micha-ella
komentáře u knih
Osudová posedlost
Klára Janečková
Podezírám autorku, že opisovala odstavce z podobných románů a pak z toho pracně složila svůj. (Vymyšlené cvičky. Kdo mě zná, ví co tím říkám.)
Moje cesta k pravdě
Miloslav Král
Velmi zajímavá knížka filosofických úvah. Autor byl později považován za duševně nemocného, ale on sám byl přesvědčen, že jeho zážitky jsou pravdivé.
Bludné kruhy
Wally Lamb
Jeden z nejlepších příběhů, který jsem kdy četla! Skvělé! Doporučuji.
Smrt ve věži - Manuál k přežití katastrofy
Petr Hájek
Naprosto souhlasím s názorem Belatris. Knihu mám rozečtenou a uvažuji, že jí odhodím, což je podle Beatris třetí možnost. Autor pan Hájek je chytrý jako rádio, jinými slovy - on jediný ví a zná, všichni ostatní jsou blbí. Jeho teorie o světových spiklencích jsou pro nás ,,povrchní pozorovatele" vlastně házení perel sviním. Pro něho je všechno pochopitelné, my nerozumíme ničemu. Je zajímavé, že do jednoho bývalého prezidenta se jen zle strefuje a o druhém bývalém prezidentovi, kterému kdysi leštil kliky, neutrousí ani slovíčko hany. No, už jsem za polovinou, ještě chvíli vydržím, třeba jeho konspiracím křivdím.
Tichý pláč
Joe Peters
Někdo tady píše, že příběh nutí číst a číst, dokud knihu celou nepřečtete. Nemohla jsem dočíst, právě kvůli krutosti.
Chlapec v kufru
Lene Kaaberbøl
Nemohla jsem se začíst. Moc postav, dvě dějové linie, nezaujalo mě to.
Bez dětí neodejdu
Berit Kessler
Tyto příběhy jsou jak přes kopírák. Každá slečna, která si chce vzít někoho z Afriky nebo Arábie nebo... by si pár těchto knih měla přečíst a včas se vzpamatovat.
Komplikace: Chirurgovy poznámky
Atul Gawande
To by si měl přečíst každý, kdo chce podat žalobu na doktory!
Nebe nemá dno
Hana Andronikova
Příběh je hluboký a opravdu nemá dno. Próza v poezii, filosofování o životě a smrti. Mně ten styl seděl.
Zázrak
Emma Donoghue
Příběh o dítěti, kterému náboženství vymylo mozek. Irský venkov, rašeliniště, nevlídné počasí, nevlídní lidé, pochmurné náboženské názory. Četlo se to zpočátku dobře, byla jsem zvědavá, jak to dopadne. Ale jak se děj vlekl, začala jsem přeskakovat náboženské výlevy a úplně mě znechutilo vysvětlení, jak dívku krmila její matka. Konec všechno napravil.
Čas zapomnění
Sharon Guskin
Protože knížku na obálce doporučuje Jodi Picoultová, sáhla jsem po ní bez prolistování. Líbila se mi. Příběh všech postav je dobře napsaný a jde o téma, které mě zajímá - ráda bych věřila, že se životy opakují. Jen konec knížky mi připadal jako nastavovaná kaše, možná by bylo lepší nechat ho otevřený ať si čtenář jednotlivé osudy domyslí sám.
Podle skutečného příběhu
Delphine de Vigan
První část knihy je hodně zdlouhavá. Na pochopení povahových vlastností těch dvou žen by stačilo mnohem méně kapitol. Zbytečně moc řečí, psychologických úvah, opakování dojmů... Ve druhé části je to konečně trošku napínavé, ale nakonec, když si má čtenář vybrat ze dvou variant vyústění příběhu, jsou obě varianty nepravděpodobné.