Díky za každé nové ráno

najprv som videl film a ten stál za pozretie a iste by som si ho pozrel aj dnes. kniha je však rovnako fajn a v skratke dokázala načrtnúť všetko, čo sa neskôr objavilo na plátne.
ďalší dôkaz, že v živote je lepšie smiať sa ako plakať - najmä keď ani jedno, ani druhé nepomáha:)

toto bylo nej ...

Musím zareagovat na Heavyho komentář, četl, viděl a role otce jinak Gustíka / F. Pieczka/ ze seriálu Čtyři z tanku a pes nepřekonatelná, kam jdeš .. do Zanzibaru, co dělají ?, holí se, (už třetí měsíc) klasika.

Díky za každou chytrou a vtipnou knihu! Komentáře mých oblíbených uživatelek 666Jitka a alef jsou přesné a výstižné. Nebudu se pokoušet o jejich překonání, hodnotím knihu stejně. Zmíním alespoň filmovou verzi, kde miluju postavu šíleného tatínka v podání polského herce Franciszka Pieczky!

Hořkosladký, osobitým Halininým sebeironickým humorem okořeněný, autobiografický normalizační příběh jedné slečny, co se fakt snaží, najít si své místo ve světě – někde mezi rodinným chaosem, komplikovanými vztahy a společenskými konvencemi.

Paní Halinu a její životní nadhled mám ráda – je otevřená, upřímná, neformální – prostě sedíš s ní u dobré kávy a posloucháš jak vypráví, s ironií (teda sebeironií pro ní typickou) a nadsázkou o své rodině. Před očima vyvstává obraz, co je trochu groteskní a přitom je vlastně dojemný, lásku a rodinnou sounáležitost tam cítíš na sto honů, navzdory tomu, že její jazyk je ostrý, jako pořádně nabroušená břitva :-) …
„Máma řekla: Nevadí, že jsi zase všechno zkazila. Hlavně že žiješ. A pohladila mě po vlasech. Cítila jsem, že mě má ráda, i když to neumí říct.“

Pouto a podpora v téhle rodině prostě funguje …
„Každý večer jsme seděli v kuchyni, pili čaj s citronem a máma vyprávěla příběhy z Ruska, zatímco táta nadával na socialismus. A já věděla, že přes všechno to nadávání a hádky jsme spolu rádi.“

A rodinné kořeny jsou zapuštěny pořádně hluboko, tenhle rodinný strom má, zdá se dost zdravý základ :-) …
„Má matka často říkala, že největší štěstí je mít klid. A ten klid prý může být jen doma. I když jsme doma neměli peníze, a táta někdy bouchal dveřmi, stejně jsme tam měli svoje místo. Věděla jsem, že když se něco pokazí, doma to vždycky nějak spravíme. Třeba blbým jídlem a smíchem. Ale to stačilo.“

Film mám ráda a proto mě překvapilo, jak je kniha nudná. Je to takové hromadění příhod bez hlavy a paty. Některé příběhy jsem dobré, jiné o ničem. Nebýt filmu, tak se vůbec nechytám.

Milá, čtivá a úsměvná kniha. V příběhu je popsáno mnoho situací a událostí s příjemným nadhledem, který je Halině Pawlowské vlastní. Bavila jsem se.

Sled příběhů. Některé jsou vtipné, některé k pousmání, některé smutné. Také sem poslouchala rozhlasové zpracování a souhlasím s 666Jitka, že by bylo lepší, kdyby knihu načetla sama autorka svým specifickým přednesem. Hodnotila bych výš, ale napadá mě jediné slovo, proč nemůžu. Neucelenost.

Knihu jsem si poslechla v audio verzi, abych splnila bod 10. Kniha, u níž jste viděli nejprve filmové zpracování - film jsem viděla snad 10x a mám ho moc ráda. Vyprávění Haliny Pawlowské se mi velice líbilo, je vtipné, plné různých trapasů i životních tragédií, které autorka dokáže vyprávět s nadhledem a humorem sobě vlastním. Příběh sám ve mě vyvolává vzpomínky na vlastní rodinu a moje dětství - i k nám jezdili příbuzní z Ukrajiny, taky se občas dost pilo a i v dalších ohledech se v příběhu vidím. Při poslechu mi běžel film znovu před očima, trochu méně mi sedl přednes Lenky Krobotové, myslím, že by mu sedělo víc, kdyby ho četla sama autorka.

Mně přišlo, že čtu nějaký prolog, úvod do příběhu a stále jsem čekala, kdy začne, až jsem byla na konci. Nebylo to vysloveně špatné, ale ani dobré. V postavách se čtenář lehce ztrácí. Je jich tam tolik, že si nejde udržet pořádek, až ke konci jsem si teprve dokázala zařadit kdo je kdo.
Halinu Pawlowskou ráda poslouchám. Má vypravěčský talent a tolikrát jsem se smála u jejích historek, až jsem si řekla, že jako vášinvá čtenářka jsem hloupá, že jsem si nějakou její knihu ještě nepřečetla. No, po tomhle si možná říkám, že jsem hloupá spíš teď.

Paní autorka.

V knížce jsme se místy ztrácela. A byla jsme ráda že jsem viděla můj oblíbený film. V postavách bych se ztratila úplně, ale střípky mé paměti z filmu mě naštěstí navedli kdo je kdo. Jak všichni příbuzní tak kamarádky. I tak jsme se hodně bavila, ale knížka mi přišla spíše jako něco o tatínkovi v hlavní roli. A ubkapitol s ním jsme se hodně bavila.

Autorku mam moc rada, pro jeji nadhled, vtipnost a ze na vsechno nahlizi pozitivne. Knizka byla fajn, libil se mi i film.

Tahle knížka mi moc nesedla. Naštěstí není první, takže vím, že píše dobře a každý si najde své.

První kniha od Haliny Pawlowské, kterou jsem četla, mě příliš nebavila. Autorčin styl vyprávění mi není příliš blízký, i když se kniha četla celkem dobře. Další knihu už si asi nepřečtu, není to můj šálek kávy..

Lehká a zábavná kniha s humerem a ironií autorce vlastním...

příjemné lehké počteníčko, člověk se i párkrát nahlas zasmál

Halinu mám ráda. Tahle knížka, ač ceněná, mě nevzala za srdíčko. Přišla mi o ničem. Tři hvězdičky.

Asi styl psaní paní Haliny není pro mne.
Přitom, když s ní někde vidím rozhovor v tv, tak mi její humor celkem přijde fajn.
Každopádně jsem našla v knihobudce první vydání této knížky (překvapilo mne, že byla tahle knížka vydána dokonce několikrát) a protože jsem od paní Haliny nikdy nic nečetla, tak byla ráda, že jsem na ní narazila a mohla okusit, jestli by se mi knížky od paní Haliny líbily.
Knížku jsem zařadila do "záchodové literatury" a takto jsem jí přelouskala, ale buhužel mne ani moc nebavila. Vlastně jsem jí přečetla jen proto, že je knížka tak tenká a četla jsem jí po kouskách, ale i když jsem se snažila, vůbec nic moc jsem z toho neměla.
Asi tahle autorka prostě není pro mne.