Holčička, kterou tam nechali

Zajímavá knížka.

Jak již napsali další čtenáři, v anotaci této knihy je napsáno dost, ale nezmírní to tu bolest a krutost, kterou zažili lidé v této době. Děj začíná obdobím války r.41 až do poválečného , komunistického období.
Velice smutné je, že Židy v Rumunsku začali likvidovat sami Rumuni, ještě před nacisty. Válka a následná komunistická diktatura uvrhla obyvatele do strachu, chudoby a bídy.
Ještě v 80 tých létech, kdy jsem se tam dostala na dovolenou k moři, byla rekreační střediska hlídaná , místní tam měli zakázaný vstup, jen prověření zaměstnanci hotelu. A ,když jsme vyjeli mimo hotelový komplex , taky samozřejmě s dohledem, všude bída, obchody prázdné a samý žebrák.

Tato kniha je napsaná podle skutečných událostí. Je doplněna skutečnými fotografiemi, což umocňuje příběh malé židovské dívky, která měla v roce 41 velké štěstí. Milující rodiče Zora a Josef ji s těžkým srdcem odložili, aby jí zachránili život. Dostala se k adoptivním rodičům Despině a Antonovi, kteří žili jenom pro ni. A smozřejmě Viktor. Ti všichni ji milovali a ona je.

Příběh mě v mnoha ohledech překvapil. Ne ani tak dějem jako takovým, historickými fakty, které jsem neznala. Ještě zajímavější je pak doslov, ve kterém se dozvíte, které části jsou podle skutečnosti, a co je vymyšlené. Líbilo.

Kniha rozdelena na 3 casti. Davam o jednu hvezdu mene kvuli trosku protahle druhe casti. Vicemene pokud si prectete anotaci, tak vite o cem to je. Zajimavy skutecny pribeh. Kdo to mate radi, ctete!

(SPOILER) Co mě fakt hodně mrzí je anotace, to není anotace, to je MEGA SPOJLER. Je mi líto, že kniha má 345 stran a z toho já jsem až do strany 290 více méně tušila, co se bude dít a kazilo mi to zážitek ze čtení. Jinak vše ostatní úžasné. Silný příběh, napínavý a umocněný tím, že se jedná o skutečné události. Pro mě zajímavý pohled na dění Rumunsku ve 2. světové válce a po ní. Přiznám se, že v tomto ohledu jsem měla mezery ve vzdělání. Autorka má dar barvitě popisovat prostředí, města, budovy, přírodu, prostě všechno. Díky četní této knihy jsem dostala chuť vypravit se do Rumunska, navštívit Bukurešť, procházet se po bulvárech, obdivovat paláce a architekturu, památky i parky. V Rumunsku jsem byla vlastně jen jednou jako úplně malá, když jsme s rodiči projížděli přes Rumunsko vlakem do Bulharska. Byl to pro mě tenkrát otřesný zážitek, protože podél vlaku stály špinavé děti a žebraly o jídlo. Celou dovolenou jsem tenkrát prosila rodiče, abychom koupili nějaké sladkosti na cestu zpátky pro ty chudáky rumunské děti. Úplně nesouhlasím s tím, že by kniha končila happy endem, tedy záleží na úhlu pohledu. Je samozřejmě úžasné, že se Natalia dokázala dostat pryč z Rumunska a najít své biologické rodiče, kteří kvůli odloučení tolik vytrpěli, ale za železnou oponou zůstali její adoptivní rodiče, kteří ji tolik milovali a byla pro ně smyslem života, no a také Victor, který ji miloval taktéž.

Smutný příběh odehrávající se v Rumunsku, poučná kniha o 2. světové válce a komunismu. Teda, tam to také měli lidé těžké.....

Krásná kniha, která si určitě zaslouží pozornost. Na mě tam bylo moc druhé světové, radši bych četla o době poválečné, o komunistech. Protože tento režim byl opravdu krutý, kór v Rumunsku.

(SPOILER) Více se mi kniha líbila, když se děj posunul do poválečného období, kdy se v Rumunsku ujali moci komunisté (postřelení násilnického sovětského vojáka Despinou, věznění Antona a živoření jeho rodiny po návratu). Příběh byl zčásti inspirován příběhem matky a prarodičů autorky románu. O novodobé rumunské historii něco vím: např. rumunská armáda bojovala do léta 1944 po boku Němců a poté přešla na stranu Spojenců. Ani Němci, ale ani Sověti rumunské vojáky nijak nešetřili. Rumuni se zúčastnili bojů u Stalingradu, na opačné straně je pak na přelomu let 1944/1945 Sověti nasadili do tvrdých bojů v Budapešti, proti Maďarům, historickým nepřátelům Rumunů. Caucescu byl velmi tvrdý diktátor a v roce 1988 na mě velmi depresivně působily "obrazy jeho země", když jsem jel s maminkou vlakem do Bulharska k Černému moři.

(SPOILER) Velice dojemný příběh o síle rodinných pout, lásce, ztrátách a obětech. Příběh psaný s citem a něhou... Myslím, že v předchozích komentářích již bylo vše řečeno. Mě osobně také zarazilo, že by v Rumunsku za války řešili křišťál, boty na jehlách apod. Ten důraz na luxus vnímám jako drobné mínus. Záběr románu tvoří takřka dvacet let, proto chápu, že jsou poválečné roky popsány dost zrychleně. Překvapila mě i skutečnost, že Gozovi nechali ve válce chodit sedmiletou holčičku samotnou ze školy domů. Naopak linka s biologickými rodiči a vášnivou láskou mi do celku hezky zapadla. Román je o to hodnotnější, že vychází z příběhu autorčiny maminky. Autentickou připomínkou toho jsou fotografie v závěru knihy.

Hezky se četlo a zase jsem se dozvěděla nové informace z historie..

Vše už tu bylo napsáno...2. světová válka v Rumunsku je námět téměř nebo zcela neznámý, takže určitě dost zajímavý. Dějová linka hlavní hrdinky nás rozteskní, osud adoptivních rodičů nás rozesmutní a naštve. Do toho trošku lásky a ve finále šťastný konec. Co víc si od dobrého románu přát?

Drsný popis toho, co se dělo a leckde nejspíš děje pořád... O 2. světové, o hrdinských činech vojáků a práci politiků se píše a mluví a točí filmy pořád, ale o takovýchto příbězích se moc nemluví. Přitom jejich síla tkví právě v přiblížení osudu jednotlivých lidí. (Doporučuji také knihu Světlo po válce od Anity Abriel.)

Možnosti prchajících Židů jsou malé a naléhavost rozhodnutí mezi smrtí a bolestí nad ztrátou dítěte - části svého já a rodiny - existuje na každém kroku.
Malé dítě si zaslouží šanci na život.
Boj o život z hlediska válečných útoků, hladomoru, nemocí.
Bohužel, i po válce je strach.
Styl psaní příběh vykresluje, hledá každou mezírku a tu prokvete písmem. Příběh je umocněn krásným vyjadřovacím slohem, způsobem tvorby.
Je založen na skutečných událostech.
Velkolepá četba.

Opravdu krásná a dojemná kniha, velmi silný příběh. Také jsem ocenila, že jsem se dozvěděla něco z historie Rumunska + příběh dle skutečné události - takže žádná nereálná pohádka.

Asi poprvé jsem četla, jak to vypadalo za 2.světové války v Rumunsku, tyto okolnosti mi doteď až tak známé nebyly. Až v závěru knihy jsem teprve pochopila, že autorka popisuje příběh své maminky, o to více zpětně mě pak z celé knihy mrazilo. Skutečné osobní fotografie na závěr knihy jsou ta pověstná třešinka do dortu. Nádherná, smutná kniha s...happy endem?

Další z osudů II. světové války, tentokrát z Rumunska, hezky psané a čtivé. Ani jsem netušila, jak to vypadala v Rumunsku v době II. sv. války.. Zajímavý a smutný příběh s tak nějak šťastným koncem. Až ke konci jsem pochopila, že autorka vypráví příběh o své mamince. Přečtěte si, stojí za to.

(SPOILER) Do této knihy jsem se v knihkupectví zamilovala na první pohled. Rozum říkal, že mám knih dost, a srdce naléhalo-tuhle knihu tu nemůžeš nechat. A vyplatilo se poslechnout srdce. Kniha je velice hezky napsaná, navíc vychází ze skutečných událostí. Vůbec jsem neměla potuchy, co Rumunsko zažilo během 2. sv. války a těsně po ní. Jaké to bylo zoufalství a bída. Jaký obrat o 180° měl život některých lidí. A také jsem netušila, že Bukurešť má svůj Vítězný oblouk - myslela jsem, že jsem se nějakým zázrakem přenesla do Paříže. Přestože mnohé nové knihy posílám obratem dál, tato získala čestné místo v mé knihovně. DOPORUČUJI.

(POZOR SPOJLER)
Jedinou výhradu (a půl hvězdičky dolů) bych měla k tomu, že se hlavní hrdinka tak dojemně setkala s rodiči. Já osobně bych uvítala, kdyby se zrovna tento fakt držel skutečnosti. Takhle mi to přišlo možná až moc happy-end. A také mě moc mrzí, že nemůžu dohledat podrobnější životopis autorky.

Vždy, když čtu knihu na základě skutečných událostí, tak mě to baví víc. O to víc v této knize, kdy holčička, kterou rodiče nedobrovolně nechali v Bukurešti je maminkou paní spisovatelky.Natálie se ve válečných letech dostane k adoptivním rodičům a láska hraje v celé knize hlavní úlohu. A jako bonus se člověk ještě dozví, jak to bylo doopravdy a prohlédne si autentické fotografie. Těžká doba a velká síla lásky.

Vlastně jsem o historii Rumunska nevěděla nic. Skvěle napsané, dojemné. Takových příběhů není nikdy dost a historie by se měla neustále připomínat. Všechny palce nahoru.