Na ostří jazyka
Lina Wolff
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381610/bmid_na-ostri-jazyka-wF9-381610.jpeg
3
32
7
Je mi třicet šest let a hledám muže. Něžného, ale zase ne moc. Tak zní inzerát Ellinor, která se rozhodne učinit přítrž svým neúspěšným pokusům o vztah. Seznámí se s literárním kritikem Calistem, s nímž neváhá jít hned do postele. Za to, co jí vzápětí provede, se mu pomstí spálením jediného exempláře rukopisu „Na ostří jazyka“. Jeho autorem je Max Lamas, kontroverzní stárnoucí spisovatel, který hledá ženu schopnou mluvit jedenácti jazyky stejně jako on. Když na scénu vstoupí třetí hlas patřící zkrachovalé italské šlechtičně Lucrezii, vrhne to na ostatní úplně nové světlo. Román o psaní románu je břitkou, svěžím stylem podanou satirou mezilidských vztahů, vzájemné komunikace a rovnoprávnosti pohlaví. Čtenář přitom neustále balancuje na hraně, kde každé slovo může být fatální. Díky nesmlouvavé přímočarosti podání, podmanivému stylu a karikovaným postavám se román řadí k nejpozoruhodnějším dílům současné světové feministické literatury.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , PlusOriginální název:
De polyglotta älskarna , 2016
více info...
Přidat komentář
Číst tuto knihu pro mne bylo jako jet velkou rychlostí po tobogánu. Nejdřív se mi to vůbec nelíbilo a chtěla jsem vystoupit, odložit knihu jako velký omyl. Pak se ale děj rozjel úplně jiným směrem a já si čtenářskou jízdu začala nesmírně užívat. A na konci mi bylo po delší době fakt líto, že už je konec. Za mě chytlavý zážitek. Pro mne jsou zbytečné bulvárně laděné pasáže o sexu a jistá chtěná výstřednost postav, zároveň jsem jednoznačně dostala mnohem víc, než jsem od knihy čekala.
Kdybych měla v pár větách shrnout, o čem vlastně tahle kniha je, řekla bych o bolesti. O bolesti a o tom, že všichni jsme vlastně jen oběťmi obětí.
Na počátku je nenápadný inzerát v seznamce a nakonec poznání, k němuž vedou tři zdánlivě nesouvisející příběhy. Lina Wolf dokáže udržet pozornost až do poslední stránky. Její postavy se sice chovají pateticky a promlouvají teatrálními dialogy. ve výsledku to ale všechno funguje a nutí číst dál. Na ostří jazyka není kniha ze života, na to jsou postavy příliš výstřední. Je to kniha o touze najít společný jazyk. A ten autorčin mi celkem vyhovuje.
Tady mi bohužel opravdu uniklo, co tím vším chtěl básník říci. Ačkoli jsem se na knihu těšila, nakonec mě její obsah skoro vůbec nezaujal. Jediným pozitivem je styl psaní: ačkoli mě děj nebavil, je vše velmi čtivé - neodložila jsem, dočetla a neztratila ani příliš času. Celkově jsem ale zklamaná.
První polovina knihy výborná, ve druhé jsem se ztratil. Přesto nelituji, že jsem si knihu přečetl, je v ní několik velmi povedených míst. Autorka je, zdá se, pod vlivem spisovatelů, které v knize zmiňuje: S. Kinga, M. Houllebecqa a Ch. Palaniuka a některé pasáže v knize, jako by byly vystřižené z jejich děl...
Štítky knihy
satira švédská literatura mezilidské vztahy
Na ostří jazykaKniha Na ostří jazyka je v
| Přečtených | 38x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 53x |
| Chystám se číst | 45x |
| Chci si koupit | 11x |
| dalších seznamech | 1x |
Zajímavě komponovaný text, tak trochu román o románu, který zde hraje zásadní roli - jednotlivým postavám mění životy.
Kniha se dělí na tři části, z nichž každá má jiného vypravěče: Ellinor, Maxe a Lucreziu. Vyprávění pokaždé zprvu sleduje jednu linii, ale brzy si dovoluje četné úlety do minulosti ze života jednotlivých postav, kdy se o nich dozvídáme stále více. Autorka vytváří netradiční šmodrchanec vztahů: osudy hlavních postav se
jako jakési pomyslné nitky, provázky a provazy různě splétají, proplétají a uzlují. Vzniká tak zdánlivě nepřehledná změť milostných trojúhelníků, které si čtenář zase postupně rozplétá - ale definitivní rozuzlení přijde až se závěrem. Knihu můžeme vnímat jako román milostný - o touze, rozkoši, milostném šílení a živočišném sexu.
Též jako román existenciální - o vzájemném odcizení, nedorozumění, neschopnosti soucítění a o bariérách komunikace, které překonává sex.
Zajímavé jsou četné odkazy na spisovatele, jimiž se autorka nechala inspirovat: Borges, Bolaňo, King, Houellebecq, Baricco, atd.
"Obklopovalo nás naprosté ticho. Jako bychom byly úplně odříznuté od života a ruchu Kodaně, jako bychom si obě zcela nevědomky a ve dvou různých bytech vytvořily něco svého, něco nepříjemného a děsivého. Vlastní vzduchoprázdno, možná vlastní zvrácený vesmír."
"Moje tělo je silnější, než by se čekalo. Je silné a zarputilé jako mraveniště plné žahavých mravencům, kteří se z něj proudem vyvalí ven, když do něj člověk šlápne. Pokoušet se klást jim odpor bolí daleko víc než se jim podrobit. Nikdo nedokáže jen tak v klidu ležet a nechat se sežrat. Naše tělo pořád ještě ovládají instinkty, to ví každý, skrývá se v nás plaz."
"Viděl jsem skutečný stav věcí. Mezi palcem a ukazováčkem jsem držel celou sebedůvěru jedné ženy. Byla naprosto v mé moci. Mohl jsem ukázat slitování. Ale mohl jsem ji i rozdrtit."
"Spisovatelé jsou ve své podstatě ty nejegoističtější bytosti na světě a všichni paparazziové světa jsou ve srovnání s nimi pouhé pohlazení po duši. Když se spisovatel ocitne sám ve své komůrce, nepíše to, co by měl, ale to, co chce. A i když se na povrchu tváří jako ztělesněné přátelství, hluboko v něm může sídlit ďábel. Podle povrchu nelze poznat, co se nachází uvnitř."