mnohoknih
komentáře u knih
Pozoruhodně bystrá stvoření
Shelby Van Pelt
Tohle je tak úžasný příběh, že bych ho dala jako povinnou četbu do škol. Abychom si uchovali tu vědomost, že zvířata nejsou jen zvířata, ale živé bytosti. A taky si nemyslím, že kolonka "pro ženy" je ta pravá. I muži přeci potřebují naději, laskavost a víru. Jasně, příběh se točí kolem mužů, ale to fakt neznamená, že je jen pro ženy. Je to příběh o tom, že i když jsi debil, vždycky máš šanci dospět. Že i na nepravděpodobném místě máš šanci potkat přátele a pomocnou ruku. A že v sedmdesáti život fakt nekončí. Hlavní postava Marcellus vás dostane hned ve své první kapitole. Jeho pohled na svět je střízlivý a na lidi lehce ironický. Ale má nás rád, vždyť jsme jenom lidi. Tove má celoživotní zármutek, ale co už. Jednou je na světě, tak se s tím musí poprat. Ostatní postavičky městečka jsou trochu křoví, ale milé křoví. Konec je dle očekávání, ale vůbec mi to nevadilo. I takové konce jsou potřeba.
Nezkrotná říše
Stacey Marie Brown
Tentokrát jsme se více seznámili s vílami, tedy nejen s jejich králem Kiliánem. Jinak dost podobné jako jednička. Brexley se stále s někým pere, odněkud utíká, je několikrát skoro zabitá a nechápe pouto, které má s Warwickem. Ištván se ukazuje jako čím dál větší hajzl. A všechno bude nejspíš úplně jinak než jsme si mysleli v první díle. Objeví se tu nové postavy a stanou se důležitými. Naštěstí se objeví i staré postavy, hlavně Opie a Mrňouska. Dostanou do knihy trochu humoru, což je příjemná změna od toho věčného sexuálního napětí, které na většině stránek panuje. Jak trefně poznamenal vílák Ash:"kdybyste se spolu vyspali, byl by klid!" Poslední 4 stránky se fakt nepovedli. Jako jak věděli, že zrovna tam mají být? Neřeknu kdo, ale rozčílilo mě to. Shrnuto, podtrženo, je to čtivé, výbušné, občas nelogické, ale dobré čtení.
Hon na mrtvého
Tim Weaver
Sympatický David Raker, bývalý novinář, nyní soukromý hledač pohřešovaných a ztracených lidí. K tomuto zaměstnání je potřeba spousta známostí, empatie a šedé kůry mozkové, což má. Čím víc zabředáváme do příběhu, tím víc potřebuje David i odvahy a odhodlání. Čtení je to celou dobu velmi napínavé a akční. Dost často jsem si říkala, jak to, že temná strana příběhu o Davidovi všechno ví? A ačkoliv jsem měla všechny indicie, netrklo mě to. Příběh není pro slabší povahy, násilí je tu opravdu explicitní. Konec mi přišel trošku přitaženej za vlasy. Tedy nápad dobrý, ale myslím, že opravdové vyšetření u lékaře by odhalilo podvod. Taky se divím , že po takovém zážitku, David v tomhle podnikání pokračuje. Každopádně budu pokračovat s ním.
Oliver Twist
Charles Dickens
To bylo něco! Chvilku mi trvalo zvyknout si na sloh a styl, ale pak už to byla pohodička. Přechodníky jsem si vysloveně užívala. Děj je notoricky znám. Oliver vyrůstá v chudobinci jako sirotek a co se s ním děje, když je prodán. Co je na knize kouzelné, je popis čehokoliv. Popis charakterů kladných i záporných postav. Obojího je tam požehnaně. Popis způsobu života londýnské galerky. To bylo hodně zajímavé a myslím, že i pro dnešní svět poučné. A pak samozřejmě popis míst, budov a krajiny. Ať jsme s Oliverem na cestě nebo na pochůzkách s církevním sluhou Bumblem, vždy je popis velmi barvitý. Jsem ráda, že jsem si doplnila školní četbu. Alespoň jsem si obohatila slovník a víru, že dobrý člověk má na tomto světě své místo.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Důležité je, nedat na ten hype kolem a nemít očekávání, pak se to dá hodnotit jako dobrý příběh. Od začátku jsem měla dojem, že tohle už jsem někde četla. A ten pocit po celou dobu čtení nezmizel, jen pod náporem akcí zeslábl. A taky draci! Těm člověk prostě odpustí všechno. Jsou jako obvykle chytří, sarkastičtí, plní emocí a občas i vtipní. Kdo ovšem není ani trochu vtipný, je hlavní hrdinka Violet. To je tedy neskutečný fakan, tatínkova holčička. Naprosto nechápu, proč zrovna ona je středobod děje. Její charakter je více než proměnlivý, slušně řečeno. To její kamarádka Rhiannon, to je taková klidná síla. Aha, tak právě jsem si odpověděla. S Rhiannon by nebylo tolik akcí a pravděpodobně by děj nebyl tak napínavý. A Xaden? Já to fakt nechápu. Nepřístupný, namachrovaný velitel a sotva se objeví zrovna Violet, je z něj koťátko. Tak snad autorka ví, co dělá. Určitě ví, co dělá. Čtení je to opravdu napínavé, zábavné a hodně, hodně čtivé. Pokud se vám nebude líbit ta lidská svoloč, tak draci to určitě zachrání. A ten konec? Ať čekáte cokoliv, tak tohle určitě ne, pokud nejste Sherlock.
Varhaník z mrtvé vesnice
Danuta Chlupová
Emotivní román to je, ale asi jinak než bylo zamýšleno. Nejvíc emocí ve vás vzbudí Theodor. To snad ani není možné, co to je za člověka. Nebo možná je. Přeci jen je to umělec a citlivý člověk a tak když je nějaká žena v nesnázích, tak jí chce pomáhat za každou cenu. I za cenu vlastního zničení. To bych mu i odpustila. Ale že přitom pošramotil i vlastní rodinu? Tím u mě skončil. Za to popis postupného ničení lidství i území Karvinska je velmi vydařený. Kapitoly nejsou přehnaně dlouhé, název odkazuje okamžitě na místo a rok děje, takže se výborně orientujeme. Také se mi líbilo to, že autorka zpracovala období necelých 20 let. Čímž nám dala možnost prožít opravdu dlouhý úsek našich neradostných dějin i vývoj vztahů mezi zúčastněnými. Možná se zdá, že se tolik děje nemůže vejít na těch pár stránek, že se jen klouže po povrchu. Já si ale myslím, že o to šlo. Naznačit a nechat příběh zaplout mezi ostatní naše vědomosti. Jenom tak drnknout, připomenout a nikdy nezapomenout.
Chapadla Černé hvězdy
Tereza Kadečková
Terezka hledala předčtenáře před vydáním knihy a tomu se nedalo odolat. Jednak mě baví autorčina fantazie a jednak mi obálka připomíná Davyho Jonese. Že by nějaké mořské dobrodrůžo? Skoro trefa, jen moře je Terezce málo, v příběhu se vzedmul rovnou oceán a zalil většinu souše. O nadvládu nad světem bojují hybridy ryb a jiných mořských tvorů z kultu Černé hvězdy se všehoschopnými vědci z Nekonečna. Bojují za pomoci symbiontů, kteří vklouznou do člověka a postupně ho mění na mořskou zrůdu. A člověk je rád. Má pocit vyššího dobra. Máte možnost být i člověk, na lodích svobody. Jsou ohromné, jsou to plující města.
Příběhu dominují sestry, dvojčata. Aphelion a Perihelion. Krásná jména, nemyslíte? Vyhledala jsem si jejich význam a je to pozice slunce vůči Zemi. Nádhera. Jejich mamka Ndari je tak pojmenovala, aby se v novém světě neztratila. A to se jí vyplnilo. Jak správně tušíte, jedna se dostane ke kultistům, druhá pracuje pro Nekonečno. Tady příběh nechám být. Že dojde ke střetu, je jisté.
Nečekejte ale žádnou soap operu. Je to slizká, temná fantasy, která má svižnost rozbouřeného oceánu. Hvězdice jsou odporní špioni. Mloci vraždí harpunou. Kyborgstvo a androistvo si myslí, že stojí v pozadí a nenápadně vše řídí. Vlnky (rozuměj rozhodnutí) se sbíhají a mění ve vlny, mořské proudy jsou neúprosné, drama se stupňuje až dojde k třesku o skálu. Konec je jednoznačná TOPka.
Zdobení stránek kouskem chapadla je taky povedené. Blee a fuj, ale nádherné fuj. Jediné, co mi trošku vadilo, bylo spojení „vytřela si slzy“. To mi evokuje mop. Ale to je nepodstatná drobnost. Já jsem si užila spád příběhu, jména postav i postapokalyptické Jericho. Užijte si také.
Loď plná nevěst
Jojo Moyes
Příběh na základě skutečné události? To by mohlo být zajímavé. 650 žen pohromadě na omezeném prostoru? No tak to bude masakr. Začátek byl trochu dost zdlouhavý a nezáživný. Popisy žen a drobné ukázky domovů, ze kterých nastupovali na letadlovou loď byly úmorné a nudné. Nikdo by se nemohl divit, kdybych knihu odložila. Knihomolská vlastnost "ještě jednu stránku" mě donutila příběh zkousnout celý. Nelituju, ale pokud nejste romantik nebo všečtenář, tak to není pro vás. Hlavní děj se točí ne kolem jedné, ale kolem čtyř postav, které obývají jednu kajutu. Každá z těch čtyř představuje jiný typ ženy, jinak tráví čas, má jiný důvod pro cestu do Británie a samozřejmě i jiný konec cesty. Asi aby si každá čtenářka přišla na své. K tomu podlí i charizmatičtí mariňáci, zápletky chabé i chrabré. Závěr je snadný. Možná je to příběh na základě skutečných událostí, ale dostala ho do ruky spisovatelka romantických knih a ta neuhla ani o píď ze svého stylu.
Jednoho krásného dne
Šemi Zarhin
Myslela jsem si, že život je jako bonboniéra, ale není. Život je báseň. Alespoň podle tatínka našeho hrdiny. Prvních pár stránek jsem měla potíž se začíst. Zjevně mám problém se jmény Šlomi/Šmuel. Ale tenhle problém se záhy vyřešil a já se mohla ponořit do komorního příběhu. Komorního počtem osob nikoliv počtem stran. Kniha je rozdělena na tři části, na roky 1969, 1975 a 1983 a tak nám pěkně ukazuje, jak se člověk dokáže zacyklit a dělat stále stejná rozhodnutí. Nemohu napsat chyby, protože chyby to nejsou, i když to tak může později vypadat. Příběh se odehrává více méně v jednom domě v městě Tiberias a točí se kolem vztahů členů jedné rodiny a nejbližšího okolí. Pořád to nezní nijak extra, ačkoliv je to okouzlující. Bude to tím, že nemám ani autorův slovník ani překladatelčin cit pro jazyk. Příběh začíná ve chvíli, kdy je Šlomimu 7 let a jeho mamka se rozhodne pro výlet, na který pozvou i sousedy s dcerou. A my se začínáme seznamovat s komunitou jedné ulice, s izraelskými a židovskými zvyky a hlavně jídly. Vaření hraje důležitou roli. Taky politika, ačkoliv běží jen na pozadí. Stejně okrajově se dozvídáme o válkách a holocaustu. Přitom jsou to pro příběh hodně důležité události. Ach jo, nevím, jak vás nalákat na nevšední literární zážitek, na partu podivínů, na mimořádné vztahové propleteniny. Uznávám, že tenhle příběh není prokaždého. Občas je tempo opravdu pomalé a hrabeme se v myšlenkách a děj se vrací do minulosti k situacím, které jsme už zažili s jinou osobou. Ale to je právě to krásné.
Poslední léto
Karen Swan
Prý román pro ženy. Tak určitě...Napřed to byl cestopis. Popis ostrova St.Kilda byl opravdu barvitý, včetně těžkého života na něm. Lidé zde žijící byli velmi těsně spjati s přírodou. Ačkoliv jich bylo jen 32 a žili stranou od zbytku světa, přesto bylo pevně dané, co mohou dělat muži a co ženy. Jenže naše hlavní postava Elfie nemá pro tyto předsudky pochopení ani povahu. Poté, co jsou ostrovani přesídleni to vypadalo na romantiku, ale během pár stránek se z toho stává thriller. Mrtvola vůbec neměla být mrtvá, ale jen vyděšená osoba. A Elfie měla být klidná, ale přitom je k smrti vyděšená. Celou knihou se táhne ornitologická linka a to činí příběh zajímavým. Autorka má cit pro popis čehokoliv. Snadno si představíme rozbouřené moře, hnízda ptáků či sídlo hraběte z Dumfriesu. Jenom lidi jí moc nejdou. Jsou dost jednostranní. A to nejhorší jsem zjistila až úplně na konci. Je to prý první díl! Škoda, docela by mi osoba, jenž aktuálně vypadá jako vrah, na to seděla.
Mirzova vize
Josef Pecinovský
Jednu středu roku 2034 Martin vystoupí z auta a najednou je v druhohorách. V kapse má mobil a nožík, v hlavě zmatek a v srdci strach. První půlku příběhu sledujeme, jak se mu daří přežít, jak se stává “vládcem ohně. Vymýšlíme s ním teorie, co se asi stalo. Snažíme se najít další lidi a hlavně se z toho nezbláznit. Tahle část mě bavila hodně. V druhé půlce příběhu vystupuje Diego a je to čas, jak před onou středou, zvanou Velký propad, tak i po ní. A tady už nastupuje fyzika a různé teorie času a to už mě moc nebavilo. Každopádně jedno je jisté. Lidé jsou peklo i naděje.
Čtvrtá úroveň
Jitka Prokšová
Pár let v životě jedné Kláry. Příběh o tom, že když ve vztahu sáhneme vedle, má to někdy těžké důsledky. A pokud k tomu přidáme řešení mizerné situace, které nám v tu chvíli přijde jediné možné, máme o psychologický román vystaráno. Autorka text znatelně rozdělila na Klářin pobyt v léčebně a na život venku. Jednotlivé kapitoly mají název, takže se snadno orientujeme, s kým zrovna zažíváme situace. To se mi hodně líbilo. Taky bylo fajn, že postavy nebyly jen kladné nebo záporné. Pokud byla Klára s Borisem, nebylo o co stát. Pokud byla s Danem, bylo to milé a pak už ne. Pokud byla s Alexem, bylo to překvapivé. Pokud byla s Annou, bylo to strašidelné. Pokud byla s Adamem, bylo to tak strašně smutné, o Tondovi nemluvě. Ještě Silvie a máme kompletní partu svižného a napínavého románu. Autorka nás velice snadno provází přítomností i minulostí, děj na sebe hezky navazuje. Tak hezky, že od půlky jsem četla bez přestávky. Konec mě překvapil jen lehce, měla jsem tušení, že by to takhle mohlo být. A jsem ráda, že čtvrtá úroveň, na kterou odkazuje název, vyšla. Mám další oblíbenou českou autorku.
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Dějinný příběh tří generací. Začínáme v roce 1949 Anežkou a Tomášem. Skočíme do roku 1989 za Pavlem. Celou knihou se kapitoly střídají, výjimečně doplněné o vysvětlující osoby, např. Tomášův otec. Sledujeme, jak na jeden rod působí výbušná politika 20.století. Kapitoly jsou krátké, čtení letí, protože vás zajímá, jak to bylo. Tedy rok 1989 s Pavlem mě spíše rozčiloval než zajímal. A i zbytek příběhu mi ten člověk vadil. Šlo mu všechno moc na ruku. Za to Anežce jsem držela palce. Opravdu věčná škoda, že se z toho vyklubala růžová knihovna, včetně neskutečně pohádkového konce. Ale trochu to chápu. Zlaté devadesátky, v té době to jinak než sladce nešlo. Alespoň ve vzpomínkách. Co oceňuji hodně vysoko je popis Baťových závodů, jejich fungování, principy a přístup samotného Bati. Myslím, že zlíňáky kniha hodně dojme.
Oživlý kámen
Louise Penny
Jsem ráda, že se příběh neodehrává zase ve vesnici Three Pines. Inspektor Gamache se ženou jednou na dovolenou do odlehlého luxusního srubu. Podle popisu se jedná o idylické místo, včetně personálu. Zjevně to platilo až do loňska. Je zde zabit člen jedné velmi nepříjemné rodiny. A jaké bylo mé překvapení, když se ukázalo, že členy této rodiny jsou dva obyvatelé vesničky Three Pines. Inspektor Gamache opět projevil své skoro až nadpřirozené nadání pro luštění vražd. Nutno podotknout, že mu dost pomáhala náhoda a příroda. Anebo je prostě všímavý. Velmi fajn bylo, že jsme se dozvěděli něco nového z jeho osobního života. Příběh je spíše psychologická sonda a čtení je velmi pohodové.
Srpny
Jakub Stanjura
Téměř od prvního řádku zíráte, čeho jsou lidé schopni. Lidé z rodiny! Lidé, kteří vás mají chránit a opečovávat. Slovo gaslighting jsem dosud neznala. Autorovi se skvěle podařilo vykreslit myšlenkové pochody člověka, který si není jistý tím, co vidí, když to ostatní zpochybňují. Celý příběh jsme v hlavě člověka, který od jedněch manipulárorů přešel k druhým. To je opravdu trefa. Ale nemůžeme se divit, člověk jede většinu života v zajetých vzorcích a moc podvědomí je neskutečná. Pozorujeme totální rozpad Danieliny osobnosti. Daniela se nejprve brání, věří svému úsudku, ale není nikoho, kdo by ji podpořil a tak přesvědčení slábne a slábne až končí destrukcí. Nemám dojem, že by byl konec otevřený, protože moje myšlenky ječí: "Ne, nee, takhle to nemůže skončit!" Výborná prvotina.
Poslední pes na Zemi
Adrian J. Walker
Naprosto dokonalá obálka k naprosto dokonalýmu vypravěči katastrofického příběhu. Čímž nemyslím Reginalda. To je jen chlap se spoustou strachů a neuróz. Časem se dozvíme, co ho k tomu vede a časem se i přikloníte na jeho stranu. Za to jeho pes, Lineker, to je borec. Možná někomu může vadit jeho setsakra vulgární vyjadřování. Ale to je dáno rasou. Je to vestaj (vesnické tajemství) a má svou hlavu, tedy spíše tlamu. A nozdry, kterými cítí kde co a neváhá se s tím s námi podělit. Tak třeba strach smrdí jako starý hraboš, naděje jako citron, zoufalství jako vlhké dřevo. Ve vyprávění se oba střídají, líbí se mi i to, že kapitoly mají názvy. Děj příběhu poté, co dopadnou a vybuchnou bomby, je předvídatelný. Kouzelné je, jak se s tím vypořádá Lineker. A to každého pejskaře potěší. Netuším, zda je konec reálný, ale jsem ráda, že nebyl katastrofický.
Noc v Lisabonu
Erich Maria Remarque (p)
Posloucháno jako audiokniha v podání Václava Neužila. Skvělý výběr hlasu pro daný text. Celý příběh se odehrává jedné noci roku 1942, kdy se náhodně setkají 2 muži. Jeden potřebuje uprchnout ze země, druhý chce někomu říct svůj příběh. A tak se z úst emigranta dozvídáme o hrůzách, kterých jsou lidi schopni. O tom, co jsou schopni si udělat příbuzní. O začátku 2.světové války. Ale i o síle lásky a lidskosti. O tom, že naše svoboda začíná v nás. Příběh je vystaven čtivě a uvěřitelně.
Světlo a stíny
Leigh Bardugo
Posloucháno jako audio. Bohužel styl Kristýny Skružné to dost kazil. Tedy ubrečený hlas se k Alině hodil, protože to je mega fňukna. Ale ve vyprávění mě to dost rušilo. Kdysi jsem četla Šest vran a to byl výborný příběh, takže jsem chtěla vědět víc, kdo a proč jsou Griši. Bohužel nevím o moc víc. Nic se nevysvětlilo, osoby jsou nesympatické, páry neuvěřitelné. Jedině Temnyj je jakžtakž zápornej. Zlatí Kaz a Inej ze Šesti vran.
Šprti & frajeři
Kristýna Sněgoňová
Tohle je takový rozkoukávací díl. Seznamujeme se s vlastnostmi emzáků a s tím čeho jsou schopni. A taky čeho je schopen kapitán Moravec. Vážně před vyhlazením lidstva pracoval pro tajné služby? V tom případě nechápu jeho naivitu vůči chování některých lidí i mimozemšťanů. Příběh se nám příjemně posouvá tak, abychom se těšili na další díl.
Majonéza k snídani
Markéta Lukášková
Výborný název knihy a podle toho k ní můžeme přistupovat. Někdo majonézu rád, někdo nerad. Někdo je rád, když se v příběhu pitvají vztahy, někdo ne. Mně to velmi zaujalo. Ema své potíže dokáže skvěle přetavit do svého koníčku a zároveň se dozvědět něco o své rodině. Líbí se mi její upřímnost, i když to je vlastně neschopnost empatie.
Občas jsou přátelé proste k tomu, abychom s nimi sdíleli ticho.
A ňuňácký rozhovor na stranách 286 - 288? Je opravdu jedno jakého jste zaměření, nejistota v lásce je stále stejná. Občas se zadaří a změní se v jistotu.