu.

Seznámíte se i s životem původních obyvatel a jejich minulostí, přítomností i s myšlenkou budoucnosti. Kniha nás neseznamuje jen s autorovo nejoblíbenějšími žábami, i když je tu o nich nejvíce informací, ale i o dalších plazech (krokodýli, kajmani, želvy, hadi, ještěři), tak i sem tam zavítá nějaká informace o ptácích či savcích. Kniha je o to hodnotnější, že pojednává i o rostlinných druzích. Já jsem zejména ocenila, že se tu nepsalo o nejznámějších druzích Amazonie, které známe z dokumentů, ale o těch méně známých či úplně neznámých – pro mě např. jelinek mazuma.

Díky této knize jsem si uvědomila, že existuje několik typů deštného lesa (18) o čemž jsem neměla ani tušení! Paradoxně kapitola věnující se nížinnému lesu mě na poprvé odradila a říkala jsem si proboha, snad takhle nebude psaná celá knížka, nějak jsem se tím nemohla prokousat – bůhvíproč. Kapitolu jsem přeskočila a vrátila se k ní po přečtení knihy a užila jsem si jí, bavila mne - asi na ní musel dozrát čas.

Moje oblíbena kapitola se týkala strategie rozmnožování žab či kapitola, kde byly popsány druhy krokodýlů a želv, překvapivě nejvíce mne pohltila kapitola o juvii ztepilé plodící para "ořechy", díky níž jsem si uvědomila tak složité ekologické vazby, ale i dopady.

Díky této knize jsem pochopila co to je vůbec ten sekundární les, jak vzniká, jak dlouho to trvá, které rostliny zde rostou, jak probíhá celý ten složitý proces a vysloveně jsem z toho měla neuvěřitelnou radost!

DOPORUČUJU všema jedenácti! Je to kniha, která vám hodně dá a určitě se k ní budete rádi vracet.

9 26.06.2014

Před chvilkou jsem dočetla. Miluju film, který jsem viděla několikrát. Líbilo se mi, že narozdíl od jiných filmů se držel předlohy a nemusely mě iritovat hlouposti typu, jaktože HP nemá ty nádherné zelené oči po matce :D I když mi Cheryl je paradoxně nesympatická, ztotožňuju se s názorem a pocitem, že jsem tu hřebenovku prošla s ní. Popisy přírody a toho, co si při cestě uvědomila byly dech beroucí. A líbí se mi, že jí prošla jako žena. Hodně cestopisů píšou hlavně muži, kteří spíš rozepisují kolik a jak rychle ušli a jaký mají batoh. V tomhle mi byla kniha Divočina bližší, i když ta emoční linka mi byla vzdálená. I tak je to WAU, ne za tu cestu v kilometrech, ale za tu cestu k sobě. Před ní jsem četla PH od naší Moniky, ale to byl ve srovnání s tímhle trapnej paskvil, z kterého si pamatuju jen věčně si stěžující holku, co řeší jen svůj průjem.

6 14.01.2021

Knížku mi půjčila sestra. Ze začátku jsem si říkala proboha, nejsem na tyhle astro bláboly, ale pak se čtení změnilo. Vůbec mi nepřijde, že je o feng suei, ale líbí se mi, že to není kniha stylu máš bordel, tak si úklid a vyhazej to. Není zde nakazovacny přístup, který mě zabíjí u čehokoli už na začátku. Bylo pro mě důležité vysvětlení v 6. kapitole, proč mají lidi tolik nepořádku. Nikdy by mi tyhle věci nedošly. Hodně jsem se diky tomu dozvěděla o sobě. Je to víc očista duše a energie, než fyzický úklid a to je nesmírné ulevujici.

5 22.02.2019

Tuto knihu jsem četla s láskou, jinak se to ani nedá popsat, s naprostým nadšením, protože jsem se na ní vrhla těsně poté, co jsem měla možnost potkat Dr. Jane Goodall osobně a to byla pro mě životní událost. Ve stínu člověka jsem četla už na střední škole a je to už pár let, tak nemám z první knížky tak živé dojmy, abych obě mohla srovnat, takže mi to celkový dojem nezkazilo. Paradoxně mi knížka více než o šimpanzech řekla více o lidech. Jane je obdivuhodný člověk, bojuje za to, co miluje a i ve svých skoro 83! letech jela na turné a odpřednášela dvouhodinovou přednášku ve stoje a dojala mladé i staré, muže i ženy. Lidi se doslova probojovávali, aby jí viděli, tak moc úžasná osobnost to je. Jane.. děkuju za Tvou práci, odhodlanost, lásku a hlavně naději, kterou dáváš lidem O:-) moc jsem si přála její podpis, ale během přednášky mi došlo, že mi Jane dala mnohem víc než pár písmenek na památku - Jane děkuji!

5 27.01.2017

Pokud se mi líbí jakákoli sága, vždycky ocením doprovodnou literaturu, je to takova příjemná třešnička na dortu. Líbil se mi i film Fantastická zvířata, Scamander byl úžasný. Kdybych žila v HP světě, chtěla bych se věnovat péči o kouzelné tvory, žádné nudné dokola "chtěl bych být bystrozor nebo prodejce hůlek". Líbily se mi vpisky v knize, bylo to oživení, ocenila bych jich klidně víc.

4 23.09.2020

Stotožňuju se s názorem, že mi nesedl příliš idylický pohled na bezdomovce a prvoplánovité příběhy. Ale ač jsem kočkař, neuvěřitelně mě strhl styl vyprávění z pohledu psa. Hvězda navíc za obálku, iluatrace a to k čemu tahle kniha přispěla, ale znova bych to nečetla.

4 24.06.2020

Tahle knížka mě zaujala svým obalem a nelitovala jsem. Až budu mít děti, tohle je jedna z knížek, kterou bych jim chtěla číst. Je tak jiná od ostatních, tak umně kloubí naturalismus a něhu do sebe v příbězích, co mají hloubku i pro dospělé. Určitě si chci přečíst další autorovy knihy. Ilustrace smrti a věčnosti mě uchvátila. Nádherné.

4 30.05.2020

Víceméně tu bylo vše už řečené. Já sáhla po knize, protože jsem doma nic neměla. Stejně jako ostatní jsem ze začátku byla napjatá, co se vlastně stane, o co tu jde. Potom mě ani téma knihy nepřekvapilo, ne, že bych si to přála, ale věřím, že je to jen otázka času, kdy se to bude opravdu dít. Toto téma se objevuje často, např. film Ostrov. Stejně jako lidé odsouvají farmy kožešinových farem či velkochovů, starobinců či blázinců do končin, aby neviděli utrpení, tak věřím, že i s "náhradami" to bude stejně. Jen díky komentům tady jsem si uvědomila, že v knize nebyly obšírnější popisy prostředí a postav. Co jsem tu ale v komentářích nenašla a zděsilo mě to více než myšlenka, že nás něco takového čeká je to, že jsem se nedokázala smířit s tím, jak ty "děti" byly smířené se svým osudem. Ani nebojovaly, nesnažily se utéct, max. poprosily naivně o odklad. To je z celého příběhu pro mě nejděsivější, stejně jako rozhovor mezi dětmi a jejich vychovatelkami, když se jich ptaly, proč musely malovat nebo vyrábět různé věci...:"Chtěly jsme dokázat, že máte duši"....brrrr! I film je povedený a stojí za to.

4 17.07.2014

Ke knize mě přivedla nejlepší kamarádka a jsem jí za to vděčná. Je to skvost - fotografie berou dech - jak je krásné kouzlo pod hladinou sladkých vod!

Přetechnizovaná doba nám nabízí nesčetné množství dokumentů a fotografií z podmořského života, které přijímáme už jako samozřejmost, přitom si neuvědomujeme jaká krása se skrývá pod hladinami sladkých vod. Sladkovodní ryby k nám doputují jen jako kresby v atlasech nebo v příručkách technik rybolovu. O to je tato kniha výjimečnější, protože nabízí úplně jiný pohled na ryby.

Knihu doprovází jak zoologické informace, tak i průběh získání fotografie např. štiky formou příběhu a to knihu ještě více ozvlášťňuje.

Doufám, že se mi brzy splní sen a udělám si konečně potápěčský ponor do nějakého lomu na jaře :-)

4 09.04.2014

Poslední dobou jsem zjistila, že dystopie jsou pro mě oddechovkou. Co si budeme, žádný Tolstoj to není, ale zároveň ani takový brak, že byste se chtěli tou knížkou umlátit. To téma je celkově docela hrozivé. Chybělo mi více vysvětlení toho, proč to vzniklo a hned nezaniklo. Přišlo mi zajímavé o tom přemýšlet a četlo se to moc dobře. Jen mi prostě nesedí YA, kdy puboši spasí svět od hroznejch dospěláků. A ten konec byl až moc idylickej a přeslazenej na dystopii. Ale celkově mě bavilo to srovnávat s jiným přístupem např. v Neopouštěj mě.

Díky blogu měla prostě reklamu. Možná, že by to jako úžasný čtivo vnímala nějaká čtrnáctiletá slečna, která by Anetu viděla jako dospělou a svůj vzor. Ale jinak je to propadák. Dvě hvězdičky alespoň za snahu. Ty hrubky byly otřesný, to jsem ještě v žádné knize nezažila a iritovala mě i ta nespisovná řeč. Co může předat tak mladá holka? Tak jela do zahraničí, protože byla mladá a naivní a dělá to z ní osvicenejsiho člověka? Ne. Ona i ta idylka toho cestování, pláže a její spřízněné duše je jedna velká faleš, což sama i přiznává. A sorry, mně se nelíbily ani ty kresby.

3 02.03.2021

Takova oddychovka na dovcu. Libilo se mi, že pro jednou je to žena a ne muž, ale Herriot je Herriot. Tesila jsem se na popisy nádherné irské krajiny a nic. Chyběl i ten humor nebo láska k tomu kraji, jen popis tech zajímavých případů. Nenadchne, neurazí.

3 29.05.2020

Před několika lety jsem zažila aha moment, když jsem viděla video, kde maminka s dcerou postupně z knihovny odebíraly knihy, kde nebyla hlavním hrdinou žena a byl to smutný pohled na to, co zbylo. O to víc jsem měla radost z této knížky a přečetla si jí s nadšením jako dospělá. A vím, že tohle je kniha pro každou malou holčičku, není jen o úspěchu, ale hlavně o víře k sobě sama a síle. Je psaná neuvěřitelné něžným jazykem. Velké Wau!

3 24.01.2020

PCT je velké téma, které prostě zaujme. Ale jsem náročný čtenář a vyjadřování Moniky nic moc. Viděla jsem s ní reportáž a vůbec na mě nepůsobila tak, jak se popisuje v knize. Nevím, jestli to byl záměr, aby její výkon vypadal líp, že to zvládla taková "blondýna". Spíš mi lezla na nervy, v tolik letech volat kvůli všemu hned mamince a tatínkovi? Se divím Rostovi, že s ní šel tak dlouho, já bych to nevydržela. Už jsem myslela, že se z toho jejího neustálého omilani o průjmu už taky podelam..a jsem fakt ráda, že jsem za tu knížku neztratila ani korunu....

3 10.10.2019

Kniha za pár kaček z Levných Knih, přesto mne ohromila. Je to bravurně zvládnutá populárně naučná literatura. Vysvětlují se zde příčiny chování či učení lehce a jednoduše. Dozvídáme se, že není pravda, že člověk využívá jen 10% mozkové kapacity, jak je do dneška znázorňováno ve filmech či proč omdlíme, když nás někdo uhodí do hlavy nebo v kterém roce se nejlépe učíme jazyky. Kniha byla zajímavá a její čtení mne vysloveně bavilo. Líbila se mi i úprava knihy, kdy zajímavosti např. byly psané jiným fontem. Doporučuju :-)

3 18.01.2015

Pro majitele koček dle mého (a že jsem přečetla hodně knih o kočkách i ze zahraniční literatury) nejlépe zpracovaná publikace.

Text je psán příjemnou populárně naučnou formou, kdy často kladené otázky majitelů koček lehce vysvětluje nebo vyvrací mýty. I já jsem se tu dozvěděla spousty zajímavostí.

Hodně teď lituju, že jsem si jí nekoupila v Levných Knihách za asi 40,- nebo 80,- kaček, když tu byla k dispozici :-((

3 28.06.2014

Knížku jsem dostala jako milý dárek od kamarádky, když jsem se stěhovala do zahraničí.

Trošku jsem se obávala názvu publikace, protože knížky tohoto typu obsahují paradoxně více chyb než pravdivých informací. O to pro mě bylo příjemnější překvapení, jakým způsobem je kniha zpracovaná. Žádné sáhodlouhé informace, jsou vyzdvihnuté jen ty "nejzajímavější zajímavosti". Text je doplněn vtipnými ilustracemi, které ho oživují. Kniha je prosycená příjemným humorem díky čemuž je otevřená široké veřejnosti a to velmi oceňuji - ne každá populárně naučná kniha tomuto cíli dostojí.

Největším plusem pro mne bylo, že některé informace byly čerpány z impaktovaných studií, např. že ruský vědec Dimitrij Beljavev, dokázal, že v chovu divokých stříbrných lišek trvalo pouze 20 let, aby vznikla domestikovaná forma. Pro neznalce jen informace, pro mne velké překvapení, protože o této studii nám vyprávěl vážený Prof. na magisterském oboru v předmětu Aplikované etologie, což dává informacím v knize větší věrohodnost.

Ke knize se ráda vracím a vřele doporučuju!

3 08.04.2014

Nedávno jsem si říkala, jak je možné, že ještě žije. A i přesto, že jsem viděla dokument, jsem si knížku chtěla přečíst. Nejdříve jsem litovala, protože je to dokola pořád to samé, že chce přestat. Říkala jsem si na co tohle číst po 152. Potom jsem si uvědomila, že to je asi to nejdůležitější na celé knize. Třeštíkové by měli dát metál za ten časosběrný dokument. Protože si nemyslím, že dětem se dá domluvit stylem - neberte to, je to fujky. Ale když uvidí, jaká troska se z ní stala po všech stránkách, že se z toho dostat nedá, že to není je vymyšlený film, ale skutečný člověk, kterého můžou v Praze potkat, tak to s nima zamává v tom užitečném slova smyslu.

2 21.05.2023

Nejedná se o žádné náročné čtení, o to víc si cením, že je knížka přístupnější veřejnosti. Na základě příběhu, který byl radost číst, si myslím, že se úspěšně řadí mezi spisovatele, kteří boří nesmyslnou démonizaci vlka. A zároveň ho ani neromantizuje a respektuje ho jako divoké zvíře. Fotografie povyšují knížku do nebeských výšin, profesionální, ale i s citem zasazené do kontextu. Kapitola Zima a u ní fotka nádherného vlka ve vločkách. Ocenila jsem, že se využila možnost dokumentovat vlčici od štěněte, jsou to cenné snímky. Oceňuji i to, jaký papír v knize je, zachovává kvalitu fotek, přesto to není papír, který se na světle leskne, což je u čtení docela nepříjemné. Nikde jí nechtěli knihu vydat, tak si jí vydala sama. Po diletantském překladu a ještě horší korektuře Půlnočního slunce u tak velkého nakladatelství, klobouk dolu za to, jak precizně to zvládla sama. Na konci knihy mi přišlo láskyplné, že Askani nadchla i svou maminku a sestru natolik, že s ní sdílí psaní knih. Jako člen vlčích hlídek doufám, že takových knih bude přibývat. Aby postupně mizel názor, že vlk je krvelačná bestie, která do naší přírody nepatří. A naopak, každá zmínka o tom, že se jim daří bude vzbuzovat čirou radost.

2 22.11.2022