Nifredil komentáře u knih

Tak z tohohle třetího dílu volné trilogie jsem byla nadšená. Časový paradox jako hybatel situací, úžasně vtipný způsob, jak se do minulosti dostat i vážná témata jako odpovědnost za své činy, pomoc druhým - tohle všechno v knížce je a přitom podáno lehce a s vtipem. Ze všech tří knih v trilogii je tahle asi nejvíce podobná knihám o Zeměploše. A to právě tou lehkostí, plynutím děje. Oproti prostřednímu dílu mi ale přišla méně plná odkazů na naši současnost, příběh byl více zasazen do Johnnyho světa a je pravda, že těžko budou v minulosti odkazy na naši dobu. Oproti předchozímu dílu semi ale tenhle líbil méně, více ve mě ale zůstal po přečtení. Také byla kniha proti předchozím dílům rychlejší, měla větší spád, ale konec mi přišel trošku useknutý a některé drobnosti v rámci příběhu nedostatečně rozvedené. Prostě jsme to měla přečteno raz dva a až moc rychle. :-)
Různě bylo psáno, že je tato trilogie určena pro děti. Už u druhého dílu jsem měla své pochybnosti a dala bych ho číst spíše středoškolákům, u třetího pochybuji ještě více, zda je opravdu pro děti. Pro hodně šikovné a vnímavé teenagery ano, ale spíš už pro dospělé. tak 2.- 4. ročník gymnázií už by si mohl knihu užít, dříve si nejsem jistá. Nicméně každý kdomá ráda Pratchetta bude určitě spokojen. Není to žádná prvotina, už je to Terry Pratchett, tak jak ho všichni známe a máme rádi.

1 17.01.2015

Ze začátku jsem uvažovala nad tím jestli tohle je opravdu Pratchett tak, jak ho znám z jeho série Zeměplocha nebo není. Nakonec ale musím přiznat, že je. Celou dobu jsem si také při čtení v hlavě srovnávala první díl celé volné trilogie a přemýšlela pro koho je tenhle díl určený. Už někdy od poloviny jsem si byla jistá, že je to knížka pro čtenáře prvního dílu, protože se jim bude prostě lépe orientovat v charakterech postav, když už je budou znát, musí to ale zároveň být už lidé, kteří viděli pár klasických hororových filmů a vůbec se už budou aspoň trochu orientovat v některých odkazech, které v knize jsou. ne, že by si neužili příběh, ale lépe si vychutnají všechny vtípky, které v knize jsou a že jich je podstatně více, než v předchozím Johnnym. Hodně by si četbu mohli užít středoškoláci, ideálně tak cca 16-17 let. Pokud navíc jako mladší četli rádi knížky Enid Blytonové, užijí si druhý díl Johnnyho určitě s nadšením. Johnny a jeho kamarádi jsou totiž opravdu Správná čtyřka. ;-) Jo a všimli jste si té podobnosti s Knihou hřbitova Neila Gaimana?

1 09.01.2015

Výborná knížka pro kluky, kteří rádi hrají počítačové hry a je jim cca 8-10 let. Pro dospěláky to není. S tím to ale pan Pratchett nepsal. Naštěstí jsem knížku četla s tím, že je to jeho dílo pro děti, jinak bych byla hodně zklamaná. A jako knížka pro děti to funguje, i když jsou s tímhle tématem i lepší knihy. Starším dětem bych proto určitě doporučila ke čtení raději Erebos, než toto.
Sama nevím, zda knížka už není trochu zastaralá, asi by se dětem muselo vysvětlit, co je to disketa a většina dětí se bude psát, proč nepoužívají raději notebook a tablet, příběh sám o sobě to ale neovlivní. Spíš to ale bude pro děti, které přijmou, že technologie je moderní, ale příběh by se mohl stát i dnes. No a takové mají i šanci přemýšlet nad příběhem a něco si z knížky i vzít, ale hlavně si ji i užít.

1 04.01.2015

Róza je takový ženský Stoletý stařík, který vyskočil oknem do 20. století. Díky jejímu osudu procházíme celé 20. století a máme možnost podívat se na všechny krutosti, které se staly znovu a trošku jinak. Ve srovnání s jejími činy vyznívají všechny války, masakry i dějinné zvraty jako málem až nevýznamné. Ten jeden jediný lidský osud je totiž napěchovaný událostmi, které by měly vlastně mrazit, ničit, jenže čtenář tam pořád vidí to ale. Na rozdíl od staříka není Rózin příběh vtipný. Pohybuje se někde mezi absurdním šklebem, odpuštěním a pochopeným pousmáním. Nutí k zamyšlení, k hodnocení toho, co se dělo. Ponouká k otázkám, které si každý musí někdy položit: Máme právo soudit motivy druhých?Máme právo vzít spravedlnost do vlastních rukou? Kam až můžeme zajít v osobní mstě? Opravdu bylo tohle všechno během 20. století nutné? Proč vlastně? Róza může být nesympatická hrdinka, daleko více nesympatičtí jsou ale všichni ti kolaboranti, vrahové a převlékači kabátů kolem ní. A to není málo.

2 03.01.2015

Mockrát jsem si při čtení říkala, že si autor musel dát obrovskou práci se čtením Drtikolových deníků, studiem jeho díla i života. Je to výborná kniha, opravdu do detailu propracovaná a v tom celkem ojedinělá. Jediné, co bych za sebe snad vytkla je to využití netradiční třetí osoby k vyprávění, ale i to má svůj smysl, který člověk pochopí po přečtení. Pomáhá udržet odstup a pochopit jednání i myšlení hlavního hrdiny. A pravda taky je, že jsem si na ten způsob vyprávění po čase zvykla a už mi to ani nepřišlo rušivé. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Není to pro mě sice úplně zjevení, nebude patřit k těm, které by mě nadchly naprosto bez výhrad, ale hodnotím ji jako naprosto vynikající.

3 14.12.2014

Nejsem velkým milovníkem a čtenářem romantických knih. Málokterá se mi líbí, ale Zlaté náměstí patří k těm, které se mi líbily. Užívala jsme si to, jak se postupně odvíjel příběh každé z obyvatelek náměstí, líbilo se mi, že se jejich osudy proplétaly a byla i místa, kde mi ukápla slza. Jen konec mi přišel trochu rychlý. Přece jen bych se ráda dozvěděla o osudech postav ještě trochu více a u některých mi vyloženě chybělo upřesnění, co bylo dál, případně, kde tedy vlastně jsou. Také se mi trochu pletla jména vždy, když se změnila kapitola. nechápu, jak je to možné, ale vždy jsem se jakoby musela znovu začíst do děje,a bych si připomněla, o koho tedy je. Proto nedávám 5 hvězd, i když mám po dočtení moc příjemný pocit a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.

7 09.11.2014

Je to milé, je to čtivé, příběh je parádní, ale přiznám se, že jsem čekala trochu více. Neustálé narážky na Google mě rušily při čtení a minimálně polovinu z nich bych klidně vynechala. Příběh je taková trochu konspirace ve stylu Indiany Jonese nebo knih Jamese Browna a to mám ráda, čtení jsem si proto nakonec i užila. Je tam ale to velké ale a tak vím, že bych po knize znovu nesáhla. Za mě tedy spíše oddechovka a velmi příjemné jednorázové čtení.

2 18.10.2014

Celá trilogie je vynikající, jediné čím si nejsem jistá je komu je vlastně určena. Určitě by mohla být zařazena mezi výborný steampunkový román, podle prvních dílů bych řekla, že spíše klukům, pánům a mužům, ale konec třetího dílu to posouvá spíše k romantičtějšímu žánru. Možná by se mohla líbit také čtenářkám povstalecké trilogie, ale pro ty by zase obsahovala málo romantických momentů a byla by moc dobrodružná. Nejspíš to prostě bude chtít holky které v sobě mají kus dobrodruha a nebo kluky, kterým nevadí nějaká ta lehká romantika. Těm by mohly knihy výborně vyhovovat. Jinak musím ocenit kvalitu překladu a knihu bych zařadila mezi ty knihy, které bych neváhala dát do rukou středoškolákům beze strachu, že čtou brak. Určitě by v nich román mohl podnítit zájem o to, dozvědět se, jak to bylo s 1. sv. válkou ve skutečnosti. Oceňuji v tomto směru výborný doslov, který vysvětluje skutečné osudy řady reálných postav z románu

1 28.09.2014

Nemůžu dát plný počet hvězdiček jen proto, že vím, že jiné Gaimanovy knihy jsou ještě o kousek lepší. Přesto je to mistrovský román nebo spíš možná novela. Sevřený, s atmosférou a spoustou fantastických detailů tak, jak to umí jen Neil Gaimann. Je pravda, že je z textu cítit, že to byla původně vlastně povídka. Nafoukla se autorovi a to moc pěkně. Zvládl to zvětšení s grácií a člověk ani nepostřehne, jak rychle mu příběh při čtení uteče. Opravdu má pocit jako by četl krátkou povídku, tak lehce je to napsané. A ono ne, jde opravdu o román.

4 23.08.2014

Kouzelná věc. Markéta prokládá své vzpomínky na dětství povídáním o dobrodružství skřítka, který se s ní kamarádil, když byla právě malou holčičkou. A že ty příhody tedy jsou. U nás měla nebývalý úspěch cedule ve Vrčatech a na trilobita jsme se museli jít podívat do muzea. Knížku mohu jen doporučit a to hlavně jako společné čtení pro rodiče a děti před spaním. Ona je totiž jednak dobře napsaná a velmi dobře se čte nahlas, je ale hlavně překrásně ilustrovaná. Takové všestranné pohlazení po duši.

7 16.08.2014

Prima čtenářský zážitek. Užívala jsem si slovní hříčky i příběh, ale přiznám se, že jsem pořád čekala více. Po dočtení zůstává pocit, že mi autor něco dluží, že se to ještě mělo "rozjet". Pořád jsem čekala, že to bude stejně tryskající gejzír nápadů jako Pěna dní nebo podobně "hračičkování" se slovy jako Malý Alenáš, ale až k mistrovství těchto knížek se to nepřiblíží. Opravdu to zůstává v řádu knihy pro teenagery. Nicméně velmi příjemné, milé čtení to je. Spíš oddechové, ale kdyby všechny tzv. oddechové knihy byly tak dobré, bude kolem samá vynikající literatura. Takže rozhodně nelituji, jsem ráda, že knihu mám dokonce doma a za to s radostí uděluji 4 hvězdy.

6 21.07.2014

Vynikající kniha, která se směle může zařadit k tomu nejlepšímu co je v žánru fantasy k dispozici. Rozsáhlý, epický příběh, promyšlená konstrukce knihy a výborná práce s jazykem, nádherné popisy, perfektní dialogy postav - směle by mohla konkurovat klasickým literárním dílům. Jsem nadšená a je mi moc líto, že zatím není k dispozici další díl v češtině.

3 29.06.2014

Krásná kniha a silný příběh. Prvních snad 50 stran jsem měla problém se začíst, ale pak mě kniha naprosto pohltila a nemohla jsem se odtrhnout. Pořád po dočtení přemýšlím nad tím, jak odporně se k sobě lidé mohou chovat i jak silná dokážou být lidská přátelství. Každý kdo by se chtěl něco dozvědět o Rusku, ruské duši, o hrůzách, které se děly po revoluci ve 20. století v této zvláštní zemi a možná i dějí zase znovu dnes, by si tuhle knihu měl přečíst. Zvláštní je, že ten příběh vůbec není napsaný tak, že by to bylo děsivé, naopak kniha takovým zvláštním způsobem hladí a na konci je vlastně i jisté smíření. Výborně napsaný román. Za mě jasných 5 hvězd a pravděpodobně to bude aspirovat na nejlepší knihu letošního roku i jednu z těch, která ve mě zůstane tak nějak navždy.

8 10.05.2014

Dopředu upozorňuji, že následující řádky mohou být pro někoho lehce spoiler a mohyl by připravit o kouzlo postupně odhalovaného příběhu knihy, proto čtěte jen, pokud vám nevadí dozvědět se trochu o ději. Napsala bych, že to je spíš lehčí a oddechová knížka, taková klasická romance, odehrávající se na střední škole, nic těžkého na čtení, ale to téma je velmi silné. Samotnou mě donutilo přemýšlet nad pocity, které zažívají oběti zneužívání. Jak prožívají život pak dál a jak moc je to poznamená.
Je to svižně napsané, lehce, dobře se to čte a byla by to úplně jasná červená knihovna, kdyby tam nebyl ten podtón. Přiznám, že to ale nepovažuji literárně za kdo ví jaký skvost a práce s psychologickými postupy v rozhovorech Holdera a Sky je přinejmenším úsměvná, pokud člověk trošku ví, jak funguje terapie. On je prostě naprosto dokonalý, provede jí všemi nástrahami a vyléčí ji, jen tak, sám od sebe. Pokud člověk přistoupí na to, že je to prostě čistá fikce, romantika a červená knihovna tak velká, až se červená i židlička, na které sedíte, když to čtete, pak je to v pořádku.

2 28.04.2014

Až teprve jako dospělé se mi povedlo zkompletovat celou sérii o skřítcích Muminech, která kdysi vycházela v nakladatelství Albatros. A jako jeden z dílů, který mi chyběl, ke mě doputovala i Cesta za tatínkem. Je to díl trochu mimo sérii, ale jsem ráda, že jsem se díky němu konečně dozvěděla, jak to tedy bylo s tím příchodem do Muminího údolí a kde se v něm vzal ten jejich úžasný dům. Proti jiným příběhům je tenhle nejvíce snový. Autorka si zkoušela, co vše by s Muminky zvládla a je to znát na formě i obsahu knížky. Přesto ho mohu doporučit ke čtení všem, kdo mají Muminky rádi. Stojí za to ho přečíst už jen proto, že konečně budete vědět jakou barvu má muminí dům a čemu se schválně nejvíce podobá.

3 22.04.2014

Nádherná kniha. Doporučila bych ji jako povinnou četbu pro děti a rodiče. Pěkně takhle dohromady a spolu a povinně by si u toho o tom příběhu povídali. O tom, jak ne vždy to, co si myslíme, že druhý zamýšlí, je pravda. Jak se různí pohledy lidí na jednu situaci. Jak důležitá je laskavost. O jinakosti a tom, zda je důležité, jak člověk vypadá, jak se chová.

10 22.04.2014

Velmi dlouho trvalo, než jsem se do Ranhojiče začetla a dlouho to i vypadalo, že ho nedočtu, ale nakonec jsem ho zvládla. A jsem ráda. Je to opravdu monumentální historický román. Autor mistrně zvládá dobové reálie a přiznávám, že až na konci knihy jsme ocenila, jak krásně dokázal vystihnout popisem i atmosféru míst, kde se Robert pohyboval. Pravdou ale zůstává, že se mi hlavně začátek knihy neskutečně táhl, bavit mě začala až poslední třetina knihy. Pořád jsem se nemohla do těch dlouhých popisů začít, děj mi přišel zdlouhavý, až teď zpětně oceňuji, že vlastně ta táhlost souvisela s pomalým cestováním karavany.

6 02.04.2014

Při čtení jsem si vzpomněla na Anitu Blake a na Mercedes Thompson. Harry Dresden má v soudě něco z obou těchto hrdinek, navíc okořeněno mužským pohledem alá Phil Marlow. A tahle zvláštní kombinace se, alespoň mě, čte moc pěkně.

Na začátku čtení jsme měla pocit jako bych četla scénář k filmu bratří Coenových. Podobně absurdní situace, gradace jedné věci za druhou. Takový pocit jsem z knihy měla a protože mám filmy Coenů ráda, užívala jsem si to. Přibližně od poloviny se začalo čtení ale trochu táhnout a přiznám se, že na konci jsme byla i trochu zklamaná. Tak nějak jsem čekala větší bombu, absurditu i sevřenost děje. Tady jako by panu spisovateli některé dějové linky spíš vyšuměly. Nicméně platí, že jsem ráda, že jsem si staříka přečetla a času s ním stráveného nelituji.

Na rozdíl od prvního dílu mě už tentokrát neuchvátila kouzelná hra s literaturou a jejími představiteli, s jazykem, ale užila jsem si příběh. Ten se mi tentokrát trošku vlekl, rozbíhat se začal až skoro v polovině knihy a ke konci mi bylo i líto, že nevím, jak vše bude dál pokračovat. Proti prvnímu dílu, který mě bavil od samotného začátku hodnotím tuhle knihu méně kladně, ale pořád to byla velmi příjemná četba. řekla bych, že kniha by mohla sednout všem dobrodruhům v sukních, kteří mají rádi literaturu a hrátky s ní. Na rozdíl od prvního dílu je tenhle trochu víc i špionážní a méně detektivka.