Mermaida
komentáře u knih
Kde všechno začíná
Therese Anne Fowler
Tak tohle mi teda moc nesedlo. Bylo to zdlouhavé, rozvláčné, bez spádu. Bylo to takové bez energie. :-(
Kočka a město
Nick Bradley
Od knihy jsem si slibovala něco jiného, než jsem od ní nakonec dostala. A i když jsem během čtení dosti pochybovala o tom, co to zrovna čtu, tak to nakonec vůbec nebylo tak zlé. Japonsko a celkově tahle kultura jde mimo mě a během čtení jsem měla obavy, že některé úseky asi nechápu správně, ale ať je to jak je to. Nakonec se mi tahle zvláštní propletená povídková kniha o kočkách a Tokijčanech celkem líbila.
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Tohle bylo zase skvělé čtení, autorka nezklamala. Čtivé, propracované, lehce zvrácený děj. Rodina plná tajemství a lží. Bylo to napínavé, krátké kapitoly nabádaly k dalšímu čtení. Měla jsem nějaké své tipy na vraha, ale nakonec mě autorka překvapila, i když jsem nakonec pár stránek před odhalením danou osobu tušila. Kniha opět končí "otevřeným" epilogem, což není pro čtenáře knih od Lapeny nic nového.
Za mě je to povedená kniha.
Ztracený slib
Kate Morton
Krásný příběh. Ale musím popravdě přiznat, že ze začátku čtení jsem chvílemi uvažovala, že knihu odložím a možná se k ní už ani nevrátím. :-( Dlouho jsem se nemohla zorientovat a hlavně začíst. Hlavní problém byl v tom, že autorka píše dlouhá rozvláčná souvětí, která nejsou mým "čtecím šálkem", a tak jsem se někdy v těch odstavcích až ztrácela. Přesto jsem ale byla na knihu strašně zvědavá (- nutno podotknout, že na své přečtení mi v knihovně ležela od roku vydání), a proto jsem ji asi nedokázala odložit. A jsem za to nakonec po dočtení ráda. Tak nějak jsem vytušila, že kniha v sobě ukrývá silný příběh a rozhodně jsem se nemílala. Sice mě to tajemno chytilo až někdy v polovině knihy, ale to čtení stálo opravdu za to. Byl to pěkný čtecí požitek.
Krabička vzpomínek
Kathryn Hughes
Od autorky to byla má druhá kniha a myslím, že se mi líbila víc než právě kniha Dopis. Autorka vsadila na střídání časových linek mezi současností a minulostí a to mám ráda. Kniha se mi až na začátek četla příjemně. Příběh se mi velmi zamlouval a vyprávění hlavní hrdinky - stoleté Jenny bylo laskavé i smutné zároveň. Záleželo, kde jsme se zrovna ve vyprávění a jejím životě dostali. Postavy jsem si celkem oblíbila, i když byla tam jedna postava, která mi po celou dobu čtení "pila krev". Ti, co četli, zřejmě uhádnou koho myslím.
Dítě z Osvětimi
Lily Graham
Nato, o čem kniha pojednává, se mi četla hezky. Příběh nás zavede do koncentračního tábora Osvětim, kde se setkáváme s Evou a Sofií a mnohými dalšími, kteří hrůzy té doby nepřežili. Ale i na této temné půdě se zrodil nový život - což může znít dost neskutečně. Toto přeživší dítě - nyní dospělá žena, vypráví retrospektivně příběh svých rodičů, díky dopisům, které zanechala její matka. Mě se toto zpracování líbilo. Samozřejmě to byla místy velmi smutná kniha a místy dosti neuvěřitelná. Ale i tak jsem ráda, že se ke mně kniha dostala, a že jsem zase jednou četla z Osvětimi "něco trochu jiného".
Smrt přichází na prohlídku
Anders de la Motte
Dobrá zápletka, propracovanost a čtivost. To bych na knize vyzdvihla. Bavila mě od prvních stránek. Skvěle se to četlo, mělo to příjemné tempo, kdy příběh si lehce plynul, ale přesto se tam pořád něco dělo. Postavy byly tak půl na půl - někdo nesympatický by se našel, ale to k detektivce i patři. Samotný Peter Vinston byl dobrej chlapík a docela jsem si ho oblíbila, teda až na jeho nelibost k zvířecím chlupům.. :-D
Taky se mi na knize líbilo, že (alespoň pro mě) nebyla na první dobrou uhádnutelná. Vraha jsem tipovala na několikrát a po pár stránkách jsem svůj tip měnila. Což mám ráda. A také se mi líbilo závěrečné odhalení a styl jakým ho Peter udělal.
Za mě to byla první letošní čtecí "pecka"!
Nefalšovaná kočka
Terry Pratchett
Na knihu jsem dostala tip od kolegy a musím říct, že to bylo docela zajímavé pojetí "O Kočkách". Nejedná se o povídky. Je to spíše taková humorná kniha o těch svéhlavých čtyřnohých vrnících potvorách. :)
To poslední slovo myslím v tom úplně nejlepším - mám doma dvě :-*
Čekání na spoušť
Lidmila Kábrtová
Osm zajímavých povídek, které se spřádají jak pavučina a po dočtení nám vyjeví svou celistvost. Mám ráda povídky nebo knihy, kde se příběhy prolínají a v konečné fázi do sebe zapadnou jako puzzle. V každém příběh figurovala hlavní postava dle jeho samotného názvu. Příběhy byly celkem líbivé, povětšinou měly svou hloubku, ale některé z nich byly i smutnějšího rázu - jako umí být sám život. Pravdou sice je, že na čtení o vánoční čas to nebyla zrovna ta nejlepší volba, ale četlo se to celkem příjemně a rychle. Jen teda samotný název knihy mi osobně moc nesedí.
Tvůrci náhody
Joav Blum
Na knihu mě kdysi nalákala anotace, pak kniha delší dobu stála v knihovně a čekala na své přečtení. Před deseti dny jsem si řekla, že nastal její čas a těšila se na zajímavý příběh o náhodách. Zajímavý příběh jsem opravdu dostala, ale bohužel se mi kniha nečetla moc dobře. Vůbec jsem se do ní nezačetla a nakonec jsem ji četla vždy jen pár minut na cestě v MHD. Nic mě nelákalo knihu otevřít i doma a začíst se. Ale věřím, že si své čtenáře najde. Vůbec nevím, proč mi nesedla. A trochu mě to i mrzí. Anotace zněla tak, že to bude přesně kniha pro mě.
Hodnotím 2 a půl hvězdy.
Terapie
B. A. Paris (p)
Parádní a propracovaná kniha - nic jiného bych od Paris ani nečekala. Sice mi z počátku přišlo čtení méně záživné a chvilku mi trvalo se začíst, ale pak stránky ubíhaly a napětí ve mě sílilo. Během čtení jsem spolu s Alicí podezřívala snad všechny obyvatele Kruhu. Posledních pár stránek do konce jsem se začala o Alici docela obávat. Musím přiznat, že rozuzlení bylo nečekané, hodně překvapivé a vyrazilo mi dech. Takže (teď už) s klidem mohu říct, že se autorce opět povedl skvělý a čtivý počin.
Kámen, nůžky, papír
Alice Feeney
Mé první seznámení s autorkou. Na knihu mě nalákal název a hlavně anotace. O obličejové slepotě (prosopagnosii) jsem prvně slyšela díky jednomu dílu krimi seriálu Specialisté. A když jsem pár dní na to zaznamenala tuhle knihu, věděla jsem, že si ji budu chtít přečíst a dost jsem se na ni těšila. Musím ale přiznat, že se mi četla dost rozvláčně a dlouho jsem se nemohla začíst a děj mi přišel zprvu takový nezajímavý… Ale jak přečtených stránek přibývalo, tak mi přišlo, že i děj sílí a nabírá na obrátkách. A nakonec jsem musela svůj názor na knihu přehodnotit, protože zápletka byla naprosto skvělá. Konec mi teda přišel dost šílený, ale tak ... asi proč ne..?
Dlouhý let domů
Alan Hlad
Krásný příběh, který se lehce četl. Autor napsal knihu velmi poutavě, čtivě a svižně. Bylo to dojemné a zároveň zajímavé čtení. Začetla jsem se prakticky od prvních stránek a příběh mě strhnul tak, že jsem knihu nechtěla ani odložit. Vůbec by mě nenapadlo, že zrovna já přečtu 340 stránkovou knihu za dva dny. Tak moc mě příběh Ollieho, Susan a poštovních holubů z operace Columba uchvátil. Za mě velmi krásné a romantické čtení z válečné doby, které bylo vsazeno do originálního a neotřelého děje.
Spánek
Haruki Murakami
Tohle vůbec nebyl můj "šálek kávy" a knihy tomto autora asi nebudou nic pro mě. Knihu jsem četla především kvůli "čtenářské výzvě" - takže mám sice o jednu mini knihu přečtenou na víc, ale bohužel mě teda nic nedala. A ten divný a neúplný konec mě ještě o to víc utvrdil v mé nelibosti...
No co, každému sedne něco jiného...
Listopád
Alena Mornštajnová
Má druhá kniha od autorky.
První jsem četla Hanu, která byla bezpochyby skvělá!
A popravdě vůbec nevím, jak mám tuhle knihu hodnotit. Bylo to zajímavé čtení, ale dosti znepokojující a depresivní. Kvůli názvu, a i proto o čem kniha pojednává, jsem ji chtěla číst právě v listopadu, ale zpětně si nejsem jistá, zda to byla dobrá volba. Nejsem zrovna podzimní typ a tohle roční období na mě mívá spíše negativní vliv, takže čtení této knihy mi dny moc "nerozjasnilo". Možná i z toho důvodu se mi čtení celkem vleklo, přestože autorka píše velice čtivě. A i když víte, že je příběh smyšlený, tak zněl celkem věrohodně, přestože si při čtení říkáte, že takhle "hrozné" by to snad nebylo, ale mohlo by... Co my víme?
Během děje se ocitáme s jednou hlavní hrdinkou ve vězení a s druhou (o generaci mladší) v dětské ozdravovně (něco jako dětský domov). Mě osobně přišlo jedno vyprávění horší než to druhé. Jak už jsem psala výše - opravdu se jedná o znepokojující a velmi silné čtení.
Počkám na tebe
Marie-Christine Chartier
To bylo velice milé počtení... Četlo se to s lehkostí, mělo to pěkný průběh. Nejlepší přátelé, kteří si nechtěli připustit, že jsou něco víc (přestože, to jejich okolní už dávno vnímalo). Cam i Max mi byli od první stránky sympatičtí a já kapitolu po kapitole věřila, že nakonec k sobě najdou cestu. :-)
Lehce mi to dějově připomnělo film (knihu jsem nečetla) - S láskou, Rosie. Takže pokud máte rádi tento druh "předvídatelné" oddechové romantiky, tak je tahle 7láska přímo pro vás.
Někdy je hezké, že mě miluješ
Marie Vareille
Na tuhle knihu mě nalákala její obálka a taky trochu anotace. Od autorky jsem jako první četla knihu Láska ve světle lichých ponožek a ta mě totálně dostala - v dobrém slova smyslu, byla jsem z ní naprosto nadšená. A tak jsem i do této knihy šla nejspíše s velkým očekáváním, a musím bohužel konstatovat, že mě teda moc nezaujala. Už jen fakt, že jsem knihu četla na dvakrát o něčem vypovídá. Zhruba po 80 stránkách jsem knihu odložila - nemohla jsem se vůbec začíst a příběh mi vůbec neodsýpal. Po skoro dvou měsících přišel čas na druhý pokus - ten už byl o něco lepší, ale i tak mě kniha moc nenadchla a začala mě víc bavit až tak sto stránek do konce (což bylo hodně za polovinou). Ale to, že nechytla mě, neznamená, že nemá potencionál. On zase ten příběh není tak špatný a své čtenáře si rozhodně najde...
Vražda na hřišti
Catherine Shepherd
Po dočtení knihy Vražda s nápovědou jsem se hned pustila do čtení dalšího dílu z této série detektivek o Julii Schwarzové - a nelituji. Případ mě opět vtáhl do děje od prvních stránek, byl propracovaný a poutavě napsaný. Námětem se mi nejspíš líbil tento díl nejvíce. Zaujal mě totiž vrahův styl, co se týče prezentace jeho obětí - i když možná u knihy Vražda v ledu byla ta zvrácenost poněkud "zajímavější". Ale musím přiznat, že mi tentokrát trvalo trochu déle knihu dočíst - přece jen neodsýpala tolik jako třeba předešlý díl.
Vražda s nápovědou
Catherine Shepherd
Tuto netypickou vyšetřovací dvojici v podobě komisaře Floriana a soudní lékařky Julie jsem si oblíbila od prvního dílu a baví mě sledovat, jak jejich profesní cestu, tak i tu soukromou. Tato autorčina knižní série mě baví a čte se poměrně lehce. U téhle knihy tomu nebylo jinak. Vyšetřovaní a celý děj měl spád i čtivost, čemuž hodně pomohly krátké kapitoly, díky kterým máte pořád pocit, že se něco děje a nutí vás to číst a číst. Musím říct, že zápletka s vražednou hrou se mi četla velmi dobře a knihu jsem hltla od prvních stránek a s napětím sledovala zda Julie s Florianem rozluští včas hádanky, které jim vrah nechával na místě činu a zda se jim podaří nakonec vraha dopadnout.
*SPOILER*
Jediný co mě na začalo při čtení rozčilovat bylo to, jak se Julie aniž by byla detektiv vrhala do pátrání na vlastní pěst a tím se dostávala do nebezpečenství - což teda nebylo jen v tomhle díle. Jen mě tu bohužel "bilo do očí"....
*KONEC SPOILERU*