makemake komentáře u knih

Tomuhle "konci světa" věřím - to je podle mě přesně to, kam nás to naše žraní, plenění a ničení vede. Svět nepotkají zombie (a jestli jo, prodám mozek na aukru), ale nás doženou naše prasárny tam, kde právě teď žije Myšák a ta Mírotvorka. Zmar, bída a totální úpadek rasy, která sama o sobě hlásala, že zkrotila přírodu. Lidi si nic jinýho podle mě nezaslouží, než takhle dopadnout - ale i tak, ... při čtení mě tu a tam bodla jako špendlík pod nehet ta nostalgie po světě, ve kterým žiju já a kterej tihle dva a poločlověk Toole, nikdy nezažili a ani nazažijou. Čtěte, ... a určitě si nenechte ujít ani Prachožrouty, který vás do stejnýho světa, jen o několik států dál, hodí ještě jednou...a stejně tvrdě, jako Potopená města...

2 04.06.2015

Hele, tak vám řeknu, dokáže mě pěkně nasrat, když přečtu tisíc stránek, který miluju od prvního odstavce, protože ta naturalistická atmosféra, smrad, saze, špína a tolik báječných vulgarit, že by se i Bukowski začervenal, děvka Sugar, která si vás podmaní, bláznivá Agnes, se kterou nakonec soucítíte, protože víte, že to, co jí mění, je jen nádor velikosti vlašáku, malá Sophie a její neskutečná samota v paláci s rodiči, kteří se tváří, že se nikdy nenarodila, stejně tak zoufalá a nevyřčená láska Henryho - a Emelína, která kašle krev - bože, těch postav, těch životů a maličkostí, který se slejvaj v jeden celek jako Temže s mořem....vy to žerete, milujete, těšíte se, bojíte se, hnusíte si...a autor v nejvypjatější chvíli jako udělá: Hele, už jsem sakra napsal dost, tak čau - žádnej konec nebude...zahodil jsem knížku a vyhlásil Faberovi džihád, protože to se teď nosí. (Naštěští pro něj jsem zjistil, že vyjde knížka povídek, kde se dozvím, co se s hrdiny, který tak najednou odkopnul, stalo) - tak mu možná (trošičku) odpustím, ale stejně budu pořád připravenej vyhlásit mu svatou válku! Howg.

24 04.06.2015

Stejně ho miluju, kluka brejlatýho. A vůbec - mám rád tyhle jeho návraty k hrdinům, které nás už nechal poznat v jiných knížkách. Dana jsem měl rád už jako kluka v hotelu Overlock, jeho dospělejší verzi mám teď snad ještě raději, než originál. Čmuchal jsem knižní páru o sto šest, co mi stačil můj jedinej šedej zub, bál se duchových lidí na Rivingtonové a místy měl mouchy na ksichtě. Ale zhltnul jsem to jako pralinku a teď to ve mně pořád křičí - ještě, ještě, já chci ještě.
Jedno, ale milej Mistře říct musím - vsadím se, že kdybyste to napsal deset - patnáct let zpátky, Dan nebo Abra by nepřežili. Nějak nám věkem měknete, ale i tak vás miluju a už teď se těším na nějakou novinku! Dlouhé dny a příjemné noci!

6 01.06.2014

Ale jo, mělo to svoje kouzlo, táhlo se to jako melasa, vonělo to fotopapírem a barvami, chutnalo to jako chilské víno a uzeniny, místy to bylo krásný jako Olga a místy plný hub a plísní jako tělo pana spisovatele - nakonec to ale mojí myslí probzučelo jako mouchy nad zmasakrovanou mrtvolou Mistra Houellebecqua a ani to nestačilo naklást vajíčka. Kdepak, k tomuhle se už vracet nebudu.

20.05.2014

Krásný, prostě krásný. Pohled na dobu přelomu století očima "parchanta Růženy", předurčené k životu na okraji společnosti, ze kterého se snaží vymanit, ale nic naplat, každý má svoje místo - chudá jsi, chudá zemřeš - a ještě ti to pořádně osladí špatné životní rozhodnutí. Epos smutku a bezmoci, malých radostí a velkých zklamání, který tak nějak okrajově míjí rozpad Rakousko-Uherska, válka a vznik republiky - knížka tak uvěřitelná, obyčejná a právě tím tak krásná a čtivá! Držel jsem ti hrozně palce, Růži, a moc jsem chtěl, aby k tobě byla paní Šmahelová hodnější - ale nakonec jsem rád, že to neudělala. Půl hvězdičky navíc za propracované postavy! A druhou půlku za to, že jsem četl a četl a četl a nehodlal nikdy přestat :)

10 20.05.2014

než číst ještě jednou tohle, to si rači vypíchnu voko a ďůlkem se budu patnáct hodin dívat na psí porno!!!! Knížka slizká, lepkavá, a smradlavá, jedna z prvních knížek, kterou jsem několikrát odhodil a ječel, že to nebudu dočítat, protože mě to tak hrozně znervózňovalo, štvalo (slušně řečeno) a špinilo na duši! Dočetl jsem, ale jak říkám - nechápu proč je to zásadní dílo, nechápu proč jsem to četl, nechápu, proč to vyšlo....nechápu! Asi jsem k tomu ještě nedospěl. Ps: to psí porno si dám s pudlama! Teď už snesu všechno!!!!

1 27.03.2014

Někde na začátku byl slib. Chlapec chtěl vidět moře, tak proč k němu nevyrazit? Jenže v téhle době, kdy svět ztratil jistoty, kde nezůstalo nic, snad jen věčně zatažené nebe, (to po atomové válce?), hlad, a ti druzí, kteří se ho snaží utišit tím, že sežerou vás...to není zrovna ideální stav pro dlouhou cestu k oceánu. Přesto se na ni ti dva vydají. Hrůza, která při čtení proniká do morku vašeho morku - to proto, že stačí tak hrozně málo k tomu, aby to byla pravda, a byli jsme to my, přeživší, kteří se potácí vstříct smrti, která zákonitě musí přijít - a hezká rozhodně nebude - kdo se na ten děsivý trip plný utrpení vydá!
Pět hvězdiček za ty meče v žaludku, šestou fiktivní za scénu ze sklepa!
PS: kdybych našel ten bunkr s jídlem, do konce dní by mě z něj nikdo!!!!!! nedostal!

12 27.03.2014

Figuli mi trochu připomíná Olbrachta a jeho Nikolu šuhaje - báseň v próze, nenapodobitelnost stylu psaní, bohatého a prudkého, jako řeka, která obtéká ostrov. Miluju tu knížku!

2 26.03.2014

Krásné, hluboké, nenapodobitelné!!!! Jste li poetické duše, zamilujete se! Nejen do Terezky!

1 26.03.2014

Bože, to zase byla cesta!!! Slabší povahy, okamžitě knížku odhoďte do nejzazšího kouta vaší knihovny a vraťte se k ní, až sami prožijete něco, co vás zocelí. Tahle cesta není uhlazená a ušlapaná, nikdo vás po ní za ruku nepovede! Je to hodně kamenitá stezka, místy lepkavá a smradlavá, rozhodně vás na jejím konci nečeká to, co byste chtěli. A jestli se po ní přeci jen vydáte, následky si ponesete sami.
Už dobrých deset let v sobě sbírám odvahu, přečíst si tu hrůzu ještě jednou. Ale nevím - už takhle scénu s kozlem z hlavy vymaže jenom stařecká demence!!!!!

11 26.03.2014

Mám "Viržu" rád a kdykoliv jí někde obhajuju, vždycky si stojím za tím, že Woolfová rozhodně není čtení pro každého. Proud vědomí vás totiž buď strhne a vy se jím necháte nést, nebo bojujete proti tomu, aby vás vzal a snažíte se kopat proti němu. Knížka křehká, silná a tak plná, že nestačí jedno čtení...ostatně - celá vyžaduje čtenářův čas. Vydejte se cestou k Majáku - stejně jako vlny, narážejte, rozlévejte se a nakonec se spojte s ostatními. Je to jako s olivami - Woolfová vás buď pohltí, nebo dokonale odradí.

4 26.03.2014

Další z povinných knížek, která dlouho odolávala otevření. Teď po letech mě dostala! Možná tou tichou hrůzou - být nechtěným dítětem, malou Leni, která někde uvnitř ví, že tohle není domov, tohle není rodina, ... naštěstí se najde ten kufřík...a Leni putuje znovu...a znovu do neznáma! Knížka má ještě pokračování, ale osobně si stojím za tím, že pokud jste ji nečetli, ani tak nečiňte a nechte si Leni takovou, jako jste jí poznali tady!

3 26.03.2014

taky vám tuhle knížku nutili jako povinnou školní četbu už někde na základce? Taky jste se jejímu čtení vyhýbali jako čert kříži? Vrátit se k ní po dvaceti letech, pochopit a nechat se unést básní v próze - tou nádherou, barvitostí jazyka, a melodičností - ó jé, jak se mi to neskutečně líbilo! Klouzal jsem knížkou jako ryba vodou, naslouchal a užíval si život tam, v kopcích, smolnou lásku i divokost Nikoly - nevím, asi stárnu a senilním, ale tahle knížka mi otevřela oči a donutila mě přečíst si několik dalších původně povinných knížek! Za to díky!

10 26.03.2014

Jó, to měl pan King ještě koule a nebál se rozšmelcovat haranta kamionem :)...
Už patnáct let pro mě Řbitov zůstává jednou z nejstrašidelnějších knížek, co jsem kdy četl, vždycky se to smrtí kocoura a jeho návratem pomalu začne plazit páteří a v noci mi v uších pořád dokola zní - Půda tu zkysla - a pak už jen vidím ohromný stín Vendiga, které se řítí lesem a láme stromy. Brrr - čteno po čtvrté a pořád to tu stejnou atmosféru má!

10 20.03.2014

Jednu ze tří povídek - Dívku s mušlí - jsem znal jako televizní inscenaci. Musím ale říct, že číst to, uf - tohle by měl do rukou dostat každej zhejčkanej harant, kterej si neváží toho, co doma má! Ta syrovost a věcnost příběhů, ta naprostá oddanost dětí, žijících s lidmi, co jim říkají mámo a táto jen proto, že nikdy nepoznali, co pravá máma a táta znamenají ... Výtečně napsané, těžko stravitelné - tři příběhy, tři životy, a u čtenáře jen kroucení hlavou a NEKLID - a možná i trochu toho tichého uvědomění si, jaké měl vlastně štěstí, že vyrostl v milující rodině!

9 30.01.2014

umíte to líp, pane Kingu, to teda jo. Přečetl jsem, samozřejmě, jako všechno od vás (a stejně tak přečtu i budoucí) - ale musím konstatovat, že to bylo téma vámi už tisíckrát předžvejkaný, vyflustnutý jen s jinejma figurama (a ani ty se moc nelišily) - taková kombinace Jízdy na Střele, všech povídek "bylo nebylo, když jsem měl ještě malý kamarády", Talismanu, nechybělo postižený dítě s jasnovidnejma schopnostma, zlomený srdce, prostě všechno, co už jsem slyšel, viděl, četl ...nevím, asi jsem se těšil zbytečně moc... Tři jen proto, že vám odpustím hodně - ale všechno zase úplně ne!!!!

1 08.01.2014

miluju humor, a to zvrácený, zvrhlý a inteligentní. Všechno tohle pro mě Aristokratka má. Jako člověk z oboru (památky) ještě vidím tu nestkutečnou pravdivost příběhu, který, ač jedna velká nadsázka, se děje každé léto na všech hradech a zámcích. Pasáž s oživenými prohlídkami pro děti je naprosto úchvatná, Pygmej, panda, liška se zajetýma nohama neskutečná, Himmlerova místnost jedinečná, citace ze starých deníčků, ach! Nevím jak vy, ale já se smál snad v každé větě. Pravda, člověk to rychle pustí z hlavy a za dva dny neví, že tohle útlounké dílko četl, ale za ten den plný smíchu to rozhodně stálo!

10 05.01.2014

S Atwoodovou už léta hrozně bojuju. Jak moc mám rád její povídky, tak moc nesnáším její romány (s vyjímkou Přežívá nejsmutnější). Není proto divu, že jsem se příběhem rozpadajícího se manželství, jedné hloupé sebevraždy, Lesji a Willa prokousával dva měsíce. Bylo to jako jíst měsíc starý chleba, než polknete, musíte tisíckrát přežvýkat už přežvýkané, vyplivnout plesnivé kůrky a stejně vás to pak v žaludku ještě dlouho tlačí. Jsem rád, že si od téhle spisovatelky můžu zase naordinovat na nějaký čas klid.

1 07.11.2013

Na Hajíčkovi mě hrozně baví ten sentiment, to lpění na věcech dávno minulých, které mají smysl pro jednoho, dva živé, ale ostatní už vůbec nezajímají a to pinožení na příběhem tolikrát prožitým! Román zatuchlý jako samotný archiv na třeboňském zámku, úporný jako vedro, které to léto panuje a palčivý jako starý hněv Rozálie Zandlové - to je Selský baroko, knížka, ke které se ještě několikrát a rád vrátím!

17 07.11.2013

název naprosto sedí k textu a melancholické atmosféře, která prostoupila celá text. Smutně krásné, krásně smutné a něčím znepokojivě realistické... těším se, až ji přečtu znovu.

1 03.10.2013