Monačte komentáře u knih

Replika mě nalákala díky hypu na sociálních sítích a originálnímu oboustrannému pojetí dvou paralelních příběhů. Když jsem zjistila, že ji prodávají v oddělení “young adult”, trochu mě to vystrašilo, ale co: když můj kluk hraje ve třiceti karty, můžu si já číst knihy pro mladý, no ne? No jo. Jenže pak se taky nemůžu divit, že najdu věci, který mi (jako pamětnici) připadají podivný. Třeba že v roce 2000 byly maily stejně běžný, jako dneska. Ne, fakt ne. A pak taky spoustu věcí, který jsou divný bez ohledu na to, kolik vám je. Ale příběh je to zajímavej, to zase jo. A kdyby v něm nebyli hlavní hrdinové “young adult” ale normální “adult”, dostalo by to o hvězdičku navíc. PS: Hůř napsaný dialogy jsem v knize už dlouho neviděla!

1 17.03.2018

Tento hororový katalog z Ikei jsem si koupila hlavně kvůli originálnímu designu. Nečekala jsem od toho nic, ještě navíc když hororům vůbec neholduji. O to větší překvapení bylo, když jsem se po pár stránkách začala opravdu bát a celou hororstory přečetla za 48 hodin! Takže díky skvělému designu a letošní výzvě (kniha žánru, který běžně nečtete) se ještě stanu hororovým fandou!

1 18.02.2018

Existují knihy, které pokud chcete hodnotit jako knihy, musíte se oprostit od vašich sympatií nebo antipatií k autorovi či k popisovaným dějům. A to je pro mě toto dílo, tento "Zibura". I když je to opravdu těžké, protože jméno autora je třikrát větší než název knihy a hlavní hrdina je v podstatě autor a ještě se to ani nesnaží nijak zakrývat. Ale na druhou stranu - všední okamžiky v nevšedních zemích popisované nevšedním jazykem. Vyprávění o cestách doplněné cestopisnými informacemi "pod čarou" (nebo spíš v boxíku na okraji stránky). A skvostné ilustrace. Já jsem spokojená. Hype, nehype, tohle stojí za to si přečíst, i když je vám ten blonďatej mladíček nesympatickej.

1 05.01.2018

Navštivte jeden až dva motivační semináře a tuhle knihu nepotřebujete. Leda byste jí chtěli spíš proto, že je hezká, než kvůli obsahu. Což chápu. A proto ji mám...

05.01.2018

S odstupem času jsem změnila hodnocení ze 4 na 3, protože jsem v podstatě zapomněla, o čem to celé bylo. A to je pro mě spolehlivý ukazatel, jak je kniha dobrá. Nebo špatná. Líbí se mi propletená historie všech obyvatel jednoho odlehlého místa a úplně si dokážu představit, jak to Američani natočí. Jen je mi už předem líto, že ten film bude mít lepší atmosféru, než kniha...

2 05.01.2018

Jakmile má něco podtitul "prachy, sex, kariéra," je mi vcelku jasný, co od toho čekat. O to větší překvapení, když dostanu víc, mnohem víc! Je vidět, že autorka prostředí i procesy v něm dobře zná, takže popis vás dokonale vtáhne! Chci další! Šup!

2 05.01.2018

Soft padesát odstínů opepřených thrillerovým pozadím a architekturou. Z příběhu by šlo vyždímat víc. Škoda no...

6 05.01.2018

Viděla jsem třikrát naživo a pro uchování toho pocitu jsem si musela koupit knihu! Geniální, husí kůži působící. A krásné také je, že pokaždé, když si ten text čtu, v hlavě mi k tomu hraje Hapkova hudba...

05.01.2018

Pokud se někdo jmenuje Hilton a píše knihy o zlatokopkách a zlaté mládeži, kde jsou nějaká "temná tajemství", výlety na jachtách a chladný sex, pak je vlastně všechno v pořádku. Akorát by to neměli vydavatelé vydávat za něco víc a prostě to přiznat! Žádný hezký přebaly, žádný zlatý nálepky! Prostě to přiznejte, že je to čtení o potvoře na plážové lehátko a všichni budou šťastný! Díky. Vaše nachytaná čtenářka.

2 05.01.2018

Patnáct let už jsem zažila. Bohužel hned dvakrát. Ale, milá cílová skupino této knihy, i když jsem taková stará baba, kniha se mi líbila!!! Vážení náctiletí booktubeři, i když je mi 30, vím, co se v knize a v hlavě hlavní postavy děje. Protože, věřte nevěřte, taky mi bylo 15! Dokonce dřív než vám, tím pádem i blíž k devadesátým létům, kdy se kniha odehrává. Kniha je to skvělá, to ne, že ne. Ale byla by asi o dost skvělejší, kdybych měla načteno o patnáct let méně. Přesto jsem se ale díky ní přenesla do období, kdy jsme s partou bezcílně bloumali městem, popíjeli a tak. Takže díky, chlapíku s nevyslovitelným jménem, stálo za to si to přečíst. Jen zvrat na konci mi přišel skoro až zbytečný, protože samotná "dospívací" atmosféra celého příběhu bohatě stačí.

8 05.01.2018

Z téhle knihy jsem byla trochu nervózní. Asi stejně nervózní, jako když mám narozeniny - trochu se těším, trochu děsím a trochu je mi líto, že jsem zase starší. Když mi přišla domů, znervózňovalo mě, jak je tenká (jinými slovy - čekejte čtení na hodinku). Atmosféra příběhu mě taky dost znervózňovala. No a úplně nejvíc jsem byla nervózní, když jsem ji dočetla! To ale vůbec neznamená, že je to špatná kniha! Naopak! Naposledy jsem byla takhle nervózní při čtení Zločinu a trestu, ale z úplně jiného důvodu...

3 05.01.2018

Oceňuji krásnou obálku a její sladění s pseudonymem autorky! Ale to je bohužel vše. Kniha se mi absolutně netrefila do vkusu a házím ji do stejné škatulky jako Aristokratky (Komu se ale Poslední aristokratka na koni ve Varech líbila/líbily, tak doporučuji i toto).

1 11.12.2017

Už dlouho se mi nestalo, že bych nějakou knihu takhle nemohla odložit. I když je to “jen” rozhovor, má to spád větší než kdejaký thriller! Občas jsem nesouhlasila s Třeštíkovou, občas mi přisly otázky Kosatíka nepříjemné a občas jsem četbu prokládala sledováním zmiňovaných dokumentů. Každopádně jsem ale byla velmi překvapená. Hvězdu mínus dávám jen kvůli tomu, že víc než filmy mě bavilo povídání o rodině a o životě režisérky, které tam bylo v menšině. A bonus - nádherná vazba! Ta se povedla!

11.12.2017

Cestovatelské pohlazení tučňáčím křídlem.

4 08.12.2017

Tak dlouho jsem chodila po knihkupectví a vybírala vhodnou knihu do čtenářské výzvy, až se ucho utrhlo a já si donesla k pokladně něco, co se mi tam vůbec, ale VŮBEC nehodí! A nakonec nelituji. Možná trochu...
Prožila jsem příjemných pár dní v lehce nebezpečné předměstské čtvrti, v kancelářské kóji a i na tu pláž výtvarně zmíněnou na obale jsem se nakonec na pár posledních stran dostala. Potkala jsem jednoho čtyřiatřicetiletého mamánka, jeho bláznivou matku, několik feťáků, sexy policistku a potrhlou introvertku. Bylo to s nimi fajn, ale tři sekundy po zaklapnutí knížky jsem na ně na všechny úplně zapomněla. Tak asi tak.
Neobyčejná dobrodružství jsou vlastně dost obyčejná. Což je někdy kouzelné a někdy... někdy spíš pěkná nuda.

1 01.12.2017

Při čtení každé knihy Moriarty se minimálně jednou objeví tyto jevy
- V zápalu čtení přejedu stanici metra, kde mám vystoupit
- Cestuji prstem po mapě a streetview po Austrálii
- Hledám ceny letenek do Austrálie

Poslední výročí nebylo jiné!

Co mě baví, je že to je i není holčičí román, že to je i není o záhadě, že je to uvěřitelné a zároveˇ%n děsně pošahané. A to pokaždé, protože...

Poslední výročí nebylo jiné...

10 31.07.2017

Keplera nečtu. Ale Playground mi za A) doporučila kamarádka, má za B) hezký přebal a za C) se o něm píše, že to není Kepler. Teda Keplerovi. Což je mi tedy opravdu moc líto, protože mě to absolutně nadchlo! A obvykle, když mě něco nadchne, přečtu si od autora další věc. Tady to ale pravděpodobně nemá cenu... Takže k věci:

Skvělý popisný styl, díky kterému se člověk ocitne ve špinavém čínském městě, i když právě sedí v tramvaji. Obrovské množství opravdu plastických postav, kdy vás baví rozkrývání jejich pohnutek snad víc, než samotný příběh. A hlavně - neobvyklý příběh, kde se prolíná několik realit, ať už reálných nebo nereálných. Čtenářská lahůdka!

1 27.01.2017

Hurá! Konečně jsem to dočetla!!! Konečně žádný mrtvý děti, lidský jerky ani schizofrenní holky! Nemám ráda trilogie, které jsou v podstatě jen jedna kniha rozdělená na tři, aby nebyla tak těžká v kabelce. To není fér. Asi jako když přestanou vysílat seriál v půlce řady. Přesto dávám 4 hvězdy, protože to prostě vtáhne. A nepustí. A v novinách najednou budou spousty zpráv o unesených dětech, takže bacha na to, podvědomí je mrcha...

2 26.10.2016

Kvůli posledním dvaceti stránkám knihy jsem seděla v autě v podzemní garáži obchodního domu. Tak asi takhle. Překonáte-li explicitní popis mučení, ze kterého vás bude všechno bolet a zorientujete-li se v divokých přesunech peněz, bude vás to bavit!

26.10.2016

Holduji filmům a knihám, které jsou složené z různých příběhů a průběžně se prolínají za více či méně pravděpodobných situací. Protože takový život doopravdy je a každému se někdy stalo, že objevil nečekané spojení ve svém okolí. Bábovek je dvanáct, každá je jiná, od 15 do sedmdesáti let, od chudých po milionářky. A stejně se nakonec všechny zamíchají v jedno těsto.
Takže potud dobrý.

Jenže... všechny bábovky jsou hrozný pipiny, blbky nebo naivky. Vážně. Ani jedna není sympatická. S ženami se průběžně seznamujete ve vedlejších rolích, takže zhruba víte, čí příběh vás příště čeká. Takže se těšíte. Jenže nic. Další nesympatická kravka...

A pak ten styl. Jasně - nikdo nepřemýšlí ve složitých souvětích, pokud se tedy někomu chceme dostat do hlavy, měl by tomu odpovídat i styl. Ale jako fakt? Fakt to v hlavě podnikatelky vypadá stejně jako v hlavě prodavačky z lahůdek?

No a nakonec emoce. Ty tu absolutně chybí. Rakovina s vámi nezacloumá, láska ve vztazích úplně chybí...

Takže pro koho je tato kniha? Pro emocionálně vyprahlé intelektuálky nebo pro čtenářky blesku? Pro ženy vdané nebo rozvedené? Nebo snad svobodné? Má to za cíl povzbudit nebo hodit do deprese? Takže znovu - pro koho je tato kniha? No, pro mě tedy určitě ne...

24 10.08.2016