Martin_Eli komentáře u knih
Knížku jsem vzal do ruky náhodou, pak mě trochu vyděsilo, že ji sponsoruje Karel Janeček, o němž si myslím, že je trochu mimo realitu. Nicméně kniha samotná byla moc fajn, příběhy rychle odsýpaly, člověk musel jen obdivovat vůli a odhodlání lidí, kteří třeba neměli snadný život a přesto dokážou udělat velké dobré skutky pro naprosto cizí lidi. Celkově byla kniha vhodná pro pro zamyšlení nad tím, jak člověk vede svůj život a co by případně mohl udělat lépe.
Obecně fajn, nějaké myšlenky jdou zcela proti jiným knihám a managerským proudům, v pozdějším věku si člověk ale musí připustit, že prostě všechno na 100% nezvládne. Pomohla mi se smířením. Za ně v pořádku:).
Uff, nemám Jardu Duška a jeho přednášky moc v oblibě, protože i když s většinou věcí souzním, jednou za čas zazní něco, z čeho mi vstanou vlasy na hlavě hrůzou. Ke knize jsem přistupoval proto už dopředu dost podezíravě. Paradoxně je kniha od začátku velmi dobrá a s přibývajícími stránkami se ještě zlepšuje, takže jsem si jí velmi užil, nicméně opět zde byly celkem čtyři pasáže, které mi přišly až moc ezoterické, případně vyloženě škodlivé. Škoda těchto lapsů, jinak bych knize dal 10/10.
Překvapivě osvěžující kniha. První povídka s vagínou má styl, možná ještě o něco více se mi líbila poslední povídka Orgie. Prostřední povídka Porno mi přišla úplně mimo, podle mě by ji měl autor vyhodit a přepsat znovu.
Víc se k tomu asi napsat nedá, tohle si každý musí prožít a přečíst sám:).
Mám rád Dererův trochu mystický styl psaní, jen mě mrzí, že ho nerozvíjí do podoby delších povídek. První tři čtvrtiny knihy mě bavili hodně, konec mě už nějak nechytnul za srdce. Moc bych si ale přál, aby Derer napsal něco delšího, takže Ivane, jestli to čteš, směle do toho:)
Kniha je čtivá a velmi zajímavá, byť téma musí být poučenému čtenáři jasné od začátku.
"Jak poznáte, kdo je v korporaci sice výkonný, ale naprosto nedůveryhodný? Zeptáte se všech, kdo je v kolektivu největší kretén. Všichni neomylně ukážou na tu stejnou osobu."
Jako zajímavé téma, ale autor ho mačká až do poslední kapky, knize by prospěla kratší délka.
Přiznám se, že mě toto atraktivní téma úplně nebavilo, místy až moc popisné a bez děje.
První půlka knihy mi nepřišla moc objevná, ale konec, kdy přijdou ke slovu dvojčata s prvočísly a autista kreslící pstruhy mi přišel už zajímavější.
Kniha dává jasný návod, jak si poradit s první tuhou stravou dítěte. Jen mi občas přišlo, že se informace zbytečně opakují a že to je celé nadměrně dlouhé. Kdyby byla kniha zkrácena o 30%, bylo by to za mě stravitelnější.
Obecně je kniha dobrá a s její ústřední myšlenkou se ztotožňuji (k dětem se musíme chovat více přírodně a přirozeně). Nesouhlasím s mnoha postřehy, že se o sebe děti postarají a že si indiánské děti běžně hrají s noži, vedle jámy a v peřejích, je sice hezké, ale statistiky úmrtnosti bych tam vidět nechtěl (viz historka, kde se dva malí indiáni postřelí lukem...). S půlkou knihy tedy souhlasím, s půlkou nikoliv.
Za mě napínavá knížka, trochu zvláštním závěrem, který mi úplně nesedl. Sharpovi jsem držel palce, určitě bych je držel více, kdybych si už na začátku přečetl, že je kniha založena na reálných událostech, to mi trochu uniklo:)
Povídky mají různou kvalitu, některé jsou zpracované extrémně dobře, jindy jsem jen pokrčil rameny. Za mě jde ale často jen o obehrané příběhy, které jsme v jiných kulisách již viděli u mnoha autorů.
Kniha popisuje tak strašlivé věci, že mi postupem času, až se to stydím říci, přišla poněkud fádní. Další změna režimu, další katastrofa, další tisíce mrtvých...šílená doba, šílené zločiny:(.
Velice příjemná jednohubka, kde všechno odsýpá jak má, postavy se chovají v rámci svých mantinelů a i koncové rozuzlení nepostrádá vtip a překvapení. Za mě velmi dobré, jen lituji, že to nebylo delší!
Kniha je fajn, pomáhá pochopit základní principy rodičovství. Některé rady už ale podle mě vyšly trochu z módy, pasáž o stavění dítěte do kouta jsem moc nepochopil...obecně ale dobré:).
Pro mě jeden z těch nudnějších příběhů ze zeměplochy, celé se to trochu rozjede až s příchodem Bábi Zlopočasné, ale i s ní je to jen odvar jiných knih. Škoda.
Kniha měla zajímavé pasáže, se kterými jsem se zcela ztotožnil, nicméně na druhou stranu mnohem více pasáží měla naprosto nudných a z mého pohledu i místy odtržených od reality a možná i příliš ezotericky zaměřených. Opravdu nevěřím v telepatii a telekinezi a podobné věci...za sebe bych doporučil tak maximálně 30% knihy.
Respekt. Paní Frýbová prostě umí psát, s lehkostí, kterou ji všichni mohou jen závidět. Ve spojení s velmi propracovanou psychologií všech postav se jedná o velmi příjemnou knihu, nebojím se říci, že jde o jednu z nejlepších, které autorka napsala.
Vieweg má dar psát velmi lehkým, čtivým stylem, který plyne snadno jako voda. Trochu problémem je, když tutu knihu čtu s dvacetiletým odstupem od vydání (vydáno 2002, přečteno 2022). Viewegh postupem času v civilním životě transformoval v naprostého debila, jeho názory, tak často tlačené do médií, jsou naprosto mimo mísu. A když tak člověk čte jeho dvacet let starou knihu, je na ní vidět, že zárodky kokotismu byli ve Vieweghovi přítomné už dříve. Celou knihu se Viewegh trefuje (oprávněně) do Václava Klause a jeho narcismu, abychom po dvaceti letech přišli na to, že se Viewegh také stal jen naprostou karikaturou dříve výborného spisovatele.
To není kritika této knihy, ta se mi velmi líbila a přečetl jsem jí s gustem. Jen je škoda, že se Viewegh časem opravdu stal tím, před čím v knize sám důrazně varuje ve spojitosti s Klausem.