Miro67
komentáře u knih

"Efektivita, to bylo to klíčové slovo." versus " Nedělej z toho kdovíco!"
Psal se rok 1928 a v Ružomberku žili dva kamarádi. Následujících 15 let z nich obou udělalo dva zabijáky. Každý měl jiný důvod, ale zlo měli v duši oba. Samozřejmě byli mafiáni ve srovnání s nacisty jen žabaři, ale ta zrůdnost v Evropě byla daná jen jinými podmínkami.
A autor nám nenechal ani trochu prostoru pro představivost, vše rozpitval do nejhrůznějších detailů. Tuhle knihu stroprocentně nejde zfilmovat.


Bond.. James Bond. Všichni známe, ale kdo z nás si dokáže představit tohoto hrdinu s vráskami, šedinami a hůlkou?
A tak přišla Tess a představila nám partičku špionů-penzistů. Život plný nebezpečí a samoty může přejít do klidu s přáteli po boku. Jenže, minulost nespí a každého si najde. A když zaklepe na dveře Maggie, dokáže se s ní poprat jako zamlada?


Vévodkyně byla anděl zakletý v opeřeném tělíčku holuba.
Válce navzdory má láska vždy šanci a díky ní jsou lidé schopni přežít. A tento romantický příběh má přidanou hodnotu díky informacím o operaci Colombo.


Není třeba se opakovat, že se jako v předchozích dílech jedná o napínavé čtení. Ale opět musím strhnout hvězdičku za konec. Jsem jen já tak natvrdlá nebo vždy Kim dostane na poslední chvíli vnuknutí, které ji ve zlomku vteřiny (a bez vysvětlení jejích myšlenkových pochodů pro nás čtenáře) prozradí, kdo je tím pravým zločincem? Navíc mi jaksi motiv pachatele nepřišel hodný tolika mrtvých


"Tohle vyšetřování připomíná loupání cibule"
Jsem matka a tak jsem tu hrůzu ztráty dcery s rodinou opravdu prožívala. A to i díky bravurně stoupajícímu napětí. Nepřehledný chaos obrovského odpočívadla, zdánlivě nekonečná rozloha pouště a hlavně tajemství rodiny "vzešlé" z předchozích ztrát nejbližších. To vše jen házelo vyšetřovatelům klacky pod nohy. A já s každou kapitolou čekala, kdy nastane ten šťastný průlom v hledání.


"Pořád nenalezla způsob, jak se vypořádat s tím, že tito dva rozporuplní lidé se stále ukrývají v jednom těle,..."
I přes ty hrůzy, co otec spáchal je stále v Renině mysli dítě, které pochopitelně miluje toho SVÉHO otce. Upřímně, nevím, zda bych dokázala s něčím takovým žít.
Neotřelý nápad, kniha je psaná velmi čtivou formou, na konci kapitoly zkrátka musíte hned začít s další. Krása pouště na povrchu, ale kolik těl se pod jejím pískem skrývá? A kolik dalších překvapení musí ještě Reni překonat? Jak bude moci spolupracovat s Danielem, kterého se případ rovněž dotýká osobně víc, než je únosné pro parťáky ve vyšetřování?


" Nejsem Dylina, sem Olina"
Psáno syrovým stylem, někdy jen jako jednotlivé, zdánlivě nesouvislé záblesky vzpomínek protagonistů. Psáno s perfektní znalostí mentality " novodobých otroků". Bez urážky, ale kniha má snad víc stránek než součet všech jejich IQ - a není to žádná bichle. Přesto nevidím chybu jen na jejich straně. Dětské domovy (které se asi starají jen o výživu a ošacení) a východoslovenské osady (kde je každá chudá dívka volně k "dispozici") nejsou zrovna místa, která dovedou připravit své děti na život.
Na druhé straně jsou vyžírkové, kteří se této jednoduchosti slabých neštítí využít. Jenže i oni chytnou příležitost za pačesy, protože jim to sociální systém v Anglii dovolí. Příspěvky pro skoro každého, nenutnost se naučit jazyk, když i k zubaři můžou s tlumočníkem, mraky ilegálů, kteří tam nechyceni žijí roky prakticky v klidu. To vše platí kdo, "bezedná pokladna"???
Dle dovětku autorky byl zrovna tento případ spíše sporný, protože kromě hajzlíka Marcela oni opravdu všichni žili pospolu jak jedna rodina pod křídly mámy Nikoly. Vykořisťováni? Ano, ale ve své prostotě spokojeni. Věřím ale, že většina dalších případů byla mnohem horší.
" Oni jsou Happy, říkal si. A já jsem Inžinýr"
Jo, jako Teplická bych si měla dávat pozor na zeleninu, hlavně hlávkový salát. Už tu na to dvě holky umřely :)).


Člověk. Jeden nelítostně krutý a bez špetky soucitu. Druhý je důkazem, že dokud žije naděje, je schopen přežít neuvěřitelný hlad, muka, ztrátu těch nejbližších. A je to válka, co každého z nich postaví na opačnou stranu. Proč se lidé neponaučí? Proč i dnes jsou stále na světě lidé, kteří tím utrpením musí procházet?
Kelly na pozadí povstání ve varšavském ghettu rozpracovává příběh Emilie, vedlejší postavy z knihy O čem se nemluví. Oba příběhy jsou psány s citem a bez drastických scén (o kterých stejně všichni víme). A oba vřele doporučuji.


Zápletka vcelku originální, ale příběh jen tak plynul po povrchu. Paní spisovatelka neřešila nějaké detaily, děj posunovala násilím tak, aby odpovídal původnímu záměru. Spíchnuto horkou jehlou.
A naivita hlavní hrdinky? Bohužel inteligence nikoho neochrání. Hodný a nepříliš společenský člověk bez rodinného zázemí je jasným cílem predátora typu Toma. A opovrhovali by jste srnkou, že se nechala sežrat vlkem? Vždyť v lese bez vlka by prožila dlouhý život stejně jako Char s normálním slušným manželem by určitě nebyla obětí tohoto dramatu.


" Je těžké se vztekat, když v sobě máš dobré jídlo"
Kniha je takový akční slaďák. Ale je od Jojo, takže žádný brak. Nisha je příšerně protivná ženská, která vám ale postupně začne zalézat do srdíčka a začnete jí držet palce. Sam budete na každé stránce ponoukat - tak řekni už něco, vybuchni a nebuď pořád jen ta hodná poslušná. A ať po mně hodí kamenem ten, kdo by nechtěl mít Jasmine za kamarádku.
Jedna výměna tašky a je z toho náramné počteníčko. A jako bonus si můžete odškrtnout splněné téma letošní výzvy.


Plán byl jasný, celkem to nebylo ani tak složité, ale.....pak se do celé věci připlete FBI a vše jde k šípku. Když už to vypadá na katastrofu, na další stránce ( to snad už ani nejde) je ještě hůř. Ale oběma ženám tak úporně držíte palce, až vás křeč bude chytat. Protože ony si zaslouží, aby to dobře dopadlo.
O Frankovi jsem si udělala jasnou představu poté, co jsem zjistila jméno jeho psa. Naprostý kr..én.


Tolik zla pácháno ve jménu Boha, ten nad tím jen nevěřícně kroutí hlavou. Nebo je Bůh jen záminkou a hlavně jde o moc a peníze?
V tomto díle moc v Kingbridge nepobudeme, ale určitě si osvěžíme dějepis z alžbětínské doby.


Mám už pět křížků a vnoučata zatím v nedohlednu. Ale po knize jsem sáhla z úplně jiného důvodu. Knihy p. Morštajnové nelze označit za oddechové a tak jsem chtěla vědět, jak si poradila se žánrem pro naprosto odlišnou čtenářskou skupinu. Zvědavost ukojena, příběh kraťoučký, ale milý a už se těším na Vánoce. A pod naším stromečkem určitě pejsek taky najde pletený svetřík, jen ne fialový.


Tak v této knize vám na nervy budou brnkat asi všichni, nejen ty "ostatní". A nevím zda v tomto případě lze kamarádskou soudržnost považovat za pozitivní.
Nápad příběhu určitě dobrý, ale některé situace byly násilím a nevěrohodně nacpané tak, aby byl udržen hlavní směr. Přesto je kniha čtivá a vhodná pro nadcházející dlouhé zimní večery.


Divočina, lákající, nádherná a nezdolná. Ale co když ta krása bere nejen dech, ale vezme vám i syna a kamaráda? A jestli ji navíc zneužije šílenec jako kulisu pro své zvrácené choutky, půjde opravdu o život. Nezbyde než probudit pradávný pud sebezáchovy a z těla vydolovat poslední zbytečky sil. Bude to ale stačit?
Kromě krásného příběhu se dozvíte i pár info o výcviku psů pro hledání mrtvých těl. Doporučuji.


Sousedi...někteří všeteční a jiní neteční. Přesto se jejich životy chtě nechtě prolínají a to platí pro dospěláky i děti. No a pokud dojde k tragédii, na povrch vypluje spousta špíny.
Vcelku předvídatelné, ale čtivé.


Knihy s Avou a Lukem jsou dokonalé, návykové. U této neváhejte i přes počet stran. Čtyři vraždy a další mohou následovat, času málo a prostředků ještě méně. A motiv dlooouho naprosto nejasný. A k tomu ponor do prostředí darknetu, ze kterého nám všem musí naběhnout husí kůže. Protože ten je na rozdíl od této skvělé fiktivní detektivky skutečný a se svými možnostmi děsivý.


Mladický vzdor, alkohol, drogy... Ale vysvětlujte to čtrnáctileté puberťačce. Zbytek jsou už jen tragické důsledky.
A nejen teenagerka je vina. Rodiče Erin nesou svůj nemalý podíl, pokud pro ně pozdní dcera byla "chyba", které nebyli schopni dát zaslouženou lásku.


Tak pokud je toto prvotina, čím nás autor překvapí příště?
Susan to nemá celkově v životě lehké, ale vražda dcery je její největší ztráta. Ač není jinak pomstychtivá, pochopitelně doufá, že poprava vraha ji konečně v životě posune dál. Co když ale zjistí, že vše bylo jinak? A to tedy sakra jinak.
Doporučuji všemi deseti.


"Ale vždyť to byla moje vina! To já ho vyprovokovala.."
Základní kámen každého domácího násilí, kdy oběť hledá chybu jen u sebe. Doprovází je pak nevšímavost okolí a bohužel stále ještě nedostatečné potrestání tyrana. Takže kdo dokáže z tohoto kolotoče utéci, zaslouží si metál za statečnost.
A nebo... Ta jímka je také řešení.
Příběhu by možná pomohlo trochu zkrátit začátek, ale s koncem oslavy začíná super čtenářská jízda. A epilog pozvedl už tak dobrou knihu ještě o stupeň víc.
