magnolia komentáře u knih

Knížku jsem si vybrala podle barev na obálce a názvu, autorka mi byla neznámá. Po přečtení vím, že tuto spisovatelku si budu hlídat. Všechny povídky byly zajímavé, současné a jsou většinou vyprávěné ženami (a mužem) různého věku v různých životních situacích. Čtou se velmi dobře, i když jsou spíše smutnější, ale takovým nedrásavým způsobem a hlavně jsou uvěřitelné. Pobaví různá slovní spojení, nebo použité výrazy. Nechybí pointa. Takové povídky mám ráda.

9 30.05.2016

Tak to se mi dost líbilo. Pro koupi knihy rozhodla, někde v hlavě uložená, vzpomínka na jeden rozhovor se Sárou S. s jejími neotřelými názory na mateřství, ženy i muže. Knížka mě bavila celá a všechno jsem její protagonistce ráda věřila, občas si sama zavzpomínala a něco si s ní i poprožívala. Je to přímá a zajímavá žena, nejen vzhledem a ještě k tomu fotografování umí i psát. Prozradí zde toho na sebe dost, ale nejspíš neuspokojí hltače bulváru. Je to velmi emocionální i realistické čtení pro ženy, nešetří zde sebe ani ostatní, ale není zlá ani pomstychtivá. Doporučuji, je to dobrý ročník :)

9 26.05.2016

Knížka z knihovny rodičů, čtená tajně v nějakých 13-ti letech. Měla bych si po letech osvěžit vyprávěné příběhy (vybavují se mi jen ti eunuši z harému :) A skvělé obrázky.

6 26.05.2016

Knížka se zvláštní hrdinkou a její zálibou - sběrem léčivých rostlin, která se pro ni stala jediným smyslem života. Takhle napsané to vypadá jako idylka, ale k té má příběh daleko. Anna je totiž nemocná, bere léky, skoro nic nejí, má nemocné tělo i duši. A nejhezčí chvíle zažívá právě jen při trhání a sušení všech možných bylinek (je v tom opravdu dobrá) a při jejich následném odevzdávání ve výkupu. Mezi tím se dozvídáme něco málo z jejího dětství a o několika dalších osobních vztazích s lidmi z vesnice, ve které strávila celý svůj život. Vše je ale takové nejasné, tajemné, jakoby ovlivněné nemocí nebo léky nebo je to prostě záměr autorky. Přesto jsem s hrdinkou a vypravěčkou soucítila, dokonce i chápala její nadšení z rozmanitosti rostlin, z důvěrně známých míst, z jejích denních rituálů i umanutosti. Anna je i přes svoji šílenost, žena svým způsobem čistá, citlivá a krásná. Jenže toho trápení, fyzických i jiných úrazů je tam tolik ... Oceňuji působivý jazyk a styl, některé světlé kapitoly jsem si užívala. Přála jsem si jiný vývoj celého příběhu, přiznávám. Ale vím, že na hrdinku a na její sbírací vášeň jen tak nezapomenu (stačí potkat venku jitrocel, diviznu, tužebník...) Je to tak za 3,5*

19 23.05.2016

Miluji stromy, líbil se mi název knížky i obálka, a tak jsem knihu koupila a pustila se do ní. Nedokážu napsat proč, ale kniha se mi nečetla dobře. Vypravěčem je stará hrušeň, která vzpomíná na to, co zažila. A nejen to, i po svém konci je ve spojení s lidmi, kteří s ní měli (mají) něco společného, ať už jako se stromem nebo třeba se sochou, vytvořenou z jejího dřeva. Hrdinů z různých vrstev společnosti i historických období je mnoho, také spousta otázek, různých lidských vztahů a činů. A vše je takové zvláštní, tragické, smutné... nepočetla jsem si. Snad, že jsem s žádným z hrdinů nesouzněla, ani s tím stromem.

10 16.05.2016

Útlá knížka, do které jsem se začetla náhodou a dočetla ji právě proto, že není silnější. Dává nahlédnout do jednoho období života BN a členů její rodiny. Je tu hodně jejích dopisů synovi, který se učil zahradníkem v Zaháni, kteroužto jsem si až nyní zeměpisně i jinak ujasnila. Když se přenesu přes starodávný, ale krásný, způsob vyjadřování, tak cítím jen velkou lásku, obavy a snahu pomáhat ze všech sil - tak jak to mají i dnešní mámy. Vztahy v širší rodině byly také všelijaké, jako v současných rodinách. Dnešní člověk si ani neumí představit, to čekání na dopis, když jiná možnost spojení nebyla. A je mi moc líto toho, že BN zažívala tolik chudoby a strádání.

9 13.05.2016

Přečtena tátou (roč. 1939), který jen tak něco nepochválí (a hodně toho přečetl) - a velmi se mu líbila.

6 11.05.2016

Moc dobré čtení, zvlášť, když si ho člověk v klidu vychutnává. Taková zajímavá kronika osudů žen z jedné rodiny, spjaté s venkovským domem a s několika dalšími (mužskými) postavami, které příběh okoření (nikoli eroticky, není to červená knihovna). Je pravda, že jsem se občas ztratila v tom, kdo ke komu patří, ale to bylo dáno spíše mojí momentální nesoustředěností. Líbily se mi obě hlavní hrdinky, a také jsem se bavila postavou a příběhem toho falešného pisálka (nyní se budu dívat na "dokonalé" časopisy o úžasném venkovském životě trochu jinak). Je to knížka o těžkém životním údělu, následcích války, poctivosti ve všem lidském konání a o naději a sounáležitosti. Myslím si, že se dá číst i vícekrát. Já si ji ještě znovu pročítala hned po dočtení.

18 10.05.2016

Ta knížka měla zvláštní kouzlo - musela se číst pořád znovu. Dodnes se mi vybavují věty z obláčků nad obrázky ... a obrázky jsme si překreslovali přes průsvitný papír:) Vtipné a napínavé čtení. Třeba to bylo i tím, že dříve nebylo tak překomiksováno.

12 09.05.2016

Je to pokračování knihy Ostrov a hlavní hrdinkou je opět Ingrid, které je nyní něco přes 30 let. Zažívá dramatické situace, pomáhá trpícím a dokazuje opět svoji sílu, odvahu. Začátek příběhu je dost drsný, těžko představitelný, ale jistě možný. Není to jednoduché vyprávění, často jsem se podivila nad některými činy i slovy postav (a že tam té přímé řeči mnoho není). Jako u Ostrova mě ale uchvátilo všechno, co souviselo s prostou obživou a překonáváním překážek na pevnině, na ostrově, na lodi. Ale pár otázek autorovi (nebo postavám) mne během čtení tedy napadalo - jak píšu, není to jednoduché, připravte se na to a taky na studené moře, ryby, kajky, lidi... - a určitě nejdříve čtěte Ostrov.

13 01.05.2016

Začínala jsem číst s rozpaky nad tím, co to bude za dětské vypravování, na hrdinku jsem si musela chvíli zvykat (a také na nejasné časové přechody, kdy jsem jen odhadovala, kolik jí to teď je roků a proč říká to, co říká). Krátké kapitolky s trefnými názvy mě ale pěkně posunovaly dál, z dětství k dospívání. Odtud to začalo být opravdu zajímavé čtení o jedné netuctové dívce z vesnice, co to nemá lehké a přistihla jsem se při tom, jak jí moc fandím. Není to typický románek pro dívky, ani vyloženě humorná knížka a nějaká ta peprnější slova tam možná někomu budou vadit, jako mě zpočátku (ale k hrdince prostě patří). Dočetla jsem s uspokojením z povedené knížky, kterou doporučuji těm, co jsou (nebo někdy byly) takovými nebo jinými holkami. A taky se mi líbí název i úprava knížky.

12 28.04.2016

Taky je to severská literatura, jsou tam i temné charaktery i drsná příroda. Ale tentokrát jinak, protože je to humoristický román, jak je poznat už z obálky. Hlavní hrdina je sice německý muž středních let s problémy, ale má osobní vztah ke Švédsku a jen tak se nevzdává. Bála jsem se, že to bude horší, ale docela jsem se bavila. Jako přestávka mezi vážnější četbou, je to dobré, navíc se obohatíte o pár švédských slovíček a reálií. Několikrát sice tušíte, co v ději přijde, ale to tady tolik nevadí. Kromě hlavního hrdiny mě bavil i stopař Rainer a jeho komentáře. Pohoda, ne:)

11 23.04.2016

Byla jsem zvědavá, o čem knížka bude. A byla o tučňákovi. Také je o Argentině 70. let minulého století, o její historii a životě lidí, ovlivněném politickými rošádami. Takový ekologicky laděný cestopis či vzpomínky britského učitele, působícího v té době na internátní škole v Buenos Aires. A také je to přírodopisná knížka o ptačím druhu, zvaném tučňák magellonský. Je to místy dost idylické čtení (ale v reálném prostředí) a když dojde na dramatičtější situace, jsou popsané trošku více rozvláčněji. Ani velké výbuchy smíchu nečekejte. Ale autorovi věřím jeho (sou)cítění i celý příběh o jednom malém příteli, na kterého nejde zapomenout - a proto také knížka vznikla. Kniha má pěknou grafickou úpravu, nejen titulní stránky. A také proto dám nakonec 4 (i když mi k nadšení z četby něco schází).

15 18.04.2016

Většina povídek mě pobavila a několikrát jsem se smála nahlas, tak ty 4 dám. Není to tak jednoduché, vymyslet a napsat humorné příběhy. Zvláštní (smradlavý:) druh papíru, ne tak běžná grafická úprava a je tam i pár obrázků a humorné přílohy na konci. Přečtěte si.

11 11.04.2016

Knihu jsem odložila nedočtenou. Byla jsem zvědavá i natěšená a nečekala jsem detektivku. Vyprávění i postavy mne nezaujaly ani na druhý pokus, ani hlavní hrdina s jeho proslovy, které jsem brzy začala přeskakovat. A to mám podobné psychologické příběhy s věkově rozdílnými hrdiny většinou v oblibě.

Tato knížka se mi těžko hodnotí, protože se mi líbila i nelíbila. Do poloviny jsem byla na každé čtení zvědavá a bránila se přirovnávání - tu ke Staříkovi, který..., tu zase k Divočině. Bylo tam několik zajímavých momentů a celých kapitol, jako třeba ta se Slovenkou Martinou. Ale potom už jsem dočítala tak nějak bez nadšení. A přitom (pro mne) hlavní příběh manželství Harolda a Maw, ten byl velmi živý. Bohužel, mě také, v celém tom cestování a vývoji příběhu, často něco vadilo a neladilo. Nakonec jsem byla ráda, že mám dočteno.

10 04.04.2016

Po téměř 20-ti letech od prvního vydání a čtení, jsem se nemohla začíst. Tatínek mě byl strašně nesympatický, nedokázala jsem se tomu jeho konání zasmát. Tenkrát to bylo za 4, ale dnes dám 3 a nejvíc se mi na knížce líbí ten název. (Ani film u mě nebodoval - nějak se mi nedařila transformace hlavní hrdinky Haliny do I.Chýlkové).

9 29.03.2016

Jsem zklamaná, protože toto mi připadá, jako past na čtenářky. Povídek několik, líbila se mi jen ta o starém psu Otíkovi a možná ještě jedna. Jinak takové krátké historky a vtipy (opakované) a některé ani nemají pořádnou pointu. A úplně mimo mi připadá 40 stran muzikálu. Přitom si pořád myslím, že HP umí psát dobře, vtipně i dojemně. Ale to množství a rychlost, s jakou vydává další a další podobné knížky, je spíš na škodu. A ty veršovačky nakonec, ach jo.

6 29.03.2016

Chybí mi slova k napsání komentáře a knihu si pročítám znovu, což tak často nedělám. Několikrát během čtení mi bylo velmi smutno, ale také jsem užasla nad tím, jak se dají popsat pocity mužů a žen, dětí i starých lidí. Na jednu rodinu bylo dramat až moc, jenže od tohoto autora to prostě beru. Píše tak, jakoby těmi všemi lidmi, ženy nevyjímaje, někdy sám opravdu byl..., píše krásně. A člověk při čtení přemýšlí a porovnává a prožívá.
Z postav mi byla nejsympatičtější asi Mary, i když ne hned od začátku. Constantinovi jsem fandila jen do jeho prvního výbuchu vzteku. A potom Cassandra, ta se povedla. Na každém bylo něco zajímavého a skutečného.

21 21.03.2016

Tak především lituji, že jsem ji neměla doma jako dítě já a potom ani moje děti, když byly malé. Asi by se nám všem líbila. Já se do ní pustila kvůli odkazu jinde, a to na příběh Jak byl napsán první dopis - ta je velmi povedená, vtipná i přiměřeně poučná. No a ty ostatní jsou taky dobré. Nejvíc ze všeho se mi líbí toto vydání s perfektními ilustracemi V.Kabáta (zatím jsem viděla jen to staré z 50.let a to tedy ke čtení nenaláká). Takže díky DK a jejímu bazaru jsem se konečně mohla potěšit zvířecími obrázky i příběhy. (Jen to drahouškování mi trochu nesedělo, při předčítání dětem bych ho určitě vynechávala :).

7 17.03.2016