neheria komentáře u knih

No. Je to zajímvej pokus o přiblížení feminismu a problematiky rape culture mladším čtenářům, taková kombinace Moxie a seriálových 13 důvodů, řekla bych. V průběhu knihy se objevilo mnoho pasáží, který byly excelentně napsaný a zasahovaly přímo do černýho. Mluvím o problematice sebenenávisti, depresí, neznalosti práv a povinností ve vztazích a samozřejmě znásilnění. Zásadní problém byl, že pasáže většinou ležely dost roztříštěně po textu, moc na sebe nenavazovaly a hodně skákaly od jednoho tématu k druhýmu. Hodně mě mrzelo, že se k většině nakousnutých problematik autorka už podruhý nevrátila a neprozkoumala i jak se můžou v průběhu času měnit, ať už k horšímu, či lepšímu. Taky mě mrzela ta hodně agresivní nálada, která se táhla celou knížkou. Agresivní vůči klukům. Ti byli hodně zobecňovaní a docela ráda bych viděla nějakej objektivnější, komplikovanější pohled, ne jenom rozdělení na černou a bílou. V druhý půlce se to autorka snažila trošku zachraňovat a dala spíš najevo, že ne všichni kluci musí bejt hovada, ale nijak nepátrala po tom, co k rape culture nejčastěji vede - špatný vzdělávání. Kdo z vás se ve škole učil o principu svolení? Že i mlčení je "ne" a jen jasně řečené "ano" je ano? A že "ano" v průběhu změněný v "ne" je taky ne? Zní to logicky, ale ne každej si to musí uvědomit, když mu to není explicitně řečeno. A ve školách vám jen ukážou co je to tampon, co vložka a že užívat kondomy je fajn nápad.

Uff. Obecně vzato - fajn snaha. Asi bych to malý holce nedala číst bez nějakýho doplňkovýho rozhovoru a popovídání si, protože by si z toho akorát mohla odnýst že všichni chlapi jsou nebezpeční a je třeba se jim vyhejbat, ale tuna jinejch věcí - přístup holek k sexu, bezpečnost sexu, práce s intimností ve vztahu, nějaký pochyby o sobě samý při hledání si partnera/partnerky a obavy z toho, co bude - je tam nakousnuto fakt hezky. A samozřejmě velice slušný přiblížení tématu znásilnění. Jak s oběťma jednat, popsaní jejich pocitů, důvodů k traumatu a bolesti, vysvětlení některých možných způsobů reakcí a vyrovnání se.

4 12.01.2022

K tomuhle není co říct, zkrátka příběhy jak je psal sám život. Jedna z nejlepších knih, co znám.

9 27.09.2021

Navzdory očekávání vůbec ne tak zlé, jak jsem se bála. Autor je cynický, občas vtipný, ale hlavně vám jeho názory nerve do hlavy ať to stojí co to stojí, prostě jen konstatuje obecné pravdy. Což je vlastně fajn.

4 27.09.2021

Páni. Tohle je neuvěřitelně zvláštní knížka. Z letmého pohledu na komentáře vidím, že ne každému sedla, a že ne každý ji pochopil, ale páni. Když jsem se do ní pouštěla, nevěděla jsme nic, ani anotaci jsem nečetla, jediný, co jsem znala, byla první věta. Nebo čtyři.

„Welcome to the beautiful Sinclair family.
No one is a criminal.
No one is an addict.
No one is a failure.“

A nějak mi to stačilo. Po první desítce stránek jsem naprosto podlehla jazyku a stylu vyprávění, a i když jsem naprosto netušila, která bije, četla jsem dál. Prvních 200 stránek bych asi neoznačila za nudu, ale rozhodně se nic nedělo. Ale to je právě to, co mě táhlo dál. Kdy se něco konečně stane? Co nevíme? Furt se o něčem nemluví, něco se stalo, co? A vyplatilo se to. Nechci se tu o tom moc rozepisovat, pokud má tuhle knížku smysl číst, tak když o ní nic nevíte. Ale způsob, jakým doručuje poselství, forma komunikace, kterou se postupně prokousáváte, představy hrdinky bez mrknutí oka přecházející v realitu a zase zpět… bomba.

4 12.08.2021

Vlastně nevím, co jsem čekala, ale tím, co jsem dostala, jsem byla příjemně překvapena. Knížka byla vtipná, čtivá, příjemná - a to i přes to s jak obtížnými tématy se potýká. Mileráda doporučuji.

2 07.08.2021

Probudím se na Šibuji je kouzelná záležitost. Potýká se se dvěma hlavními příběhovými linkami, které se zprvu něžně a opatrně oťukávají a nakonec zcela nestydatě proplétají. A funguje to výborně. Akademické prostředí a všední život v kontrastu se záhadou opletenou existencí myšlenky v tokyjské Šibuji zkrátka fungují perfektně. Prostředí, témata, vztahy i příběh jsou skvělé a fakt je žeru.

Co ale nežeru jsou postavy. Většinu postav. Jaká je pointa Kristýny? Proč tam je, k čemu slouží? A proč se autorka rozhodla představit Janu jako arogantní, elitářskou a povrchní kravku? Prvních pár kapitol jsem skutečně měla chuť knihu zahodit, protože mi Jana neuvěřitelně pila krev a moc nechápu, proč musela být takhle protivná a zlá, když to stejně v příběhu žádnou roli nehrálo. Navíc se v průběhu knihy všechny tyhle její negace záhadně vytratily a já si furt nejsem jista proč. Bylo to díky japonské literatuře, díky jejímu zažrání do Kawašitovy záhady, díky společnosti V.K.? Nevím, nevyrozuměla jsem, nepochopila jsem. A je mi to popravdě docela líto, ráda bych viděla za tím vším, co postavy mají představovat, něco víc, ale prostě tam nic není.

Krom postav mi taky ještě úplně nesedl jazyk. Byl nejednotný a místy rozptylující. A ne nejednotný protože se běžné pasáže prokládaly těmi překladovými, to se nebojte, to jsem ještě pochopila, ale zvláštně zvolené puny, zničehonic se vynořivší filozofické odstavce a nepřesvědčivé dialogy zkrátka rušily. A ten freš hovorovej jazyk taky nebyl moc freš. To se povedlo Pavlu Barešovi u Mety, ale fakt ne Anně Cima v Šibuji.

Nejraději bych knížce dala 90 %, jelikož mi ale Databáze dovolí pohybovat se jen v sudých desítkách, zvolím 100 %. Je to skvělá záležitost, jsem ráda, že kdy vyšla a určitě ji vřele doporučuji. Čtení mě moc bavilo, užila jsem si ho a k polovině knížky už jsem na počáteční nesnesitelné chování Jany skoro zapomněla a mohla si nerušeně užívat jejího příjemnějšího já. Obou já.

2 07.08.2021

Za mě opět paráda. Knížka měla vše, co mít měla, a rozhodně jsem se u ní skvěle bavila.

1 26.07.2020

Z knížky jsem bylo hodně dlouho hodně rozpačitá. Během čtení se mi zdála špatná, kýčovitá, tuctová, nijak dobře napsaná. A Ella byla pipina. Čím dýl o ní ale přemýšlím, tím víc mi ulpívá v paměti a zdá se mi lepší. Spousta postřehů o literatuře v knize zmíněných je fakt... dobrých. Někdy tam trošku míchaj švestky s hruškama, ale po nějakém čase prostě zapomenete na některé z hrůz, co stvořila autorka, a ulpí vám v hlavě hlavně využitá primární poezie - Rossetti, Tennylson, Browning - a zanechá ve vás něco krásnýho. Protože ten výběr je skvělej.

1 10.04.2020

Sněgoňová je živoucím důkazem, že české urban fantasy má smysl a že by ho mělo být víc, mnohem víc. Na rozdíl od Rusalky, která jako jednotlivá knížka fungovala skvěle, by Zřídlům prospělo spíše víc dílů, aby bylo dost času na odkrytí všeho. Takhle se tam autorka snažila nacpat vše, co bylo nutné, ale šlo to ztěžka a často, bohužel, na úkor plynulýho vyprávění nebo přirozený dynamiky postav. Jako jeden příklad za všechny mě nejvíc žral nedostatek času na vývoj vztahu hlavních protagonistů. Už od začátku nám bylo slíbeno, že spolu budou mít co do činění jako učitel-žačka. Ale až do stránky 300 spolu strávili všehovšudy 2 kapitoly a cokoliv zajímavýho (přičemž princip na kterým byl jejich vztah vystavěnej byl skvělej, neromantickej, přirozenej, skvělej) se odehrálo během finálního boje/rozuzlení. Buď se měla Sněgoňová na dva hlavní protagonisty vykašlat a mít klasicky jednoho (i když by to byla veliká škoda), nebo jim darovat víc času a příběh neuzavřít. Tak či tak, je to boží kniha. Svižná, vtipná, báječně napsaná a se skvělým námětem.

3 09.04.2020

Vcelku důstojné pokračovaní původní série hezky zachovávající postavy, jejich vztahy i celkovou atmosféru původních děl. Zápletka mi přišla na Milénium dost tuctová a předvídatelná, některý jevy naopak hodně extrémní. Třeba hlavní záporák.

2 04.04.2020

Jedna z knih (a sérií), které můžu číst pořád dokola a stále mě baví. Oproti Drahokamům Kerstin u Stříbrných knih očividně strádala nad dějem a zápletkou. Nápad je to skvělej, možnost navštěvovat se ve snech, ovládat je... že každýho reprezentují jeho dveře. Boží. Postavy jsou taky nanejvýš povedený, nijak komplikovaný, ale povedený. Děj je ale katastrofa, námět měl dle mého mnohem větší potenciál a vůbec nemusel být tak... přízemní. Nicméně pěkné oddychová fantasy.

2 04.04.2020

Sladký. Nic moc jinýho to není, prostě jen milý, laskavý, upřímný a rozkošný představení dvou kluků, kteří se maj rádi. A hodně se červenaj. Je to trošku jako sledovat hrající si štěňátka. Moc nefandim českýmu překladu, buď nejsem cílová skupina, nebo se paní Bičíková minula zvoleným... žargonem? slangem? těžko to identifikovat. Velké plus ale za nádherně přeložený název.

3 14.01.2020

Jedna z mých nejmilejších komedií střední éry Shakespearovy tvorby. Chaotická, šílená, přesto natolik rytmická a plynulá. Ideální pro "náhodné kolemjdoucí" kteří snad uvažují nad ponořením se do světa renesančního divadla. Překlad od Hilského, ideálně doplněný jeho esejemi z Jeviště svět, je skvělým startovacím balíčkem.

2 13.01.2020

Bohužel, čím víc knihy od Poznanski čtu, tím předvídatelnější a vtíravější se mi zdají. Celá série Beatrice Kasparyové je založená na fanservisu v podobě sériových vražd, což, nechápejte mě špatně, miluji sériové vraždy, člověk se má vždy na co těšit... ale po nějaké době se to prostě ohraje. Stín bych hodnotila jako vcelku důstojné ukončení série (pokud teda) navazující na bod, kde to všechno v první knize začalo. I přes to ale průměrný zážitek.

3 13.01.2020

Výborná YA oddechovka kterou bych v rámci tohohle žánru rozhodně doporučila. Nádherná letní atmosféra, idylický prostředí chaotický a věčně ztřeštěný rodiny Garrettů, Jase v roli toho nejsladšího kluka na planetě a Sam, která sice není kdovíjak zajímavá, ale má slušnej morální kompas a konzistentní osobnost, čehož si velice vážím. Příběh, zápletka ani character development vás neohromí, ale o tom koneckonců tyhle knížky nejsou. Je to rozkošnej příběh o první lásce, kterej vám dokáže snadno a rychle zvednou náladu. Narozdíl od perel typu DIMILY prezentujících toxickej vztah i chování jako něco, co je úplně normální, Můj život u sousedů svý čtenáře naopak usměrňuje v tom, co se má a co ne. Pokud bych volila vhodnou knížku pro pubertální slečnu, My Life Next Door by byl jistotou.

6 13.01.2020

Je vidět, že se jedná o ranější tvorbu, příběh je maličko překombinovaný a nedotažený, místy nejistý. Vyprávění je naopak velice elegantní, sebevědomé a nikomu nehodlá nic dokazovat. Autor si volí své tempo, nevnucuje se čtenáři nevhodně umístěnými dramaty a bere si čas (spoustu času) na opatrný rozjezd, navození atmosféry a uvedení postav. Tempo a forma příběhu, spolu s brilantně vymodelovanými charaktery, ať už hlavními, či vedlejšími, je skutečným klenotem jasně vyčnívajícím v řadě ostatních detektivek a thrillerů. Vřele doporučuji každému, kdo si užívá drsné severské detektivky.

1 03.01.2020

Kirsten mám obecně vzato moc ráda, ale to, co provedla téhle knize, je k pláči. Rychlé rozjezdy jí většinou problém nedělají, prostě vás hodí do už rozjetého děje a ideálně nechá i chvilku tonout, než se zorientujete. Tady ale trvá 130 stran, než se přeneseme přes neuvěřitelně nudný popis hotelu a názorné ukázky extrémní nudnosti naší hlavní hrdinky. Kniha trpí nedostatkem prostoru věnovanému postavám, jeden jediný charakter není nějak výrazněji vykreslen, všichni působí děsně blemcle a když na to přijde buďto prvoplánově, nebo nevyužitě. Zápletka je v případě tohohle kousku sprosté slovo, vysmívá se do přebalu každé knize, jejíž autor si kdy dal tu práci, a věděl, o čem se chystá psát už tak nějak kolem první kapitoly. Tady si paní Gier očividně vzpomněla až na posledních 50 stránkách.

Jedná se o nemastnou a neslanou splácaninu příliš mnoha žánrů a stylů, autorka se nejspíše snažila využít všeho, aby v knize bylo alespoň něco, nakonec z toho ale není vůbec nic. A co víc, ona si je dle všeho plně vědoma, jakou hovadinu to napsala a místo toho, aby ji prostě... no, nevydala, tak to v textu ještě ostentativně zdůrazňuje a přiznává. Super, teď už se tomu jen společně zasmějem, chytnem se za ruce a vyskočíme z okna. :)

5 29.01.2019

Série zaklínačských povídek, později románů, je skvostem fantasy žánru. Doporučuji každému, i těm, kteří do fantasy neradi zabrušují.

7 28.12.2018

Příšerne přeslazená kýčovitos plná postav naprosto nezdravě ujízdějících na Vánocích a stromech. Jako u většiny YA romancí jsou postavy archetypní, prvoplánový a nudný, nicméně vzhledem k nulový zápletce založený na zamilovaným cvrlikání dvou pubošů, jsou dostačující.

Kniha je slabá a touží-li někdo po nenáročný četbě, určitě najde něco vhodnějšího. Navíc ten příšernej českej překlad! Upřímně doufám, že v originálním znění autor volil úúúplně jiná slova jako “ta, která jsou složitá a cizí”, protože když Caleb odzbrojil chytrolínku Sierru slovem “transparentní”, při úderu hlavou o desku stolu jsem si způsobila otřes mozku.

Věřím, že pro spoustu lidí je Tulák po hvězdách jen jednou z těch knih, které lidi čtou a dobře hodnotí jen proto, že je před nimi četli a dobře hodnotili jiní lidé. Můj případ to ale není. Kniha mě sežvejkala a po dočtení prostě vyplivla, celou pochroumanou a narušenou děsně dlubokejma úvahama. Nevím, jestli bych knihu četla znova, vzpomíná se na ni ale dobře.

1 12.06.2018