Hotel U devíti koček
Radmila Tomšů
Hotel U devíti koček série
1. díl >
Soužití lidí a koček pohledem čtyřnohých miláčků. Kdo prožil pár dní, týdnů nebo dokonce let s kočkami, ten nikdy nezapomene. Vztahy se navazovaly, vyvíjely, kočky přicházely, odcházely, a zanechávaly stopu. Drobných příhod přibývalo, a aby neupadly v zapomnění, vznikl deníček kočky Rozárky. A právě z ní se vyklubala kočičí spisovatelka. Pohodlně se usaďte, uvařte si kávu nebo čaj a začtěte se do jejího deníčku. Jste zváni do Hotelu U Devíti koček.... celý text
Přidat komentář
Milé kočičí čtení, kdo kočky má, ten se najde, kdo nemá, nevadí, kočičí vyprávění je docela dost vtipné, milé a pohladí. Jo s kočkama se nejde nudit.
Jako milovnice koček a hrdá máma třech kočičích osobností jsem prostě musela do svého repertoáru přečtených knížek přidat něco s kočičí tématikou. Téma letošní čtenářské výzvy mě v tom ještě více podpořilo. Nevím však, jestli jsem zvolila úplně šťastně. Ano, bylo to chvílemi vtipné a každý kdo má kočky, se ve většině popsaných situací našel. Ale co si budem, žádné úchvatné literární dílo to není. Já od knih jednoduše očekávám nějaký příběh. Další díly bohužel oželím.
Knížka určená hlavně milovníkům koček, některé příhody jsou vtipné, jiné méně, celkové je to oddychovka tak trochu pořád stejná, neurazí, nenadchne
Kniha je takové pohlazení. Při čtení jsem cítila ten předoucí kožíšek pod rukami. Jsem pejskař, co byl 25 let "nucen" vyměnit štěkání za mňoukání. Koťátka od tchyně, kamarádky, z ulice i doma narozené. Každý(á -abych neupřednostňovala jen kocourky) je jiný, ale všichni si našli cestu do srdíčka a do vzpomínek.
Parádní knížka, musela jsem ji číst jen doma, aby po mě lidi blbě nekoukali, čemu se směju nahlas. Ta je totiž tak dokonale ze života (s kočkami), až jsem si říkala, jestli nás autorka nestalkovala.
Ideální odpočinkové čtení. Laskavé a vtipné. Také mě těší, že to asi v každé domácnosti ovládané kočkami vypadá podobně. Těším se, až se pustím do pokračování.
Krásné a pohodové čtení pro všechny milovníky koček a kocourů. Často jsem si říkala, co si asi tak některé kočky a koucouři, které jsem měla, o mně mysleli nebo říkali - v této knize jsem našla odpovědi. :-)
Velmi příjemná oddechovka na večeři po blbém dni v práci, na dovolenou a na dny, kdy skřepaslík mlčí. Místy jsem se fakt zasmála, protože sice každá kočka je jiná, ale v něčem jsou všechny stejné - a proto je milujeme.
Takové milé čtení, které mi často vyloudilo úsměv na tváři. Vyprávění příhod z pohledu kočičky. Taková jednohubka na pro dobrou náladu. Za mě 80%.
ONA a ON mi narozdíl od koček příliš sympatičtí nebyli (kdo chodí proboha každý večer hledat večer kočky s baterkou?) Jinak celá kniha funguje pouze pokud se čte jako internetový blog tzn. jedna kapitolka/vyprávění s časovými rozestupy mezi čtením, protože jinak je to pořád dokola na jedno brdo. Už jsem prostě četla lepší knížky psané z pohledu kočky, takže tohle je pro mne spíše průměrné dílko...
Knížka, která potěší všechny kočkaře. Je to milé, odpočinkové čtení pro chvíle, kdy je Vám ouvej a nemáte na nic náladu. Troufám si říct, že tento deník kočičího života vyprávěný kočkou Rozárkou vykouzlí úsměv na tváři každému kočkomilovi a v 90% popsaných věcí se majitelé koček najdou :)
Knížka je rozhodně vhodná i pro děti, kterým má rozhodně co dát. Objevila jsem jí v knihovně náhodou a i když jsem četla knížek na toto téma milion, včera a dnes jsem to po úmrtí kamarádky potřebovala.
Potřebovala jsem si přečíst něco, kde jsou hebké kožíšky, motající se tlapky pod nohy, něha, láska a oddanost.
Ke konci už mi kniha přišla slabší a pár posledních kapitol bylo možná zbytečných, ale i tak ji rozhodně mohu doporučit, ať už jste vlastníci koček, nebo je jen máte rádi. :)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2021 | Statek je rodu ženského |
2020 | Hotel U devíti koček |
2020 | Kočka, kam se podíváš |
2023 | Potrhlá dovolená |
2022 | Statek v ohrožení |
Byla jsem raději, když psala Rozárka. Ke konci už to nudilo, jako by autorka chtěla knihu víc a víc natáhnout. Kdyby byla kniha o polovinu kratší, tak se nic nestane. Moje maminka se prý pořád smála a dokázala v tom vidět naše kočky. Ano, to je pravda, ale potřebuju o tom číst knihu, když mám doma to samé?