marwinmh komentáře u knih
Není vše vždy tak, jak se může zdát a netřeba závidět druhým to, co mají, protože ne vždy je to ve skutečnosti záviděníhodné.
Příběh o tom, jak těžké je najít v sobě sílu postavit se někomu, kdo vám a vašemu dítěti systematicky a dlouhodobě ubližuje a přitom pro okolí je to ten nejoddanější muž a otec, jakého by si přála nejedna žena.
Výborně napsáno z vnitřního i vnějšího pohledu, svižně plynoucí děj.
Původně jsem čekala příběh plný informací o jaderném výbuchu, o následujících minutách, hodinách a dnech v blízké Pripjati, navzdory tomu jsem dostala příběh o hledání síly postavit se na vlastní nohy, odpuštění a síle přátelství a rodinné soudržnosti na pozadí jaderné katastrofy v ukrajinském Černobylu.
Příjemné čtení, plné neskutečných příhod mladého zvěrolékaře, jeho zvířecích pacientů a jejich ne vždy přívětivých majitelů.
Nenáročný příběh tří žen (matky a dvou dcer), z nichž každá má svá tajemství, každá se dokáže zachovat tak, aby z toho měla vlastní prospěch a pocit, že v životě to někam dotáhla, že si našla to své místo na slunci a teď je skutečně spokojená.
Síla opustit po letech vše známé, ne zrovna příkladná brigáda, nemoc, znovu objevená láska, manželství z rozumu - v této knize toho najdeme hodně.
Hokej je pro mnoho lidí v Medvědíně celý jejich život.
Hokej pro mnohé z nich představuje budoucnost a naději v lepší zítřky, přesto se najdou lidé, kteří před hokejem a tím vším, co pro ně znamenal a znamená, upřednostní vlastní rodinu, vlastní smysl pro spravedlnost i za vysokou cenu, kterou za svůj postoj zaplatí.
Skvěle vykreslena mentalita lidí, jak jsme lehce manipulativní, jak dokážeme pořádat "hon na čarodějnice" jen proto, že se nám to hodí.
Deníkové zápisky mladé dívky, o několika letech skrývání se se svou rodinou před nacisty.
Dívky, která měla brilantní jazykové dovednosti a celý život měla před sebou.
Dívky, kterou její víra a doba, v níž žila, stály život.
Bavilo mě to - téma, prostředí, hlavní hrdinové, hrůznost vraha, ale přišlo mi, že na vraha a Sběratele přišli tak nějak "náhodou" než svými vyšetřovacími schopnostmi.
Když se "rozbitá" duše setká s "porouchaným" tělem, může z toho vzejít láska, jež překoná všechna příkoří, překážky a změní váš přístup k sobě samému i ostatním lidem.
V životě neúspěšná, se sebou a ostatními lidmi nespokojená hlavní hrdinka, díky lásce povstane jakožto Fénix z popela a přetransformuje se do dívky zcela nepodobné té, jakou bývalá tolik let a následuje happyend.
Číst se dalo, ale svým blízkým bych tuto knihu nedoporučila.
Jelikož mám s prostředím psychiatrické léčebny zkušenosti, musím říci, že tato kniha za mě bohužel ne. Nesedl mi styl psaní, nezapůsobily na mě příběhy jednotlivých pacientek, sdělení/poselství, které nám snad měly přinést mě minuly.
Děj plynul bez zbytečného protahování, opakování již řečeného, hlavní hrdinka se navzdory svým strachům postavila opětovné hrozbě vraha, který si počínal značně surově, s odhodláním, přesto celkový dojem z knihy není až takový v jaký jsem doufala, mám pocit překombinovanosti (vrah má soukromou praxi, u toho stíhá do detailu sledovat své oběti a jejich rodinné příslušníky, týrat a vraždit nebohé dívky, hlavní vyšetřovatel se po letech potká se svou dávnou láskou a navážou v podstatě tam, kde před 14 lety skončili....)
Čtení mě bavilo, přesně takovou nenáročnou, svižnou oddechovou teen romantiku jsem potřebovala. Abby a Cooper spolu komunikovali s lehkostí, vtipem, sarkasmem, Abbyin přímočarý děda, máma plná obav z vnějšího světa, dodali příběhu kapku vážnosti.
Zpočátku jsem myslela, že knihu nakonec odložím, ještě že jsem to neudělala, jinak bych přišla o naprosto kouzelný příběh plný zajímavých lidských i nadpozemských postav bojujících bok po boku proti nástrahám zla.
Občas vtipné, občas absurdní. Nenadchne, neurazí, už je těch Aristokratek víc než dost.
Za mě jedno velké Ne, a to ať už nesympatickým hlavním hrdinům, celkovému ne/ději, sexuálním scénám, dialogům, prostředí... navzdory vysokému hodnocení a zajímavé anotaci pro mě naprostá ztráta času.
Odlišnost se neodpouští, ať už jde o děti či dospělé. Původně čtyři samotářské děti, vyčnívající z davu pro své koníčky, strachy a fyzická postižení, postupně zjišťují, že mít přátele není zase tak špatné a když jsou to ke všemu "mimoňové" jako vy, pak může být vzájemné pouto o to silnější. Za mě velmi povedená kniha, čtivě a citlivě popisující svět dětí, ve kterém je vše, jen ne nuda.
První díl a celý příběh Ameriky a Maxona mě bohužel nezaujal natolik, abych zatoužila pokračovat čtením dalších dílů. Ze začátku jsem si chvílemi připadala jako bych četla Hunger Games (třídní kasty, celonárodní sledování pátečních zpráv z hlavního města, výběr kandidátek Selekce, znak růže, příprava na živé vstupy a rozhovory....) A ani následný vývoj událostí mě nepřesvědčil, že je tato knižní série pro mě.
Líbivý, inteligentní a nenásilný humor pana Ebena mám ráda, a tato kniha krátkých povídek mi jednoznačně vykouzlila úsměv na rtech, který zde setrval i po jejím dočtení.
Kniha, která na mě nezapůsobila tak, jak zřejmě autor zamýšlel - nejspíš mám jiný smysl pro humor. Nebavila jsem se nad břitkým humorem hlavní postavy, vadilo mi jeho chování a vnitřní pocity k vlastní manželce, kriminální delikty byly podávány jak na běžícím pásu - zločin přišel inspektorovi do cesty a on jej, aniž by vlastně pořádně postřehl jak, úspěšně vyřešil. Očekávání byla tentokrát větší než skutečnost, další díl si již nepřečtu.
Útlá knížka o nelehké cestě životem jednoho psa, který se nevzdává a na které najde své Jméno, zažije utrpení i lásku a nakonec najde Domov a pomůže jednomu člověku najít sám sebe.
Krásná kniha o stáří, lásce, o Životě, která mě zasáhla u srdce.