Marekh komentáře u knih

Na knihu ŠIKMÝ KOSTEL mne upozornila mamka, která si o ní přečetla v jednom informačním letáku, a když jsem si přečetl, o čem kniha pojednává, věděl jsem, že si knihu chci také přečíst. Rovněž kladná recenze od Aleny Mornštajnové, která se nachází na přebalu knihy, mne utvrdila v tom, abych si knihu co nejdříve přečetl. Knihu jsem přečetl poměrně rychle, knihu doporučuji a hodnotím ji na 5*.

Autorka v DOSLOVU píše: „Při několikaletých rešerších jsem samozřejmě pracovala s historickými prameny a odbornou literaturou, ale stejně významným zdrojem informací pro mě byly rozhovory s pamětníky. Mluvila jsem s každým, kdo byl ochoten mluvit se mnou, strávila jsem při těch vzpomínkách stovky hodin a vyslechla si mnohdy velmi emotivní zpovědi.“

Bydlím v Karviné, takže jsem se s příběhem našich hrdinů více sžil a začetl jsem se do takové míry, že jsem knihu nedokázal odložit. Všechny dějové linie se mi líbily, dozvěděl jsem se řadu nových informací, které jsem nevěděl, anebo jen okrajově. Bylo zajímavé číst o městech a přilehlých oblastech, které znám – Orlová, Stonava, Horní Suchá, Doubrava, Ostrava.. Když jedu po hlavní cestě autobusem nebo autem, zpovzdálí vidím ŠIKMÝ KOSTEL, který jsem doposud ještě nenavštívil, takže časem bych chtěl tento kostel navštívit včetně jeho okolí. Kniha byla čtivá, autorka věnovala přípravě knihy 4 roky, jedná se o první knihu, kterou autorka napsala, autorčin sloh byl výborný, v knize používá slova i věty, které se používají v našem městě nebo v jeho okolí.

Knihu ocení určitě čtenáři, kteří bydlí přímo v Karviné nebo v přilehlých oblastech a které bude zajímat historie našeho města a historické události, které se zde odehrály. Příběh je vystavěn na skutečných událostech. Samozřejmě knihu si může přečíst kdokoliv z kteréhokoliv města. Přeji knize, aby se dostala co k největšímu počtu čtenářů, protože si to určitě zaslouží. V karvinských a v ostravských knihkupectvích je to jedna z nejprodávanějších knih a troufám si tvrdit, že tomu bude i v následujícím období. KARIN LEDNICKÁ má určitě vypravěčský talent psát knihy a myslím si, že na české knižní scéně se objevila autorka, která si nepochybně získá přízeň čtenářů. Budu se těšit na druhý díl knihy, který snad vyjde v příštím roce. 

V sobotu 29. 2. 2020 jsem se zúčastnil KNIŽNÍHO FESTIVALU V OSTRAVĚ, kde byla osobně přítomná Karin Lednická a křtila knihu ŠIKMÝ KOSTEL. Na křtu této knihy se také podílela Alena Mornštajnová. Kniha nebyla pokřtěna šampaňským, jak by se dalo očekávat, ale vodou z kaliště, kterou odebrala Karin Lednická z Karviné - Doly. Musím říci, že autorka působila na mě vstřícně, s laskavostí a s ochotou podepisovala knihy ještě před jejím oficiálním vystoupením. Rovněž četla také některé ukázky z její knihy.

Na počátku knihy se nachází mapa Karwiné (stav odpovídající časovému rámci knihy) a v závěru knihy se nachází mapa městské části Karviná - Doly (současný stav). Myslím si, že je škoda, že se v knize nevyskytují fotografie. Autorka sice řekla, že fotografie do knihy neumístila z toho důvodu, poněvadž si myslí, že do beletrie se to příliš nehodí, ale podle mého názoru mohly být fotografie umístěny třeba jako PŘÍLOHA v závěru knihy. Každopádně autorka má svoje internetové stránky - www.karinlednicka.cz, kde jsou fotografie vystaveny. Přebal knihy je také velmi pěkný.

34 22.02.2020

Jedná se o románovou kroniku. Kniha má 3 části a má 2 dějové linie, které se střídají. Jedná se o autorův druhý román.

První dějová linie vypravuje o vysokoškolákovi PAVLOVI, který prožívá revoluci 1989 v Československu. Jeho táta je příslušník StB a spáchá sebevraždu..

Druhá dějová linie vypravuje o TOMÁŠOVI A ANEŽCE, kteří jsou zaměstnanci firmy Baťa a kteří se snaží uprchnout z Československa..

Autor píše velmi dobře. Je detailně popsaný revoluční rok 1989 v Československu. Zajímavé byly také informace o Tomášovi Baťovi, jeho firmě a zaměstnancích. Líbilo se mi, že Tomáš Baťa vytvořil prosperující firmu, měl výborné myšlenky, které promítnul do praxe a měl rovněž skvělý vztah ke svým zaměstnancům. Myslel jsem si, že jeho firma vyráběla jenom boty, ale jeho portfolio výrobků bylo rozmanité (pneumatiky, hračky aj.).

V knize jsou také popsány města Zlín (Gottwaldov), Uherské Hradiště a Luhačovice.

Kniha se celkově četla dobře.

ZAJÍMAVOSTI:

Ve firmě Baťa platila za první republiky zásada, že na týdenní nájemné podnikového domku si každý pracovník vydělá za 2 hodiny. Průměrný plat dělníků byl dvakrát větší než ve Francii. Do fabriky se každý rok hlásilo 160 000 zájemců o práci.

Každé dítě narozené Baťovu zaměstnanci dostalo 1000 korun, které se úročily v podnikové spořitelně, po dosažení plnoletosti se tam nahromadilo skoro 10 000.

Pozdrav ,čest práci' vymyslel Baťa a komunisti si ho pak přivlastnili.

Baťa stavěl pro své zaměstnance rodinné domy, jídelny, školy a nemocnice, dával jim vysoké platy a levné obědy.

Denně zpracoval kůže z 20 000 kusů dobytka.

Do Baťovy školy práce chodil např. EMIL ZÁTOPEK nebo MILOUŠ JAKEŠ.

28 03.09.2023

Očekával jsem, že v tomto roce vyjde kniha ŠIKMÝ KOSTEL, třetí díl, ale místo toho vyšla kniha ŽIVOTICE: OBRAZ (PO)ZAPOMENUTÉ TRAGÉDIE, což bylo pro mě překvapení. Je dobře, že se Karin Lednická rozhodla napsat tuto knihu a popsat události, které se v minulosti odehrály v Životicích a jeho okolí. Myslím si, že hodně čtenářů z různých koutů ČR o této tragédii nikdy neslyšelo a díky této knize se o ní mohou dozvědět.

Autorka kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část. Kniha je čtivá a propracovaná. O život přišlo hodně nevinných lidí, což je otřesné! Proč došlo k této tragédii? Kdo za tuto tragédii nese vinu? Co této tragédii předcházelo? To se už dočtete v této knize a mnohem více informací.

V knize se nachází také fotografie, různé dokumenty, poznámky pod čarou, články z novin. Kniha obsahuje PROLOG a DOSLOV.

Kniha je pěkně graficky zpracována, je precizně zkontrolovaný pravopis. Líbí se mi ořízka knihy, která je červené barvy.

Znám Památník životické tragédie. Několikrát jsem kolem něj projížděl autem, anebo na kole, ale ještě jsem v něm nebyl. Časem bych se chtěl do něj podívat. V minulosti tento památník navštívil táta. Můj děda mi vypravoval příběhy z 2. světové války a taktéž znal dobře tuto oblast, poněvadž bydlel ve Stonavě, což je blízko Životic.

Je docela smutné, že v mých hodinách dějepisu na ZŠ a SŠ nepadla ani jednou zmínka o životické tragédii, a přitom Životice jsou nedaleko od mého obydlí. Památník jsme nenavštívili se školou.

Autorka si vybrala zajímavý námět ke zpracování, opětovně strávila dlouhý čas poslechem příběhů lidí, kteří měli co říci k tomuto obrovskému neštěstí, které se odehrálo v Životicích, navštívila různé instituce a sbírala materiály a na základě toho napsala tuto knihu.

Citát z knihy:

Za všechny ty hrůzy nemůže válka, ale lidi, kteří ji vyvolali.

20 03.04.2022

Od autorky jsem už četl knihu ANGLICKÁ ZAHRADA, která se mi líbila. Bylo to strhující a smutné čtení.

Kniha U SEVERNÍ ZDI pojednává o politických procesech v 50. letech v Československu. Kniha je založena na skutečných událostech. Vím, že v tomto období se odehrálo hodně smutných událostí, ale tento příběh předčil asi všechny příběhy z tohoto období, které jsem četl. Někteří lidé byli doslova bestie, když se jim dostala moc do rukou a mohli si naprosto dělat cokoliv včetně týrání, vražd a obchodování s dětmi!

Čtení bylo depresivní, nepříjemné a mrazivé.

Při četbě se můžeme také zamyslet nad tím, jestli je POMSTA správná, pokud nám nebo našim nejbližším někdo ublíží a dotyční jedinci nejsou potrestáni a žijí si spokojenými životy. Řada zločinů, která se odehrála v 50. letech, byla po roce 1989 promlčena nebo nebyla ochota potrestat lidi, kterých se jich dopustili. Říká se, že boží mlýny melou a všechno špatné, co v životě provedeme jiným lidem, se nám nebo našim blízkým vrátí. Častokrát je to pravda, ale někdy tomu tak být nemusí a člověk, který vidí křivku a bytostně se ho to dotýká, chce vzít spravedlnost do svých rukou a potrestat všechny, kteří nemilosrdně ubližovali. Při čtení románu se můžeme také zamyslet nad ODPUŠTĚNÍM.

Kniha U SEVERNÍ ZDI rozhodně stojí za přečtení, i když je to čtení velmi smutné a bolestné, ale pravdivé.

18 05.11.2023

Po dlouhém době jsem se začetl do knihy, kde hlavním hrdinou je pes. Bohužel tuto knihu budu mít spojenou se špatným zážitkem a to, že v tento den zemřel můj bratr. Byl jsem téměř u konce čtení, kdy jsme se rozhodli zajet do jeho bytu, ve kterém jsme ho našli mrtvého. Když to píšu, oči mám zalité slzami a ač se snažím bránit návalu slz, přesto to nedokážu kontrolovat. Možná že by se mu tato kniha líbila, poněvadž měl rád psy. V minulosti jsme na krátkou chvíli vlastnili psa, ale bohužel se mu u nás nedařilo z důvodu, že v létě máme v bytě obrovské teplo a to zvířatům nesvědčí. Nakonec nezbývalo nic jiného, než že jsme ho museli vrátit původnímu majiteli.

Kniha se mi líbila včetně myšlenek, které nalezneme v textu. Zajímavé bylo pro mě například to, že pokud psovi ublíží člověk, tak pes to nikomu neprozradí, nechá si všechno pro sebe, má člověka rád, přestože mu ublížil. Knihu si určitě zamilují čtenáři, kteří vlastní psa, ale také čtenáři, kteří třeba žádného domácího mazlíčka nevlastní, ale mají srdce, soucit a pochopení a není jim lhostejné, pokud jsou svědky špatného zacházení se psem nebo jiným zvířetem. Nedávno mi kamarádka pověděla, že musela zasáhnout, když viděla, že jeden pán se nechoval dobře ke svému psu. Sebrala veškerou odvahu a z plných plic tomu dotyčnému člověku řekla, ať mu neubližuje. Pán se na ní rozkřikl, ať si hledí svého, naštěstí kamarádce neublížil. Člověk nikdy neví, jak by se mohl zachovat. Když někdo ubližuje zvířatům, jak se pak může chovat ke člověku?! Autor v knize uvádí různé příklady, kdy jsou zneužíváni psi různými způsoby a bohužel je to skutečnost.

Je škoda, že sotva jsem se začetl, tak jsem se dostal do závěru knihy. Myslím si, že autor se mohl více rozepsat, přidat další příhody GUMPA. Určitě bych to uvítal a ostatní čtenáři nepochybně také. V knize nalezneme pár informací o autorovi a kapitolu pojmenovanou PŘÍBĚH GUMPA INSPIROVALI. Kniha obsahuje pěkné ilustrace včetně fotografií. Knihu hodnotím na 5*.

18 02.10.2019

Kniha je založena na skutečných událostech. Kniha je výborně napsaná a knihu doporučuji. Další příběh s námětem holokaustu viděn očima fotografa, který pořídil obrovské množství fotografií v Osvětimi. V této knize jsem se dozvěděl další zdrcující informace. Myslel jsem si, že už mne nemůže nic překvapit, ale spletl jsem se..

Hlavní postavou je Wilhelm Brasse, syn rakouského otce a polské matky. Jelikož se nechtěl přidat na stranu Němců, byl deportován do koncentračního tábora Osvětim. Byl vynikající fotograf, proto se Němci rozhodli, že bude fotograficky zaznamenávat jednotlivé Židy z různých úhlů pohledu. Začal pracovat v oddělení identifikace. Kromě běžného focení také pořizoval snímky s různými pokusy, které prováděli doktoři v Osvětimi. Kromě Dr. Mengeleho se v Osvětimi vyskytovali další šílenci!!! Když jsem pročítal, jaké experimenty prováděli, bylo mi hrozně a vůbec si nedovedu představit, co musel prožívat Wilhelm! Musely to být nepochybně okamžiky plné smutku, beznaděje, zoufalství, které jej musely poznamenat po celý jeho život.

Wilhelm byl poctivý, měl své zásady, nechtěl vstoupit do Wermachtu, ačkoliv byl mnohokrát přemlouván nacisty, poněvadž se nemohli smířit s tím, že člověk, který je Árijec, kterému koluje v žilách německá krev, se nechce přidat k Němcům a nadále chce setrvat v Osvětimi. Pomáhal Židům, zamiloval se do jedné dívky, pomáhal v odboji.. Byl to statečný a čestný člověk a závěr knihy to jasně dokazuje.

Takže Wilhelm Brasse si určitě v mých očích zaslouží obdiv za to, že setrval v koncentračním táboře po dobu 5 let a nepřidal se na stranu Němců. Někteří Židé podlehli, přidali se k Němcům z důvodu, že chtěli odejít z Osvětimi. Ne každý člověk měl takovou vůli jako Wilhelm. Musí se také přihlédnout k faktu, že měl určitě daleko lepší podmínky k životu než jiní Židé a sám si to moc dobře uvědomoval. Nacistům byl k užitku, často se na něj obraceli, když chtěli vyfotografovat. Díky talentu, který měl, si zachránil život v Osvětimi. Pokud by nebyl vybrán za fotografa v Osvětimi, mohl kdykoliv zemřít, poněvadž by nebyl užitečný pro nacisty.

Zaujal mne citát z přebalu knihy, kdy řekl: "Po válce jsem se pokoušel pracovat jako fotograf, ale nemohl jsem. Ty ubohé židovské děti jsem měl stále před očima. Existují věci, na které se nedá zapomenout."

V knize se také vyskytují černobílé fotografie, které nafotil. Na jedné fotce jsou zobrazeny 4 mladé dívky, o kterých se v knize vypráví. Pohled na dívky je katastrofální, jsou úplně vyhublé, kost a kůže!!! Je to velmi smutný a srdcervoucí pocit vidět tyto dívky v tomto stavu!!! Na přední a zadní předsádce knihy se rovněž vyskytují fotografie, kde jsou zachyceny Židé z různých úhlů pohledu, tak jak je zvěčnil Wilhelm.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Chlapi, tohle není sanatorium. Je to koncentrační tábor. Tady Žid přežije dva týdny. Kněz tři. Obyčejný vězeň vydrží tři měsíce. Ale umřít musíte všichni! To si zapište za uši! Kdo si to zapamatuje, nebude tak trpět!

Neustále zapomínat. Nepřestávat s tím. Každý den vymazat to, cos viděl včera. Hodit za hlavu každou hodinu, pohřbít ji v temnotě. Pravidlo, které umožňovalo jít dál. I vůči budoucnosti se Brasse snažil mít víčka pevně stisknutá: žádné sny, žádné iluze. Žít daným okamžikem, a tak přežít. V následujících dnech si naordinoval ztrátu paměti, jak míval ve zvyku.

Pracujeme pro budoucnost. Biologický determinismus je pravda, na které stojí svět. Zdokonalíme naši rasu a vytvoříme lidstvo, které nepozná slabost a nemoci. Naše děti nám za to poděkují, budou nás uctívat jako bohy. V podstatě jimi jsme. Bůh není, Herr Brasse, omluvte mou upřímnost. A víte, proč jsem o tom přesvědčený? Každý den se setkávám s důkazy, že Bůh jsme my. Jsme strůjci našich osudů, tvůrci světa, páni času. Dnes jsme jen mocní, brzy budeme mocní a vědoucí. Stojíme na prahu velkých objevů, uvidíte.

Teď Brasse věděl, a pokud přežije, dosvědčí to: i v Osvětimi existovala láska. V různých formách, jako zamilovanost mezi mužem a ženou, sebeobětování pro záchranu jiného vězně, upřímné, věrné přátelství, láska k vlasti. Očekávání lepšího světa pro všechny.

18 15.08.2018

Karin Lednická – objev současné české literatury. Nepochybně má autorka obrovský talent na psaní a zvolila si téma, které není lehké na zpracování, a hlavně přípravě knihy věnovala hodně času. První díl Šikmého kostela psala 4 roky. O Karin Lednické bych řekl, že je to spisovatelka s velkým S. Narodila se v Karviné, takže pochází z města, ve kterém bydlím od narození. Knihu hodnotím na 100 %.

První díl Šikmého kostela jsem četl v minulém roce a po téměř roce jsem se pustil do četby druhého dílu. Upřímně musím říci, že zpočátku jsem se v některých postavách trochu ztrácel. Měl jsem trochu problém propojit si vztahy mezi některými postavami. Přece jen jsem první díl nečetl rok, takže mi některé postavy a jejich propojené vztahy vypadly z paměti. Naštěstí moje mamka si přečetla první díl Šikmého kostela na konci minulého roku, takže jsem se ji občas dotazoval na některé postavy a jelikož postavy měla v živé paměti, tak jsem si to následně pospojoval. Postupně jsem se rozpomínal a dával si všechno dohromady, a když jsem počáteční úskalí překonal, vše pak plynulo bez problémů. Řekl bych, že to není chybou autorky, ale moje. Možná jsem si měl znovu přečíst první díl Šikmého kostela, abych si všechno připomněl.

Mám však k této knize jednu výtku. Mrzí mne, že se v závěru této knihy nevyskytuje nějaký rodokmen, kde by byly sepsány hlavní postavy, které v knize vystupují včetně jejich propojených vztahů. Určitě by mi to pomohlo a mnohem rychleji bych se dostal do obrazu. Myslím si, že u historických románů, které mají 600 stran, by to mělo být samozřejmostí a jsem názoru, že by to přivítali také ostatní čtenáři. To je drobná výtka, kterou ke knize mám.

Autorka se v tomto dílu hodně rozepsala. Kniha je pořádná bichle. Čtení jsem si dávkoval na několik dnů. Vyprávění je pomalejší, pozvolné. Děj knihy je vystavěn na skutečných historických událostech, postavy jsou smyšlené. Kniha na mě působila uvěřitelně. V tomto dílu se setkáme s hrdiny z prvního dílu - Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny. V knize se opětovně dočteme o česko-polském konfliktu a také do osudu našich hrdinů zasáhne 2. světová válka. Autorka zpracovala téma vztahů mezi Čechy a Poláky o rozdělení území, o kterém se v českých školách neučí, alespoň já, když jsem navštěvoval základní nebo střední školu, tak jsme si o tom neřekli ani slovo, což je určitě škoda. Alespoň na školách v Karviné a v přilehlých oblastech by mohli být studenti s tímto tématem seznámeni. Děda mi vyprávěl různé historky, které se odehrály během 2. světové války ve Stonavě mezi Poláky a Čechy! Nevěřil jsem vlastním uším, co všechno se na našem území odehrávalo!

Kniha má 9 dílů, které jsou vyprávěny z různých úhlů pohledů. Kniha určitě stojí za přečtení. Musel jsem si však ponechat delší čas, abych vstřebal všechny informace, takže na knihu je lépe si udělat více času, ale o to více bude intenzivnější zážitek, poněvadž budete prožívat životy našich hrdinů a budete sledovat, kam se příběh bude ubírat.

Kniha obsahuje také obrazovou přílohu. Vzpomínám si, že autorka nebyla v prvním dílu Šikmého kostela nakloněna obrazovým přílohám, poněvadž říkala, že je to beletrie a v beletrii nemusí být fotografie. Všechny fotografie má umístěny na svých internetových stránkách. Je vidět, že v druhém dílu přehodnotila toto stanovisko a za mě osobně to bylo správné rozhodnutí, poněvadž vím, že hodně čtenářů se dotazovalo na obrazovou přílohu a chtěli mít v knize fotografie nebo nějaký dobový materiál. Pro mladší čtenáře není žádný problém vyhledat si webové stránky a podívat se, ale hodně starších lidí nemá internet, nebo s internetem neumí pracovat a třeba ani nikoho nemají na blízku, kdo by jim webové stránky ukázal. Karin Lednická vyslyšela jejich prosbu a já to oceňuji. I když mám internet, tak jsem rád, že součástí této knihy je obrazová příloha, na kterou se mohu kdykoliv podívat.

Pokud by se náhodou stalo, že Karin Lednická bude číst moje řádky, tak bych si přál za sebe rodokmen pro snazší orientaci v jednotlivých postavách. Jinak nemám knize absolutně co vytknout. Stylisticky a obsahově výborné, pravopis výborný. Korektor zkontroloval text velmi pečlivě. Myslím si, že Šikmý kostel má potenciál se dostat také na zahraniční trh. Myslím si, že pokud by se kniha přeložila do polštiny, mohla by mít úspěch i v Polsku, anebo také v jiných zemích.

Budu se těšit na ŠIKMÝ KOSTEL 3. Mamka si časem přečte ŠIKMÝ KOSTEL 2. První díl se mamce moc líbil. :)

V Doslovu se mi líbily tyto věty:

Jsem přesvědčena, že zlo dokáže zplodit zase jenom zlo.
Nenávist plodí nenávist.
Msta vyvolá jen další mstu.

Příběh každého z těch tisíců lidí, kteří museli nedobrovolně opustit svůj domov nebo dokonce zemřeli, představuje samostatnou tragédii, kterou odmítám přikládat na misky národnostních vah, abych dokázala, že ten či onen trpěl víc. Utrpení je podle mého nezměřitelné. Nesouměřitelné.

17 03.03.2021

Agatha Christie je považována za královnu detektivek. Detektivky příliš nevyhledávám, od autorky jsem v minulosti přečetl jen 2 knihy – VRAŽDA NA FAŘE a knihu povídek TŘINÁCT ZÁHAD, kterou jsem hodnotil průměrně. Hodně čtenářů o této knize říká, že patří mezi její nejlepší knihy, a tak jsem se rozhodl, že si knihu přečtu. V minulosti jsem viděl film, ale neviděl jsem ho celý, poněvadž jsem usnul. Při četbě se mi některé momenty vzdáleně vynořovaly z mysli, ale hodně věcí jsem zapomněl. Možná se na film v budoucnu podívám znovu. Při čtení jsem přemýšlel o tom, kdo může být vrahem, dal jsem si určitý tip, ale bohužel nebyl správný. Kniha se četla celkově dobře, měla zajímavý námět, bylo to promyšlené do všech detailů a v závěru knihy je všechno vysvětleno. Knihu hodnotím na 100 %.

16 03.06.2020

Od autorky jsem v minulosti přečetl knihu Hana a Hotýlek. Konečně jsem se dostal ke knize SLEPÁ MAPA. V anotaci je uvedeno, že se jedná o mnohovrstevnatý román, což je pravda. Kniha se četla dobře. Autorka se svěřila, že na této knize pracovala 10 let. Psala po nocích, nikomu se nesvěřila, že píše knihu a nakonec kniha spatřila světlo světa po tak dlouhém čase, což je dobře. Jedná se o její první román (debut).

Sledujeme příběh tří žen - Anny, Alžběty a Anežky. Kniha má 2 části. Všechny příběhy žen byly zajímavé, nejvíce mne asi bavil příběh Anežky, která mne překvapila a zaskočila jedním rozhodnutím, nad kterým jsem kroutil hlavou.. Popisy života v komunismu byly reálné a podle mě autorka věrohodně vystihla tuto dobu. Pokud člověk nedělal "problémy" a přizpůsobil se režimu, měl celkem klid, jenže ne každému to takto vyhovovalo. Pak tito lidé měli problémy a také mohli mít problémy lidé, kteří žili s těmito lidmi v jedné domácnosti nebo byli s nimi nějakým způsobem spojeni..

Zúčastnil jsem se přednášky Aleny Mornštajnové na Světu knih 2019. Byla jedním slovem úžasná. Škoda, že přednáška nebyla delší. Svěřila se, jakým způsobem píše, jaké nesnáze ji provázely při psaní. Je dobrosrdečná, otevřená, upřímná, vtipná, na nic si nehraje. Setkání s ní byl pro mě zážitek. Časem se chystám na její novinku TICHÉ ROKY. :)

Citáty z knihy, které mne oslovily:

… za většinu špatného nemůže osud, nýbrž zlo v nás.

Ale paní Hermannová byla matka, a matky milují své děti bezpodmínečně, ať udělají cokoli. Matky nemají na výběr.

Na rozdíl od své maminky a většiny žen Alžběta nebyla příliš výřečná, protože považovala své myšlenky za něco osobního a soukromého, o čem by ostatní lidé neměli mít tušení. Byla přesvědčená, že kdyby kdokoli věděl, co si myslí, ztratila by kus sama sebe.

Žít sama neznamená být opuštěná, nýbrž být samostatná a nezávislá.

Já jsem ale nedokázala pochopit, proč mě lidé, které mám na světě nejraději a o které stojím nejvíc, od sebe odstrkují.

16 29.06.2019

Autorovy knihy mám rád. V minulosti jsem přečetl několik knih např. O MYŠÍCH A LIDECH, PLÁŇ TORTILLA, NA PLECHÁRNĚ a jiné, které se mi líbily.

HROZNY HVĚVU pojednávají o rodině farmářů (Rodina Joadových), kteří odjíždějí z Oklahomy za obživou do Kalifornie. Sledujeme jejich strastiplnou cestu, během níž dojde k mnoha událostem. Příběh se odehrává ve 30. létech 20. století během hospodářské krize.

Steinbeck je skvělým vypravěčem. Autor pocházel z Kalifornie, takže dobře popsal prostředí a události, ke kterým docházelo na území USA. Je určitě hrozné, když rodiny farmářů musely opustit své bydliště, které si vybudovaly a obhospodařovaly na něm půdu, z níž měly plodiny k obživě. Najednou si museli zabalit věci a jet za novým výdělkem tisíce kilometrů daleko doufaje, že tam naleznou práci a usadí se. Autor dobře vykreslil celkovou situaci a postoj Kaliforňanů vůči přistěhovalcům z Oklahomy. Člověk si to vůbec nedovede představit, v jakých podmínkách se nacházeli tito lidé, za jaké mzdy museli pracovat, aby uživili rodinu, v jakém neustálém neklidu a strachu se nacházeli.

Autor používá v dialozích hovorovou řeč oklahomských vyhnanců, což se mi líbilo. Kapitoly se střídají z pohledu děje a z pohledu úvah, které zobecňují situaci. Nutno podotknout, že autor má pravdu v otázkách kapitalismu. V knize se nachází biblické motivy.

Oblíbil jsem si řadu postav např. MATKU JOADOVOU, která je starostlivá a obětavá a jejího syna TOMA, který pobýval 4 roky ve vězení za zločin, o kterém se dočtete. Zajímavá postava byla také postava bývalého kazatele CASYHO. Oblíbil jsem si i další románové postavy a s napětím jsem sledoval, jak celkově dopadne příběh. Díky autorově vypravěčskému talentu se snadno sžijete s hlavními postavami, jako byste se ocitli v jejich přítomnosti a museli řešit všechny problémy, před kterými jsou postaveni.

Někdy mě moc nebavily popisy výměny součástek v autě, pokud se nějaká pokazila, ale samozřejmě to patří k realitě, se kterou se museli vypořádat naši hrdinové při tak dlouhé jízdě autem, které nebylo nejnovější. Starost o benzín, olej a další pohonné hmoty byly na denním pořádku.

Přestože kniha pojednává o vážném tématu, občas jsem narazil i na humorné situace.

Časem bych si chtěl přečíst knihu NA VÝCHOD OD RÁJE.

Citáty:

Bude zle, až člověk nebude trpět a umírat pro myšlenku – neboť právě tato vlastnost je základem člověka a právě tato vlastnost je člověk, odlišný od všeho ostatního ve vesmíru.

Člověk může druhýmu pomoct, to jo, to je možný – ale nemá mu říkat, co má dělat.

Dyž upadneš do bídy, nebo do neštěstí, vobrať se na chudý lidi! Jenom chudý lidi ti pomůžou – nikdo jinej.

Jediná věc, na kterou musí člověk dbát, je to, že se pokaždý udělá malej krůček dopředu – možná že se sklouzne drobátko nazpátek, ale nikdy se nesklouzne nazpátek vo celou dýlku. To se dá dokázat, a to taky dělá z tý celý věci spravedlivou věc. A to znamená, že se nic na světě neztratí, i dyž se časem zdá, že jo.

… člověk nemá vlastní duši, ale jen kousek z jedný velký duše

Ženská má celej život ve svý náruči. Mužskej ho má v hlavě.

Muži se nezhroutili a nezhroutí se nikdy, dokud se strach může proměnit v hněv.

15 25.09.2022

Po přečtení knihy KYBERIÁDY jsem se pustil do čtení knihy SOLARIS, která nepochybně patří do klasiky žánru sci-fi. Autor pracoval na této knize 1 rok (od června 1959 – června 1960). Autor je Polák, jeho knihy jsou čteny po celém světě a svou kvalitou jsou srovnatelné s knihami anglických nebo amerických spisovatelů tohoto žánru. Když jsem četl tuto knihu, vybavovaly se mi některé scény z filmu, který jsem asi v minulosti viděl, ale musela to být hodně dávná minulost, ale nevadilo mi to, spíše jsem to pociťoval jako milé překvapení.

Námět knihy je výborný, příběh mne zaujal a začetl jsem se. Autor v některých částech popisuje OCEÁN a jeho působení, takže zde hrála roli moje představivost (kapitola Monstra). Působilo to na mě tajemně, mělo to správnou tajuplnou atmosféru. Nevím, jestli jsem všemu správně porozuměl u těchto popisů a jestli jsem všechno pochopil tak, jak autor zamýšlel, ale to vůbec nevadí. V tom právě spočívá kouzlo knih, zejména žánru sci-fi (fantasy), když si čtenáři kladou otázky a hledají na ně odpovědi a obdivují fungování světa, které autor vymyslel. Mnozí současní autoři žánru sci-fi by si mohli vzít příklad, jak psát tyto knihy, aby měly zajímavý námět, aby čtenáře jednoduše řečeno připoutaly, aby v nich bylo nějaké tajemno, napětí a vůbec není zapotřebí potoky krve a hodně postav, aby se v tom čtenář neztrácel. Kniha nemusí být zbytečně dlouhá. Myslím si, že tato kniha tyto požadavky splňuje. V knize se vyskytují také filosofické otázky a samozřejmě se zde vyskytují různé odborné pojmy, což není nic neobvyklého u tohoto autora.

V průběhu čtení jsem si pokládal otázky, jaké hodnocení zvolím u této knihy. Zpočátku mne napadaly myšlenky, že knihu ohodnotím na 80 %, později na 90 %, ale nakonec si myslím, že kniha si zaslouží 100 %. Knihu bych si chtěl časem přečíst znovu, případně se vrátit k popisným úsekům vysvětlující fungování světa na planetě Solaris. Některé popisy mohou působit zdlouhavě a možná pro některé dnešní čtenáře nezáživně. I já jsem si říkal, že by kniha byla více čtivější bez těchto popisů, ale zase to nebylo nějak přehnané a myslím si, že to k této knize patří. Takže v této části jsem byl nerozhodný při hodnocení. Časem bych si chtěl určitě přečíst nějaké další autorovy knihy. Myslím si, že autorovy knihy mají co říci i v dnešní době. :)

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Vydáváme se do vesmíru připraveni na všechno, tedy na samotu, boj, utrpení i smrt. Ze skromnosti to neříkáme nahlas, ale občas si myslíme, jak jsme báječní. Jenže my nechceme dobývat vesmír, chceme pouze rozšířit Zemi k jeho hranicím. Jedny planety mají být pouštní jako Sahara, jiné ledové jako pól nebo tropické jako brazilská džungle. Pokládáme se za rytíře svatého Kontaktu. To je další licoměrnost. Nehledáme nikoho jiného než lidi. Nepotřebujeme jiné světy. Potřebujeme zrcadla. Nevíme, co s jinými světy dělat. Stačí nám jeden, i tím se zalykáme. Chceme nalézt svůj vlastní, idealizovaný obraz; tím mají být planety, civilizace dokonalejší, než je naše, v jiných zase hodláme najít podobu naší primitivní minulosti. Jenže na druhé straně existuje něco, co nechceme přijmout, čemu se bráníme, ale vždyť jsme nepřivezli ze Země jen ryzí destilát ctností, hrdinský pomník Lidstva! Přiletěli jsme sem takoví, jací skutečně jsme, a když nám druhá strana ukazuje pravdu – tu její část, kterou zamlčujeme -, nedokážeme se s tím smířit!

Lidé se vydali k jiným světům, k jiným civilizacím. A přitom neznají vlastní zákoutí, slepé cesty, hlubiny, zabarikádované temné dveře.

15 24.07.2020

Jedná se o první knihu, kterou jsem přečetl od tohoto autora. Po přečtení anotace jsem si řekl, že by se mi kniha mohla líbit, a tak jsem se pustil do čtení. Knihu jsem měl rychle přečtenou, četla se dobře, kniha obsahuje také ilustrace. Kniha se mi líbila a knihu hodnotím na 5*.

Nejhorší ze všeho je, pokud máme někoho blízkého z rodiny, který je po fyzické stránce na tom celkově dobře, ale začínají se mu vytrácet vzpomínky, pletou se mu osoby, které patří do jeho rodiny, celkově ztrácí paměť, ztrácí orientaci v čase.. Členové rodiny, pokud s takovým člověkem žijí v jedné domácnosti, anebo jej často navštěvují, musí mít velké pochopení a snažit se dotyčnému člověku vysvětlit, jak se ve skutečnosti věci mají. Na počátku nemoci si to sám dotyčný člověk ještě uvědomuje, jak je na tom, ale s postupující nemocí je to čím dál tím horší a horší až to může dojít do takového stadia, kdy musí být člověk hospitalizován v nemocnici, anebo v nějakém sanatoriu, kde je o něj odborně postaráno.

Líbily se mi rozhovory Noaha a jeho dědečka, ve kterých si povídají o všeličem. Dědeček také vzpomíná na svoji ženu, Noahovu babičku a v knize také vystupuje Noahův táta. Autor zpracoval téma citlivě, zároveň se v knize vyskytuje také humor.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Kdo na život spěchá, toho smutek čeká..

Selžeme jedině tehdy, když se znovu nepokusíme o to, co jsme chtěli.

To proto lidé dostávají šanci rozmazlovat vnoučata, tím totiž prosíme o odpuštění své děti.

Univerzum je příliš velké na to, abychom se na ně zlobili, ale život je dost dlouhý, abychom si mohli vzájemně dělat společnost.

15 07.02.2020

Tohle je moje první přečtená kniha od Marka Ebena. Marka Ebena mám rád. V minulosti jsem se občas podíval na pořad NA PLOVÁRNĚ, který moderoval a na jiné pořady, zejména přímé přenosy. Je inteligentní, kultivovaný, působí přirozeně.

Kniha MYŠLENKY ZA VOLANTEM představuje soubor sloupků a fejetonů, které vycházely časopisecky v letech 2014-2020. Jsou to krátké fejetony z běžného života. Autor na malém prostoru dokáže vykreslit to nejdůležitější a s humorem. V některých fejetonech píše také o své manželce MARKÉTĚ a také se dočteme o autorovi zajímavé informace, se kterými se se čtenáři podělil.

Kniha je zajímavě zpracovaná, a to že je vydána v kroužkové vazbě. Jak autor v úvodu píše, pokud by se nám některé části nelíbily, můžeme je s klidným svědomím vytrhnout.

Tato kniha byla pro mě jednohubka na jedno posezení. Byly to příjemně a pohodově strávené chvíle s touto knihou.

Citáty:

Myslím, že mám šťastný život – a šťastné životy jsou svým způsobem nudné. A přesto po nich všichni toužíme.

14 18.02.2024

Hlavní postavou je JAROSLAV HAVLÁT (35 let), který ukončí práci kněze a nastěhuje se do domu svého dětství. Dům je ve špatném stavu včetně zahrady. Postupně dům i zahradu zvelebuje a seznamuje se také se svými sousedy.

Od autorky jsem už četl knihu VRÁNY, která mě dostala. Tato kniha mě také dostala. V polovině knihy nastal zlom a já jsem se nestačil divit. Určitě je to téma na zamyšlení. Kniha se četla jedním dechem.

14 26.06.2023

KAREL GOTT je mým nejoblíbenějším zpěvákem a mám od něj všechny české a německé řadové desky. Pochopitelně vlastním i výběrové desky. Mimo jiné také vlastním ruskou desku, která je skvělá a které se v Rusku prodalo neuvěřitelných 5 miliónů kusů! V minulosti jsem se zúčastnil také několika koncertů a byl to pro mě skvělý zážitek a čerpal jsem z něj po mnoho dnů. Zúčastnil jsem se také skvělého koncertu v Ostravě v roce 2012, ve kterém také představoval nové písně z alba DOTEK LÁSKY, které je výborné! S Karlem Gottem jsem se také nechal vyfotografovat.

Karel Gott byl profesionál, skvělý zpěvák a člověk! Bylo pro něj důležité kamarádství, a přestože se dopustil některých chyb, řekl bych, že svými písněmi dokázal spojovat všechny lidi, a lidé ho měli a mají rádi doposud. Jeho písně mi dodávají energii a radost a myslím si, že všem jeho fanouškům. Věkové rozpětí jeho fanoušků je různorodé. Od mladých posluchačů, přes střední generaci až po dříve narozené posluchače. Karel Gott byl velkým cestovatelem. Navštívil hodně zemí (USA, Japonsko, Izrael, Austrálie aj). a také v této knize se dočteme o jeho cestách do zahraničí a jeho zážitcích.

Knize KAREL GOTT – MÁ CESTA ZA ŠTĚSTÍM jsem věnoval hodně času. Kniha je pořádná bichle, hodně těžká, má velký formát. Obsahuje hodně fotografií a různých dokumentů. Je důkladně zpracována a na knihu je potřeba si najít více času. Čtenáři, kteří mají rádi Karla Gotta, knihu určitě ocení a dozví se hodně zajímavostí z jeho osobního i pracovního života. V knize nalezneme také příběhy, které tajil po celý svůj život. Na mě osobně působilo všechno upřímně a myslím si, že Karel Gott neměl potřebu něco přibarvovat a dělat se lepším, když věděl, že jeho dny jsou sečteny! Člověk v tomto stadiu rekapituluje svůj život a otevírá své srdce. Odhaluje se čtenářům se všemi kladnými i zápornými stránkami. Je dobře, že Karel Gott tuto knihu napsal. Kniha byla čtivá a dočetl jsem se řadu zajímavostí. Na některé věci jsem si vytvořil nový pohled. Určitě měl Karel Gott s touto knihou hodně práce a myslím si, že to zvládnul dobře. Závěr knihy je hodně dojemný. Karel Gott byl bojovník do konce svého života a to na něm obdivuji, že se nevzdával a měl plno plánů, které chtěl uskutečnit. Hudba byla pro něj celým životem. Miloval hudbu, miloval publikum, miloval natáčení desek, rád si kupoval LP a měj jich doma obrovské množství. Je to nepochybně skvělý zpěvák s nádhernou barvou hlasu, který nazpíval během své kariéry stovky a stovky písní a tyto písně jsou oblíbeny a poslouchány do dnešního dne všemi generacemi a to je fantastické!

Kniha je určitě vhodná pro všechny fanoušky Karla Gotta a určitě také udělá radost všem, pokud Karla Gotta mají rádi a obdrží ji pod vánočním stromečkem. Pokud Karla Gotta nemáte rádi, nemáte rádi jeho tvorbu, nemá smysl se do této knihy ani pouštět. Byla by to ztráta času. Ale naopak pokud jej máte rádi včetně jeho písní, knihu si užijete, ač nad některými věcmi budete třeba kroutit hlavou. Ale nikdo není dokonalý, má své chyby. Líbilo se mi, že Karel Gott hodně lidem pomohl, aniž by se tím chlubil. Měl srdce na správném místě. Všechny písně a desky, o kterých Karel Gott ve své knize píše, znám, protože všechny desky mám doma, takže jsem se dokázal rychle orientovat a byl jsem v obraze.

Myslím si, že tato kniha má potenciál i na zahraniční knižní trh, pokud by se přeložila do němčiny. Mám na mysli především Německo, ve kterém má Karel Gott hodně fanoušků a další státy, ve kterých se mluví německy. Myslím si, že skalní fanoušci z německy mluvících zemí si knihu koupí i přesto, že je v češtině, ale nicméně bylo by fajn, pokud by se také tito čtenáři mohli začíst ve svém jazyce. Do úvahy by přicházelo také Rusko, protože Karel Gott má také své fanoušky i v této zemi a určitě by to ocenili. Jsou to jen moje úvahy, ale třeba se vydavatelství nad tím zamyslí. Jednoduše řešeno, Karel Gott má své fanoušky po celé Evropě i mimo Evropu.

Nemůžu souhlasit s komentář profilu n.ezn.amy ohledně Anticharty. Během normalizace to nikdo neměl jednoduché včetně popové hvězdy Karla Gotta, ač na první pohled by se mohlo zdát, že neměl žádné starosti a s režimem byl zajedno a notoval si s komunistickými kádry, což mu bylo hodně vyčítáno po roce 1989. Musel s KSČ najít společnou řeč a těchto umělců bylo nespočet, pokud chtěli nadále působit v umělecké sféře v Československu během normalizace. Myslím si, že Karel Gott dostatečně vysvětlil toto téma a do knihy to určitě patří, poněvadž měl k tomuto tématu co říci a objasnil to v širších souvislostech. Karel Gott mohl zůstat klidně v Západním Německu a vyvarovat se všech potíží s KSČ. V Západním Německu vydával jednu desku za druhou, měl nespočet koncertů, nic by mu nechybělo, ale nechtěl zklamat naše fanoušky, nechtěl opustit rodinu, a proto se rozhodl zůstat v Československu, což je dobře. Koncerty měl po celém světě včetně Východního Německa. Všude ho měli rádi a oceňovali jeho profesionalitu a přístup k divákům, kteří přišli na jeho koncert.

Karel Gott se také zamýšlí nad revolucí 1989. Uvažoval o tom, že skončí se svou kariérou v roce 1990 v Československu a přestěhuje se do Německa a tam bude pokračovat ve své kariéře. Fanoušci rozhodli, že chtějí Karla Gotta a nehodili jej přes palubu, což dosvědčovalo zájem o jeho koncerty a velmi úspěšné prodeje desek jako např. desky KDYŽ MUŽ SE ŽENOU SNÍDÁ (1992), anebo DUETY (1997), kterou natočil s Lucií Bílou. Někteří lidé si určitě přáli, aby skončil, ale fanoušci a příznivci ho podrželi! Podle mého názoru by byla škoda, pokud by Karel Gott skončil u nás kariéru v roce 1990, poněvadž i po roce 1989 natočil skvělé písně a desky, i když už bylo méně hitů než před rokem 1989.

14 22.11.2021

Na tuto knihu jsem slyšel hodně pozitivních reakcí, a tak jsem se také rozhodl, že se pustím do čtení. Knihu jsem si stáhnul v elektronické podobě z Internetu a následně jsem si ji vytisknul na 9 papírů formátů A4, abych ji nemusel číst v počítači. Kniha je poměrně krátká, do půlhodiny jsem měl knihu přečtenou. Kniha se mi líbila. Líbila se mi myšlenka pastýře, který sázel stromy a něco pozitivního udělal pro přírodu, aniž by za to očekával nějakou finanční odměnu. Povídka by se dala označit za ekologickou.

Na YouTube jsem si také poslechnul audioknihu, kterou načetl Marek Eben, a kromě načteného textu vidíme také animace z původního filmu. Toto zpracování se mi také hodně líbilo. Knihu určitě doporučuji si přečíst, případně si poslechnout audioknihu. Knihu hodnotím na 100 %.

Vzpomínám si, že táta přibližně před 40 roky vysázel břízy v blízkosti našeho domu. Pomáhal mu přitom jeden známý. Původně jsem si myslel, že je vysázel, když jsem se narodil, ale už si nevzpomíná, kdy přesně to bylo, ale to není podstatné. Důležité je, že břízy se uchytily a vyrostly do obrovské výšky a jsou zdravé. Mám je každý den před očima. Pokud by každý člověk během svého života zasadil pár stromů, tak by to určitě prospělo přírodě a také lidem.

Chovat se ekologicky v dnešní době je určitě zapotřebí. Myslím si, že po roce 1989 je ekologie v ČR na mnohem vyšší úrovní, než tomu bylo za komunismu. V současnosti je otázkám ekologie věnován daleko větší prostor, než tomu bylo v minulosti, třídění odpadů je samozřejmostí, byly přijaty nové zákony vztahující se k životnímu prostředí apod. Někteří lidé se věnují ekologii aktivně, někdy mám pocit, že zacházejí až do extrémů, a naopak jsou lidé, kteří se o ekologii nezajímají, je jim to vcelku jedno, co se děje s naší planetou. A existuje skupina lidí, kteří stojí mezi těmito dvěma skupinami, patří do takového zdravého středu. V současné době patří mezi největší ekologické problémy PLASTOVÉ VÝROBKY a možná časem VYHOŘELÉ PALIVO Z JADERNÝCH REAKTORŮ.

Kniha je určitě nadčasová a ukazuje, že každý člověk, pokud bude chtít, se může zasloužit o zlepšení životní prostředí vlastním přičiněním, byť v malém měřítku v celkovém rozsahu, například tím, že bude třídit odpad, bude dále zužitkovávat plastové výrobky (víčka u PET lahví), vyčistí les od odpadů, které do něj nepatří, anebo třeba tím, že zasadí nějaké stromy, jako tomu bylo u hlavní postavy v naší knize - Elzéarda Bouffiera.

Vzpomínám na jedno rčení, ve kterém se říká, že každý muž by měl ve svém životě postavit dům, zplodit syna a zasadit strom. Pokládám si otázku, co když ani jednu z vyjmenovaných činností nesplní? Bude stále patřit mezi muže? :) :) :) 

Autor píše: „Tato kniha by nikdy nemohla vzniknout bez nejzásadnějších zdrojů informací – bez deníku z koncentračního tábora Gustava Kleinmanna a pamětí Fritze Kleinmanna, které se ke mně dostaly přes profesrora Reinholda Gärtnera z univerzity v Innsbrucku. Reinhold jednak pomáhal Fritzovi s vydáním dokumentů v knize DOCH DER HUND WILL NICHT KREPIEREN („A ten pes ne a ne pojít“), mně pak nezanedbatelným způsobem pomohl spoluprací při počátečním bádání pro tuto knihu, za což mu děkuji.“

Kniha je založena na skutečných událostech, které prožil Gustav Kleinmann a jeho syn Fritz Kleinmann v koncentračních táborech (Buchenwald, Osvětim, Mauthausen aj.). V koncentračních táborech strávili přes 5 let, což je velmi dlouhá doba. Sledujeme jejich osudy od prvního transportu do Buchenwaldu až po návrat do Vídně. Je obdivuhodné, že Gustav s Fritzem přežili toto peklo. Gustav si vedl deník, do kterého si zapisoval zážitky z koncentračních táborů. Deník nebyl obsáhlý, nicméně pro autora to byl jeden z cenných zdrojů informací, který použil při zpracování knihy. Gustavův syn Fritz napsal: „Vím, že můj otec kvůli tomu deníku riskoval život. Nikdo z ostatních vězňů ho ve psaní nepodporoval, protože neohrožoval jenom sebe, ale nás všechny. Dokonce i dnes zůstávají některé otázky nezodpovězené“ Kde můj otec deník ukrýval? Jak se mu ho podařilo dostat přes kontroly?“ Gustav v rozhovoru z roku 1997 prozradil, že když sloužil jako sanitář ubikace, schovával jej v posteli, a když pracoval venku, nosil ho u sebe. Do deníku si poznamenal také báseň – Kaleidoskop z kamenolomu, kterou složil.

Kniha je poměrně obsáhlá, nicméně čtivá. Dozvěděl jsem se nové informace, které mi rozšířily obzory o koncentračních táborech. Obdivoval jsem Fritze za jeho statečnost, za to, že neopustil svého otce a dobrovolně se rozhodl, že pojede s ním do Osvětimi! Nechtěl ho opustit za žádnou cenu, i když ho všichni odrazovali, poněvadž si uvědomovali, že je tisíckrát horší než Buchenwald a je téměř jisté, že zemře v plynové komoře! V knize se dočteme o dalších členech Gustavovy rodiny, a co se s nimi stalo během války, dočteme se o drsných pracovních podmínkách v kamenolomu, kde pracovali Gustav a Fritz. Postupně vystřídali řadu jiných zaměstnání, které byly fyzicky náročné. Dočteme se o zvěrstvech, které páchali Nacisté, o pochodu smrti aj. Zajímavá byla pro mě událost, když se Fritz seznámil s jedním Němcem, kterého si oblíbil a který mu v určitých situacích pomohl. Oč se jednalo, se dozvíte během četby knihy. Z toho vyplývá, že ne všichni Němci byli špatní. Našli se také takoví, kteří měli srdce na správném místě a kteří používali rozum a nemohli se ztotožnit s myšlenkou hromadného vyvražďování Židů. Bylo jich sice poskromnu, ale také pomáhali. V knize se pořád něco děje, dochází k různým zvratům, k událostem, které byly hodně napínavé a akční. Nad určitým rozhodnutím, které provedl Fritz, jsem kroutil hlavou a říkal jsem si, proč se takto zachoval a proč tolik zbytečně riskoval..

Je vidět, že autor si dal velkou práci se zpracováním knihy. Během četby nalezneme na konci některých odstavců číselné odkazy, jejíž podrobnější vysvětlení nalezneme v POZNÁMKÁCH /Poznámky pod čarou/. Jsou hodně podrobné, všímal si každých nepřesností, které uvedl na správnou míru. Nečetl jsem všechny poznámky, pouze ty, které mne oslovily. Autor uvádí hodně zdrojů, ze kterých čerpal. Rovněž vedl rozhovory a dopisoval si s Kurtem Kleinmannem a dalšími členy rodiny. V knize nalezneme také REJSTŘÍK. Škoda, že se v knize nachází pouze jedna černobílá fotografie, fotografií mohlo být více. Musím pochválit také přebal knihy, který se povedl.

Skutečných příběhů z 2. světové války, s tematikou koncentračních táborů, vychází v poslední době velmi hodně. Tato kniha je zajímavá tím, že nám vykresluje příběh otce i syna, kteří oba dva prošli hrůzami koncentračních táborů a oba dva přežili a později podali svědectví o svých zážitcích. Málokdo měl takové štěstí. Rovněž délka jejich pobytu v koncentračních táborech je ojedinělá v příbězích, které jsem doposud četl. Pět a půl let PEKLA!!!

14 03.09.2019

Při čtení knihy se mi vybavovaly některé momenty z dětství. Určitě jsem tuto knihu v dětství držel v ruce a z této knihy jsem četl, ale za ta léta jsem téměř všechno zapomněl. Bylo fajn po letech si znovu přečíst tuto knihu. Kniha se mi líbila, nachází se v ní několik poučení pro děti. Ilustrace se mi také líbí. Myslím si, že knihu ocení i dnešní mladí čtenáři.

14 08.11.2018

Kniha se mi líbila. Pamatuji si, že knihu jsem četl poměrně dlouho, poněvadž je velmi obsáhlá. Řada myšlenek k zamyšlení.

Citáty, které mne oslovily:

Není rozdílu mezi lidmi a každý člověk se narodí na svět nahý a srdce lidské je jedinou mírou mezi lidmi. A nelze měřit člověka podle barvy jeho pleti či podle jeho jazyka, a nelze měřit člověka podle jeho roucha či šperků, a nelze měřit člověka podle jeho bohatství či chudoby - nýbrž jedině podle jeho srdce. Proto dobrý člověk je lepší než zlý a spravedlnost je lepší než křivda, ale nic jiného nevím - a to je všechno mé vědění.

Nejsem kazatel, ani bojovník, ani prorok. Jesliže se snažím ve svých knihách, po všech svých zkušenostech a zklamáních, mezi řádky o nějaký program či tendenci, pak bych ji formuloval slovy: osobní svoboda, lidskost a tolerance. Kromě toho potřebuje člověk také trochu krásné marnosti, aby mohl žít. Docela beznadějný program v dnešní době, ale pro mne nezbytný.

14 07.03.2018

Tuto detektivku napsala dvojice švédských spisovatelů. Jedná se o první díl ze série VRAŽDY V ÖSTERLENU. Popřemýšlím, jestli se časem pustím do druhého dílu s názvem SMRT ČÍHÁ NA JARMARKU.

Hlavní postavou je stockholmský inspektor PETER VINSTON (49 let), který vyšetřuje vraždu realitní agentky JESIIE ANDERSONOVÉ (42 let). Peter se ocitá na venkově na jihu Švédska. S vyšetřováním případu mu pomáhá policistka TOVA ESPINGOVÁ. Zpočátku jejich spolupráce drhne, nicméně postupně dochází ke zlepšení jejich spolupráce.

PETER je vysoký, galantně se obléká, nemá moc rád zvířata. Je rozvedený, má šestnáctiletou dceru AMANDU. S bývalou manželkou CHRISTINOU má dobré vztahy. Je pečlivý a je profesionál ve svém oboru.

TOVA je nezkušená, ale ambiciózní. Žije se ženou FELICIOU, která vlastní kavárnu.

Tato detektivka je ve stylu Agathy Christie. Pomalé tempo vypravování, několik podezřelých a postupné vyšetřování případu. Při četbě jsem si vytvářel různé teorie, kdo je vrahem Jesie. Postupem času jsem došel na to, kdo by to mohl být.

Líbilo se mi, že se příběh odehrával v pěkném prostředí. Máme zde slunce, moře, jabloňové sady, rozkvetlá pole. Hrdinové románu jsou zajímaví. Jedna z postav je majitelka hřebčína a jezdecká instruktorka, další z postav je včelař, další se stará o jabloně. V románu se nachází také kocour PLUTO.

Na počátku knihy se nachází PŘEHLED OSOB, za což chválím. Kniha má pěkný přebal.

13 11.12.2023