MrsFantasia komentáře u knih

Před tím, než jsem sáhla po knize, jsem měla spoustu nechtěných informací od kamarádky, ale stejně sjem si ji neskutečně užila. Je to těžké hodnotit, ale tenhle díl se mi asi líbil ze všech nejvíc.
Celou kapitolu, kde byly Snapeovi vzpomínky, jsem probrečela. Byl to pro mě jeden z nejemotivnějších okamžiků celé série, střídavě jsem lapala po dechu a znovu se krčila v koutku. Za celý svůj život nenašel opravdové štěstí... A taky mě to utvrdilo v tom, že Snape není jen zrádce a že jsem mu svou důvěru od prvního dílu svěřovala oprávněně.
Je krásné vidět, že postavy se opravdu vyvíjí. Harry už není jenom klučina, který byl poprvé v něčem dobrý, dokonce i Dudley a teta Petunie projeví střípek náklonosti k Harrymu. Tu scénu jsem velmi ocenila.
SPOILERY:
Smrt P. mě sice zasáhla, ale nebylo to nic proti smrti F. Tam jsem jenom stihla zalapat po dechu a najednou to bylo pryč. Člověk si ani neměl šanci pobrečet, jak to tam uhánělo. Tonksové mi bylo velmi líto, přece jen představa, že Teddy nebude mít rodiče.
Měla jsem problémy u rozhovoru s Brumbálem, nějak mi to nešlo pochopit. Ale napodruhé už to docela šlo.

Celá série byla úžasná a tahle kniha, byť z trošku jiného soudku, byla velmi krásným zakončením.

9 29.08.2011

Znovu jsem oprášila tuto knihu a znovu mě chytil vzdálený a přesto tak blízký svět Harryho Pottera...

Při tomto čtení jsem si více všímala drobností, těch vychytávek, které paní Rowlingová využívá. Zaujalo mě, že už v první kapitole je zmíněn Sirius a jeho létající motorka, Brumbálův zatemňovač, meteority. Drahá kapitola nabízí mluvení s hady, atd.

Zřejmě nikdy mě nepřestanou fascinovat tři charaktery téhle knihy. Brumbál, profesorka McGonagallová a Snape. Krásná je například Brumbálova zmínka o tom, že se Snape nikdy nevyrovnal s tím, že mu James zachránil život a proto teď tak usilovně chrání Harryho. Zajímalo by mě, jak to v době psaní této scény vnímala Rowlingová. Pokud znala snapeův příběh, a já věřím, že znala, muselo pro ni být neuvěřitelně těžké nenapsat čistou pravdu se vším všudy. Důkaz, že v té době už měla promyšlený celý děj je pro mně scéna u zrcadla z Erisedu. Když totiž Brumbál Harrymu tvrdí, že v něm vidí ponožky, tak je člověku, co přečetl sedmý díl jasné, že ve skutečnosti vidí relikvie. Ale ty jsou ve správné chvíli zmíněny až v posledním díle.

To ukazuje pro mě velmi cennou autorčinu trpělivost a schopností neukázat hned všechny trunfy. Nic neprozrazuje dříve, než je to nezbytně nutné a přesto celou sérií rozhazuje drobné nitky, které pak vedou k jedinému cíli.

V tom samém rozhovoru je také nepřímá zmínka o věštbě. Celá je však opět odhalena až o několik set stran dále. Já osobně jsem nenašla moc autorů, kteří by měli tuto schopnost jemně prozrazovat.

I přes zdánlivou genialitu díla se najdou chyby. Úsměvný je například tento odstavec v šesté kapitole: ...Pronesla to jakásy baculatá žena, která mluvila se čtyřmi chlapci. Všichni měli ohnivě rudé vlasy a všichni před sebou tlačili stejný kufr jako Harry - a každý z nich si sebou vezl sovu. ...
Přitom o pár stran dále si Ron stěžuje, že nemá svou sovu, ale krysu po Percym. Právě tenhle detail poukazuje na to, že Ron zřejmě nebyl v příběhu od začátku a byl tak dosazen jako kluk, co Harryho zasvětí.

Vtipný je Nevillův Trevor, který je prohazován knihou, ale v dalších dílech (opravte mě pokud se pletu), se už nevyskytuje.

i přes pár chybek jsem se znovu s chutí začetla do tohohle velmi propracovaného díla.

Ach, copak takové knize lze odolat? Copak ji lze nemilovat? Něžná, klidná, přesto se autorka neštítí příjemného spádu děje, nečekaných zvratů a dalších a dalších zápletek.
Nejvíc je ale na knize podivuhodná hlavní hrdinka. Stává se mi to jen občas, protože jsme zahnutí fádními hrdinkami, ale ano, tady to malé děvčátko nelze nemilovat. Celá hra na radost se z mého už takřka dospělého pohledu zdá dětsky milá, ale přesto... Copak na všem opravdu nejde najít něco krásného?
Ale ani ostatní postavy neztrácejí na zajímavosti. Tetička Polly je stejně jako obě dvě mužské postavy neuvěřitelně živá, příjemně fascinující, přesto vlastně obyčejná postava každodenního dne. A právě to je na tom příběhu tak úžasné. To, jak je obyčejný. Takový, který se může stát ve vedlejším městě, naprosto bez problémů, v té každodenní šedi dní, na níž přece vždycky jde najít něco dobrého.
Co na to říct? Polemizovat nad tím, o kolik by byl svět hezčí, kdyby všichni hráli hru na radost? Nebo jen skromně říct, že v autorčině podání byly proslovy upovídané Pollyanny neskutečně živé a přesto však úžasně přehledné... Ne, stačí jen říct, že tahle kniha by se měla stát povinnou četbou...

5 04.09.2013

Nemůžu si pomoct, ale myslím, že ten konec, jaký byl ve trojce, měl zůstat. Bylo to smutné, ale krásné. Tenhle díl mi připadal skoro jako páté kolo u vozu. Styl psaní opět téměř žádný, ale už se to dá číst.
Určitě tam byly zajímavé situace, hlavně postava Bonnie hodně dospěla. I Meredith tak trošku odložila masku a stal se z ní normálnější člověk.
Asi jsem necita, ale Stefanovo zoufalství mě neprosto nepokládalo na lopatky. Bylo to popsané naprosto uměle, nedokázala jsem se do toho vžít a navíc se tam opakovaly stejné formulace.
Damon naopak opět nezklamal. Jeho: Pracky pryč od mého bratra, mi vehnalo slzy do očí a blesk mě taky dostal. A závěrečný dialog on, Stefan a Elena mě chytl za srdíčko víc než srceryvný návrat Eleny, který se mi zdál zbytečný a k tvrdému jazyku reality, která se tím vším táhla, se naprosto nehodil. Nemůžu si pomoct, ale Elena měla prostě zůstat tam, kte byla a Stefan měl jít za ní.
Jinak, o pět musím ocenit záporáka. Zdá se mi, že Smith má na líčení zlých postav nadání. Jsou vždycky lepší než ostatní postavy dohromady.

5 13.10.2011

Tuhle knížku milovala moje sestra a snažila se mi ji strašně dlouho nacpat k přečtení. A já se už k principu bránila. A pak jsem si ji jednou za bouřky vytáhla a začetla jsem se do toho kouzelného příběhu. Od toho večera ji mám přečtenou nespočetkrát, několikrát dokonce i nahlas.
Člověka vždycky tak nějak sesadí zpátky na zem a ukáže mu, co je momentálně důležité a správné. Jsem si jisá, že ji jednou podstrčím i svým dětem.

5 28.08.2011

Fascinující příběh malého člověka, ze kterého se pod tlakem stává diamant se všemi kazy, které k lidské nedokonalosti patří. Příběh o boží milosti, která je tak neuvěřitelná, že si jí nemůžeme být jisti, a i v příběhu tak skrytá, že snad ani skeptikovi nemůže vadit. Velmi subtilní autorský styl, nehledající klišé a velká slova pro vyjádření hlubokých věcí. A děj nesoucí se ve znamená slov hlavního hrdiny, který by tak rád dočista ztratil svou ztracenou víru: "Proč bychom měli koneckonců očekávat, že Bůh potrestá nevinné pokračováním života?"

4 30.09.2021

Nejde to nazvat jinak než symfonií. Vtipu, lásky, krásy, stylu... Jako hodně dobrý dort. Nevázlo to v krku, nebylo to třeba zapíjet. Prostě jste si vychutnali to, jak vám to klouže do žaludku a pak najednou zjistili, že jste snědli tři kousky - nebo spíše přečetli celou knihu.
Prostě taková kniha, která by si zasloužila nálepku kvality na přední straně. I přes vysoká očekávání mě nezklamala.
Jistě, jako správný milovník thrillerů jsem zaplakala nad -spoiler- nepříliš akčním koncem se sladkou nekrvavou tečkou, ale po uvědomění si, že tato kniha prostě není detektivka ani thriller jsem vše s úsměvem skousla -konec spoileru-.
Charaktery byly prostě perfektní. Bručivého Henryho jsem se nadobro zamilovala u výtahové scény v předchozím díle, takže v přitažlivosti už jsem k němu přistupovala se srdcem naprosto poblázněným. Nutno říct, že očekávání beze zbytku naplnil.
A Emily byla stejně jako celá její rodina tak sympaticky vykreslená, že mi ani nevadila v roli slečny v nesnázích. Možná to bylo ostrovtipem, který chvílemi uplatňovala, možná jejím ochranářským komplexem, ale oblíbila jsem si ji už na první straně.

Shrnuto s podtrženo - další výtečná kniha od výtečné autorky. A já už jenom pomrkávám po Kevinovi, i když tuším, že zcela zbytečně...

4 09.05.2014

Něžná kniha o jednom idiotovi, který vlastně vůbec nebyl idiot. Ano, jedna jediná věta stačí na charakteristiku tak různorodé knihy. Vlastně ani nevím, proč jsem jí dala pět hvězd. Ale možná je to tím, jak mě uchvátila, jak jsem ji slupla jako malinu.
Protože vy tomu sympatickému a dětskému hlavnímu hrdinovi prostě musíte fandit dokonce. Musíte tiše trpět, protože on trpí taky, i když si to vlastně ani neuvědomuje.
Forrest Gump jako kniha je neuvěřitelně sugestivní, nemůžete se zbavit toho filmového obličeje v nových a nových situacích.
A přestože vám občas přijde, že z těch oficírskejch sraček vlastně nikdy nevyleze, a na konci zjistíte, že polovičatý happy end vám musí stačit, tak vás ta kniha bude fascinovat. A taky si aspoň na chvilku budete přát rozumět fyzice a umět hrát šachy jako on. A možná, ale jen možná, taky zjistíte, jak to vlastně má být. Protože na konci ty peníze z upřímného pohledu hlavního hrdiny neznamenají nic, protože každý by radši měl svou Jenny...
Takže jo. Asi to není čtení pro každého a já sama občas tekla z absence pravopisu, ale knihu můžu s čistým štítem doporučit.

4 02.10.2013

Velice příjemný středověký románek... Moc se mi líbilo celkové pojetí, je až neuvěřitelné, že toho bylo opravdu napsáno ve své době. Příjemně hravá ironie, barvité a uvěřitelné postavy, výborné rozhovory.
Občas jsem se v některých pasážích ztrácela, někdy jsem se zasekla nad některými slovíčky. Četla jsem staré vydání, toto nové jsem bohužel v rukou neměla, takže nemůžu říct, jestli byl starší překlad i zde...
Co se týče postav tak Elisabeth byla velice příjemná hlavní hrdinka. Byla inteligentní, i když někdy příliš zbrklá, člověk jí opravdu fandil. a navíc, její proslulá ironie byla opravdu výborná...
A pan Darcy, i když ze začátku poněkud nafoukanější, byl prostě pan Darcy... Sladce úžasný.

Ke knize jsem se dostala až po shlédnutí filmu a byla jsem velice spokojená, jak dosti přesně byla zfilmována. Nemůžu říct, že bych měla knihu radši než film nebo naopak. S obojím jsem strávila krásné chvilky.

4 22.09.2013

Změna. Když jsem šla do tohohle dílu, už jsem skoro zoufala. Ale já prostě musela vědět, jak to všechno dopadne. A zásadní rozdíl od předchozích knih byl ten, že se tady náznakem dalo poznat něco jako styl psaní. Už jsem to skoro nepovažovala za možnou věc.
Navíc má autorka skvěle promyšlený příběh. To, co se za poslední dvě knihy zdálo jako náhoda, se nakonec ukázalo jako geniálně vypracovaný plán. Škoda, že spouta lidí se k bombastickému rozuzlení vlastně ani nedostala.
Na konci se stalo něco neuvěřitelného. Poslední kapitoly mi bylo vlastně jedno, že to vůbec nemá úroveň. Děk byl natolik strhující, že nějaké ty drobnosti jsem s radostí přehlédla.
Postava hlavní záporačky je dokonale vytvořená, sežrala jsem jí všechno do posledního písmenka. A ta šlechtická pýcha mě dostávala do kolem. Výtečná přímá řec, která je dle mého nejsilnější stránkou autorky.
Moc se mi líbí nerozhodnost Eleny mezi Damonem a Stefanem. Když člověk vidí tak nedhérné exempláře vedle sebe, tak se prostě nemůže rozhodnout ihned.
Opět musím ocenit Damona. Je to moje neoblíběnější postava, snad proto, že narozdíl od oostatních postav nejsou jeho pocity odhalovány tak polopaticky. takže člověk musí přemýšlet, co tím či oným dialogem myslel.
Alarick je tady dobrý, fascinuje mě ta jeho naivita a dospělost v jednom.
Celkově je to asi nejlepší díl z první čtveřice, hlavně konec stál za to.

4 13.10.2011

O něco lepší než předchozí kniha, děj se tu nádherně rozjíždí, ale styl psaní opět stojí za houby.
Mos se mi líbí, že je tu o něco víc zlejší bráška, protože Damon je narozdíl od Stefana vyrovnaný a záživný. Jemu člověk snad ani to zabíjení nemůže vyčítat, on je prostě tak krásně bezcitný, až si člověk říká, co se pod tou jeho skořápkou děje doopravdy. Tajemnost z něj úplně čiší!
Nejvíce musím však ocenit scénu na slavnosti. Rozhovor Eleny a Damona je totiž dokonalý. Možná jsem si opravdu zasedla na Damona, ale jeho dialogy sjou prostě to nejlepší, co kniha nabízí. Myslím, že i autorka si tohoto jedince oblíbila. U něho totiž člověk cítí, že vlastně neví, co je zač. Prostě je to velmi komplikovaná osobnost a dovolím si tvrdit, že je možná nejlépe utvořenou postavou celé knihy.
Konec se zajímavě zapletl, hlavně poslední dvě, tři kapitolky jsem ani nedýchala.

4 13.10.2011

U Karoliny Limrové jsem věděla, do čeho jdu.
Do kvality.
A ani tato kniha mě nezklamala. Neuvěřitelně čtivá, až záhadně příjemná, milá, originální. Co víc si přát.
Marie alias Pamela je milá a vtipná, nelze ji mít nerada a přesto jí stejně jako ona sama sobě občas nadáváte za všechny ty lži, za zbabělost. A pak si uvědomíte, že byste ji spíš měli poplácat po rameni a vzdát jí hold.
A Aaron? Tak toho už teprve nejde nemilovat. Nikdy nelže. Nikdy nedělá nic proti svému přesvědčení. A pak do toho spadne jako každý druhý chlap. A to je na něm právě tak neuvěřitelně živoucí a roztomilé. A tak jsem se blbě usmívala při každé jeho pasáži.

To, že je kniha výborně napsaná jsem brala jako malou samozřejmost. Přesto mi znovu vzala dech ta čtivost, hravost, lehkost, s jakou jsou písmenka poskládaná, stejně jako různorodé a příjemné charaktery. Prostě úžasné čtení do kabelky, nebo i k večerní svíčce a čaji. Milé pohlazení s krásnou zápletkou...

3 23.03.2014

Klasika je často překvapivě hezká. Příjemná. Milá.
A tahle kniha? Splňuje vše. Je napínavá, přiměřeně vtipná, má působivou zápletku i zajímavé postavy. Možná jsem chvíli zápasila s tím, že jsem si nedokázala najít oblíbenou postavu. A možná to i za tím účelem bylo psáno.
Mít ráda Kateřinu? Nemožné. Sebestředná, krutá a často až zlá. Přesto na ní bylo cosi tak podmaňujícího, že jsem Heatcliffa z celé duše chápala.
A on samotný. Ano, měla jsem tendenci v něm, stejně jako Isabela, hledat to dobře schované dobro. Ale to se možná ani najít nedalo. Ano, svou krutostí se ke Kateřině hodil. A přesto byl krutý jen kvůli ní.
Zas tolik jsem o knize nevěděla, takže mě skutečně překvapilo, když hlavní hrdinka zemřela kdesi v polovině. Ale tím kniha de facto začala, odstartovala se ta správná jízda.
Mladší Kateřina? Měla jsem tendence ji omlouvat, mít ráda. A pak jsem ji viděla v konfrontaci s Haretonem a začala jsem ji skutečně nesnášet. Vlastně, v důsledku, byl Hareton jediná postava, kterou jsem skutečně měla ráda. A proto jsem byla tak moc ráda za ten konec, pro něho nakonec šťastný.
Vše bylo velice působivé. Zvláště pak ty drobné momenty, které ukázaly, že Heatcliff není jenom stroj, že má city. Zvláště jsem pak ocenila počáteční scénu s oknem, a pak hodně ty v sadu.
Prostě krásná, netradiční symfonie písmenek, kterou jsem si skutečně užila.

3 23.03.2014

Kniha byla rozhodně poutavá, běžela hezky rychle, plynule přecházela z jedné zajímavé situace do druhé. Styl psaní byl lehký, na nic si nehrál, nikde nedrhl a hezky se četl - takže naprosto splňoval status odpočinkové knihy. Ta celkové nebyla nějak náročná ani co se týče psychologie - ať už se to týče postav nebo náročnosti scén. Jinými slovy, mě, neuvěřitelného cíťu, ani jednou nerozbrečela. To k ději a stylu psaní.
Když bych se měla podívat na postavy, tak u mě takřka jednoznačně vede Krasomil Pohroma. Je to výborná postava, přesně dle mého gusta. Trochu zlá, vcelku nečitelná, občas velice nepříjemná... Prostě výborná. Na nic si nehraje, je vlastně sobecká... a přesto pomůže.
Valentýn je taky výborný záporák, ne bezduchý, skvělý manipulátor, přesto mě nijak zvlášť neuchvátil.
Hlavní hrdinka je kapitolou sama za sebe. Není prudná, umí se o sebe postarat, přesto je často pro ostatní spíš závaží. Velice ráda jí to odpouštím, přesto doufám, že ji v dalším díle autorka naučí bojovat. Status křehké květinky nemůže být věčný. Každopádně oceňují její výdrž beze spánku - ze strany autorky jsem to považovala za nesmysl, nenechat jí tak dlouho spát, ale budiž...
Jace... No, předčasně vyspělý dosti sebevědomý sexy týpek. Co víc dodat? Občas jsem mu nerozuměla, nepřišla jsem na to, jestli je to překladem nebo mou nedostatečnou inteligencí. Možná za to mohlo obojí.
Čím mě ovšem autorka dosti naštvala, je závěrečná situace mezi ním a Clary - pevně doufám, že se to nějak vyřeší.

Závěrem - kniha nijak nezměnila moje názory na fantasy jako takovou. Jela v dobře projetých, mnoha knihami osvědčených, kolejích, hltala jsem ji bez rozmyslu. Byla příjemná, nic nekopírovala, výborná jako odpočinkové letní čtení...

3 25.08.2013

Mám slabost pro příběhy z druhé světové války. Je v nich určitá společná linka, dá se říct, že v nich vystupuje hmatatelné zlo. Protože kdo neslyšel o deportaci židů, o desítkách mrtvých. Už od malička nám vtloukají do hlavy německé zlo a my posloucháme. A právě proto člověka toto období tak zvráceně fascinuje.
Co říci k samotnému příběhu? Dynamický, tvrdý, reálný. Čtenář chtě nechtě musí ocenit detaily, chladnou výstavbu příběhu, který k něčemu spěje. Mám problémy s knihami, které v anotaci prozrazují příliš. Zde však všeprozrazující anotace budí čtenáře ke čtení, burcuje. Kdo by už po pár řádcích nechtěl poznat Clémenta, kdo by nechtěl vědět, jestli bude hlavním milostným hrdinou on nebo Benoit.
Jistě, francouzské fráze v textu mě často takřka iritovaly... ale pak... Není to tak opravdovější? Najednou víte ještě méně než neznalá hlavní hrdinka a... jste v její kůži. Styl psaní mi nevyhovoval. Zpočátku. Pak byl příběh natolik strhující, že jsem to přestala řešit.
A pak...pak ještě poslední věc. Jedna jediná scéna, která mě svou skrytou prostotou a přímočarostí přímo dostala na kolena...
---SPOILER. Nastává ve chvíli, kdy Alice/Marian!Laurence/Anne-Marie prchá z obklíčené čtvrti a dostává se z ní pomocí jeptišek. A pak, pak tam proběhne ten krátký poslední rozhovor mezi ní a jeptiškou a - a já do teď nevím, jestli to ta jeptiška věděla. Jestli věděla, že pomohla utéct agentce. KONEC SPOILERU---
A to je nejspíš důvod, proč si někdy,v budoucnu, přečtu knihu znovu. Až zapomenu, jak mě rozložila na atomy. Protože se mezi řádky budu snažit zjistit, jestli to ta jeptiška věděla...

3 19.05.2013

Sestra je silně věřící, takže když mě, člověku s poměrně laksním přístupem k náboženství, nacpala tuhle knihu, tak jsem jenom protočila oči a rozhodla jsem si ji přečíst jen aby se neurazila.
Jenže po pár stránkách mě chytila a nepustila. Musela jsem ji číst postupně, protože autor nás doslova zasypává fakty, ale i přes množství informací se to čte samo.
Je to psané fornou rozhovorů, takže čtenář nejenže sleduje to, jak jsou rozmetány veškeré námitky proti evangeliím a Ježíšovi, ale můžeme si zde přečíst i bezprostřední reakce jak Strobela, tak proti diskutujícího.
Všem, kteří mají otázky tohohle typu knížku vřele doporučuji.

3 30.08.2011

Velmi hezká kniha, přesně můj šálek čaje. Navíc, co si budeme povídat, hlavní hrdina je prostě tak krásně paličatej, až to není možné. :D

3 28.08.2011

K úvodu bych snad chtěla říci, že mi vlastně dalo zabrat, než jsem se dostala do děje. Ke čtení této knihy jsem se odhodlávala dlouho. Prostě jsem měla vedle Tohra naprosto zafixovanou Wellsie. Ale jak už to J. R. Ward umí, hezky rychle jsem si oblíbila Nijakou jako novou kandidátku.
Navíc jsem někde mezi spletí příjemně napsaných knih naprosto podlehla Lassiterovi - ten chlap je fakt anděl...
Jistě, je toho už dost. Dost knih, dost dobrých knih. A ještě pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mají klesavou nebo stoupavou frekvenci. Jako čtenář jsem strašně ocenila absenci linky bezduchých, kterou jsem vždycky přetrpěla jen při prvním čtení. Naopak linka Bastardů mi přišla svěží a prostě super, stejně jako počátek párování, který se tu rýsuje.
Celkově vzato jsem si knihu užila - dobře napsaná, dobře psychologicky zvládnutá, dobře dějově připravená - jednoduše příjemná a mile odpočinková.

2 09.05.2014

Přiznám se, měla jsem problém s hodnocením. Jako první jsem viděla film, velká a zásadní chyba, protože ten mě neuchvátil. A právě proto jsem se ke knize dostala až o něco později. A přiznávám, nijak mě neuchvátila. Jistě, byla příjemně napsaná, ale styl psaní mi chvílemi drhl. Navíc, ani dějově jsem nepadla na zadek - pravděpodobně tím, že už nejsem cílovou skupinou jako takovou.
Děj je dozajista originální, má rychlý spád, moc na nic nečeká. I postavy jsou vcelku snesitelné, žádná z nich mi nevadila, žádná z nich nespadala do šedého průměru.
Velice se mi líbilo jemné hraní s mytologií, Hádes, Áres i Poseidon byli úžasní bohové.
Hlavní hrdina byl chvílemi trošku plochý, ale jak jsem říkala, nezvládla jsem si ho dostatečně oblíbit, protože už nejsem osobou, pro kterou je kniha určena. Stejně tak mi příliš nevyhovovalo hrdinské chování hlavních hrdinů...
Prostě a jednoduše jsem se na celý svět Percy Jacksona dívala už moc dospěle - to však není chybou knihy. Je to další z řady příjemných, odpočinkových a čtivých knih, nijak však, alespoň pro mě, nezáří mezi knihami stejného žánru.

2 25.08.2013

Námět velmi dobrý, postavy až na hlavního hrdinu velmi plasticky vystavěné, prostředí nádherné, přímá řeč jiskřivá. Ovšem to vše uzemnil naprosto nulový styl psaní, který je opravdu šílený. Možná jsem moc zhíčkaný čtenář, ale dkyž už se autor pustí do er formy, tak musí mít květnatý styl psaní a musí to umět!
Elena se mi v zásadě líbí. Je zajímavá, odhodlaná, a skoro vůbec mi nevadilo, že se chvilkama chová jako káča. Zato Stefan je na zabití. Situace popisované z jeho pohledu byli nudné, nezáživné a velmi, velmi unavující. Jeho neustálé výčitky a opakování frází mě nutilo bušit hlavou do zdi. Jediné,co za něco stálo, byly flashbcky (Mimochodem velmi dobře vymyšlené).
Matt je správný americký ňouma, ale stejně jsem si ho zamilovala. I přes do očí bijící obyčejnost má něco do sebe.
Na první pohled jsem si zamilovala Bonnie a Meredith. Dá se říct, že jsou úžasné protiklady. V prvním díle se mi strešně líbila Meredithina tajemnost. Ta holka má prostě něco do sebe. Bonnie je naopak otevřená a její dětská naivita je nádherně popsaná.
A zlý bráška Damon, i když v první knize velmi málo zmiňovaný, si i tady dokáže získat náležitou pozornost!
Pro ty, co mají rádi dobré upíří nápady a nejsou nároční čtenáři je to rozhodně skvělá četba!

2 13.10.2011