Majdule Majdule komentáře u knih

☰ menu

Zkrocený netvor Zkrocený netvor Amanda Quick (p)

Od prvního přečtení patří tahle Amanda k mým top. Motiv bezvýhradné důvěry, na místě, kde jiní pochybují, i pomalu se probouzející se vědomí lásky, která je ovšem přítomna od první chvíle, mě dojímá. A proto mě dojímá i vzrušuje i příběh hledačky zkamenělin Harriet a neprávem haněného Gideona.

28.05.2016 5 z 5


Jezero snů Jezero snů Lisa Kleypas

V Jezeře snů došlo i na posledního z bratrů, kteří neuměli milovat. Fantasy prvky jsou osvěžující a příběhu to dodává nové možnosti, třeba i jak nahlédnout hlavní postavě do hlavy. Hlavní hrdinka Zoë má veškeré moje sympatie, mám ráda pozitivně naladěné lidi, ocenila jsem i její odvahu. A moc se mi líbila linie ošetřování babičky, jako samozřejmosti, kterou Zoë dluží nejenom jí, ale i sobě.

24.05.2016 4 z 5


Němci Němci Jakuba Katalpa (p)

Tenhle příběh ve mě zanechal hluboký dojem. Už jeho úvod ve mě vzbudil zvědavost, která se, jakmile se příběh ponořil do minulosti, proměnila ve fascinaci. Zpočátku má autorka trošku neujasněný styl, třeba útržky, které sice byly zajímavé, čtivé a k věci, ale přesto odtažité, ale později se vytříbí v sevřený, úderný a hutný proud, který příběhu ani čtenáři neumožňuje ukročit stranou. Neznám příběh, kde tak obrovskou roli hraje proč. A přestože kniha je vlastně nádechem, který to proč oddaluje, má toto rozkročení pro sžití s postavami, pro ochotu nejen vyslechnout, ale i pochopit motivy zásadní význam. Nesmírně zajímavé a pro čtenáře i bolestné jsou i sondy do hlubin mysli slušných, poctivých lidí vystavených extrému, schopných překvapit sebe i jiné. Autorka nám jasně ukazuje, že slušný život a respekt vůči společenským pravidlům nemá nic společného s vnitřní integritou. A to je lekce, kterou bychom měli v závětří našich pohodlných životů brát vážně.
Velmi oceňuji nepředvídatelnost s jakou autorka příběh vedla a kterou mě nejenom vyváděla z míry, ale nutila přehodnocovat svoje postoje k ději i postavám. A osobně, nikoliv literárně (!) jí vyčítám ta proč, která zůstala nezodpovězená.
Mám ráda české autory a rodinné historie a Jakubu Katalpu jsem si zařadila k talentům, které se vyplatí sledovat.

07.05.2016 5 z 5


Vesaliovo tajemství Vesaliovo tajemství Jordi Llobregat

Tahle kniha vzbudila zpočátku očekávání, která tak úplně nenaplnila. Máte pocit, že vás čeká mimořádný, nezapomenutelný příběh. A to Vesaliovo tajemství není. Velkou devizou příběhu je historická Barcelona i to, že v centru dění není obvyklé náboženské tajemství, ale tajemství lékařské. Protože jinak je to skutečně spíše odnož tolik oblíbených thillerů, kde se pátrá po tajemství ohrožujícím svět. Příběh je velmi přímočarý (málokdy se mi stane, abych již při prvním vystoupení padoucha jasně věděla, kdo to ve skutečnosti je), což ubírá na dramatu v závěru příběhu. Na druhou stranu je ovšem prostota příběhu i výhodou. To když vás svou atmosférou přenese právě do starých dobrodružných románů. Je to možná nemoderní, ale tohle poctivé řemeslo je dalším kladem příběhu. Vesaliovo tajemství není literárním zjevením, ale je to dobře odvyprávěný, napínavý a čtivý příběh, který dobře ukrátí čas. A to docela stačí.

07.05.2016 4 z 5


Poslední případy slečny Marplové Poslední případy slečny Marplové Agatha Christie

Doslova příjemná jednohubka, i když je mi záhadou, proč sbírka (byla takto vydaná již v originále) obsahuje i dva případy bez slečny Marplové. Sbírka si drží vysokou úroveň, tři povídky jsem hodnotila pomyslnými 100 % (Podivný žert, Vražda krejčovských metrem a Případ vzorné služebné).

01.05.2016 4 z 5


Duhová ulice Duhová ulice Lisa Kleypas

Velmi milé čtení, které naplňuje moje představy o podobě romance ze současnosti. První část přináší námět osiřelého dítěte a autorka přesně vycítila, že už to chce jen příběh plynulý, bez dramat a velkých zvratů. Díky prvku sbližování s dítětem je to velmi dojemné čtení. Druhou část autorka oživila prvky mystična, až fantasy. Její nápad je originální, z příběhu neční, a proto je osvěžující. Velmi se mi líbí, že postavy sice jednají v zajetí stereotypů, ale současně používají mozek, což je ve sladkobolných příbězích dost velká výjimka.

27.04.2016 5 z 5


Rubáš pro arcibiskupa Rubáš pro arcibiskupa Peter Tremayne (p)

Druhý díl dobrodružství Fidelmy se mi zdál napínavý od začátku. Švih ději přidává i spor mezi Fidelmou a Eadulfem o směru pátrání. Historické poučení je jemně a obratně zakomponováno do děje a nevyčnívá. Závěr příběhu byl dobře vygradovaný, byť jsem výjimečně uhodla pachatele ještě před ním. Autor nám totiž připravil i další překvapivá odhalení. Dvěma slovy příjemný zážitek.

27.04.2016 5 z 5


Vražedný chlad Vražedný chlad Louise Penny

Tahle detektivka m atmosféru. Autorka si poměrně dlouho budovala zápletku. Např. od první stránky známe oběť a rozhodně ji nelitujeme, těch, co mají důvod a chuť jí zabít, je řada, dokonce postav nám známých. Další vražda, která následuje, je pro čtenáře osvěžující komplikací (což zní samozřejmě příšerně, jako by smrt mohla být zábavou). Příběh je pečlivě postavený a přitom čtivý. Autorka velmi dobře staví jednotlivé charaktery a umí vylíčit i jejich vliv na okolí. Úplně cítíme, jak se kolem oběti šíří chlad. Vrchního inspektora naproti tomu musíte milovat a obdivovat. Těším se na pokračování jeho osudů, byť autorka dává tušit, že nebudou snadné.

27.04.2016 5 z 5


Stavitelé mostů Stavitelé mostů Jan Guillou

Stavitelé mostů pro mě byli velmi příjemným překvapením. Vyvážený, velmi čtivý příběh nás přenáší do Norska a do Afriky. Téměř pohádkový začátek o třech chudých bratřích, kteří se obrovskou náhodou dostali na nejlepší studia na světě se kupodivu vyhýbá sentimentu, což je jenom dobře. Prospělo mu i rozdělení na dvě linie (třetího bratra budeme sledovat v dalším díle). Norská, Lauritzenova, linie je niternější, více osobní. Dlouhou dobu nám předkládá "malé", každodenní dějiny. Oscarova, africká, linie je víc spjata s dějinami kontinentu. Obě linky dohromady pak dávají vyvážené potěšení, nejsme utlučeni fakty, ani nás neunáší přílišná fabulace.
Pro mě asi největším a nejpříjemnějším překvapením je to, jak moc je tento příběh o překonávání předsudků. Ono velké století, na jehož prahu se oba bratři po vystudování v roce 1901 ocitají, je nejenom stoletím techniky, ale právě také předsudků a bojů proti nim. A v tomto jsou oba bratři obdivuhodní. Přiznávám, že jsem velmi zvědavá, zda a jak se nakonec bratři budou muset postavit předsudku, který rozděluje jejich rodinu.

27.04.2016 5 z 5


Viděla jsem vraždu Viděla jsem vraždu Agatha Christie

Pro mě trošku těžkopádnější příběh, zejména v dialozích. Zpočátku mě zarazil určitý citový chlad pojící se se smrtí dítěte, ale pak jsem si uvědomila, že ve zlatém věku detektivky byly tyto příběhy velmi často naroveň určité intelektuální hry, což čtenáři milovali a milují. Celkově byl příběh napínavý, měl nápad a odvahu, v poslední třetině dostal i potřebný švih, ale rozuzlení se mi opětovně zdálo trošku šroubované.

17.04.2016 3 z 5


Moriarty Moriarty Anthony Horowitz

Pro mě chytré, zábavné a fascinující. Horowitz opět vyvolal ducha doby a přitom byl tak moderní, jak by sir Doyle být nemohl. Mě si tedy autor pěkně povodil a přitom stačilo jen být otevřený náznakům. Ocenila jsem "historii" vzniku organizovaného zločinu a jeho podob na obou stranách oceánu. Líbilo se mi srovnání britského a amerického způsobu vyšetřování. A přestože závěr knihy je drsný, stejně jsem byla nadšená. A díky za bonusovou povídku! Byla kouzelná, pane Horowitzi.

02.04.2016 5 z 5


Rozhřešení vraždou Rozhřešení vraždou Peter Tremayne (p)

Pro mě má první případ sestry Fidelmy dvě části, které hodnotím značně rozdílně. První je v tom dobrém slova smyslu poučná, dobře napsaná. Hlavní hrdinka je sice obdivuhodná, nicméně ne sympatická. Příběh je fajn, ovšem nijak skvělý, postrádá napětí. Druhá část si ovšem zachovává přednosti první a přináší napětí, čtivost. Emoční vývoj Fidelmy, její zmatek, jí čtenáři velmi přibližují.

26.03.2016 4 z 5


Mrtvý bod Mrtvý bod Charlaine Harris

Ani předposlední díl mě nezklamal. Autorka si připravila velké finále, mnou sledovaná linka je však připravena na řešení, kterému osobně nemůžu fandit :(, ale holt asi nemůže všechno skončit tak, jak bych si přála. Napětí stoupá a 13. díl čeká. Příjemný oddech, který si na nic nehraje a patří dle mého k nadprůměrnějším v sérii.

07.03.2016 4 z 5


Příliš krásná dívka Příliš krásná dívka Jan Seghers

Zvláštní a vlastně velmi smutný příběh o utrpení a vině, o tenké hranici mezi obětí a viníkem. Je jiný i v tom, že velmi brzy pochopíte, kdo a proč vraždy spáchal, takže vlastně sledujete potvrzení svých dohadů a práci policie. Seghers ovšem podle mě velmi dobře pracuje s bílými místy v ději, na nichž je samozřejmě postavena každá detektivka. Umí vzbudit pochybnosti, probudit domněnky. Velmi se mi líbí hlavní hrdina, citlivý člověk, jen kousek od osobní krize. Postupem času se mi přibližuje a já se zájmem sleduji jeho osud. Vyvrcholení příběhu nechalo ledacos nevyjasněného, jak se asi v životě taky stává. Ale nechalo to ve mě pocit nedotaženosti, určitého zklamání.
Mám ráda evropské, zejména středoevropské detektivky, rozumím v nim lidem, jejich motivacím, prostředí. O to víc mě těší, že nacházím tak kvalitní autory, tak blízko našich hranic.

07.03.2016 4 z 5


Kočka, která zbožňovala sýr Kočka, která zbožňovala sýr Lilian Jackson Braun

Další z půvabné série Koka a Qwilla, která mě okouzlila, byť se hlavní detektivní zápletka vyřešila spíš mimoděk. Zdálo se mi ale, že právě v tomto díle je obzvlášť dobře namíchán prvek obyčejnosti, který dělá tyto detektivky tak příjemnými. Život v malém městě, dialogy, myšlenky - všechno se mi zdálo přirozené, uvěřitelné. A milé je, že si autorka svoje zločiny hlídá, takže ani po 18 dílech zde není další Midsomer.

29.02.2016 4 z 5


Pád titanov Pád titanov Ken Follett

Pád titánů zahajuje trilogii Století ve velkolepém stylu. Ken Follett umí čtenáře chytit a nepustit, i když vypráví o smutných až tragických událostech první světové války, dokonce i když píše o politice. Je to strhující čtení a to dokonce i přes to (možná naopak právě proto), že de facto nejsme v centru světového dění, ať zeměpisně, tak společensky. "Přímé" zprávy máme vlastně jen v americké linii, zbytek událostí filtrují události konkrétních životů vzdálených centrům moci. Autor pokrývá různé společenské vrstvy, pro které mají světové události různou váhu, a tím dosahuje velké plastičnosti a členitosti děje. Tím vším ovšem události nabírají obrovské šíře, se kterou si autor s lehkostí (jistě jen zdánlivou) poradí. Nikde neskřípe, neodporuje si, nezaplétá se.
Jako vedlejší efekt se dozvídáme řadu podrobností o dějinách světa - taková nenápadná učebnice dějin skrytá ve fascinujícím románu.
Prvkem, který obdivuji, je to, jak autor pracuje s náhodou. V románu tohoto rozsahu jsou nezbytné, aby vůbec držel pohromadě, a ty použité se mi zdají uvěřitelné.
Pro mě nejvíce fascinující, ale současně nejhůře stravitelnou linií, byla ta ruská. Grigorije jsem vnímala jako veskrze pozitivní, obdivuhodnou postavu, která ve vleku událostí koná skutky, jež nemohou vést k ničemu dobrému. Tragický rozpor, který se zhmotní i ve Fitzově misi do Ruska (co je dobré pro lidstvo, nemusí být dobré pro člověka se zde obnažuje přímo v palčivé podobě), mě přivedl i k úvaze (platné i v jiných liniích), jak moc jsme ovlivňováni ve svém rozhodování svojí předurčeností životními okolnostmi, dokonce v těch nejhlubších, nevědomých vrstvách. Nepodlehnout vyžaduje i od hrdinů knihy hodně mravní síly a uvědomění.
Po řadě superlativů si neodpustím jeden zcela subjektivní povzdech. přestože miluji dlouhé romány (600 stránek žádná délka), tak román tohoto rozsahu mě ke konci začal unavovat. Ne nudit, strhující je do samého konce. Ale prostě jsem cítila silnou potřebu již od tématu i žánru utéct. Ale to nic nemění na mém úžasném zážitku a potěšení, s jakým budu brát do ruky druhý díl.

25.02.2016 5 z 5


Případ pro exorcistu Případ pro exorcistu Michal Sýkora

Zápletka téhle detektivky je postavená velmi důmyslně, přes určitou stylistickou neohrabanost se mu podařilo vybudovat věrohodné postavy a prostředí. A přestože poměrně často využívá klišé a pracuje s předsudky, vytvořil nakonec i živoucí scénu. Největší problém tak mám s rozuzlením, kde se najednou objevují prvky do té doby neznámé, stejně jako okolnosti, které k odhalení vedou. Takové plýtvání stopami a náznaky a zkratka a vyřešeno. Přesto se jedná o velmi slušnou českou detektivu (70 %).

21.02.2016 3 z 5


Neklidný muž Neklidný muž Henning Mankell

Už při čtení Číňana vzbudil tento autor moji zvědavost a poslední případ komisaře Wallandera moje očekávání překonal. Rukopis autora je patrný ve strohém a brilantní slohu, stejně jako v motivu politiky, která ovlivňuje děj. Vyšetřování bizarního případu, kterému se Wallander věnuje ve svém volném čase, se prolíná s běžnou policejní rutinou i trvalým, leckdy trpkým, bilancováním muže, který se ocitl na prahu stáří a neví si s tím rady. Vnitřní Wallanderův svět je ostatně nejsinější stránkou knihy, byť i ta žánrová je napínavá, netradiční a zamotaná. Wallander se zmateně prodírá pavučinou podivných událostí, střípků dějů a protikladných informací, přesto jej nakonec jeho policajtská intuice dovede na správnou stopu. Profesně Wallander slaví úspěch, byť se případ završí stejně zvláště jako začal. A jako stárnoucí muž? Nejspíš i v tomto rozporu je síla neklidného muže.

21.02.2016 5 z 5


Herkulove úlohy Herkulove úlohy Agatha Christie

Soubor 12 ucelených povídek přináší chytré, dobře promyšlené příběhy, kde Poirot prokáže jako vždy svůj úžasný smysl pro detail a ve kterých řeší vraždy spíše výjimečně. A přestože je obdivuhodné, že autorka dokázala napsat 12 příběhů, které nenudí, aniž by se uchylovala k typickému atributu žánru, postrádá tím soubor také trochu napětí. Prostě je až příliš krotký.
Velmi se mi líbil úvodní Nemejský lev, vlídná, úsměvná povídka, v níž Poirot prokázal cit pro vyšší spravedlnost i laskavé srdce. Navíc obsahuje nenápadnou poctu slečně Marplové (kdysi jsem znal někoho, kdo mi vás velmi připomínal ...). Zlověstnou atmosférou a originální zápletkou mě zaujal Krétský býk. A samozřejmě labutí píseň Poirotovi vášně Únos Kerbera, co dodat. Radost číst, i když pro mě to není to nej s Poirotem.

18.02.2016 4 z 5


Němý svědek Němý svědek Agatha Christie

Němý svědek patří ke "starým" vraždám (byť jen dva měsíce) s omezeným počtem podezřelých. Impuls pro pátrání je navíc nejasný, takže pro Poirota je to velmi těžké zadání. K pravdě může dospět jen výslechy svědků a vzpomínkami. Autorka, jak je ostatně jejím zvykem, podrobně vystavěla charaktery a skvěle stupňovala napětí: kdo je pachatel? Udeří vrah znovu? Detektivka šlape a čtenář se baví. Tentokrát jsem na vraha přišla malinko dřív než jindy, ale zcela špatně jsem interpretovala okolnosti, takže mě Agatha zase dostala :).

10.02.2016 4 z 5