mone
komentáře u knih
Bizarní povídky
Olga Tokarczuk
Mám O. T. jako spisovatelku moc ráda, ale tohle teda vůbec nebyl šálek mé kávy.
Strážce majáku
Camilla Läckberg
Moc mě to nebavilo, vlastně se sama sobě trošku divím, že jsem to vůbec dočetla.
Rudý Zeman
Jaroslav Kmenta
Díky, pane Kmento, že jste těm žebrotám věnoval tolik času, který jste bezesporu mohl strávit mnohem příjemněji... ♥
Petříček Sellier & Petříček Bellot
Petr Borkovec
Brilantní texty noblesního chlapíka, co nosil barevný ponožky dávno předtím, než to bylo in.
... s duší beadníka
Jaroslav Irovský
Opět se mi potvrdilo, že se v knihkupectvích a knihovnách schovávají knížky, o kterých čtenáři moc neví a přitom jsou často daleko lepší než ty, za nimiž stojí velký marketing. Tohle je jedna z nich. Říct, že se to čte skoro samo, by byla chyba, protože by to znamenalo, že se to celé děje tak nějak bez vás, a to není úplně pravda. Vy totiž tu knížku otevřete a než si stačíte vytáhnout šňůrku, co je tam všitá jako záložka, už v tom lítáte společně s autorem. Od začátku máte pocit, jakoby vám psal přes Messenger kamarád, kterého jste 14 dní neviděli – nemá důvod vám nic tajit, říká věci na rovinu, nedělá se lepším, než ve skutečnosti je. Taky se nebere příliš vážně. A co hlavně: není to žádnej blbec, protože kdyby byl, nedáte mu šanci. Tenhle „týpek“ (to je to slovo!) nemlčí o tom, co všechno dělá na záchodě, netvrdí, že je v knihovně, když je na pracáku, a když málem dostane do držky, je to před vašima očima. Hodně čte a hodně píše a kromě toho, že je beatnik, je taky grammar nazi, což je kombinace jak víno! Dávám pět hvězdiček, takže celý souhvězdí. I s dalekohledem.
Zůstaň se mnou
Ayobami Adebayo
Yejide, hlavní hrdinka románu „Zůstaň se mnou“, už vyzkoušela kde co, aby počala dítě: namáhavé poutě, tance s proroky, modlitby… Tomu, kdo má děti, optikou obyvatel exotické země, v níž žije, totiž „patří svět“.
Po letech marného snažení už ovšem nemá oporu ani mezi nejbližšími – její rodina proti její vůli rozhodla, že řešením problému by mohl být polygamní vztah jejího manžela s další, snad plodnější ženou. „Zůstaň se mnou“ je román o nebezpečí rodinných intrik, křehkosti manželství i síle mateřské lásky. Dějištěm je Nigérie na přelomu století.
Osobně bych nevěřila, že může někde mezi Beninem a Kamerunem vzniknout kniha nominovaná na několik prestižních světových ocenění včetně Wellcome Book Prize a... ano... může. Její autorkou je dvaatřicetiletá nigerijská spisovatelka Ayobami Adebayo – dáma, jejíž jméno obsahuje víc samohlásek než souhlásek, což je pro všechny knihkupce, knihovníky i čtenáře taková malá jazyková výzva.
Kniha „Zůstaň se mnou“ se také objevila v celé řadě výběrů nejlepších knih roku 2019, určitě však ne pouze z politické korektnosti. Své místo zde si zaslouží – nejen námětem, ale především jeho ztvárněním, tedy tím, čemu říká literárněvědná terminologie syžet.
Z pohodlí středoevropského kanapátka by se mohlo zdát, že problémy, jako je neplodnost, západní Afrika řešit nemusí, jenže představy o světě se doma, na sedačce, mnohdy liší od reality. Například mé představy o africkém kontinentě byly smrsknuté čistě na 1) maratonské běžce 2) podvyživené chlapečky z reklam Člověka v tísni 3) neurčité analfabety a 4) Lejlu Abbasovou.
Přestože název „Zůstaň se mnou“ velmi připomíná všechny ty „Nezapomeň na mě“, „Než jsem tě poznala“, „Bez dcerky neodejdu“, „PS: Miluji tě“… nenechte se jím odradit. Až se totiž dočtete na stránku, kde zjistíte, odkud vítr vane, bude vám jasné, že žádný příhodnější tato dojemná kniha mít vlastně nemůže.
InTyMně
Markéta Lukášková
Markéta psát umí, umí být vtipná, ironická, je dobrá pozorovatelka i vypravěčka… jak nám už mnohokrát dokázala. Je spisovatelka, za mě dokonce lepší, než některé z těch, které odjakživa mezi spisovatelky automaticky řadíme. Nejsem si ale jistá, jestli InTyMně není krok vedle. Pár myšlenek bylo v téhle knížce skvostných a bez okolků bych je podepsala, celkově jsem ale spíš zklamaná. Markétina zpověď je vlastně taková nekonečná oscilace mezi „jste mi všichni u pr*ele a vystačím si sama“ a „mějte pro mě pochopení, protože to, co jsem, jste ze mě udělali vy“. Chybí mi tam nadhled, odstup a víc poloplných než poloprázdných skleniček… a naopak mi v tom všem přebývá ukřivděnost, sebelítost, neloajálnost. Je to de facto rejstřík postav v epizodních rolích, se kterými je potřeba vyřídit si nevyřízené účty. Mrzí mě, že svůj literární talent nevyužila jinak – ty hodiny práce se daly přetavit v daleko lepší výsledek než je tohle „koukalovské“ ukazování prostředníčku na všechny kolem.
Hod mrtvou labutí
Ondřej Hübl
Tuhle knížku jsem hrozně dlouho všude možně sháněla a nebyla... myslím teda v kamenných knihkupectvích... a za tu dobu jsem se na ni asi přetěšila. Zvládla jsem přečíst dvě třetiny, ale nějak to není můj šálek kávy. Prostě to tentokrát necinklo.
Chirurg
Petra Dvořáková
Není moc českých spisovatelek, které mají ve sbírce dvě prestižní ocenění – Magnesii Literu a Zlatou stuhu – současně za publicistické dílo pro dospělé i za knihu pro mládež. Petra Dvořáková, dvorní autorka Nakladatelství Host, ve kterém vyšlo všech osm jejích knih, mezi ně patří. Její nejnovější román Chirurg potvrzuje, že operovat se slovy umí víc než dobře. Za mě je to jednoznačně super čtení, dávám pět analgetik z pěti a doporučuju... 1) ...tomu, kdo věří, že i v prostředí, kde už toho předtím tolik naběhali House, Sova, Mázl a Stefanie, může vzniknout zápletka, která vás nemilosrdně drapne za flígr a nepustí. 2) ...tomu, koho zajímá, o čem se v tuzemských nemocnicích mlčí. 3) ...tomu, koho baví číst o vztazích, ve kterých neplatí manželské sliby, pracovní smlouvy ani pravidla silničního provozu. 4) ...tomu, kdo rád čte současné české spisovatelky. 5) ...a taky tomu, kdo by si stejně jako já opsal větu: „Udržet se v životě nad hladinou trvale je pro člověka nemožný.“
Zlodějka mýho táty
Petra Hůlová
„Nejde se s knihou neptat, kde začínají a končí naše práva na cokoliv, či jak komplikované břemeno vztahů dokážeme unést. Petra Hůlová opět suverénně vládne slovem, ve svém světě na prahu katastrofy klade čím dál nepříjemnější otázky a rozhodně nenabízí jednoznačné odpovědi,“ stojí mimo jiné na přebalu. Na straně 127 pak desetiletý Miky říká: „Děti se nechtěj koukat na mámu nebo na tátu, jak se cucá s tím, kdo jim rozbil rodinu. Nebo s někým jiným, koho si přitáhli, a přitom je neudělal.“ Byl to naprosto autentickej kus literární flákoty, kterej by mi bohatě stačil připravit rare nebo medium, ale v knihkupectví vám to bez milosti šoupnou well-done a navíc bez papírovejch kapesníků.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Celé super, jen škoda toho konce, ten mě trošku zklamal...
Víkend v Londýně
Jan Folný (p)
Ze čtení jednotlivých kapitol jsem měla dost rozporuplné pocity. Ze začátku mi to přišlo trapné, pak naopak hodně vtipné, po návratu z Londýna trochu nudné a ty poslední kapitoly mi přišly úplně zbytečné. Největší problém jsem měla asi s tím, že se v druhé půlce knihy už nic mimořádného nestalo. Chyběl mi tam děj.
Rodičovské vychytávky - 134 geniálních zkratek pro život s dětmi
Asha Dornfest
Vedle těchto vychytávek by si snad i ta nejzbytečnější vychytávka Ládi Hrušky zasloužila vlastní ochrannou známku a jeho chipsy z kuřecích kůžiček rovnou michelinskou hvězdu.
Autorka knihy žije na západě USA a její rodičovský blog získal hned třikrát cenu za nejužitečnější blog. O své knize vychytávek pro rodiče říká: „V ruce držíte nepostradatelnou sbírku 134 jednoduchých tipů, nečekaných řešení problémů, které jsou nějak spojené s dětmi. Tvoří je komunita opravdových MacGyverů – rodičů, kteří sdílejí záblesky vlastní geniality a řešení spousty potíží.“
Na posledních stranách knihy pak autorka skromně dodává, že je její dílo výsledkem více než deseti let rozhovorů s tisícovkami lidí a přidává povzdech, že vůbec nejtěžší při vzniku příručky bylo rozhodování, které tipy stojí za zveřejnění. Stojí za zveřejnění!! Stojí za zveřejnění!!!
Tady je mých TOP 8 vychytávek Tety Čvachtové (spoiler, ale malej):
01: Jestli už vám nesedí podprsenka, oblékněte si vršek od plavek.
02: Rozstřihněte slipovou vložku a vyrobte si kojicí vložky do podprsenky.
03: Váleček na nudle použijte jako zábranu, aby se dítě neskulilo z postele.
04: Ofinu dětem stříhejte nůžkami na chlupy v nose.
05: Pomozte dítěti vylézt z postele „schůdkem“ z plechu na sušenky.
06: Cereálie ve tvaru O použijte jako cíl pro trénování na záchod.
07: Pověste malé dětské botičky na stromek mezi vánoční ozdoby.
08: Hovínko z plenky seškrábněte obracečkou.
Doporučená cena je 299 Kč, nicméně skutečná hodnota je nevyčíslitelná... Haha.
Já a pan Jones
Lucy Diamond (p)
Super oddychovka, jen ten konec na mě byl už až moc velká idylka. Taková pohádka pro velký holky... :)
Dům s vypůjčeným výhledem
Martina Leierová
Dala jsem tomu stostránkovou šanci, ale prostě mě to nebaví číst. Je to takové, nevím, bez šťávy. Neoslovilo mě téma a chybí mi tam humor, aspoň troška, nebo nějaké trefné postřehy, pasáže, které má čtenář chuť si opsat do deníčku... Po formální stránce je to OK, je vidět, že to napsala vypsaná novinářka, ale chybí mi tam nějaká přidaná hodnota, což je samozřejmě subjektivní záležitost, vím. Věřím, že někdo další z tohoto románu může být nadšený, já to ale nejsem.
Anežka
Viktorie Hanišová
Přestože má Viktorie Hanišová na kontě už tři romány, coby spisovatelku jsem ji zaregistrovala teprve nedávno. Hned jsem se zvědavě mrkla, jak její tvorbu hodnotí zdejší čtenáři, a když jsem narazila na skóre 85 %, 90 %, 91 %, okamžitě jsem si koupila její debut. Přečetla jsem ho za dva dny, čímž jsem si jako máma někoho hodně prťavýho vytvořila osobní rekord, který zřejmě několik let nepřekonám. Je to teda hodně depresivní čtení. Dvě stě padesát stránek syrovosti, co nejde odložit. A komu by se mohla taky líbit? 1) Tomu, kdo je máma (ať už současná, nebo budoucí), protože tohle je o mámě, které se mateřství tak trošku vymklo kontrole… 2) Tomu, koho zajímají témata jako náhradní rodinná péče, adopce, pěstounství… 3) Tomu, kdo si někdy položil otázku, jestli lze z dítěte přísnou výchovou vymlátit cizí geny... 4) Tomu, kdo se nebojí intenzivního čtenářského prožitku, který v něm bude ještě dlouho doznívat... 5) A taky tomu, kdo zvládne vypít koktejl nejniternějších lidských pocitů, a ještě bude mít po dočtení sílu odnést tu špinavou skleničku do myčky.
Na ostří jazyka
Lina Wolff
Přinejmenším zajímavý dílo! Vidím v tom trochu Chucka Palahniuka...