MiraiYume
komentáře u knih
Věčný král
L. J. Andrews
Tři hvězdičky za to, že jsem knihu vlastně dočetla, váhala jsem nad nižším hodnocením, ale nevím, jestli by to bylo vůči autorce fér. Myslím si, že hlavní problém bude překlad. Spousta překlepů, občas dost neobratný slovosled, takže věta nedává tak úplně smysl... No každopádně pár věcí v příběhu bylo matoucích, a to zas za vinu překladu dát nemohu.
Liv mi byla protivná. Erik... Ani vlastně nevím. Ta jejich chemie mi přišla až příliš na sílu vytvořená. Nesedělo mi to.
Téma zajímavé, něco trochu jiného a nového, ale v předmluvě byla narážka na předešlou sérii a tady je ten kámen úrazu - spousta věcí by možná dávala větší smysl při znalosti předešlé série. Takto nevím, jestli bych si od autorky chtěla ještě něco přečíst. Možná ani ne.
Ti, co se v prach obrátili
J.R. Erickson
Mám ráda detektivky, miluji thrillery a zbožňuji duchařské/nadpřirozené příběhy. Tady to je všechno najednou. Popravdě jsem neměla velká očekávání, proto jsem byla překvapená, že je najednou půlka knihy za mnou a pak i ta druhá. Skvěle napsané, napínavé. Trošku mi na konci vadilo takové to nezavření doktora Frederica a Crowa a vůbec konec byl takový až moc sladký bez nějakého extra uzavření padouškovské části. Ale nakonec, proč ne. Třeba to celé ještě není konec.
Královna stínů
Sarah J. Maas
Ano, je to tak. Prostě miluji sérii Trůnu. Hezky jednu knihu za druhou.
Začátek měl možná pomalejší rozjezd, vlastně jsem celou dobu čekala jen na Jeřába. Nesmrtelná pubertální část mého já je z něj totiž unešená. Naopak Chaol mě s těmi jeho výčitky tak vytáčel, že jsem měla chuť vrhnout se mezi stránky a dát mu pořádný políček, aby se probral. Lysandra skvělá, Mano jsem občas měla chuť přeskakovat, protože její linka mě zdržovala od Aelin, ale vím, že byla velmi důležitá. Aedion boží, měl by možná dostat víc prostoru. A vůbec, moc se mi líbí, jak autorka pracuje s hlavními i vedlejšími postavami. Je to čarodějka, taky trochu Manon, je totiž těžké občas souhlasit s tím, kterou postavu nechá prožít další den a které jej navždy utne.
Dědička ohně
Sarah J. Maas
Pecka! To je asi všechno, co se mi po do čtení honilo hlavou. Naprosto jsem chápala rozpoložení Aelin na začátku a v duchu jsem jásala, čím její cesta ve Wendlynu vyústila. Velmi dobře popsaný vnitřní boj a přerod. Bylo sakra těžké se odtrhnout od stránek. Ale proč, do háje, je přeloženo jméno Jeřába. To mi dost vadilo. Nechat ho v originále by bylo mnohem lepší. A ano, choval se jak idiot, ze začátku určitě, ale postupné vysvětlení jeho vlastní vnitřní bouře na to vrhlo úplně jiné světlo. A ty poslední kapitoly? Ach jo... Pecka! A klidně to zopakuji ještě stokrát.
Půlnoční koruna
Sarah J. Maas
Pomalý rozjezd, skvělé finále. Po čase jsem se k sérii vrátila a ano, je pořád skvělá, i po těch letech. Nehemie mě rozčilovala. Kdyby tolik netajnůstkařila, mohl se celý příběh ubírat jiným směrem a její čin mi v tomto ohledu přišel až pitomý. Ale dobře, příběh to posunulo, Celeanu nakoplo a mě i přes výhrady fakt dojalo, protože je to skvěle napsané - celý ten akt zoufalství, to, co následovalo... Hodně dobré.
Ti, co zemřeli
J.R. Erickson
Kniha sice patří do série, ale jednotlivé příběhy na sebe nenavazují, propojuje je ústav pro choromyslné a snad zmínka o Sophii. A je to skvělé, protože knihy se dají číst samostatně a kdykoliv. Ti, co zemřeli, je ještě lepší než kniha první. Opravdu velmi mě zasáhla smrt Sama na počátku knihy, její vylíčení, truchlení Corrie a myšlenkové pochody Sary. Velmi dobře a věrohodně popsáno. Sám příběh má tajemnější a hrozivější nádech než předchozí (ano, přestože nenavazují, neubráním se srovnání), toto už hororový žánr je. Dokázala bych si tento příběh představit jako parádní film, ze kterého bude mrazit ještě dlouho po shlédnutí. Ono je to totiž tak i s touto knihou.
Ti, co vidí
J.R. Erickson
Neřekla bych, že se jedná o horor. Vlastně to vůbec ne. Možná thriller? Každopádně se mi moc líbil příběh, prolínání časových os i pohledů více osob. Námět super. Ti, co vidí, se čtou rychle. Jedním dechem asi úplně ne, ale je to vážně dobrá kniha na pochmurné zimní večery.
Touha
Tracy Wolff
Kdyby mi bylo -náct, patrně bych tuto knihu četla klidně i pětkrát, ale jelikož tento čas je nenávratně ztracený a já už jsem se čtenářským vkusem už trošku jinde, nenadchla mě ta kniha tak, jak by měla a patrně si i zasloužila, protože přesně náctiletým je určená, pro ně psaná a psaná tak, jak by měla. Romantika, příšery, nebezpečí, bad guy... Co tomu ubírá je fakt, že se jedná o vykrádání Harryho Pottera, Stmívání a možná i mnoha dalších, na jejichž názvy si teď rychle hned nevzpomenu. Škoda, nepřichází s ničím novým. Ale je to první díl, třeba překvapí. Možná si přečtu i další, byť už moc nemusím takovou slaďárnu, ze které bolí všechny zuby.
Ztraceni v zimě
Patricia Briggs
Ztraceni v zimě mi přišlo jako takové intermezzo, výplň mezi čekáním na finále s Bonaratou. Nicméně to byla skvělá vycpávka. Opět nová dávka magie, hodně Mercy a hodně Adama, výborná zápletka. Od první po poslední stránku jsem byla do příběhu zavrtaná a ani nedýchala. Moc, opravdu moc se těším na další díl, který bude snad dříve než tento. I když tady se objevovaly narážky na události v knize Jasným plamenem, takže teď nevím, jestli si mám přát dřívější pokračování série Mercy nebo Alfa a Omega. Nejlepší by bylo obojí, protože tato autorka má nevysychající studnici inspirace a já ji s čistým svědomím vřele doporučuji!
Světlo v plameni
Jennifer L. Armentrout
Série si drží svoji nastavenou laťku, což je skvělé a vítané. Sera i Nyktos (Šed) se konečně posunuli dál, chemie mezi nimi ze stránek přímo svítí, erotických scén je dost, ale pořád ještě v rozumných mezích a v nerušivých částech knihy, takže nevadí, byť to není můj šálek kávy. Ani jsem nenarazila na hluchá místa, příběh utíkal velmi rychle, napětí bylo skvělé, stupňované až na nesnesitelnou mez - tedy alespoň co se týče konce. Poslední stránky knížky jsou to, co potřebuje každá série. Zaháčkují vás a vyšroubují vaši nedočkavost na pokračování do nejvyšší možné míry. Za mě hodně povedená série a opravdu skvělý příběh.
Ve stínu popela
Jennifer L. Armentrout
Tohle byla po dlouhé, dlouhé době kniha, která mě naprosto pohltila. Znám předešlé série autorky a ač se jí vždy začátek povedl, po čase ten příběh vyčpěl a stal se dlouhým shlukem písmenek s příběhem jen tak mimochodem mezi nimi. Ne ovšem příběh Sery a Nykta! Toto byla absolutní bomba!
Sera rozhodně není žádná křehká květinka, která potřebuje být zachráněna. Byla vychovávána s jediným cílem a i když jí city byly zapovězeny, rozhodně v ní nebyly zapuzeny. Chemie mezi Serou a Nyktem je na stránkách knihy přímo hmatatelná a to příběhu dodává nový rozměr a kouzlo. Jasně, nechybí opět erotické scény, ovšem tentokrát příběhu neškodí, ale prohlubují ho, dělají vztah mezi Nyktem a Serou opravdovější.
Perfektní podání historie Prvotních i bohů, napětí od začátku do konce bez hluchých míst. Příběh podobný a přesto tak odlišný od příběhu Poppy. Opravdu moc doufám, že se to nepokazí jako u předchozí série, protože to by byla absolutní škoda. A pokud neznáte příběh Poppy a Case? Nevadí! Možná o to líp, protože nebudete tušit, jak toto celé skončí a budete víc napjatí. Pro nás, co předchozí sérii četli (no, předchozí ani ne, spíš prolínající se), už takové to napětí, jestli svůj úděl naplní, to není. Ale přesto... těším se na další díl a doufám, že bude přinejmenším tak dobrý, jako tento.
Období čarodějů
Rachel Griffin
Čarodějové, kteří dohlíží na rovnováhu a výkyvy počasí je určitě nový a neotřelý nápad. Je to něco nového a velmi dobře uchopeného. Pro každé roční období existují čarodějové, kteří dokáží ovládnout rozmary počasí vážící se k jaru, létu, podzimu nebo zimě. A pak je tu Clara. Vždyčarka, kerá není limitována ročním obdobím, ale dokáže ovládnout sílu všech. Ovšem kdyby ji skutečně ovládnout chtěla. Téměř celá kniha se točí kolem toho, jak Clara vlastně nesnáší svoji moc, aby si pak k ní díky Sangovi našla cestu. Po většinu času mi přišla lítostivá, nesympatická a pak se to někde ke konci zlomilo, což bylo moc dobře, protože jinak bych knihu snad nedočetla. Mezi Clarou a Sangem má vyrůst silný cit, který jí pomůže bojovat sama se sebou a najít sebe i svou skutečnou sílu, bohužel chemie mezi hlavními postavami v knize vůbec nefunguje. Vlastně bych řekla, že skoro chybí. A to je škoda. Příběh by byl zajímavější a možná ne tak dlouze se táhnoucí.
Ale i tak hodnotím kladně a vlastně to bylo celkem příjemné a oddechové čtení.
Kamenní andělé
Kristina Ohlsson
Tohle bylo strašně milé překvapení. Tajuplný, místy až skoro hororový příběh napsaný pro děti, ale dospělí také nebudou zklamáni. Alespoň já nebyla. Příběh pohybujících se soch a tajemných zvuků v Pokoji vzdechů mě donutil číst celou noc. Skvěle napsané, příběh úžasný, byť smutný. Možná až příliš. Není vhodný pro velmi citlivé děti.
Kráska a netvor
Alexander Stainforth (p)
Tahle kniha splňuje definici oddychového čtení. Je to přesně to pravé, po čem sáhnout na dovolenou u vody. Stránky se čtou samy, příběh plyne příjemně, napínavá linka se lehce prolíná s romantickou a chvíli jsem si nebyla jistá, kdo je netvor a kdo princ na bílém koni. Rozuzlení rychlé, nic složitého. Ale kniha splnila přesně má očekávání, možný je i předčila.
Woodhill
Eleanor Corvin (p)
Na tuhle knihu jsem se moc těšila. Námět je skvělý, neokoukaný - mrtví, co mohou překročit oponu a škodit... Bylo tam ale spousty velkých ALE a logických nesmyslů, to mě vždy při čtení knih, u nichž mám velká očekávání, spolehlivě odradí. Nicméně jsem vydržela do konce a musím konstatovat, že jsem moc dobře udělala.
Autorka má skvělý styl psaní, parádní slovní obraty, neobvykle velikou slovní zásobu, která se u českých autorů bohužel moc často nevidí. Jenže i tady je taková malá černá kaňka - nadmíru užívá slovo "ostentativně". Je to otravné a věřím, že by se tomu dalo snadno předejít. Občas se nějaké slovní spojení opakuje, ale to bylo skoro nepostřehnutelné. Jenže to ostentativně... Ostentativně jsem se dívala raději o větu vedle, kdykoliv jsem na něj narazila.
A pak pár takových nelogických věcí (možná štvaly jen mě?) - deset až patnáct let po katastrofě by určitě nezanikly jazyky. Používat nějaký univerzální, zřejmě angličtinu, to ano. Ale mluvit (psát) o zaniklých jazycích? To je přece hloupost, to by se nestalo ani v další generaci. Ostatně to vidíme i při pohledu do naší reálné minulosti. A taky příjmení. Proč asi vznikla? Aby se odlišily dvě různé Aničky. Nechat zaniknout příjmení a nechat je jen nějakých správcům (proč?) je hrozná hloupost, úplně to ubírá na věrohodnosti. Každá taková další maličkost způsobila, že se mi radost ze čtení úplně vytratila, a to je děsná škoda. Jednu chvíli jsem si dokonce říkala, že by si kniha zasloužila tak max. 3 hvězdičky.
Ovšem celkový dojem po přečtení byl prostě takový, že čtyři hvězdičky jsou právoplatné, na plno to není. Protože co vyzdvihla forma, to udupal obsah. A tak vlastně celý ten skvělý námět s vracejícími se mrtvými vyšuměl do prázdna.
Nic to nemění na tom, že se na další knihu autorky těším, protože její styl psaní mě moc baví a věřím, že půjde už jen nahoru.
Stane se zázrak
Zuzana Štelbaská
Nádherné ilustrace, to je to první, co zaujalo mě i devítiletého a dvouletou. Od doby, co ji máme v knihovničce, jsme ji přečetli několikrát. Vedle kouzelných ilustrací je i velmi, velmi milý příběh o zázraku, který může prožít kdokoliv z nás. Stačí se jen zastavit a začít se koukat a poslouchat. Tohle není jedna z těch knih, které po přečtení zastrčíte mezi ostatní a zapomenete.
Superstrašlivák
David Walliams
Četli jsme s devítiletým raubířem před spaním a musím říct, že ta kniha je pecka! Krásné ilustrace, poutavý příběh, proložený těmi správnými citoslovci na těch správných místech, takže čtení má ten správný říz... Zkrátka všechny plus pro to, abychom po tomto autorovi sáhli znovu, protože toto společné čtení jsme si náramně užili!
Ale pozor! Nevhodné pro citlivé žaludky! Nechybí "záchodový" humor, který právě takto staré děti baví. Bylo ho tam tak akorát, aby příběh neztratil svůj šmrnc a aby Legrácka nezačala být příliš protivná. Ona byla protivná. Ale tak akorát.
Větší písmena, různý font a krátké kapitoly zaručovaly, že se knížka přečetla velmi rychle, bez ohledu na skutečný počet stran.
Genesis
Chris Carter
Carter je jediný spisovatel, který mi prošel rukou a po jehož dílech je mi vážně zle od žaludku a při čtení trpím na neustálou husí kůži. Co o to, v každé z jeho knih je nějaký extrémně brutální vrah, ovšem tyto vraždy a jejich motiv, to je teprve masakr. Ovšem na konci knihy jsem tentokrát k vrahovi pocítila i jistý soucit, a to je známka toho, jak dobře byl vystavený celý děj.
A velké plus je samozřejmě detektiv Hunter, výborně vykreslená postava.
Krámek se starožitnostmi
Paula Brackston
Takový milý, lehce romantický, lehce detektivní příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách. Je to na každý pád oddychové čtení, žádná velká a složitá literatura. Romantická linka mezi Xanthe a Samuelem je jen lehce naznačená, mrzí mě, že na ni nebyl větší prostor. Pár dialogů mě "tahalo za oči", byly do příběhu uměle našroubované, hlavně co se týče Liama, ten byl do příběhu zasazený vyloženě coby vata, přitom si zasloužil silnější linku, protože se mi zdá, že jej autorka hodlá využít i v dalších dílech.
Co se týče samotné knihy, tak námět s cestováním v čase a "zpívajícími" starožitnostmi je skvělý, úžasný! Jen kdyby byl lépe uchopen... to by byla pecka. Takhle je to jen takové fajn víkendové čtení.
Válka dvou královen
Jennifer L. Armentrout
(SPOILER) Mnohem lepší díl, než předešlý. A víte proč? Protože tam velkou část příběhu nebyl úchylný, těžce narušený Cas. Chvílemi jsem i zvažovala, že dám pět hvězdiček, protože opravdu se mi víc jak první polovina skutečně líbila a bavila mě, ale pak to všechno šlo do kytek s naprosto ujetým chováním trojice Poppy/Cas/Kieran. Autorka má opravdu zvrácenou zálibu v popisování porno scén. Ano, toto už nebyla erotika, toto bylo vyloženě porno. A Casteel, ústřední postava, která byla ze začátku vykreslena jako úžasný, chytrý a vůbec všechno nej chlap je nakonec jen perverzní hovado, co nedokáže svého p-áka udržet v kalhotách ani když za něj nevinní nasazují krk. Celou dobu mu stejně jde jen o to aby dokonalou ne polobohyni, ne bohyni, ale vládkyni všehomíra přehnout přes postel a udělat jí to do všech myslitelných otvorů. Bože, takhle fakt ne... Brrr.
Jednou z fakt mála skvělých věcí byl Reaver. On byl jako svěží vánek v zatuchlém pokoji. Možná proto, že jediný se nesnažil z dokonalé (a dokonale nadržené) Poppy strhnout šaty a nelíbal zem, po které chodila. I když se obávám, že v dalším pokračování by na to mohlo dojít.
No, s odhlédnutím od morálního dna hlavních postav, byl samotný příběh fajn. Při přeskakování nepříjemných porno scén se dal číst, a to dokonce s chutí. Sice jsem na závěr čekala něco jiného, nebo alespoň větší vzrušení po těch všech přípravách, ale vlastně to tak taky šlo. Až na ten otevřený konec. Přiznám se, že fakt ne. Dál číst nebudu. Už jen kvůli Poppy a Casovi, protože tak děsně nesympatické hlavní postavy jsem ještě nikdy nečetla. A jelikož se z Kierana stal taky kre... teda chci říct poslušný pejsek na vodítku, nebudu si kazit oči nad další erotickou biblí.
Doufám, že série Žár těla a ohně je lepší a mravnější.