MartaPear komentáře u knih
Červená knihovna jak vyšitá, jen ze současnosti. Ubohá mladá žena, bohatý milenec, šlechetný a čestný zachránce... Jen se to odehrává ve vesničce v jihočeském pohraničí. Ale popis jak prostředí, krajiny, reálií, ale i typů lidí a jejich vztahů a problémů ve vsi je velice výstižný a přesný. Anotace - čte se jedním dechem - sedí, jako nenáročné čtení na dobrou noc doporučuji.
Jednotlivé osudy pěti žen žijících v domě, kam muži nesmějí a jejich důvody proč jsou samy. Nová nájemnice do toho ale tzv. hodí vidle a po smrti majitelky domu s jejím svolením jsou muži povoleni. nenáročné, ale mile oddechové čtení.
Další rozsáhlé dílo tohoto autora, jako obvykle je v ději kvantum jmen a letopočtů, pro neznalého asi nepřehledné. Četlo se to ale tentokrát výrazně lépe než Husitská epopej.
Taková soudobá červená knihovna zasazená do současné Ameriky... Zasnoubená Hanna z "VIP" uteče snoubenci, potká motorkářkou partu ze "spodiny", po cestě s nimi "prozří" a změní svůj život. Oproti předválečné literatuře tohoto typu je to - bohužel - napsané současným moderním způsobem, tj. několik vypravěčů, časových a dějových rovin.
Drsná současnost z nižšího (nejen duševního) levlu společnosti, člověku se až dělá špatně z toho, co vše jsou lidi schopni dělat... Velmi emotivní!
Velmi zajímavé porovnání morálky, způsobu života, mravů od "c.k. horní vrstvy", úředníků monarchie, "obyčejného lidu" v časovém rozmezí od monarchie, přes první republiku, 2. sv.v. až do současnosti. Vlastním dějem je hledání a nečekaná odhalení rodinných vztahů a utajovaných skutečností.
Příběh osamělého islandského pastevce zachraňujícího před Vánoci ovce před vánicí a umrznutím je velice poetický, lidský a hlavně zasáhne emoce!
Velmi zajímavé, i když v podstatě je to červená knihovna. Ale podklad k příběhu je silný, od genocidy židů za 2. sv. v. přes koncentráky, útěky, emigrace, postavení se na nohy v nových místech, integrace do jiné společnosti, a samozřejmě nechybí milostná zápletka a šťastný konec.
Zbytečně potištěný papír... První jeho pokračování Jirotky bylo ještě vtipné a od té doby úroveň upadá až na samé dno
Nečetlo se mi to dobře, několik časových rovin nesmyslně se střídajících o cukrářce v současných Drážďanech, která objeví krabici s 100 let starými deníky ženy a po dlouhém pátrání zjistí podrobnosti o složitých rodinných vztazích. Samozřejmě nechybí dějová linka její "love story" v současnosti...
Kdyby nakladatelství udělalo pořádně svojí práci a korektury, tak výborné rychlé seznámení včetně dobových souvislostí s životem i prací Jakuba Krčína. Takhle jsou to zbytečně vyhozené peníze za výrobu knihy, která akorát naštve tou spoustou chyb faktických, korektorských, redakčních...
Naprosté zklamání... Předchozí knihy jsem přečetla jedním dechem, ale tuhle jsem nakonec jen prolistovala... Navíc mi velice připomínala podobnou knihu o putování několika žen (Úterní ženy od Moniky Peetzové.)
Mám ráda jeho sloupky v magazínu MFD, každý čtvrtek je čtu jako první. Na leckterý sloupek z let 2012 apod. jsem si i vzpomněla, ale po letech už to není ono. Protože většina se vztahuje k nějaké konkrétní společenské či politické situaci nebo třeba k aktuálnímu počasí nebo drbům, což po deseti letech aktuální není a ztrácí to ten "šmrnc".
Krásné drobounké postřehy a komentáře všedních situací, které pohladí na duši.
Spousta postav a osudů, ale na rozdíl od podobně "bohatě obsazených" knih jsem neměla problém s orientací, kdo je kdo a proč jedná tak, jak jedná. Myslím, že se autorka snažila o objektivní pohled jak na Čechy, tak Němce, protože život ani lidé nejsou černobílí. Byly to drsné časy a ne neuvěřitelné, co jsou lidé schopni si provádět. Jsem ráda, že jsem to nezažila a doufám, že nezažiju nic podobného. Většinu knížek si půjčuji z knihovny, ale tuhle jsem si - po přečtení - koupila.
Pro mě dobrá psycho detektivka, asi proto že zeměpisné reálie znám velice dobře a přesně jsem "viděla" každou zmiňovanou ves, les, potok či rybník. Příběh má spád a překvapivě propojuje minulost hlavních postav se současností.
V knihobudce v Motole jsem si půjčila postupně všechny tři díly, které jsem v dětství hltala. No... dnes jsem je sice přečetla, ale je na nich vidět letopočet vzniku a tehdejší společenský úzus. Nadřazenost bělochů nad domorodci, střílení zvířat jen pro zábavu... Myslím, že dnešní děti to už vůbec neosloví. První díl nejlepší, pak to klesá a třetí díl jsem přečetla s přemáháním.
V knihobudce v Motole jsem si půjčila postupně všechny tři díly, které jsem v dětství hltala. No... dnes jsem je sice přečetla, ale je na nich vidět letopočet vzniku a tehdejší společenský úzus. Nadřazenost bělochů nad domorodci, střílení zvířat jen pro zábavu... Myslím, že dnešní děti to už vůbec neosloví. První díl nejlepší, pak to klesá a třetí díl jsem přečetla s přemáháním.
V knihobudce v Motole jsem si půjčila postupně všechny tři díly, které jsem v dětství hltala. No... dnes jsem je sice přečetla, ale je na nich vidět letopočet vzniku a tehdejší společenský úzus. Nadřazenost bělochů nad domorodci, střílení zvířat jen pro zábavu... Myslím, že dnešní děti to už vůbec neosloví. První díl nejlepší, pak to klesá a třetí díl jsem přečetla s přemáháním.
Drsný popis toho, co se dělo a leckde nejspíš děje pořád... O 2. světové, o hrdinských činech vojáků a práci politiků se píše a mluví a točí filmy pořád, ale o takovýchto příbězích se moc nemluví. Přitom jejich síla tkví právě v přiblížení osudu jednotlivých lidí. (Doporučuji také knihu Světlo po válce od Anity Abriel.)