MarceD. komentáře u knih
Jak docela často píšu, v knížkách se sem tam objeví postava, která mě štve. Tady to bylo jinak. Tady mě štvali úplně všichni. Taková míra pokrytectví, vyčůranosti a sobeckosti, ježkovy voči. Sice jsem si myslela, že mě to chvílemi zabije, ale přesto jsem Dědinu přečetla s chutí a užívala jsem si každou stránku.
Krásné čtení, kde jsem fandila snad všem hlavním postavám. Poutavý příběh, dobře napsaný...
Co na to říct? Autorka se asi snažila do knížky dostat od každého kousek. Kousek dramatu, kousek milostného románu, kousek sci-fi, kousek historického románu. Výsledkem je Eintopf, ze kterého mě akorát bolí žaludek. Škoda, vypadalo to slibně, ale skončilo to zklamáním.
Zatím asi nejlepší, co jsem od Hartla četla. Narozdíl od Nejlepšího víkendu nebo Okamžiků štěstí ve mě tohle nějakým způsobem zarezonovalo a zůstalo.
První kniha, kterou jsem od autorky četla a rozhodně mě zaujala. Zajímavý příběh, přerod z dítěte do dospělého, navíc v kulisách Neapole.
Další skvělý Backman. Začátek byl pro mě sice trochu matoucí, ale nedala jsem se a zbytek čtení jsem si náležitě užila.
Ač to byl nápor na psychiku, tak výborná kniha. Děsivé podhoubí u rodiny z lepší společnosti. Hlavní hrdinka nemá moc sil, aby se z toho zvládla vymanit, ač jí život podává pomocnou ruku od někoho, od koho by se to úplně nečekalo.
Asi nejzvláštnější povídky jaké jsem kdy četla. Ale zároveň mě ta zvláštnost nutila číst dál a dál až byla najednou knížka přečtená.
Rozhodně působivé čtení. Ale nepohltilo mě to tak jako Velká samota. Ale přesto rozhodně nelituji času, který jsem čtením strávila. Fandila jsem hlavním hrdinkám, nejen v jejich válečném úsilí, ale hlavně v jejich rodinném boji.
Po dlouhé době jsem si zase dala Třeštíkovou a já mám ten její styl vlastně docela ráda. I tohle vyprávění o jednom ztroskotanci mě bavilo a líbilo se mi, jak autorka brousila až k nevyhnutelnému konci...
(SPOILER) Musím říct, že něco takového jsem fakt snad ještě nečetla. Skvělé popisy myšlenkových toků postav versus to, co doopravdy řeknou nahlas. Konec velmi nečekaný (aspoň pro mě), ale vlastně úplně dokonalý.
Krásné a zajímavé čtení. Moc se mi líbil popis pařížského života, doby i popisy postav. Spoustu věcí jsem si dohledávala a porovnávala a musím si přečíst Joyceova Odyssea. Joyce jsem četla naposledy na gymnáziu, tak asi nazrál čas zase po něčem sáhnout.
Julie Caplin je taková moje guilty pleasure. Během jednoho až dvou dnů knihu přečtu, říkám si, že je to pitomost, ale stejně si to užiju. Užívám si popisy míst, popisy jídla a pití a v neposlední řadě i to, že vím, že příběh bude mít šťastný konec.
Číst tuhle knihu, to bylo jedno velké áááách. Dočtení jsem natahovala jak jen to šlo, protože jsem ji prostě nechtěla dočíst. Ten děj, ten jazyk... prostě nádhera.
Nebýt knižní výzvy na Databázi knih, asi bych se k Jane Austen nedostala. Ano, znám její tvorbu v teoretické rovině, ale nikdy jsem ji nečetla. Až teď. A musím říct, že jsem zůstala v úžasu, protože tak vtipné a sarkastické čtení jsem opravdu nečekala.
Knížka si plyne v pohodovém tempu, bez závratných zvratů a dramat a přesto na konci je každý hrdina (hlavní i vedlejší) trochu jiný než na začátku. Četlo se mi to moc hezky.
Skvěle zpracovaná kniha, včetně dalších osudů členů Věrčiny rodiny a jejích přátel. Poutavé, mrazivé. Ač útlá knížka, četla jsem ji docela dlouho, protože jinak to prostě nešlo. Navíc jsem si dohledávala další souvislosti a reálie, které mě doposud nějak minuly.
Další z edice Julie Caplinové, další velmi podobná zápletka, jen zasazená do jiného prostředí. A stejně mě to baví. Jak sice píše někdo níž, za sebou se to moc číst nedá, ale čas od času je to fajn. Člověk ví, jak to dopadne, jen čeká jak moc bude cesta k jasnému cíli klikatá. Co mě ale nejvíc baví jsou popisy míst a jídel... už jen kvůli tomu dávám tři hvězdy
Třicátá léta v New Yorku, nižší střední třída se velmi lehce, opatrně a možná trochu náhodou prolíná s tou vyšší. Příjemné postavy, žádné ultradramatické zápletky, ale přesto člověka zajímá, kam se bude děj vyvíjet. Krásná kniha.
Po trochu rozvleklém začátku se rozjel zajímavý příběh s dobře vykreslenými postavami. Ať ženskými nebo mužskými. Dost mě překvapil i fakt, že se letadla prostě shazovala do moře (to jsem si pak nevěřícně ověřovala). Dobré čtení.