Monika1717 komentáře u knih
Krásný vánoční kočičí příběh. I slzička mi ukápla. Asi proto, že kočičky jsou moje velké lásky a chlupaté kamarádky.
České detektivky staršího data mám ráda. Jednoduchá zápletka, trochu krve, trochu násilí a jednoduché logické rozuzlení. Prostě jedním dechem oddechovka. Kdo nečetl, tomu doporučuji. Je to taková dovolenková jednohubka.
Knihu jsem dočetla silou vůle. Čerstvě rozvedená atraktivní docentka literatury Marie a její zatrpklá protivná sestra Veronika. Mezi nimi stáří a nemocní rodiče odmítající se odstěhovat z venkovské usedlosti u Krumlova. Marii zbyl po rozvodu krásný pražský byt, auto, úspěšná spokojena studující dcera, která bydlí se svým přítelem. Veronika neustále Marii peskuje,že se o rodiče nestará a všechno je jen na její rodině. Marie tráví tedy léto v Krumlově, dojíždí za rodiči, vozí je po doktorech. Prožije románek se studentem Filipem. Nevím, něco tomu chybělo, Marie pořád přemýšlí, co se životem dál. Je to takové nemastné, neslané, chvílemi mě to nudilo až běda. Ale dočetla jsem.
Kdyby knihu nenapsala paní Klevisová, asi bych ji jen tak projela a odložila. Takhle jsem pořád čekala, kdy to přijde, ta zápletka, to drama. Nepřišlo. Přesto si myslím, že kniha si své čtenáře najde. I když v první části čekáte na zápletku a ve druhé se těžko orientujete v propletenci vztahů.
(SPOILER) Před několika lety mé kolegyni při hodině ulétlo sprosté slovo. Do večera jsme to věděli všichni. Tady vedoucí divadelního kroužku zneužívá po mnoho let svoje svěřence a pořád nikdo nic neví? To nikdo doma nic neřekl? Nebo to bylo všem jedno? Tomu nevěřím. Ano, rodiče jsou vytíženi, někdy nemají na děti tolik času, kolik by mít měli, ale že by se to neprofláklo tak dlouho? To se mi zdá přitažené za vlasy. Jinak se mi kniha moc líbila, seděl mi i styl vypravování, náznaky, které si čtenář musí domyslet. Téma je závažné. Rodiče by si měli prověřit lidi, kterým svěřují svoje děti. Aby se potom nedivili. Divadelní kroužek existoval, vedoucí byl skutečně pedofil. Tolik let. Nechápu.
(SPOILER) Kniha z doby socialistického zdravotnictví, kdy se kromě práce hodnotil také politický postoj sestry. Silvie mi bylo chvilkami líto, mít takovou rodinu a některé nadřízené nebylo žádné terno. A láska k člověku, který byl zadaný nezadaný jí také moc štěstí nepřinášela. Pořád jsem čekala, že se objeví závěť a teta jí odkáže všechen majetek nebo že získá dům zpátky. Čekala jsem a čekala ......... ale nedočkala jsem se.
Osud Emilky mně připomněl osud mojí babičky, která se z hájenky přivdala na statek a od té doby neznala nic jen dřinu na poli a doma. Je neuvěřitelné, jak těžký byl život v tehdejší době. Knihu jsem přečetla jedním dechem, našla jsem tam sice nějaké drobné nedodělky, ale doporučuji všemi deseti.
Skvěle napsaná kniha o požáru v mrakodrapu. Stavební firmy se chtějí ukázat - dům je špatně vyprojektovaný, stavba je ošizená, bezpečnostní opatření nikoho nezajímají. Ale jen do té doby než začne hořet a dojde ke katastrofě, při níž lidé umírají v plamenech.
Přečetla jsem několik Herriotových knih. Tuhle mám zatím nejraději. Vždycky jsem chtěla pracovat se zvířaty, nejraději bych v ZOO krmila velké kočky. Rodiče byli jiného názoru. A já musela poslechnout.
Paní spisovatelka měla asi dalekohled a viděla k nám domů. Pak to jen trochu poopravila.
V televizi jsem viděla seriál, a tak jsem byla zvědavá na knihu. Nezklamala mě. Četla jsem a všechny postavy jsem si představovala podle těch televizních. Do vězení se člověk mohl dostat v podstatě za nic. A tam se setkat s těmi, kteří zase udělali cokoli. A žít s nimi na pár metrech čtverečních. Ohromná statečnost.
Další kniha mého dětství. Moc se mi líbilo, jak prováděli pokusy. Vypravování není dlouhé, průměrný čtenář knihu zvládne za 3 odpoledne. Knihu jsem teď prolistovala a zjistila jsem, že si nepamatuji jediné jméno.
Kniha i filmové zpracování se mi velmi líbilo. Doporučuji přečíst.
(SPOILER) Kniha se mi moc líbila, i když je to trochu jiný Nesbo než na jakého jsem zvyklá. Chvilku mi trvalo než jsem se zorientovala v množství postav a v tom, kdo na které straně zákona stojí nebo ještě před chvílí stál. Děj je dynamický, akce stíhá akci. A Macbeth sám? Dopadne tak, jako v tom starém dramatu.
Poezii tak nějak nemusím, ale tohle dílo plné emocí a děje mám ráda. Už proto, ze si vždycky vzpomenu na léta strávená na gymnáziu, kde jsme museli umět recitovat dopis Evženovi rusky a zpaměti. A nejvíc mi bylo líto Lenského.
Knihkupectví, ve kterém bydlí kocour. Moc bych si přála, aby mi bylo 10 a mohla bych tam být s nimi.
Kniha se mi moc líbila. Hlavně ta část, kdy paní ředitelka omarodila a děti dostaly nového pana ředitele, který si myslel / jako každý správný chlap /, že když to vezme do ruky on, bude všude super pořádek. On taky byl. Ale děti nebyly šťastné a ani jablka nerostla. A tak když se jim Pralinka vrátila a všechno se vrátilo do starých kolejí, středa jim zase začala chutnat. Nu, počtou si velcí i malí.
Já mít takového psa, tak zešílím. Psa jsme měli, byl to taky dáreček, sežral, na co přišel, nejvíc mu chutnalo vyprané prádlo, na zahradě vyráběl díry, ze jsme se propadali a při pohřbu, kdy šel smuteční průvod po vsi, pronikavě vyl, podhrabal se a nebožtíka vyprovodil na hřbitov. Už nikdy psa.
Knihu jsem tady objevila, obálka na mě vyskočila, a tak jsem prohrabala knihovnu a vrátila se do dětství. A nasmála jsem se stejně jako před lety. U mě vede Jirka v bílém saténu a Jirka a bílá kočka. Moc se těším až ji budu číst vnoučatům / jestli se jich dočkám /.
Knihu jsem přečetla za 2 dny. Zápletka je skvěle vymyšlena, konec přinesl překvapivé /aspoň pro mě / rozuzlení. Při čtení mě úplně mrazilo. Autorku dávám do oblíbených, doufám, že mě nezklamou ani její další knihy.