mamadli1922

Příspěvky

Na SeněNa SeněVojtěch Rauer

V žánru young-adult vyjímečný počin. Držím autorovi palce, ať dál roste.

10.11.2020


Mrtvé dušeMrtvé dušeNikolaj Vasiljevič Gogol

Geniální! Jaká škoda že nedokončené:(

09.10.2020


Dívka v pavoučí sítiDívka v pavoučí sítiDavid Lagercrantz

Jak by řekl Rytmus: "Je treba zarobiť!"

Z Larssonovy triologie je třeba vypíchnout hlavně skvostný první díl Muži, kteří nenávidí ženy. Larsson v něm předvedl klasickou kompozici výstavnního thrilleru/detektivky. U detektivky "christiovského" typu zajímá čtenáře, co se stalo. U thrilleru, co se stane. Problém Lagercrantzovy knihy je to, že mě nezajímalo ani jedno. Autor sice po formální stránce napsal čtivé, svižné dílo, to je ale houby platné, když zcela opomněl nejdůležitější prvek žánru - záhadu. Nebo něco, co dá předzvěst velkým věcem, kvůli kterým má smysl těch 400 stránek přelouskat. Čtenář musí být zatčený jak osel, kterému mávají mrkví na tyčce. Je nutno přiznat, že Lagercratz ovládá řemeslo, umí psát, ale bohužel neumí vystavět thriller a už vůbec ne detektivku. A na tom celá kniha padá. Vzdal jsem to po 190 stránkách. Pak jsem si na doporučení z komentářů přečetl poslední větu. Ta mě utvrdila, že jsem o nic nepřišel.

10.07.2020


Anna KareninaAnna KareninaLev Nikolajevič Tolstoj

Nadčasové dílo hlavně po stránce psychologie postav ve vztahových situacích. Úvahy nad soudobou společností už jsou spíš pro historiky. Tolstého styl s opakování slov, který by u jiných autorů mohl být brán jako stylistická nešikovnost, je působivý. Píše o něm už Kundera v jedné eseji. Synonymum je synoymum. Pokud chceme zachovat význam, nemůžeme slova měnit.

Co je však neodpustitelné, je redakční práce nakladatelství Omega. Desítek chyb v sazbě, chybějící či naopak přebývající uvozovky. Strašidelná čeština z roku 1904, kterou se redaktoři ani nesnažili přiblížit současnému jazyku. Vydání ze šedesátých let je tak modernější a pro dnešního čtenáře čtivější než to z roku 2012 (!!!) byť s krásně ilustrovanou vazbou. Pravopisné chyby, moskevský s velkým M apod. Jinak mám s vydáními klasických děl u Omegy dobré zkušenosti, za tohle by si ale redaktoři měli pěkně sáhnout do svědomí. Vím, 900 stránek je hodně, peněz a času málo, přesto je to škoda a zmařená práce. Lidé si pak raději zajdou do antikvariátu a knihu si koupí pětkrát levněji. Věřím však, že to byl jen ojedinělý exces:)

24.06.2020


Paganiniho smlouvaPaganiniho smlouvaLars Kepler

Manželé "Keplerovi" jsou autoři dvou kvalitních detektivek (Stalker a Lovec králíků), a dvou slušných (Svědkyně ohně a Písečný muž). Ve zbytku svých děl bohužel rozlišují jen dvojí psychologii postav - nelogickou a žádnou. Paganiniho smlouva je možná o chlup lepší než braky Hypnotizér a Lazar, avšak postavy jsou tak ploché a nelidské, že je úplně jedno, kdo je dobrý, zlý, vrah, oběť, svědek, po papíře se prostě prohání armáda jmen, jejichž nositelé dělají nelogické kroky, pronáší nelogické výroky, až člověku zůstává rozum stát, podle jakého klíče autor některé scény vystavěl. Nekonečné přestřelky a honičky či prvoplánové násilí příběh neudrží ani zdaleka. Hrozně rád bych si k Joonovi nebo Saze vytvořil nějaký vztah, ale je to jak vytvořit si vztah k automatickému vysavači nebo mixéru. Člověk nemůže říct, že jsou napsaní špatně, nejsou napsaní nijak. Opět musím podotknout - ve spisovatelském duelu Nesbo - Kepler vítězí Nor na celé čáře.

P.S. Může mi někdo vysvětlit tu pozérskou scénu s hercem v ostrovní chatce? To jsou opravdu ve Švédsku všichni psychopati?

26.05.2020


Na cestěNa cestěJack Kerouac

K Na cestě je třeba si najít cestu. Je těžké pochopit myšlení oné generace, ale když se na ně čtenář napojí, dostane unikátní zážitek, jaký jiná kniha nenabídne.

Kerouacovy postavy si zamilujete, otázka je, jestli jim máme závidět.

15.05.2020


Máma a smysl životaMáma a smysl životaIrvin David Yalom

Skvělá a různorodá kniha. Na jednu stranu silné autobiografické příběhy z Yalomovy profesní dráhy, na stranu druhou povídky na fiktivním základu, velmi literárně působivé. Závěrečná lehce ironická povídka, kdy terapeut odhání černou můru své milenky tím, že s netvorem vstupuje do terapie a řeší jeho problémy, je klenot.

10.11.2019


Dívka ve tměDívka ve tměMartin Jaroš

Knihu jsem v knihkupectví našel v sekci "české krimi". Bohužel ani podle obálky nešlo poznat o jaký žánr se jedná. Kdyby nakladatel dal jasně najevo, pro koho je určena, či ji v knihkupectví zařadili do sekce young adult, knihu bych si nekoupil a dál si žil pokojným životem. Bohužel se stalo a mě dodnes budí ze sna stylistické umění Martina Jaroše. Pán, který vystudoval psaní příběhů na vysoké škole a od něhož by čtenář vzhledem k jeho věku očekával vyzrálé a vyrovnané dílo, se dopustil bizáru, jaký nemá v české detektivní literauře obdoby. Kniha je vhodná pro žáky ve starším školním věku a i u nich bych měl strach z útoku na jejich dobrý vkus. Možná si přečtu chystaný Jarošův životopis Karlose Vémoly, žánr biografie mu snad sedne více. Další thriller v jeho podání by už česká kultura nemusela ustát.

29.10.2019odpad!


Sněžný měsícSněžný měsícMichaela Klevisová

Dvojče Nely Rywikové. Průměrné sociální romány, které jsou samy o sobě málo atraktivní a těžko prodejné, tak to zaobalíme jako "detektivku", protože ty jsou teď "in"! Nakonec je z toho zbytečná kniha, která se po příjemné první polovině rozemele jak kornfleky v mlíku. Závěr vyšumí do prázdna, není tam ani "wow efekt" ani skutečné "emoce" pouze uzavření zkonstruovaného příběhu bez silnější pointy. Klevisová dává velký důraz na postavy, jejich psychologii a vývoj ale není schopna dotáhnout do konce. Ani atraktivní beskydské prostředí příběh nezachránilo.

02.09.2019


Sportovní talentSportovní talentMichal Vičar

Teoretická práce, která je v praxi těžko využitelná.

11.07.2019


HotýlekHotýlekAlena Mornštajnová

Musím přiznat, že na tento román jsem se velmi těšil. Hana je nejlépe hodnocena kniha na DK a i na Hotýlek všichni pějí chválu. Čekal jsem kvalitní generační román, doufal jsem, že se dočkám něčeho na způsob jiných českých autorek současnosti jako Jakuby Katalpy nebo Viktorie Hanišové. Po kýčaři Hartlovi jsem si chtěl přečíst kvalitní tuzemskou literaturu. Bohužel zklamanější jsem být nemohl.

Příběhů situovaných do vlády komunistů máme v české literatuře a filmu nespočet, jak těch napsaných v dané době tak těch, které byly stvořeny s odstupem. V kontextu toho je Hotýlek asi nejzbytečnější kniha, jakou si lze představit. Přitom narozdíl od čestného Hartla, který o sobě aspoň upřímně přiznává, že píše braky, se Hana Mornštajnová tváří jako seriozní autorka. Opak je tvrdou pravdou. Povrchní příběh ještě povrchněji výprávěný je jen sentimentální snůškou nahrubo načrtnutých postav a událostí bez jakéhokoli uměleckého nádechu. Hotýlek je "románek", který nemá daleko k červené knihovně. V něčem vzdáleně připomíná Obsluhoval jsem anglického krále, zejména hlavní postava nese s Hrabalovým Dítětem společné znaky, bohužel srovnání kvality textů je jako byste vedle sebe postavili obrazy italských klasiků a studentů umělecké průmyslovky. Mornštajnové chybí originální vypravěč, chybí jí psychologie postav, aspoň vyšší než můžeme vidět v Ordinaci v růžové zahradě, chybí jí schopnost zajímavě vylíčit prostředí, román se jmenuje Hotýlek, ale jakoukoli poetiku či genia loci budeme hledat marně. Kdyby se jednalo o neznámou začínající autorku, dal bych z milosti dvě nebo tři hvězdy. Takhle jsem chtěl dát jednu, ale proč vlastně? Časem zkusím Hanu, ale momentálně je pro mě Mornštajnová nejpřeceňovanější česká autorka.

27.05.2019odpad!


Okamžiky štěstíOkamžiky štěstíPatrik Hartl

Jedna pasáž za vše: "Ještě ne!" prosila ho úpěnlivě, když už vypadal, že bude mít orgasmus. A on se snažil vydržet co nejdýl, ale stejně moc dlouho nevydržel, protože po té pauze nedokázal vzrušení vůbec regulovat. Nakonec se omlouval, že to nedokázal oddálit, ale zjistil, že ani nemusel, protože Monika přece jen stihla orgasmus taky. Akorát při něm zadržela dech, takže byla tak potichu, že to ani nepoznal."

To jako vážně? Tohle se tiskne po deseti/statisísích?? Něco tak tupého, plochého a žalostně napsaného jsem ještě nečetl. Pravda je, že pokud to člověk bere jako parodii, docela se při čtení i baví. Bohužel je to myšleno vážně. Kniha je jen změť zevrubně načrtnutých událostí, které se dějí za sebou bez jakéhokoli náznaku literární součinnosti. Tohle má být nástupce Viewegha? Níž už česká literatura klesnout nemohla. Patrik Hartl je dno. Ten chlap neloví rybky na mělčině, ale kupuje zmražené v Makru.

22.05.2019odpad!


Projekt KronosProjekt KronosPavel Bareš

Obsahuje spoilery. Možná.

Nebudu hodnotit hvězdičkami, protože nejsem cílová skupina. Zprvu chci říct, že je úžasné, co autor ve svém věku dokázal a jsem moc zvědavý, kam se bude ubírat jeho další cesta.

Co se týče Projektu Kronos... Je otázka, komu je kniha určena. Já osobně bych jí bez váhání přiřknul nálepku Young adult. Autor je velmi činný na sociálních sítích a ví proč. Cílová skupina Projektu Kronos je právě (hlavně internetová) komunita mladých lidí. Z tohoto pohledu se autor stylisticky i obsahově trefil parádně. Komiksový styl s úsměvnými citoslovci „Argh“ „Bum“ „Prásk“ nebo „Huh“ je něco nového, co může milovníkovi klasické románové formy způsobovat lehkou tachykardii, na určitou část čtenářstva to však působí pozitivně. Stejně tak repliky typické pro seriály, které jsme jako malí sledovali na Jetixu, sice neotvírají psychologii postav nijak do hloubky, ale drží je v rámci, kde je čtenář chce mít a kde je přesně očekává. Na stranu druhou sociologické vklady a úvahy nad paralelou se současným světem dávají čtenáři iluzi, že za tím vším je něco velkého, ukryté mezi řádky. Bohužel není, ale i ta iluze přidává na atraktivitě a pomáhá ve čtenáři zvyšovat napětí. Na konci pak jako vyvrcholení dostaneme repliku, kterou podvědomě všichni čekáme: „Tohle město je špinavá díra, ale je to můj domov, a já za něj budu bojovat, dokud je nějaké naděje!“ A všichni utřeme slzu, připijeme si coca colou a těšíme se na další díl. Čtenář zasažen direktem přesně mezi oči. BUM! PRÁSK!

Jako otázka tedy vyvstává, kam se bude ubírat spisovatelské počínání Pavla „Argh“ Bareše? Zůstane u tohoto žánru komiksu v románové formě nebo se posune blíž k literatuře? První krok zní jistěji, ten druhý s sebou nese riziko, že přijde o velkou část dosavadních čtenářů, zároveň však může získat spoustu čtenářů nových.

V současné době vypadá jeho snažení jednoznačně. Série o Projektu Kronos žije na internetu. Nesetkáte se s ním na každém rohu na billboardech jako u románů Patrika Hartla či Radky Třeštíkové. Autor není zván do televizních talk show. Přesto když otevřete Instagram, máte pocit, že Pavel Bareš je jedním z nejčtenějších českých autorů dnešní doby. A i hodnocení zde na databázi knih ukazuje jasně, že se kniha dostala do ruky tomu, komu měla. A i to je genialita marketingu. Je teď na autorovi, jestli hodlá vystoupit ze své bubliny a jít s kůží na trh. Pokud ano, budeme mu držet palce, aby vystoupal z Downtownu vysoko nad Plošinu.

12.05.2019


PolednicePoledniceJiří Březina

Skutečně oddychová detektivka, která se čte rychle, přestože v ní není výraznější napětí. Autor se nejspíš snažil napodobit Dominika Dána, chybí mu ale punc originality, něco neotřelého ve stylu psaní, co bych od zkušeného autora ověnčeného cenami čekal. Polednice neurazí, z tématu šlo ale jistě "vytřískat" víc.

17.04.2019


Ještě není konecJeště není konecMichal Sýkora

Obrovský jazykový posun, zároveň ale odklon od detektivního žánru. Ještě není konec více než detektivku připomíná společensko-psychologický román, podobně jako knihy Nely Rywikové, jen Sýkorův text působí mnohem vyzráleji. Už v Modrých stínech je sociální kritika citelná. V Ještě není konec sice není tak všudypřítomné napětí, zase je ale mnohem lépe zvládnutý po stylistické stránce.

14.04.2019


Modré stínyModré stínyMichal Sýkora

Určitě velký posun oproti Případu pro exorcistu. Román už má rámec a svoje téma. Hodnotím čtyřmi hvězdičkami, ačkoli akademický jazyk je stále, aspoň pro mě, rušivým prvkem, hlavně v dialozích, a celkově ubírá uvěřitelnosti celé knihy. To, že namísto slova důležitý použije autor pokaždé "relevantní", nepřidá textu na serioznosti. Někdy méně je více. Přesto úvahy o morálce se vztahem k polistopadovému vývoji jsou v české detektivce ojedinělým úkazem.

10.04.2019


Případ pro exorcistuPřípad pro exorcistuMichal Sýkora

Případ pro exorcistu, jakožto autorova prvotina vykazuje určité aspekty, jež jsou minoritně rušivým elementem i v dalších Sýkorových prózách jako například enormní aplikace knižních výrazů a cizích slov v dialozích, což je činí značně nerealistickými a budí dojem, že nakladatelství najalo redaktora, jenž podobně jako autor působí v akademické sféře, a nijak jej neznepokojuje, že všechny postavy policistů plus kněz hovoří jako by právě obhajovali před habilitační komisí, kromě toho že mluví v pěkně dlouhých větách...

Teď už vážně, po stylistické stránce jistě nehorší Sýkorova kniha a jedna z nejhorších, s níž jsem se v oficiální české literatuře setkal. Je to škoda, protože detektivní linka je v exorcistovi možná nejlepší ze všech čtyř románů. Ale přeci jenom se zde autor teprve vypisuje.

28.03.2019


Můj boj / tvůj bojMůj boj / tvůj bojRonda Rousey

Kniha dává přesně to, co od sportovních biografií očekáváme - vhled do myšlení úspěšných sportovců. Je to velmi dobrá motivační kniha sebevědomého člověka, američanky skrz na skrz, která nevyšplhala na vrchol pokorně skloněna před uměním soupeřek, ale celou dobu bezmězně přesvědčena o vlastní výjimečnosti. Taková je prostě povaha Rondy a díky tomu je tam, kde je. Jediné, co mě mrzí, že si tato sportovkyně (aspoň dle této knihy) neosvojila nic z tzv. "judistického ducha". Judo pro ni je jen sport, který si vybrala jako prostředek své seberealizace. Ronda nikdy nebyla judistka, vždycky byla "fighter". Judo je bojový sport a to jí sedlo. Nějaká etika s judem spojená ji však minula velkým obloukem. Těžká neúcta k soupeři, po každém prohraném zápase brečení nad výkonem rozhodčího, hlášky typu: "Měla jsem ji radši urvat ruku! Praštila jsem s tou maďarskou buchtou jako s pytlem brambor!" Podobné výroky jsou pro většinu úspěšných judistů nepředstavitelné. Je to škoda, Ronda na stranu jednu dělá judu výbornou reklamu, na stranu druhou mu dělá tu nejhorší. Není ale sama, podobné "vylomeniny" (i když trichu jiného zrna) předvádí i Fabio Basile, olmypijský vítěz z Ria. Ne všichni úspěšní judisté mohou být zároveň morálními vzory jako Shohei Ono či Lukáš Krpálek. Kniha ale jistě stojí za přečtení.

23.03.2019


Výchova dívek v ČecháchVýchova dívek v ČecháchMichal Viewegh

Podle hodnocení zde soudím, že démonizace díla Michala Viewegha probíhá více než úspěšně. Já rád usínám s vědomím, že kdysi u nás bestseller znamenal text jako Výchova dívek v Čechách. Třeba se toho jednou opět dočkáme.

05.03.2019


NeviditelnýNeviditelnýJaroslav Havlíček

Jedna z knih, kterou by si každý milovník české prózy měl přečíst. Drsná, hořká, místy až tragikomická. Sketa a záporák všech záporáků Petr Švajcar jako vypravěč je geniální tah.

03.03.2019


Hřbitov nevěstHřbitov nevěstTomáš Boukal

Obálka slibuje vzpouru vůči nerealistickým severským detektivkám, novelu na základě reálné události. Nevím, do jaké míry je základ knihy reálný, každopádně se jedná o jednu velkou přehlídku nudy. Nezvládnutá kompozice, která zabila veškeré napětí, ploché, vychlastané postavy, nezáživný děj, který se hrne od ničeho k ničemu. Jedna hvězdička za barvité popisy. Je pozoruhodné, jaké rukopisy se mohou u nás dočkat vydání a hlavně v jaké podobě.

11.02.2019


Povídání o detektivkáchPovídání o detektivkáchP. D. James

Velký přínos jak v dějinách detektivky, tak v tvůrčím psaní.

31.01.2019


SedmikostelíSedmikostelíMiloš Urban

Silnou stránkou Miloše Urbana je bezpochyby jazyk. Je vidět, že má spoustu zkušeností, čtenářských i autorských. Jeho psaní jde ale zcela mimo mne. Přitom postmodernu mám rád. Lord Mord a Hastrman mělo ještě nějakou plynulost. Sedmikostelí je jen slepenec událostí a replik nezajímavých postav, kde nefunguje ani jedna z linek. O hororu nemůže být ani řeč. A Urbanův superleit motiv opakující se snad ve všech dílech, "jak to kdysi bylo super a dneska to je na houby" děj sám o sobě neutáhne ani zdaleka. Za mě Urban určitě dlouho ne.

21.01.2019


Klub vrahůKlub vrahůPavel Renčín

Kniha, kterou společně s Houbařkou považuji za TOP knihy roku. Famózní jízda, na kterou se zpočátku budete dívat skrz prsty jako na lascivní pokus o thriller okořeněný perfektním smyslem pro humor. Avšak závěr se představuje v řemeslné dokonalosti. Pavel Renčín je Mistr pera! Těším se na další knihy.

05.01.2019


Lapači prachuLapači prachuLucie Faulerová

Jedna z nejlepších českých próz, kterou jsem kdy četl. Proč jí nejsou plná knihkupectví?

Pokud pochybujete o kvalitě českých autorů, čtěte Faulerovou! Jednou se o ní vaše děti budou učit.

28.12.2018


LazarLazarLars Kepler

Nejhorší kniha v sérii.

Vrah, který je už dávno tématicky vyčerpaný a jenž v dědečkovském věku a bez ruky řádí jako nějaká mutace Terminátora, Jamese Bonda a Hannibala Lectera.

Charakterová plochost postav. V románech vystudovaného ekonoma Nesba jsou všechny postavy něčím zajímavé a snadno vám přirostou k srdci. Literární vědci Keplerovi se spokojí s klišoidními hláškami a la Silvester Stalone a spoustou akce, krve a kusy mozku rozpatlanými po stěně.

Lazar není detektivka! Je to béčkový thriller, který spolehlivě zahubí všechny vaše mozkové buňky, takže se vám nebude zdát ani divné, že Bobr vraždí beztrestně po celé Evropě, ale nepátrají po něm, ani když zlikviduje z pozice producenta pornofilmů půlku štábu. No prostě logika nade vše.

Co dodat... snad jen díky autorům, že poslední větou románu vyřešili moje dilema, zda si koupit osmý díl. Dalších pět set stránek o novodobém Muži bez vlastností Joony Linny, který se ale umí sakra dobře prát, a honbě za geniálním sériovým vrahem, při němž umře půlka Švédska,... děkuji, nechci. Budu naivně doufat, že Keplerovi po kvalitních detektivkách Stalker a Lovec králíků nedošel dech.

28.12.2018odpad!


Norské dřevoNorské dřevoHaruki Murakami

Bohužel nedočteno. Murakamiho styl mi zkrátka nesedí. Je to jako když dostanete na hlídání pětiletého synovce a musíte si s ním celý den povídat. Hodinu, dvě se vám to zdá roztomilé, ale potom byste ho nejraději uklidili k sousedům. Do čtení jsem se musel nutit, prokousávat se jednoduchými, prázdnými dialogy bez pointy bylo nad mé síly, po dvou, třech stranách jsem knihu zpravidla na čas odkládal. Čekal jsem mnohem víc. Už jsem nedočetl Kafku na pobřeží. Nevím, jestli se někdy k Murakamimu vrátím.

24.12.2018


VeselíVeselíRadka Třeštíková

Ulice mezi knižními bestsellery. Jen doufám, že nebude mít tolik dílů.

Jedna hvězdička za hovnocuc.

14.12.2018


Pět mrtvých psůPět mrtvých psůMichal Sýkora

Sýkora roste s každou knihou. Své slabiny postupně odbourává, ačkoli stále můžeme vidět, že policisté se mezi sebou občas baví jako univerzitní profesoři. Někomu se to možná i líbí, ale přeci jenom na realističnosti textu to dost ubírá.
Sýkorovy detektivky nejsou o "wow efektu", děj není překvapivý, nezamotává se, plyne klidně jako voda, což někomu může vyhovovat, já bych ale nějaké to překvapení uvítal. Přeci jenom na konci detektivky, by měl čtenář zůstat sedět s otevřenou pusou a nevěřícně kroutit hlavou. U Sýkorových knih se jen tak lehce nostalgicky pousměje a je rád, že jeho srdce nebylo vystaveno žádnému velkému náporu. Přesto to na pět hvězd je. Nutno ještě dodat, že Marie Výrová (mně osobně ne zcela sympatická postava) nedostala v Pěti mrtvých psech zdaleka tolik prostoru jako v minulosti. Kdyby skutečně skončila, jak bylo naznačeno, a v příštím románu vystupovala jen v roli "konzultanta", oproti PMP by se nic moc neměnilo.

A už by konečně mohl zmizet ten Dylan

06.11.2018


SynSynJo Nesbø

Bohužel za mě nejhorší Nesbova kniha. V množství klišé překonal i Larse Keplera. Kdyby měla kniha o 300 stránek méně, nic by se nestalo. Děj předvídatelný a poprvé jsem se musel u Nesba skutečně nutit číst dál. Víc než jednu hvězdu dát nemůžu. Doufám, že se bude autor dál držet osvědčeného HH.

31.10.2018


1