Majollica komentáře u knih

Napsat drama se znaky impresionismu je stejné mistrovské dílo jako namalovat impresionistický obraz.
Michel Bussi také maluje, i když ne barvami, nýbrž slovy. Postupně nanáší příběh na plátno, nechává jednotlivé detaily, aby se prolínaly, splynuly a rozpily se do mlhavých skvrn, tónuje a umocňuje dojmy. Čím blíže však jeho přesným tahům jsem, tím spíše se v nich ztrácím, jasný obrys mi uniká. . . Až když je dílo hotové, autor s ním poodstoupí a já konečně vidím zřetelně celý obraz. Silný příběh a nevyhnutelný konec ve mně vyvolají hluboké pohnutí, jež cítím ještě dlouho potom, co obraz dostane milosrdný rám.

17 06.06.2019

Přebarevná mozaika pohádkových postav, motivů a příběhů složená do autorovy vlastní nové originální verze je pestrá jako křídla motýlů a stejně tak fascinující. Tolik detailů, atributů, náznaků a odstínů jako je zrnek pelu, a dohromady fungují naprosto fantasticky. Je tam všechno a je to perfektní.
Číst Kingovu Pohádku je jako pozorovat krasohled.

14 26.10.2023

Přišla ke mně neslyšně, tak jak to umí jen kočky, uvelebila se mi na klíně a po několik večerů mi vyprávěla své příběhy. Poctila mě svým přátelstvím a moudrostí, uklidňovala mě svým předením a předala mi pár krásných a hlubokých pravd. Už teď se těším, až se vrátí a poví mi (nejen) o umění příst ... :o)

13 19.07.2015

Krutost lidské rasy (včetně jejích mláďat) nemá srovnání u žádného jiného živočišného druhu a ve své bezmeznosti předčí i tu nejbujnější fantazii. Kosiński coby nadaný vypravěč a nutkavý fabulátor nikdy netvrdil, že román je autobiografický, což ovšem neznamená, že se podobné hrůzy v té době neděly o kus dál někomu jinému. Poplivat knihu jako odpad a brak jenom proto, že "tento příběh vůbec není pravdivý" (jak stojí v jednom komentáři níže), je tudíž zcela absurdní. Tady přece vůbec nejde o nějaké dokazování, co přesně z toho je pravda a co lež. Podstatou románu je syrový obraz toho, co jsme my, co je válka a jak děsivé je jedno v druhém. Jak zlá a nebezpečná je lidská nevzdělanost, omezenost a hloupost. Naproti tomu příroda, zvířata a chlapcův vztah k nim jsou líčeny nesmírně poeticky a s láskou. Ten kontrast je víc než výmluvný.

10 20.07.2019

Mlhy Ölandu skrývají silný příběh. Vystupují z nich dávné obrazy nejednoho zmařeného života, zoufalých činů a klamných nadějí. Nezaujaté a zdánlivě nevzrušené vyprávění je právě o to působivější a jen umocňuje onen smutek a beznaděj. Nečekejte zběsilou akci, dějová salta ani potoky krve. Tento příběh vás dostane jinak: vkrádá se pomalu, nenápadně, až vás cele obestoupí a chladně obejme. Jako mlha ...

10 30.07.2013

Podívám-li se na to Ronovou gurmánskou optikou, musím s politováním říct, že místo další vydatné porce poctivého domácího koláče, kterému neschází ani jedna z osvědčených ingrediencí, dostali tentokrát milovníci Harryho Pottera jen lákavý chomáč cukrové vaty. Velkoryse natočené a pečlivě načančané NIC. Aby si tvůrci přišli na své a čtenářům zůstala jen prázdná špejle a slabá pachuť na patře. Škoda. Velká škoda. Zdá se, že nejen u Gringottových mají rádi zlato.

9 12.11.2018

Alex Woods je výjimečný v mnoha ohledech. Nejen díky kuriózní nehodě, která ho potkala v 10 letech, či na jeho věk celkem neobvyklé zálibě v exaktních vědách, především astronomii, ale hlavně díky své čisté duši. Vesmír si pro něj uchystá nejedno překvapení a on se k nim staví po svém: s neochvějnou logikou i smyslem pro humor, a pokaždé věrný svým morálním zásadám. Jeho příběh o ryzím přátelství je silný, dojemný a krásný, a jako takový i nesmírně osvěžující.

9 08.02.2016

Po delší době knížka, která se četla sama... Jo Nesbø píše tak lehce a svižně .. až se mi chce říct, že píše tak rychle, jak stíhám číst, a někdy ještě rychleji :-) Schválně jsem si počkala na první případ HH v novém překladu, abych si hned na úvod našeho seznámení nepokazila dojem, a jsem maximálně spokojená! Už čekám, kdy přijdou Švábi ;-)

9 10.05.2013

Umění vyprávět je dar. Robert R. McCammon ho dostal do vínku požehnaně a přesně ví, jak s ním naložit. Jeho Boy's Life je jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. A k tomu ten vynikající překlad - excelentní!

8 07.08.2023

Příběhy, ve kterých atmosféra houstne jen pomalu, zato jistě a sugestivně, a které dávají tušit reálný základ, mě baví, hlavně v noci ;o) Jak už tu bylo zmíněno, hlavní hrdina / vypravěč je nesympatický. Mně byl víc než to, ale na konci si to u mě trochu vyžehlil, mimo jiné i nabídnutým možným vysvětlením - z té představy se mi málem zavařila hlava. Jo, kniha se povedla, a upřímně? Myslím, že takové vyprávění se bude na potištěných stránkách vždycky vyjímat mnohem líp než na filmovém pásu.

8 27.08.2019

Nesmírně něžné a citlivé vyprávění, které poskytuje čtenáři vskutku ojedinělý zážitek. Už dlouho mi kniha nepřinesla takové zklidnění ... Děkuji! :-)

8 19.09.2012

Jedna z nejpovedenějších knih o strašidelných domech, jakou jsem dosud četla. Moc se mi líbí ten propracovaný styl a psychologie postav. Je to jako poctivý maminčin koláč, nebo svíčková, nebo jakékoli dobré domácí jídlo. Kam se hrabe třeba taková Darcy Coates se svou sérií o strašidelných domech! To jsou jen laciné náhražky ze supermarketu, umělé rychlokvašky bez výživné hodnoty. Obětiny mají hloubku, úroveň a dokonalou atmosféru!

7 07.08.2023

Je-li žák připraven, učitel se dostaví ... Jste-li opravdu připraveni, pak vás Alchymista okouzlí svou poetikou, přiměje vás přemýšlet a vzpomínat, a také vám připomene jisté životní pravdy. Pravdy, které ale vy už dávno znáte ... Jsou vetkané do příběhu, se kterým se snáze sžijeme, který v nás jistě bude nejednou rezonovat a který nám svou moudrost nenutí nýbrž nabízí, zcela nenásilně a bez instrukcí.

7 22.02.2016

Paní Michaela Klevisová zná důvěrně nejen "svět, který jsme si my lidi vytvořili a bereme ho tak strašně vážně", ale i ten druhý, kočičí, který je "obdivuhodnější než ten náš, protože funguje bez ohledu na to, jestli v něj někdo věří nebo ne", a dokáže o nich moc dobře psát. A to my Kočkaři poznáme ;o) Že se mi povídky četly hezky, poznaly i mé dvě kočičky - jen jsem otevřela knížku, už byly u mě v klubíčku ... :o)

7 23.09.2012

Krásná obálka, lákavý název a docela slibná anotace.
Víc toho bohužel pochválit nelze.
Téma samo o sobě dost děsivé a navíc ještě říznuté tajemným až lehce hororovým odkazem na známou baladu by skutečně nadaný autor jistě proměnil ve kvalitní thriller. Což však není případ Terezy Bartošové a její prvotiny. Na té je nejvíc děsivé to, jak je to napsané. Neumělým stylem, bez vztahu k jazyku: základní chyby v pádech, omyly v pravopise, které mění význam slov, nesmyslné předložkové vazby, jež v češtině vůbec neexistují! O tiskových renoncech ani nemluvě. Knížka neviděla korekturu ani náhodou, a pokud přece, tím hůř. Celé toto laciné nadělení je pak skrz naskrz prošpikované přechodníky, kterýžto kontrast působí jedině směšně. Příběh tak velmi trpí a upadá až k fantasmagorickému konci.
Ne, tohle se vážně nepovedlo. Vyhozené peníze, škoda papíru, ztráta času.
PS: Vančura byl a vždy bude jen jeden.

6 17.05.2023

(SPOILER) Opět a s radostí půjdu proti proudu znuděných, co mají jen slova výsměchu a pohrdání. Jsem přesvědčená o tom, že: 1) Nejvíce se bojíme toho, co nevidíme, co jen tušíme. 2) Jediné, před čím nedokážeme utéct, je to, co máme ve své vlastní hlavě. 3) Fyzickou schránku zničit lze, energii nikoli. Na těchto 3 principech vystavěl Scott Thomas svůj horor, na těchto 3 zásadách jeho příběh funguje. A funguje opravdu výborně. Kdo tvrdí, že se spisovatelům v domě vůbec nic nestalo, ten asi četl Pohádky z pařezové chaloupky, a ne Kill Creek. Představa, že si cosi zmapuje moje traumata, bolesti a vzpomínky na minulost a začne mě skrze ně děsit a ovládat, je příšerná. Víte o něčem hrozivějším? Já ne. A jako správný horor končí i tento "happy endem pro zlo" - autor mu dává novou formu existence, a to tak elegantně, že mi u posledních řádků spadla brada a rezonovaly mi v mysli ještě několik dní. Scott Thomas napsal svůj Kill Creek s vášní pro žánr a důkladně jej promyslel. Příběh je o to působivější, že by mohl mít reálný základ. Nominace na Cenu Brama Stokera, označení "nejlepší hororová kniha roku 2017" i všechny pochvalné recenze jsou zcela zasloužené. I já jsem nadmíru spokojená. Jen ubírám jednu * za zombie sestry na konci - takoví laciní bubáci mě vážně nebaví.

6 19.07.2021

(SPOILER) Tak to byl bonbonek, přesně podle mého gusta! Jess Kidd má talent, cit a fantazii a její Živel šmrnc, jiskru a spád. Je stejně neodolatelný jako Mahony, okouzluje bohatou imaginací a šťavnatým jazykem, jemuž dělá čest skvělý překlad Romana Tilcera. I když jsem vraha matky a zachránce dítěte uhodla hned po prvních indiciích, kterými autorka od samého začátku příliš nešetří, ani v nejmenším mi to nepokazilo výjimečný zážitek z četby. Pár malých tajemství si Jess nechala pro sebe, a tím, jak vlídný přichystala Mahonymu konec, si získala mé srdce. Nadšeně tleskám a dávám 10/10! A jednu bonusovou * za to, jak tu tenhle brilantní originál čeří vlny! ;-)

6 19.07.2021

Soudě z žalostně nízkého hodnocení a z většiny dosud zveřejněných komentářů, obávám se, že příběh Williama Bellmana zůstává mnohými zcela nepochopen. Pro mě je jedinečný a po všech stránkách naprosto fascinující. Hlavní postava, jejíž osud vyplňuje knihu od první do (téměř) poslední stránky, záhy po dočtení ustupuje do pozadí, aby uvolnila místo hlubšímu, osobnímu poselství, Myšlence a Paměti, chcete-li, a rázem už před vámi nestojí onen chlapec s prakem, ale vy sami. Aniž byste postřehli tu změnu, najednou se díváte na sebe, svou minulost, svůj život ...
Cítíte, že celý příběh je jako namalovaná opona, která se teď poodhrnula a za ní je něco jen pro vás ... Specifická kniha, která bude nejspíš mít jen úzký okruh čtenářů, leč o to je mi vzácnější.

6 12.07.2019

Jedno z nejlepších děl, jež nás ve světě literatury mohla potkat. ... "... Nenechají si pomoci. Vybrali si vychytralost místo víry. Své vězení mají jen ve své hlavě, ale přesto v tom vězení sedí, a tolik se bojí, aby se nenechali doběhnout, že z něj nedokážou ani vyběhnout. ... (...) ... Můj milý, kdybys ve skutečnosti netoužil po mně, nebyl bys hledal tak dlouho a tak upřímně. Neboť každý najde to, co skutečně hledá. ..." Nádherný příběh s hlubokými pravdami a krásným poselstvím. A lepšího průvodce, než jakým je lev Aslan, si jen stěží můžeme přát ...

6 02.06.2015

Román Zlá žena má osobitý styl, ostatně jako sama Smrt, která příběh vypráví. Libuje si v ironii, volí šťavnatý jazyk, má slabost pro černý humor a je neúprosná - žádný detail si nenechá pro sebe a čtenáře nešetří do poslední stránky. Pak si vezme, co jí náleží, odejde a nechá vás přemýšlet o chladné bezcitnosti, o zlu a beznaději. Dovede vás až na okraj a dá vám nahlédnout do hlubin temnoty. Zpátky už ale musíte sami. ... Je-li Marc Pastor stejně zdatný kriminalista jako autor (o čemž nepochybuji), může Barcelona klidně spát.

6 20.10.2014