Natty komentáře u knih

(SPOILER) Ač většinou military literaturu nečtu, tohle bylo báječné. Žamboch opět ukázal, že to umí vzít za správnej konec a naservíroval pěknou akci. Do půlky knihy jsem dumala, co se asi stane a pak už to byl soukol výborného počtení až do poslední stránky. Skvěle popsaný příběh plný bojů, taktických rozhodnutí, zvratů, ztrát.. a bylo trochu i toho sci-fi, i když v téhle tobě, kdo ví, kde už technologicky vlastně jsme...

Konec mi však přišel trochu nadsazený - (zvonek bez funkční elektřiny, no budiž), návštěvy jedna za druhou, všechno takové ne příliš uvěřitelné, spíš jako by fantazíroval z posledních psychických sil. I tak ale kniha byla báječná. Užila jsem si ji neskutečně moc.

Tak tohle mě hodně bavilo, primárně tím, že to není typické fantasy, ale že je příběh více akční a dobrodružný. Hlavní postava mě nadchnula hlavně svým koniášovským talentem přežít úplně všechno :D - je to drsňák, ale pořád jen člověk, který se z průšvihů dostává silou vůle, zkušenostmi a vlastně spíš štěstěnou, kterou vždycky vytáhne nevímodkud.. :D

Nejvíc mě asi zaujal příběh z džungle, ten měl skvělou atmosféru. Hodně mě ale bavila i povídka s morem, která byla zase tísnivá a měla úplně jiný druh napětí. Celkově moc povedené čtení. Časem to vidím i na další díly.

Pomocnice se mi četla dobře – je to taková jednoduchá, rychlá knížka na jedno odpoledne, kde příběh správně odsýpá a graduje.. Jenže byla dost předvídatelná, už od první třetiny jsem tušila, co se děje a nekonal se tak žádný velký wow moment. Poslední třetina knihy se docela rozjela, ale konec byl na můj vkus moc rychle useknutý, autorka si s tím mohla dát ještě trochu práce. Jako nenáročné čtení s trochou napětí na vypnutí hlavy vlastně fajn.

U knihy oceňuji primárně originalitu a krásu světa, který autorka vytvořila, ten mě hodně bavil. Dobrých sto stánek jsem ale měla problém zapamatovat si všechny názvy, nehpesh, cherub, ofanim, seraf.. uf, no páni. Ale po "zajetí" jsem si to hodně užívala. Je zřejmé, že první kniha byla účelně zaměřena více na vykreslení světa, ale příběhu to neuškodilo. Možná jsem si jen ne úplně dobře představila rozmístění jednotlivých měst na mapě čistě z textu. Některé náznaky a postavy jsem odhadla vcelku dobře (vlastně už ve chvíli těsně před korunovací), tudíž odhalení nebylo překvapující, jen potěšující a těšila jsem se na odkrytí celého skrytého tajemství. Těším se na pokračování. :)

Kniha mě popravdě nevtáhla hned na začátku, ale postupně si mě příběh získal a bavil mě čím dál víc. Vyprávění z pohledu dalajlámovy kočky je velmi milé a překvapivě přináší i hluboké až filozofické myšlenky o životě. Bavilo mě nahlédnutí pod pokličku buddhistického života a smýšlení. Určitě se časem vrátím i k dalším dílům. Přečteno v rámci knižní výzvy 2026.

Nejdříve jsem byla taková rozporuplná, jestli se mi to líbí nebo ne - četlo se to dobře, střídání časových linek bylo super, ale popravdě nemám moc v lásce téma garážových kapel a s tím souvisejícím slangem. V jisté části děje jsem však byla tak rozčarovaná změnou žánru celé knihy, že mě to posadilo na zadek a dočetla jsem to na jeden zátah. Dobrá bláznovina.

Kniha Marťan mě hodně bavila díky kombinaci sci-fi a vědy, která je podaná srozumitelně a zábavně, aniž by působila přehnaně technicky. Líbilo se mi, jak hlavní hrdina Mark Watney ke každému problému přistupuje logicky, postupně si všechno dokáže propočítat a hlavně se nikdy nevzdává, i když se situace zdá beznadějná. Velkým plusem je i humor, který odlehčuje napjaté momenty a dělá z knihy nejen napínavé, ale i optimistické a čtivé sci-fi. Jediné, co mi trochu chybělo, byla reakce NASA na jeho vyřešení problému s bouří.

Kniha popisuje příběh Josepha Waynea a jeho blízké rodiny, kteří se usadí na kusu dosud neobydlené půdy v Kalifornii. Joseph si k ní vytváří silný, až mystický vztah, primárně pak k mohutnému stromu, pod kterým si postavil dům a pohrává si s určitými rituály až pohanskými praktikami, s čímž ne všichni v okolí souzní, což si také odnese své důsledky. Příběh je postavený na symbolech, víře a cyklech přírody, zejména na suchu, které zásadně ovlivňuje život lidí i krajinu. Konec byl pro mne nevyhnutelný a perfektně seděl do stylu vyprávění.

Kniha mě zaujala primárně tím, jak propojuje politické napětí a problémy s místním terorismem v 80. letech v Peru s detektivní zápletkou a velmi dobře vykreslenou atmosférou andské krajiny a zmiňuje i pro tuto zemi typické starodávné pověry a rituály, které nacházejí své místo i v „novějším světě". I když je děj místy zmatečný, četla jsem ho s chutí a líbil se mi. Jediné, co ve mě zanechalo vlnu nevole, byla část s vikuněmi.

Výborná kniha, která se točí kolem následků temné kapitoly české historie - padesátých let a zvěrstev, která se tenkrát děla. Děj je zaměřený na několik postav, včetně muže, který si nese hluboké rány a nechce, aby se na ně zapomnělo, a ošetřovatelky v léčebně dlouhodobě nemocných, která se setkává s klienty skrývajícími svá vlastní tajemství a nesoucími tíhu vlastního svědomí. Kniha postupně odhaluje mnoho nikdy nepřizaných křivd. Konec s Ďáblickým hřbitovem byl výborně zvoleným zakončením.

První polovina knihy mě celkem bavila, autorka dobře rozepsala téma uvěznění a veškerého utrpení, kterým si Adeline prošla, ale i tak jsem asi v tomto ohledu trochu otřepaná, nepřišlo mi to tak brutální, jak píšou ostatní. Druhá polovina byla více terapeutická a z mého pohledu i o dost slabší. Navíc mě naprosto iritovala Sibby, která svým chaotickým a nepředvídatelným chováním uváděla do nepříčetnosti.

Kniha byla celkově příjemná a čtení jsem si v zásadě užila, ale postupně mě začalo unavovat typické japonské opakování téměř totožného děje a infantilní chování dospělých postav, které na mě působilo spíš rušivě než mile. Navíc mi bylo líto Ospalky, čekala jsem, že alespoň na konci trochu ustoupí.

Knížka Teribear má milé a smysluplné poselství spojené s podporou dětí a dobré věci, což velmi oceňuji. Příběh medvídka a jeho zvířecích přátel potěší, tím spíš, že i samotný medvídek rozvíjí myšlenku o hledání svého domova. Zároveň ji ale nevnímám jako nejlepší výběr na opakované čtení k usínání. Děti by určitě ale hodnotily jinak. :)

Kniha na mě působila trochu úzkostně - neustálé čekání na něco, co nemá smysl a pravděpodobně nikdy ani nepřijde. Postavy vyplňují čas prázdnými řečmi, nesmyslnými dialogy a humorem, který je spíš zoufalý - a pořád doufají, že „zítra“ se něco změní. Asi chápu myšlenku, že v životě neustále slepě vyhlížíme něco, o čem tušíme či rovnou víme, že stejně nikdy nepřijde, ale příliš hlubšího poznání ve mně kniha nezanechala.

Louka plná pampelišek je příjemná, čtivá česká kniha, která se mi četla opravdu lehce. Styl autorky mám obecně ráda a ani tady mě nezklamal – hlavně fejetony na konci knihy byly skvělé, vtipné i trefné. Co se ale týče hlavního příběhu, místy mě děj trochu frustroval (primárně zarputilostí hlavní postavy) a závěr na mě působil až příliš rychle uzavřený, určitě by si zasloužil ještě dvě až tři strany navíc. Přesto je to milé čtení, těším se na další příběhy od autorky.

Tristessa ve mě nezanechala vzpomínku na konkrétní příběh, ale spíš na změť roztěkaného proudu náhodných příběhových výjevů z mexického drogového podsvětí "běžných" pouličních narkomanů. Líbila se mi syrovost a upřímnost, s jakou se vyprávění nořilo do závislosti, osamění, posedlosti a smutku, ale zároveň mě unavoval chaos vnímání, utápění v sebelítosti a rozpad reality pod vlivem drog a alkoholu, kde se člověk neměl čeho chytit.

Pro moji úplně první mangu jsem si vybrala rovnou údajný hororový top a nevím, jestli to bylo dobře, protože ač byla kniha skvělá, věřím, že mohla nabídnout ještě o trochu více.

Atmosféra městečka pomalu pohlcovaného posedlostí spirálami je mrazivá a některé motivy, hlavně s kádí, šneky a placentohoubami ve mně zůstanou hodně dlouho. Samotné ilustrace jsou velmi kreativní, brutálně detailní, temné a perfektně budující napětí. I když bych si uměla představit, že by příběh mohl být doladěnější a prohloubenější, co se týče původu spirály, celkově šlo o intenzivní a originální čtení, po kterém určitě ráda sáhnu i po další Itóově tvorbě.

Kniha, nad kterou jsem měla velmi rozporuplné pocity. Na úplném začátku jsem myslela, že ji odložím a nikdy nedočtu, a jsem ráda, že jsem to neudělala, protože od druhé poloviny se začala velmi přibližovat přesně tomu typu Dark Romance, kterou mám nejraději - temné, surové, bez servítek. Páni. Jsem velice zvědavá na druhý díl.

Oceňuji téma a zasazení do Prahy, to byl velký tahák, kniha se tak četla svižně a bavila mě, ale měla pár mušek. Časté opakování frází typu „fun fact“ nebo „to teď není důležité“ mi po čase lezlo na nervy. Záporáka jsem odhalila snad už při jeho prvním výskytu, takže žádné velké překvapení se nekonalo – jen radost, že jsem měla pravdu. Ke konci knihy pak Bareš naznačil scénu se škrcením v koupelně, která se ale vůbec neobjevila.

Celkově to působilo jako takový superhrdinský akčňák pro holky s lehkým přesahem do vážných témat. Jako odpočinková kniha na jedno až dvě odpoledne ale čtivé a dobré. :)

Šikmý kostel mě upřímně nadchl. Příběh je silný, lidský a plný emocí. Je to jedna z těch knih, které nejen přečtete, ale v mysli opravdu prožijete společně s postavami, které navíc působí skutečně, jejich osudy jsou drsné, ale napsané s citem a respektem. Oceňuju, jak autorka dokázala oživit kus naší historie bez zbytečné romantizace – syrově, pravdivě, ale s empatií. Navíc je to přesně ta část historie, která by se k nám, žijících daleko od tohoto kraje, bez knihy nikdy nedostala. Jsem tedy moc ráda, že jsem měla možnost nahlédnout pod pokličku těchto událostí.