Viděla jsem vraždu

Jako skoro všechny detektivky od Agathy Christie byla také tato kniha výborná a dobře napsaná. Přečetla jsem ji jedním dechem, přestože mi vždycky vadí, pokud je obětí dítě, i kdyby nemělo být u ostatních právě oblíbené. Naštěstí na scénu vstoupí Hercule Poirot, jinak by vrah možná dokonce zůstal neodhalený. A tak knize dávám pět hvězd a doporučuji.

Jakoby na pomoc Herculu Poirotovi přišla Jessica Fletcherova. Tipnout si vraha nebylo zas až tak složité.

Trvalo mi dost dlouho než jsem přečetla knihu od Agathy v orginále. Má název Hallowe'en party. V této detektivce je hodně obětí a nejhorší na tom bylo, že mezi nimi byly děti. Ještě, že jsem to nemusela řešit, protože bych se nedopátrala vraha v tomto případě vrahů, ale milovníci těchto detektivek ví, kdo je profesionál, který přijde na všechno a má v perfektním stavu šedé buňky mozkové. Nemusím představovat Hercule Poirota, který díky spisovatelce Ariadne Oliverové, přijel vyřešit vraždy. Konečné odhalení a rozluštění bylo pro mě opět překvapením.

Zápletka dobře vymyšlená, přiměřeně komplikovaná a na konci skvěle vysvětlená.
První část knihy mě nudila, na mě byla pomalá a moc konverzační, přičemž jsem se dozvídala stále ty samé informace - jen pokaždé od někoho jiného.
Děj zbývající čtvrtiny knihy byl naopak hodně svižný a řádky rychle ubíhaly, až byl najednou konec.

Po přečtení knihy jsem se podívala na seriálové zpracování s Davidem Suchetem a líbilo se mi, jak autoři některé skutečnosti z knihy pozměnili, aby samotný celek dával větší, logičtější smysl. Doporučuji zhlédnout.

Skvělá detektivní jednohubka.

Skvělá detektivka, jež pohladí duši čtenáře drsných thrillerů jako jsem já.

Agata nikdy nezklame. A vlastně jsem si vybrala dobře i podle ročního období.

Není to špatná Christie, a už vůbec ne špatný Poirot, ale už jsem četla trochu záživnější příběhy. Ta všudypřítomnost dětí mi do detektivky jako takové moc nesedla. Rozhodně je to ideální kniha na konec října, či na podzim jako takový. Najdou se v tom milovníci klasických detektivek i milovníci jablek (ale vy to možná raději nečtěte :))

Další skvělý Poirot.
Velmi uspokojivé.

A.Christie mám opravdu velmi rád a její detektivní příběhy jsou pro mě ideální volba na cestování, stejně jako v tomto případě při cestě do Litvy. VIDĚLA JSEM VRAŽDU považuji ale za jednu ze slabších knížek. Hercule Poirot rozjel pátrání na přání paní Oliverové. Bohužel ale vražda na halloweenské oslavě a z ní vycházející pátrání na malém městečku mě úplně neoslovilo. Kvůli rozvleklému tempu mi nesedlo vyšetřování a sbírání indicií. Závěr byl trochu rychlejší, ale to již v mých očích vyznění knihy neovlivnilo. Vraha (jednoho) jsem si tipnul, mám radost.

Většinu "Poirotů" jsem dřív viděla než četla, ale tento příběh jsem neznala... Takže jsem mohla být patřičně napnutá a hledat vraha... Ale musím uznat, že Hercule byl zase o krok napřed...

Klasika všech klasik, Agatha Christie a její legendární vyšetřovatel Hercule Poirot. Nejraději jej mám v podání herce Davida Sucheta a právě jeho tvář mě provázela po celou dobu četby.
Knihu jsem si vybrala zcela záměrně díky Čtenářské výzvě, její děj mi, právě díky filmovému a televiznímu zpracování, nebyl neznámí, ale i tak mě kniha bavila a přečetla jsem ji celkem s chutí. Jen už tedy bohužel nebylo koho odhalit :)

Ještě teď si živě vybavuji ten pocit, který jsem měla, když jsem dočítala Deset malých černoušků. Byla jsem naprosto ohromená. Geniálně vystavěný příběh, promyšlená zápletka a ten nezapomenutelný závěr, to všechno mě utvrdilo v tom, že Agatha Christie je právem královnou detektivek. Od té chvíle se zařadila mezi mé nejoblíbenější autorky a kdykoli narazím na její knihu, vím, že mě čeká kvalitní čtení.

Když jsem tedy spatřila obálku této knihy, bylo rozhodnuto. Nemusela jsem se dlouho rozmýšlet, prostě jsem věděla, že si ji musím přečíst. A udělala jsem dobře, protože čtení mě opravdu nadchlo.

Hercule Poirot je postava, která mě nikdy neomrzí. Jeho osobitý styl, způsob vyjadřování a systematické uvažování. V tomto příběhu byl opět ve své nejlepší formě. A i když se případ na začátku zdál spletitý a plný nejasností, Poirot jej dokázal rozmotat s elegancí sobě vlastní.

Kniha mě pohltila od prvních stránek až po poslední. Bavila mě atmosféra, napětí i to neustálé přemýšlení nad tím, kdo za tím vlastně stojí. Pokud milujete klasické detektivky, důmyslné zápletky a charismatické vyšetřovatele, tahle kniha by vám rozhodně neměla uniknout. Agatha Christie opět dokázala, proč je i po tolika letech stále čtená a obdivovaná. Rozhodně doporučuji.

Není nad to, když i v létě je pár upršených dnů, které Vás nalákají na to, přečíst si nějakou detektivku. Nemohla jsem si vybrat lépe, protože kdo je lepší autor detektivek než samotná Agatha Christie?
Už jsem od ní pár knížek z její série s Hercule Poirot četla a upřímně těm knížkám nemám co vytknout. Hercule je geniální a asi nikdo od začátku nemáme pochyb, že případ vyřeší. Samotná detektivní zápletka pak byla dost zamotaná a komplexní. Sahala hodně do minulosti a až do posledních stránek jsem nedokázala vraha uhodnout.
Velké plus (což, kdybych věděla na začátku, tak knížku čtu trochu jindy) je spojení příběhu s Halloweenem.

Moc děkuji @bookport_cz za možnost si zase jednou přečíst skvělou a neotřelou detektivku!

Vlastně ani nevím, co říct, trochu se mi zhroutil můj literární vesmír. Jsem velká fanynka televizního Hercula Poirota (ale uznávám jedině Davida Sucheta!), a nějak se stalo, že jsem si knižní předlohy nechávala ujít. Ani nevím proč. Ale pořád jsem měla za to, že knihy Agathy Christie musí být perfektní. No a teď jsem dostala k Vánocům knihu Viděla jsem vraždu, respektive originál Hallowe'en Party, a jsem zklamaná. Velmi zklamaná.

Sama bych si tento díl jako svůj první určitě nevybrala, protože ani tato epizoda seriálu nepatří k mým oblíbeným, ale stalo se.
Takhle jsem si to vůbec nepředstavovala. Moderní doba Poirotovi určitě nesluší, asi i proto se seriál v čase tolik neposouvá a drží se sympatického staromilství, které tomu prostě dává šmrnc navíc. Trvalo mi tedy půl knihy, než mi to došlo, na začátku mi přišel děj časově moc neukotvený (nebo mi možná náznaky unikly, četla jsem to opravdu bez zájmu). Až později se začaly vynořovat dlouhé vlasy, pestrobarevné oblečení a velké brýle vs. Poirotovy staromódní boty. Že je velký detektiv nucen řešit, jestli se nepřezout do pohodlných mokasín, to snad proboha nemůžete myslet vážně. Co bude příště? Batikované tričko?
Nostalgické nářky autorky nad báječnou minulostí se opravdu dostaly nad hranici únosnosti, jak tu psali i jiní.
Jak píšu tento komentář, jsem akorát víc a víc vytočená. Vlastně se mi na knize nelíbilo vůbec nic. Ani jedna postava nebyla sympatická, Poirot byl takový podivně "nijaký", jen občasné kousavé poznámky paní Oliverové byly úsměvné, ale taky ne vždy. Kdyby někdo změnil jména postav a autorky a neznala bych děj ze seriálu, snad bych to ani nedočetla a považovala bych to za brak.
Detektivní zápletka nezáživná a v souladu s yšetřovací zásadou č. 3 - Je-li na místě činu univerzální dědic, vyšetřování prakticky skončilo. Mrtvé děti nikoho vlastně až tak nedojímají (protože to už je ta nová doba, a navíc byly protivné, tak jim to patří), rozuzlení chatrné, zachráněná potenciální oběť úplně mimo.

Aby toho utrpení nebylo málo, hned po dočtení jsem si pustila onu epizodu, abych to ještě ze živé paměti mohla srovnat. Potvrdila jsem si, že ta epizoda opravdu není moje oblíbená, a teď už chápu proč, když předloha je tak šílená. Seriál je také často pozměněný, postavy přidány nebo ubrány, to jsem věděla, bez toho to zřejmě nejde. Ale tady ty změny mi přišly, že tomu ještě více ublížily, vlastně moc nechápu jejich záměr.

No zkrátka, katastrofa, a nevím, co dál. Dát ještě šanci autorce a vybrat kvalitnější díl? Nebo radši nepokračovat, uchovat si alespoň dobré vzpomínky ze seriálu (a raději ho nesledovat příliš často) a neriskovat další zklamání?

Viděla jsem filmové zpracování, ovšem to původní, s Davidem Suchetem, a nemělo chybu.
Pro mě je Suchet opravdovým Poirotem.
Až následně jsem četla knihu, za mě stále mile starosvětskou, i když již z moderní doby.
Zamilovala jsem si Ariadne Oliverovou, ovšem oblíbená jablka asi také na chvíli vynechám.
ČV 2025: 10 Kniha, u níž jste viděli nejprve filmové zpracování

(SPOILER) Není to sice tak dokonalé, jako některé jiné knihy od Agathy, ale pořád je to poměrně záživné čtení o slušně zamotaném a poměrně nehezkém případu, který bohužel vyústí v úmrtí dětí.

Dobré. Nikoliv skvělé, jak to paní Agatha bezesporu uměla, ale pořád se to dá dobře číst.

Na knize už je poznat, že je psána později a v sérii se řadí až někam úplně dozadu ohledně data vydání. Atmosféra šedesátých let se k Poirotovi už moc nehodí, protože jeho aristokratické návyky už vyšly z módy a leckdy tu působí nechtěně směšně (zejména jeho anabáze s botami) a už se zdá, že nemá tu energii, kterou měl v dřívějších dílech. I samotný případ není až tak působivý, ano, oběťmi jsou děti, což je na jednu stranu překvapivé a příjemné osvěžení, na tu druhou z toho ale nic moc neplyne a jejich rodiče to de facto přijímají se zvláštní "pokorou" a jako by se jich to psychicky moc nedotkne. Což ale asi nikoho moc nepřekvapí, protože Christie málokdy přišla s hluboce psychologicky propracovanou postavou. Samotná zápletka je vystavena více než slušně, a i když někdy je usvědčení hodně přitažené za vlasy (MINISPOILER rozbitá váza, která někoho poleje stejně jako kbelík) a chování postav jde na ruku Poirotovi, pořád jde o solidní oddechovku, u níž opět autorka odklání stopy a většinu čtenářů nenechá odhalit vraha o moc dřív, než potřebuje, jen je zkrátka vidět, že do období hippies už se určité postavy ve stejné podobě nehodí, pokud z toho nemá být komická zápletka. 70 % (PS: Vydat knihu pod filmovým názvem dává smysl, v tomto případě bych to ale zvážil a film zmínil spíše malým písmem, protože příběh opravdu s Benátkami nemá společného absolutně nic.)